Nepečený cheesecake se slanými tyčinkami, jahodami a borůvkami

Od té doby, co jsem začala pracovat, si mnohem víc užívám volné dny. Předpokládám, že je to proto, že předtím jsem měla "volný den" každý den a někdy se stávalo, že jsem celý den prostě nedělala nic. Teda dělala - jednoduše jsem byla, ale víte jak to myslím :). Teď, když mám volno, tak mám tendence častěji chodit ven, nebo když má volno i Radan, tak si udělat hezký den s ním (třeba včera jsme byli v kině na nových X-Menech a pak na dvouhodinové procházce) a nebo jednoduše dělat něco produktivního (číst si, cvičit, psát ..).

Dnes se mi zachtělo připravit nějaký dezert. Už dlouho jsem nic nepřipravovala "jen tak" (naposledy, když jsem pekla, tak to bylo pro Candy Bar před skoro 14ti dny) a dnešní sluneční počasí doslova vybízí k vytvoření nějakého "svěžího" a lehkého dezertu. A co je lehčího, než nepečený cheesecake (kalorie nepočítejte, jo? :)) Ale od klasických verzí jsem chtěla nějakou inovaci. Vzpoměla jsem si, že miluju slané preclíky v čokoládě, tak mě napadlo, že by mohly být jako základ. V obchodě jsem našla jen tyčinky, ale to nevadí, je to v podstatě to samé, a zbytek stejně sní Radan, protože je má rád. Zbytek ingrediencí je už víceméně klasika. Poměry odnikud nemám, dělala jsem to "od oka", ale zároveň si to všechno poctivě zapisovala. Pro vás :).

Už mám jeden kus v sobě, a je to velká dobrota, fakt. Zkusíte taky?

Facebook 

Vanilla sugar cookies

 "Cukrové sušenky", jak asi zní doslovný překlad tohoto sladkého, jsem začala péct až když jsme s Terezkou vymýšlely, jak bude vypadat naše základní nabídka na jeden Candy Bar. Původně v ní nebyly, počítaly jsme hlavně s cupcakes/případně muffins, macrons, cake pops a sněhovýma pusinkama. Sušenky mě napadly až o něco později, když jsem je zahlédla někde na pinterestu.

Recept na ně je, kromě pusinek, snad to nejjednodušší co si můžete představit. To pak až zdobení je případně o něco složitější. Ale meze se moc nekladou. Sugar cookies jsou víceméně takové perníčky, jen chutnají po vanilce a záleží na vás, do jakého tvaru si je vytvarujete a jestli si je ozdobíte tzv. icingem a nebo použijete třeba marcipán. :)

oficiální fotky našeho Candy Baru.
candybaroslo.com

My week in pictures V.

 Tuhle "rubriku" většinou používám, když jsem doma v ČR, protože ty dny vždycky bývají docela nabité a tak je o čem přispívat, v Oslu už přecejen žiju a tak dny začínají být o něco "všednější". Někdy se to ale v jednom týdnu docela seběhne i tady a tak jsem se rozhodla ho shrnout. Některé dny byly míň zajímavé, ale třeba včera byl pro Norsko velký den, a tak to stojí za zmínku, i když si myslím, že nemám "materiál" na celý samostatný článek. A tak prostě budu psát o tom, jaké to bylo pro mě. A o pár dalších věcech :).

Pondělí

V pondělí tu ještě stále byla Lenička.
O tom, jak jsme se spolu měly jsem psala tady.
Ještě jen dodám, že se už teď těším na příště, až zase přijede.
Jsem vděčná za to, že mám v mamince vpodstatě nejlepší kamarádku.
se kterou mám tendence probírat vše hned, když se to děje. I přesto, že
jsme od sebe "daleko", často si spolu na facebooku jen tak prohodíme pár slov,
víme o sobě. A já se možná i díky tomu necítím tak "home sick", jak bych se
možná čas od času cítila.

