Hudba je součást každého mého dne. Nejradši ji poslouchám, když někam jdu. Většinou si představuju, že já sama jsem tou, která tu písničku zpívá a někdy jsem dokonce i tou, která se při zpěvu doprovází na kytaru nebo na klavír. O tom, že jsem ji napsala ani nemluvě :)... Zpívat sice moc neumím a na žádný hudební nástroj taky nehraju. Jsem ale přesvědčená o tom, že kdybych se rozhodla, určitě by to "nějak" šlo, jen v hlavě je to "pohodlnější" :)
Dneska, když jsem šla ráno do práce, a do uší si pustila písničku, které v poslední době poslouchám v kuse, uvědomila jsem si, že na podzim znějí nějak "líp". Stejně jako mi vždycky znějí líp ve tmě. Myslím, že to má spojistost s jakýmsi klidem a tichem, které v sobě pro mě podzim má. Jakoby se pak ty tóny a slova dostaly "hlouběji"... a tak jsem se rozhodla si po delší době zase trošku "odskočit" od receptů a jídla a napsat vám o písních, které mnou v posledních dnech proudí vpodstatě stále..
 |
| Už v létě vznikla jedna krásná "podzimní" fotka :). |
Tohle je ta píseň, o které jsem psala před malou chviličkou. V originále od
Gnarls Barkley je to taková letní pozitivní věc, když jsem ale před pár týdny poprvé slyšela tuhle verzi, zamilovala jsem se znovu. Do písničky i do hlasu zpěvačky, která má takových coverů na seznamu desítky a všechny jsou úžasné.
Když jsem tu písničku poslouchala dneska, nějak mi do sebe poprvé zapadl i text. Přišel mi tak nějak "vědomý". Asi to zní zvláštně, že? Ale prostě jsem v něm našla svoji hloubku a celý ten song pro mě získal úplně nový rozměr. :)
And when you're out there
Without care,
Yeah, I was out of touch
But it wasn't because I didn't know enough
I just knew too much
Does that make me crazy ..?
ještě stojí za zmínku
Crazy In Love
Latch
Summertime Sadness
a celý její
channel
Tato písnička se mě držela celé léto a ještě mě nepustila. Text, melodie, celkově ta "coldplayovská" atmosféra, stále jí nemám dost.
The Way I Fell znám už roky. Pamatuju si, a bylo to taky na podzim, jak když jsem ještě studovala v Praze a procházela se v podvečer po Karlíně, tak mi zněla v uších a já si na ní tancovala a neuvěřitelně ji prožívala. Je to jeden z těch hluboko zakořeněných pocitů, co jsem měla, které se mi vždycky a znovu vrátí zpátky. Vzpomněla jsem si na ni nedávno znovu, stáhla si ji do mobilu a ten pocit, ta podstata, je pořád stejná, je to všechno stále tam.
V červenci, když jsem byla v Oslu sama, jsem si zašla do kina na film "Begin Again" a od té doby je tahle písnička stálice v mém playlistu. Ten film sám o sobě je krásný, realisticky pozitivní a takový "čistý". A z té písničky mám podobné pocity.
Who are we? Just a speck of dust within the galaxy.
'Woe is me' if we're not careful turns into reality.
Don't you dare let our best memories bring you sorrow.
Yesterday I saw a lion kiss a deer.
Turn the page; maybe we'll find a brand new ending.
Where we're dancing in our tears.
Když jsem byla naposledy doma, vzpomněla jsem si na tuhle písničku a na to, že se mi vždycky líbila. Melodicky, pocitově. A když jsem si ji pustila znovu, tak mi došlo, že musí mít své stálé místo v mém seznamu. Hlavně textově je dokonalá.
I'm starting with the man in the mirror
I'm asking him to change his ways
And no message could have been any clearer
If you wanna make the world a better place
Take a look at yourself, and then make a change
Nevím přesně proč, ale XO ve mě vyvolává až euforické pocity. Někdy se mi to tak stává a neumím to úplně popsat. Míváte to u některých písniček taky tak? :)
A co na podzim posloucháte vy?
