Monday, May 30, 2011

Adele, její písně a jejich vliv na mě

Britskou zpěvačku Adele, která v současnosti válcuje hitparády po celém světě se svou písní "Someone like you" jsem poprvé zaregistrovala v roce 2008, když jsem v Americe chodila na balet a my se učili choreorafii na její dřívější velký hit "Chasing pavements". Tehdy jsem si tu písničku, společně s "Hometown glory" a s "Daydreamer" stáhla do iPadu a několik týdnů je poslouchala pořád dokola. Její hluboký, zastřený a zároveň křehký hlas mě společně se silnými melodiemi a pěknými texty okouzlil. Po nějaké době se ovšem stala další ze zpěvaček, které jsem sice registrovala, ale nijak zvlášť se jimi nezabývala...

To se ale změnilo před několika týdny. Tedy, už před pár měsíci jsem postřehla příval odkazů na její, již zmíněnou, píseň "Someone like you" na facebooku, ale přiznám se, že jsem si ji ani jednou nepustila a v podstatě jí nevěnovala pozornost. Jenže potom jsem se dostala do situace, kdy mi bylo psychicky dost zle a z ničeho nic mě napadlo si tenhle song pustit. A "neuvěřitelné" - celou píseň mi běhal mráz po zádech a hlavně - vždyť ona zpívá o mých pocitech!! :) A potom už to šlo ráz na ráz - "Rolling in the deep", "Turning tables", "Set fire to the rain" a hlavně "One and only" ...

Adele je po Alicii Keys teprve druhý interpret, který mě v určitý moment mého života zasáhl takovým způsobem, až z toho mám husí kůži. A umocňuje to celé fakt, že jsme téměř ve stejném věku a taky to, že je tak uvěřitelná!

Její druhé album "21" ona sama zcharakterizovala jako "zotavování se z rozchodu s nějvětší láskou jejího života". A na těch písních je to znát - že jsou "opravdové", že do nich dává všechno, sebe sama. Mně a věřím, že spoustu dalším lidem, tohle album pomáhá. Necítím z něj smutek ani bolest, spíš vyrovnávání se s velkým životním zásahem. Ale on ani konec něčeho, v co jste věřili, nemusí být prohra. Myslím, že člověk, kterého jste jednou milovali nemůže odejít z vašeho života, ani kdyby se vám měl třeba ztratit z dohledu. A já se to tak teď učím brát - že není důležité jaké místo "ten" člověk ve vašem reálném životě zaujímá, že je mnohem důležitější, co vám jako člověk předal a jak s tím vy naložíte. A někdy ani ta "pravá" láska není doopravdy ta "pravá" - někdy je mnohem "pravější" láska, na které nejste tak závislý a která třeba není tak hluboká a silná, ale je vám oporou a hlavně s ní máte stejnou cestu ..

Ale zpět k Adele a jejím písním. Chtěla bych jich pár "rozebrat" trošku víc - ze svého pohledu. Každý člověk si v těch písních (a vlastně v čemkoliv) vždycky najde něco jiného, ale v tom je asi právě to kouzlo.

Turning tables
Tahle písnička mě fascinuje svou melodií. Svou sílou. Jejím hlasem. Text je dokonalý. Neumím se s ním úplně ztotožnit, protože se cítím jinak, ale jde z něj naléhavost a zklamání. Ale zároveň z ní vnímám i spoustu naděje a to je, kromě silné melodie, hlavní důvod, proč ji poslouchám třeba i několikrát za sebou.

He won´t go
Tahle písnička se mi líbí svou "houpavou" melodíí a zároveň se v ní poznávám textově. Podle mě je o takovém strachu udělat ten velký krok a "zahodit", respektivě změnit přístup na všechny vzpomínky a zážitky a posunout se dál. A omlouvat to různými náznaky, které můžou (ale taky nemusí) naznačovat, že mu na vás přece taky stále musí záležet. Je o pochybnostech, kdy se ptáte sami sebe, jestli si vás stále bude pamatovat, když se mu přestanete stále připomínat a zkusíte jít svým životem pro změnu bez něj... Jenže těžko si vynutíte něčí lásku tím, že na něj budete tlačit. A určitě je někdy těžké se přemoct, ale nakonec je to "dobré" pro všechny.

I´ll be waiting
Tohle je jedna z těch písní, se kterou se ztotožňuju naprosto a která dokonale popisuje příčinu, která mě dlouhodobě stahuje dolů. "I´ll be waiting - Budu čekat" .. to je právě to, co nesmím, pokud chci znovu poznat své současné skutečné "já" .. co přijít má, to přijde ..

But we had time against us,
And miles between us,
The heavens cried,
I know I left you speechless,
But now the sky has cleared and it's blue,
And I see my future in you,

I'll be waiting for you when you're ready to love me again,
I'll put my hands up,
I'll do everything different,
I'll be better to you

Rolling in the deep

Písnička, u které se automaticky napřímím, zrychlím krok a prostě si užívám její dynamiku. Když ji poslouchám, cítím se dobře!