Úterý

V úterý jsem byla v práci. To jen další dokumentace mého oběda,
ani nevím, proč si to fotím stále dokola, takový (zlo)zvyk.
V práci už si nepřipadám jako "nová", vím, kde co hledat, co dělat s čím
a moc mě potěšil J.J., ten, který se mnou před pár měsíci dělal pohovor,
že se na mě ptal kolegů a všichni do jednoho mu prý řekli, že se jim se mnou
dobře pracuje a že se rychle učím. A on sám mi složil poklonu, že jsem jedna z těch,
kvůli kterým lidé chodí do kavárny každý den. Že si všímal lidí a i ti, co do kavárny
přišli zamračení odcházejí s úsměvem na rtech. Moc mě to potěšilo. Snažit se
rozveselit lidi, kteří jsou v mojí přítomnosti se snažím snad odjakživa a moc mě těší,
že to snad funguje. Ale jinak si myslím, že o to se snaží všichni mí kolegové. Nemáme
tam žádné nepříjemné lidi :).

Po práci jsem poprvé v životě vyráběla korunky z marcipánu.
Pár dní před tím nám totiž na candy barový email psala paní,
jestli nemůžeme pro její dceru k narozeninám upéct nějaké cupcaky
a podobně s princeznovským a hello kitty motivem. Objednávka byla
na čtvrtek, tak jsem se do toho pustila o dva dny dřív, abychom všechno stíhaly.

"Usušila" jsem i sněhové pusinky, protože ty stejně bývají
nejchutnější o pár dní později.

Středa

Ve středu jsem zase byla v práci. A večer znovu pekla. Tentokrát sugar cookies, na které brzy přidám recept.
A taky jsem se poprvé pokoušela do Hello Kitty z marcipánu. Určitě by bylo co zlepšovat, ale jsem vesměs spokojená
s výsledkem. Co říkáte?

Pekla jsem i citronovo-makový "dort" na cake pops. Recept už
na blogu mám, v podobě muffinů. Jen jsem limetky nahradila
citronem a máku dala o něco málo víc. Frosting, kterým jsem
rozdobený korpus spojila byl z marcarpone, citronu a cukru.

Čtvrtek

A ve čtvrtek se už peklo docela ve velkém. Ještě, než kolem
půl desáté/desáté dorazila Terezka, upekla jsem cupcaky.
Vanilkové a kokosové. Na ty kokosové přidám, snad brzy, recept.
Jsou chuťově opravdu vynikající, až jsem sama byla překvapená.
Musím si je jen lépe nafotit, až je budu péct příště.

Terezka zdobila cookies, kytičkama, co jsem udělala v úterý
společně s korunkama. Ty úžasné Hello Kitty na cupcacích
dělala Terezka :)

Já jsem se mezitím "patlala" s cake pops. Musím říct, že mě jejich
příprava přestává bavit. A nebo máme opravdu hodně špatnou čokoládu.

Takto nějak vypadaly ty kokosové cupcaky
s marcarpone frostingem.

Potom, když už bylo všechno nachystané jsme se s Terez vydaly všechny tyto sladké dobroty předat. Cesta byla poměrně trnitá, ale paní, která si u nás cupcaky a spol. objednávala byla moc milá. Dům už měla vyzdobený v růžových barvách a u dvěří byly Hello Kitty balonky. Dozvěděly jsme se, že její dceři jsou teprve 4. My jsme s Terez typovaly 6-7 :). Pak když jsme se dostaly zpátky na T-Bane, zjistily jsme, že odtud žádná zpátky nejede a musíme se nejdřív dostat o jednu zastávku dál a až pak zase zpátky do centra. To už jsme si ale nemusely dávat pozor na to, jestli cupcaky vypadají, jak mají a tak to bylo nakonec docela v pohodě :). Ve čtvrtek jsem už nic dalšího nepekla...! :)

Pátek

... v pátek už ale ano. Naštěstí jen cupcaky. Dvě zakázky a jedna
pro Terez. Opět vanilka a kokos.

Všechny v norských barvách. Nebo teda jak
jen to šlo v norských barvách.

