tag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post8058477393360184381..comments2024-02-27T15:47:52.182+01:00Comments on sweet melange: Rozhovor matky s dcerou aneb jak jsme si s Leničkou předávaly počítač a psaly o přítomnostiTerez (sweet melange)http://www.blogger.com/profile/03161977837442264712noreply@blogger.comBlogger10125tag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-78359533767027963022015-03-15T21:26:27.898+01:002015-03-15T21:26:27.898+01:00Ahoj Lucko, to je dobrá otázka :). Upřímně si už p...Ahoj Lucko, to je dobrá otázka :). Upřímně si už přesně nepamatuju, když jsem mamince začala říkat Leničko, ale tuším, že to mohlo být tak před 5-7 lety a asi jsem s tím začala, protože můj brácha začal Leničce říkat "Lenko" a já se asi inspirovala, ale zdrobnělina se mi líbila víc :) ... každopádně to pak prostě tak vyplynulo, je to pro nás obě úplně přirozené :). Měj se hezky, TerezaTerez (sweet melange)https://www.blogger.com/profile/03161977837442264712noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-61005683216307684672015-03-15T20:51:00.526+01:002015-03-15T20:51:00.526+01:00Ahoj. Prozradíš nám, jak se přihodí, že dcera mluv...Ahoj. Prozradíš nám, jak se přihodí, že dcera mluví o svojí mamině jako o "Leničce" a ne jako o "mamince"? :) LuckaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-90676178854261547762015-03-15T10:24:55.013+01:002015-03-15T10:24:55.013+01:00Ono to, co jsem napsala já i Lenička je v podstatě...Ono to, co jsem napsala já i Lenička je v podstatě povídání o tom samém, jen s jinými přožitky, s jinými zkušenostmi, s jiným vnímáním a jiným způsobem vyjádření. Všechno, co píšu jsou slova, kterými se snažím vyjádřit, co prožívám a vnímám. Jsou určitě zkreslené, protože slova jsou omezená. A možná bych to dnes psala zase jinak. Ale reflektují nějakou mou "cestu" a je to stejně "přítomné" jako to, že něco prožiješ, ale už to nepotřebuješ nikomu sdělit. Já tu potřebu teď mám. K mojí "přítomnosti" patří to, že si všímám detailům a pak si je i vyfotím a kolikrát sdílím na sociálních sítích nebo o nich napíšu. Určitě k tomu celém patří i ty lajky, nenalhávám si ani nikomu jinému, že ne. Jen tohle konkrétně není to, co mi způsobuje ten vnitřní pocit "souladu", který mám a zároveň nemám. Nelpím na tom. Je to jedna z forem, kterou jsem si vybrala a je to pomíjívé, plyne to, mění se to. Nemůžu něco "najít" a "pochopit" a pak už to mít napořád.. Ani nehledám nějaký "cíl", prostě si jen hraju a pozoruju, co se ve mě děje. <br /><br /> Vážím si, že jsi mi napsala. Opravdu každou reakci (a vůbec ne jen na blogu nebo na internetu celkově) beru jako zrcadlo, které mě nutí podívat se do sebe a pozorovat, co se mnou která reakce dělá. Prvotní myšlenky, které mi naskakovaly u tvých reakcí, bylo "že jsi to nepochopila" a "že je to přece úplně jinak"... Jenže ono to je přesně tak jak to je :). Je to přesně tak, jak to vidíš a vidíš v mých slovech, příspěvcích nebo fotkách přesně to, co chceš vidět. A když tohle píšu, píšu to v podstatě o sobě :). Všechno si reflektuju skrz sebe a tohle uvědomění a prožití si tohoto "faktu" mi dává svobodu přistupovat k jakékoliv reakci otevřeně a s láskou. Po tom, co nechám všechny myšlenky plné strachu a pochybností (které existují a netřeba se jich "bát") odějít :) ... TerezaTerez (sweet melange)https://www.blogger.com/profile/03161977837442264712noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-80477523515955909812015-03-15T08:59:50.864+01:002015-03-15T08:59:50.864+01:00díky za reakci. Nechtěla jsem tak hodnotit bohužel...díky za reakci. Nechtěla jsem tak hodnotit bohužel a už kdž jsem to psala(impulsivně, rychle), nenapadlo mě jak to vyjádřit lépe, kdybych měla čas, asi bych to sesumírovala jinak, v tu chvíli mě to nešlo napsat nějak rozumněji.Proto to působí jako že Lenička "správně" ... v postatěano, ale hezké to není...měla jsem apsat, že jsem s ní souhlasila častěji:). Tou otevřenou reakcí jsi mě potěšila a pěkně to vystihla. je taky pravda, že každý má jinou vnímavost. upřímně by mě