Someone like you
Tohle je asi Adelina nejosobnější píseň, kde zpívá o její (pravděpodobně) osudové lásce a o tom, že si našel jinou ženu, vzal si ji a usadil se s ní a ona mu prostřednictvím písně vzkazuje, že "nevadí, najdu si někoho jako ty" .. Umím si představit, že se s touto písní ztotožnili miliony lidí, protože věřím, že téměř každý někoho takhle "osudového" potká. Ze začátku jsem měla tendence u této písně plakat, teď už si jen užívám její intimní atmosféru.

One and only
A tohle je pro mě úplný vrchol její dosavadní tvorby. Píseň o jejím kamarádovi, se kterým se vždy měli hodně rádi, ale nikdy spolu nebyli a ona se ptá, čeho se oba bojí a proč jí trvá tak dlouho si uvědomit, že on je ten jediný, kterého chce. Tento text si též umím "doložit" do svého života, ale přesto, že to vnímám, rozumově vím, že na tohle ještě nenadešel čas.

You've been on my mind,
I grow fonder every day,
Lose myself in time,
Just thinking of your face,
God only knows why it's taken me so long to let my doubts go,
You're the only one that I want,

I don't know why I'm scared,
I've been here before,
Every feeling, every word,
I've imagined it all,
You'll never know if you never try,
To forgive your past and simply be mine,

I dare you to let me be your, your one and only,
Promise I'm worthy,
To hold in your arms,
So come on and give me a chance,
To prove I am the one who can walk that mile,
Until the end starts,

If I've been on your mind,
You hang on every word I say,
Lose yourself in time,
At the mention of my name,
Will I ever know how it feels to hold you close,
And have you tell me whichever road I choose, you'll go?


A co vy? I vy máte "své" interprety, kteří perfektně pojmenovávají vaše pocity?

Sunday, May 29, 2011

uvědomění a .. změna :)

V posledních pár týdnech jsem měla emočně/psychicky hodně vypjaté období. Asi nejsilnější, jaké jsem zatím kdy zažila .. ale včera jsem udělala krok vpřed, který vnímám jako dost významný. Dlouhou dobu, vlastně několik let, jsem se zabývala takovým zvláštním a svým způsobem výjímečným vztahem s jedním mužem, který pro mě velmi znamená. Až mě to postupně začalo vyčerpávat, protože jsme do něj každý věnovali jinou energii a jiné představy .. takže samozřejmě jednou musel přijít okamžik, kdy se tyhle fakta nějak projeví .. a projevily. Včera jsme se sešli. A opět se potvrdila výjímečnost našeho přátelství, protože jsme spolu stále dokázali mluvit bez výčitek, s úctou a s takovým milým porozumněním. A díky tomuto rozhovoru jsem si uvědomila, že není potřeba některé věci řešit teď, že není potřeba klást otázky a dožadovat se odpovědí ve věcech, které jsou jasné a které fungují. Uvědomila jsem si, že tohle přátelství nemůže zničit ani dálka, ani nekontakt a dokonce ani jiný směr cest, kterými se naše životy v současnosti ubírají. Protože je to v pořádku. Protože je v pořádku se nejdřív pokusit splnit si svoje sny a představy a nevkládat je do někoho jiného. Protože nejdřív musíme najít rovnováhu sami v sobě. Nechci znít jako "rádoby moudrá" dvacetiletá holka, která tu vypíše nějaké fráze a klišé a bude si připadat důlěžitě. Jen jsem v posledních týdnech hledala příčinu některých svých činů a trápení a zjistila o sobě, že mám strach z nejistoty a že se až příliš upínám na bod své budoucnosti, který ale nezáleží úplně na mě. A to je špatně. Protože si myslím, že nejdůležitější je být otevřený všem možnostem. Lidé se mění, okolnosti se mění, všechno se mění .. a já můžu dosáhnout spokojenosti a vyrovnanosti jedině tak, když s tím budu počítat a nezaseknu se na jednom bodě a jedné představě, která je sice neodolatelná, ale zároveň omezující ve smyslu "osobního růstu".

Včerejší rozhovor s tímto mužem, který mě obohatil v mnoha směrech, mě ujistil v tom, že tahle část mého života není a hlavně by neměla být prioritou mého současného života. Že v této oblasti je vše, jak má být, nemá se kam posouvat. Není důvod nic ukončovat a zároveň nemá smysl snažit se něco měnit. Víte, emoce a city jsou dost těžký soupeř, vetšinou mají nad rozumem navrch. Ale je to výzva - je výzvou pokusit se je přemoci, zvlášť, když jde o vlastní "dobro". Čeká mě ještě kus cesty, ale vím, že jsem alespoň na správné trati .. Když jsem byla mladší, byla jsem daleko "odolnější" vnějším vlivům, měla jsem daleko jasnější "vizi" o svém životě. Pak jsem ji postupně ztrácela. A nelituju ničeho. Naopak - otevřelo se mi tím spoustu dalších dveří a některé nechci nikdy zavřít - jedněmi z nich je i tento muž a jeho úžasná rodina. Ale postupně docházím k tomu, že zase tak moc nezáleží na tom, který druh "lásky" bude zrovna ten náš. Ona má tolik podob. A co má stát se stane. Ale není to na pořadu dne. Na pořadu dne jsem já a všechny možnosti, které se mi nabízí. A je jich dost.

(Všechny tyto pravdy, o kterých jsem teď psala, mi byly řečeny už několikrát po dobu dvou let. Ale člověk si k některým věcem musí dojít sám. A to někdy trvá.)