A večer jsme s kolegy z práce měli oficiální "summer party".
Konala se v jedné z kaváren, která se večer mění v pizzerii a
tak o spoustu dobré pizzy a vína nebyla nouze. Díky tomu,
že jsem alespoň párkrát pracovala ve všech třech kavárnách
a i v Tranenu, tak jsem z každé "skupiny" znala alespoň někoho,
nevíc jsem se ale "zdržovala" u stolu, kde seděla většina
mých kolegů z kavárny, kam chodím nejčastěji a nejraději.
Bylo to moc příjemné. Bylo mi trochu líto, že víceméně "kvůli" mně
a ještě snad jedné kolegyni a kolegovi většina mluvila anglicky,
i když jsem za to moc ráda. Když jsem pak ještě s některými mými kolegy
šla na "after party" k jednomu z nich domů, a oni občas přepli do svého
rodného jazyka, chytala jsem se jen stěží. Ale možná, kdybych na
takové párty chodila častěji, pochytím té norštiny víc :).

Sobota - 17. května

A teď už o sobotě, 17. máje. To je velký velký den pro Norsko.
Je to "den ústavy" (Norové tento den nazývají Grunnlovsdagen
a nebo taky Den syttende mai (tedy 17tý máj). Přesně před 200 lety,
v roce 1814 byla přijata norská ústava a byl zvolen norský král
Christian Fredrik (který byl původem z Dánska).

17tého máje ráno začíná pro skoro každou norskou rodinu typickou velkou snídaní, u které nechybí šampaňské. Ženy, dívky a děti jsou oblečené v národních krojích, které se nazývají "bunad"a tuším, že každý norský kraj má své typické barvy a stříhy. Muži jsou většinou oblečení v oblecích. Všichni jsou venku, všichni se usmívají, mávají norskými vlajkami a volají "Hurra Hurra Hurra". A taky si všichni Norové přejí "Gratulerer med dagen", tedy "Gratuluju ke dni", v přeneseném významu "všechno nejlepší k narozeninám". V průvodu vidíte snad všechny školy od prvních tříd až po střední, a když je pozorujete pozorně, všímáte si, jak si to každý užívá po svém. V průvodu taky krásně šlo vidět, jak je Oslo opravdu multikulturní. V některých skupinách/školách jste mohli vidět snad celou škálu etnických složení a všichni do jednoho nesli norskou vlajku a zpívali. Norské děti, minimálně tady v Oslu, už dávno nejsou jen krásné blonďaté holčičky a světlovlasí kluci. 

Protože norských kamarádů tu zatím moc nemám, pravděpodobně jsem včera nezažila typický Den syttende mai, ale to nic nemění na tom, že to byl krásný den

Ráno jsme s Radanem začali palačinkami a ovocem
v "norských barvách".

Pak jsme se kolem desáté přesunuli do centra. Norské vlajky
VŠUDE. A davy taky VŠUDE. Jen fotit se to moc nedalo.

Fotka z náměstí, kde průvod začínal.

Pak jsme se potkali s kamarády, popíjeli bublinkové víno, někteříi typicky norský alkohol - akevit (toho jsem se zdržela), jedlicukrovou vatu a bavili se.

A na večeři jsem uvařila tyhle výborné tygří krevety.

Neděle

A dnes jsem byla zase v práci. Kupodivu bylo narváno.
Myslela jsem, že všichni budou dospávat kocovinu :).
Moji kolegové Norové vesměs nepracovali, dneska
jsme byli samí cizinci :)).

Měla jsem na sobě tohle super tričko, co mi kdysi dala
moje americká host mom a zjistila jsem, že to je super věc ho mít
na sobě. Když je čas si povídat se zákazníky, hned je téma na světě
aniž bych něco řekla :).