docela zajímalo, jaké myšlenky tě při čtení mých reakcí napadly, ale na to asi není prostor v komentech. A je fakt, že jestli tahle rovnice "jsem vnitřně spokojená sama se sebou -> sama se zklidním a mám větší tendence tou přítomností žít" neplatí automaticky jen tím, když se to stalo jen mně...ale třeba jsem si říkala, že tě moje zkušenost něco připomene (a možná taky ne) třeba hledáš něco jiného...já to psala s vědomím, že ti zkusím nějak sdělit co se mi stalo a hodně mě v životě překvapilo v souvislosti s prožíváním.:) Asi nic víc si z toho neber a opravdu jsem ani v nejmenším nechtěla v tobě vyvolat pochyby nebo pocit, že něco děláš špatně. A jak říkáš, lidé mají různé důvody pro to, proč činnost dělají :) Vidíš, a teď už mám přesně v hlavě, jak bych ten příspěvek napsala, aby vyzněl lépe..ale doufám, že jsem to vysvětlila. Věechny formy jsou v pořádku, jak píšeš. Občas to nešťastně vyjádřím, ale ten point tam snad je:) s.Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-24185166667440719762015-03-15T08:14:23.026+01:002015-03-15T08:14:23.026+01:00Ahoj Sru, děkuju za komentář. Jsem ti za něj vděčn...Ahoj Sru, děkuju za komentář. Jsem ti za něj vděčná :). Nastavila si mi zrcadlo zase z trochu jiného úhlu. :) Neminuly mě pochybnosti o tom, jestli něco nědělám "špatně" a jak bych to mohla udělat "lépe" a v momentě, kdy jsem četla tvoje slova, mi naskočilo i spoustu "obhajovacích" myšlenek. Jenže ty se pomalu rozplynuly . Každý máme vlastní cestu. Někdo má potřebu ji sdílet "veřejně" (a je v tom nepochybně velký kus "ega") a někdo ji měl a už nemá a někdo tu potřebu něměl nikdy. Všechny formy, jakými žijeme, jsou ale v pořádku. A to, co nás v těch "formách" potká jsou jen ukazatele, a lidé kolem nás jsou zrcadla nás samých. Tento článek v tobě vyvolal nějakou reakci, kterou si potom měla potřebu sdílet a tak trochu to ohodnotit, že to, co píše Lenička je "správně" a to co já, to už ani moc ne. Viděla si v tom, co jsem napsala sebe v minulosti. Pravděpodobně, to je zase moje vnímání. Jenže jinak to ani vnímat nemůžu. Opravdu máme každý svou cestu, svoje vnímání a svoje situace, do kterých se dostáváme ... a můžeme si s nimi dělat, co chceme... třeba si s nimi hrát, pozorovat je, prožít, nechat je projít a nelpět na nich ... například :) TerezaTerez (sweet melange)https://www.blogger.com/profile/03161977837442264712noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-38832057120489142742015-03-15T07:00:11.725+01:002015-03-15T07:00:11.725+01:00Ahoj Jarko, děkuju :). S maminkou jsme si moc užil...Ahoj Jarko, děkuju :). S maminkou jsme si moc užily, počasí nám "hrálo do karet" a teď už je Lenička na cestě zpátky domů :)). Měj se moc hezky, TerezaTerez (sweet melange)https://www.blogger.com/profile/03161977837442264712noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-74722175411115820602015-03-15T06:55:05.057+01:002015-03-15T06:55:05.057+01:00Ahoj Káťo, děkuju za komentář. V momentě, kdy jsem...Ahoj Káťo, děkuju za komentář. V momentě, kdy jsem pochopila, že si se svým "přítomným okamžikem" můžu dělat co chci, odpadla většina pochybností o tom, jaký by ten "přítomný okamžik" vlastně měl být, jak by měl vypadat "správně". Není žádné "správně". Všechno, co děláme je jen nějaká forma, se kterou si můžem hrát a tvořit a třeba pečení je jednou z nich. "Přítomný okamžik" nebo celkově nějaká "cesta" není ve své podstatě téma, to tu prostě je... :) Děkuju, TerezaTerez (sweet melange)https://www.blogger.com/profile/03161977837442264712noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-9126268383375074672015-03-14T23:20:18.689+01:002015-03-14T23:20:18.689+01:00Terezko, ta maminka to tak naprosto skvěle vystihl...Terezko, ta maminka to tak naprosto skvěle vystihla...v těch prvích dvou větách blo řečeno naprosto vše...v každé další odpovědi dovysvětleno...mám z tvých příspěvků pocit, že tam ěkde hledáš něco, co tam není. A trochu smutně koukám na ty květiny a výskoky, kteréé jsi tak dlouho musela z foťáku expedovat, nahrávat na pc a pak publikovat na blog, že by ch