A taky byl dnes krásný den, takové to opravdové vedro.
Nejdřív jsem vytáhla ven Radana, který celý den sedí u diplomky,
ale nakonec jsme se odpojili a já jsem se ještě sama šla projít na
Sognsvann, který máme kousek od bytu. Byla to moc příjemná
procházka a chystám se chodit mnohem častěji! :)

A jaký byl váš týden? :)

Facebook

"hanácké ratatouille" s kuskusem podle Leničky

V minulém článku jsem ptala o tom, jak za mnou byla moje maminka Lenička na návštěvě v Oslu a dnes bych ráda přidala jeden z receptů, které jsme si vařili. Lenička takové zeleninové směsi vaří už roky. Této říká "hanácká" prý proto, že narozdíl od té francouzské, kde se každá zelenina dělá zvlášť a různě dlouhou dobu, tady je to všechno tak nějak naházené od oka (i když taky postupně) a hlavně se to celé vaří a dusí až úplně doměkka. A hlavně je do toho dá dát skoro cokoliv. Asi není třeba k tomu dodávat cokoliv jiného, tady je recept, jaký jsme "vymyslely" včera :)

O dnech, kdy byla v Oslu moje maminka Lenička

Na těch pár dnů v první polovině května, kdy měla do Osla přiletět moje maminka Lenička, jsem se těšila už alespoň měsíc dopředu. A teď už je Lenička zase zpátky na oslovském letišti a za chvíli ji letí letadlo zpátky do Prahy. Zase to tak uteklo. Jako vždycky. Ale nakonec, je to tak jak to je, a ty dny, kdy tu Lenička byla, byly super. Přijela večer ve čtvrtek, v době, kdy končil koncert Justina Timberlakea a byla tu celé tři dny až do dnešního odpoledne. A hodně jsme chodily, prošly jsme takové ty "obvyklé" části města, ale podívaly jsme se i do čtvrti Frogner, která na mě působila úžasně, je plná krásných domů a velkých stromů. S Terezkou jsme zase prošly nově stavějící se čtvrtť na fjordu, která se jmenuje Sørenga a je z ní krásný výhled na "oslovské mrakodrapy" Barcode.

Párkrát jsme si zašly na kávičku, měly jsme i "povinně" sushi, protože sushi je tu paradoxně docela levná záležitost, hlavně ve smyslu "cena-výkon", ale hlavně jsme se prostě toulaly po městě. A jen to tak nechaly plynout, žádné plány, že musíme stihnout tohle muzeum a tuhle výstavu. Jen když jsme se byly podívat na opeře, tak jsme se nadchly nápadem jít na balet. Šlo totiž o inscenaci Labutího jezera, ale v mužkém provedení. Bohužel mají všechna představení vyprodané. Škoda, určitě to je úžasná podívaná.

Kupodivu jsme tentokrát ani moc neutrácely, opravdu! Teda, jen jednou, ale to stálo za to. Přesvědčila jsem Leničku i Radana o tom, že je dobrý nápad jít na večeři do restaurace, kam prostě "běžně" nepůjdeme. Nejdřív jsme chvíli hledala na tripadvisoru, ale nakonec jsem to vzdala, protože v té záplavě restaurací se prostě nedala vybrat jen jedna. A tak jsme se vydali na Aker Brygge, protože to je opravdu jedno z nejkrásnějších míst v Oslu a postupně si ho obešli celé, až jsme zvolili tu restauraci, která nás zaujala nejvíc.

Je to restaurace, kam jsem se loni na podzim šla se svým skromným životopisem ptát na práci. Když jsem tam tehdy přišla, ten pán u dveří byl moc sympatický a opravdu mile se mě ptal, jestli bych radši pracovala v kuchyni a nebo jako číšnice. Já mu tehdy nesměle řekla, že "mám-li být upřímná, tak radši v kuchyni, protože to je to, co chci dělat". Když se dozvěděl, že nemám v podstatě žádnou praxi ani relevantní vzdělání, tak se jen usmál a dal najevo, že takto to nefunguje, ale že se mu moc líbí můj přístup :). Věřte mi, že i to mě potěšilo.