ti přála, abys možná žila víc jako ty než jako bloggerka s povinností něco přinést světu...nějakou odpověď na otázku jak si prožít tady a teď. Měla jsem dřív takový problém - pořád jsem se podvědomě srovnávala s ostatními.Měla jsem potřebu o sobě dávat vědět na sociálních sítích, potřebovala jsem, aby někdo zareagoval na nějaký můj příspěvek, chtěla jsem, aby mě lidi četli, aby mi někdo pochválil účes a frustrovalo mě, když tomu tak nebylo. Pak jsem našla štěstí, o kterém by možná někdo řekl, že jsem si zadělala na zbytečné problémy, proč jdu "do rizika" proč si to neudělám jinak....a najednou, i třeba přes to, že to zdánlivě neypadalo tak růžově jako nové lodičky, které jsem ukazovala, protože jsem chtěla lajk, tehdy poprvé jsem si uvědomila, že je můj pocit štěstí a spokojenosti na docela jiném levelu. Byl to celkem šok a možná by to taky vyšlo na pěkný příspěvek, každopádně - ta změna byla především v tom, že jsem v tom štěstí naprosto ztratila potřebu něco hledat, po něčem toužit, snažit se najít vnitřní klid a souviselo s tím i to, že jsem přestala řešit svůj mindrák - přestala jsem se sronávat s ostatními...protože najednou nebylo co srovnávat. Já jsem se měla tak šťastně, jako málokdo.. nepotřebovala jsem od nikoho, aby mě chválil, aby mi dával lajky, aby mě "četl"...najedou jsem nepotřebovala vůbec nic z toho...nepotřebovala jsem se ujistit, že jsem hezká, protože jsem díky němu měla pocit, že jsem nejkrásnější. nechtěla jsem strávit čas nahrávánm fotek na web, protože bych se připravila o dvacet minut jeh úsměvu, který mi vynahradil tisíc lajků...nechtěla jsem už ani fotit výlety, kde všude jsme byli, protože je mi jedno, jestlii to ostatní ví nebo si myslí, že sedíme celý den na zadku, protože já měla šťastné odpoledne. Občas fotku dám, jednu, dvě...aby se vidělo, že žiju a abych o ty fotky náhodou nepřišla, když mi shoří počítač:) Je to strašně hezký pocit, vědět, že žiju v takové harmonii se svými vnitřními potřebami a přáními, že je mi uplě jedno, co si o mě ostatní myslí..a to jsem s tím bojovala dost:) Snad chápeš,co jsem chtěla tímhle říct.... já s tvojí maminkou souhlasím v každé větě a moc ti přeju, abys zjistila třeba, proč je pro tebe tak těžké tohle přijout a žít přítomností... ono to blogování taky tuhe myšlenku dost rozptyluje, to je fakt...( Sru)Anonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-53721219390251221352015-03-14T07:01:16.887+01:002015-03-14T07:01:16.887+01:00Terezko, nejdřív musím napsat jak jsem ráda, že má...Terezko, nejdřív musím napsat jak jsem ráda, že máš maminku u sebe na návštěvě. Jak se říká - že jste zase spolu. Jen si to Oslo užívejte, hlavně tedy ona a vlastně hlavně sami sebe. Krásně jste se rozpovídaly-rozepsaly. <br />Jak píše tvoje maminka - hlavně se mít ráda taková jaká jsem ... hlavně přijmout věci jaké jsou a zklidnit mysl.... nechtít pořád něco co nemůžu mít .... a to nemyslím jen materiální věci, pochopitelně...To víš, to je teorie... člověk ví jak by to mělo být ... ale žít to tak.<br />Já to zkrátím ... s dovolením "holky" mějte se fajn a užívejte si společné chvíle!<br />Jarka<br />Jarka Pancihttps://www.blogger.com/profile/09236841657711407766noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6549372589062862440.post-82634369224829137192015-03-14T00:55:28.699+01:002015-03-14T00:55:28.699+01:00....téda s vámi bych si tak ráda povídala:) o všem.......téda s vámi bych si tak ráda povídala:) o všem tom poznání, jak to vnímáte vy, jak jste k tomu došly, co jste četly zajímavého..kudy šly vaše Cesty ...a věřím, že s vámi musí být i radostně:)...pro mě byl tenhle blog objev...říkala jsem si ta holka toho vidí a vnímá tolik a tak jakoby vrozeně , to je úžasný, že se to tak vyvíjí a mění na planetě, že pro ní je to jako vzduch, tak samozřejmé...za čím já se pročítala a proseminářovala a než jsem uvěřila jen a jen v sebe, těch let:) ...a taky že to pro ní není hlavní jediné téma, klidně si píše o pečení :)...děkuju :) KáťaKáťahttps://www.blogger.com/profile/06016335548947367007noreply@blogger.com