Každopádně, tentokrát jsem se tam nešla ptát na práci. Když jsme vešli, tak se nás hned ujal jeden číšník, zavedl nás ke stolu s úžasným výhledem na fjord i radnici a po chvíli nám přinesl menu, kde jste si mohli vybrat z příbližně pěti předkrmů, pěti hlavních jídel a pěti dezertů. Navíc tam byla ještě nabídka sezónního menu, pro kterou jsme se nakonec rozhodli všichni tři. Jen dezert jsme si dali každý jiný. Chuťově šlo o úžasně vyvážené menu, ale přiznám se, že prezentace na talíři mi zaujala snad ještě víc, než chuť.

Číšníci byly moc příjemní a ochotní a celé ty skoro dvě hodiny, co jsme tam seděli, hrálo Jamiroqui. Restaurace je velká a prostorná a taková "minimalisticky elegantní" a velkou výhodou je opravdu i ten výhled, ten je k nezaplacení. Vždycky si takové zážitky užívám a beru je jako takovou příjemnou životní formu, kterou si jednou za čas ráda prožiju ... příště asi zase s Leničkou :)

A tady už jsou fotky. Protože fotky stejně většinou prozradí nejvíc :)

Nejdřív my všichni :)).

Takto vypadá restaurace Onda zvenku. :)

Na tohle jsem mohla koukat z okna.

Předkrm. Tatarák z lososa s omáčkou z medvědího česneku,
s kaviárem, krutony z rýžového chleba a citronovou trávou.
Nejvíc jsem si, možná paradoxně, pochutnala na té omáčce
z medvědího česneku, byla vynikající.

Hlavní chod. Halibut s chřestem, hráškoým pyré
a jemnou holandskou omáčkou. Delikatesa.

Můj dezert. Čokoládová mousse s kokosem, čokoládovými
sušenkami a zmrzlinou z "passion fruit". Mně ze všech tří
dezertů chutnal nejvíc, ale ostatní si zase nejvíc pochutnali
na tom "jejich" :).

Radanův dezert. Malinová panacotta. Musela jsem Radanovi
slíbit, že mu ji někdy udělám :)

Leničky dezert. Jako jediná si dala ten, co byl původně v tom
sezónním menu. Melounová polévka s vanillkovou ledovou tříští
a jahodami. Pro mě překvapivě to byl opravdu vynikající dezert!

A ještě pár dalších  fotek z uplynulých dnů :)

V sobotu jsem musela pracovat. Ale Lenička mě přišla vyzvednout
a já mám alespoň fotku z práce :).

pohled na stále rozrůstající se Oslo z Ekebergparku.

Česká ambasáda v Oslu.

Jeden z mých nejoblíbenějších pohledů je ten
od královského paláce směrem
na Karl Johans gate :).

A tak zas příště :).

Justin Timberlake, 20/20 Experience World Tour, 8.5.2014, Telenor Arena, Oslo.

Včera se mi splnil další "koncertní" sen. Když jsem loni byla v Praze na koncertu Alicie Keys, byla jsem štěstím bez sebe, protože Alicia je mojí oblíbenou zpěvačkou v podstatě od dětství. A Justin Timberlake, na jehož koncertě jsem byla včera v Oslu, je takovým jejím mužským ekvivalentem. Jeho kariéru s 'N Sync jsem sice nesledovala (jen si pamatuju nějaké video z MTV, kde se svými kolegy tancoval na autě), ale Cry me a river z alba "Justified" mi už neuniklo, stejně jako Seňorita, Like I love you a Rock your body ze stejného alba. Jeho opravdovou fanynkou jsem ale začala být až s "FutureSex/LoveSounds. Přece jen mi už v té době bylo 16 a živě si pamatuju, jak jsem si např. What goes around ... comes around pouštěla pořád dokola asi čtvrt roku v kuse. A hrozně mě bavila ta dlouhá stopáž jeho písní, s čímž vlastně pokračuje i na 20/20 Experience. Mojí nejoblíbenější písničkou z FutureSex/LoveSounds je kromě What goes around taky Until the end of time, hned v závěsu se Summer love a Losing my way. To cdčko jsem poslouchala hlavně při mých nekonečných procházkách, které jsem v té době často absolvovala. A taky je velkou součástí mé "americké high school" zkušeností ..