Thursday, July 30, 2015

Like from my diary XII: O inspiraci a inspirování

Čtvrtek odpoledne, po několika dnech je nad námi modrá obloha a já se nacházím na přeplněném oslovském letišti. Procházela jsem se dobrou čtvrthodinu, než jsem našla jedno místo k sezení. Asi všichni odjíždějí na dovolenou. Ostatně já taky. Tentokrát mě na letiště zavezl Radan, měli jsme na pár dní k dispozici pracovní auto. Proto bylo jednoduché jen tak spontánně vyrazit na výlet v osm večer a proto, když se Radan dnes jen tak zeptal, jestli chci svézt, hned jsem se toho chytla. Mít auto má něco do sebe, právě pro takové takové spontánní výlety. Nutnost to ale není, vlastně jako téměř nic… Když jsme se teď stěhovali, došlo mi, že kdyby na to přišlo, „potřebuju“ jen pár maličkostí, jsem míň a míň upnutá na věci. Přesto je ale ráda nakupuju, je to takový paradox anebo možná „dokonalá rovnováha“.



Sedím tu a koukám kolem sebe. Vedle mě si mladý pár pochutnává na hamburgeru a hranolkách a k tomu mají pivo. U stolu vedle už popíjejí víno a tu a tam se válí špinavé talíře, tácky a papírky, které ještě nikdo nestihl uklidit. Já jsem tu jen tak. Tedy s růžovým počítačem. Kafe bych si dala, ale záhy si uvědomím, že mi tady na letišti vlastně zas tak nechutná a často ho nedopiju. Navíc už jsem dneska jedno měla.

Poslední týden jsem víceméně bez internetu. To je docela „velká věc“, protože kdybych měla upřímně říct, kolik času jsem běžně připojená, bylo by to … hodně. Ani nevím, jestli se to dá nějak rozdělit, protože vždycky, když se „něco děje“, jsem hned u toho, a průběžně do mobilu koukám, i když se nic neděje. A teď najednou trávím hodiny a hodiny času, aniž bych nevědomky a v podstatě ze zvyku koukla „co je nového“… Líbí se mi to. A je to se mnou daleko víc v souladu. Takže jsem za tuto situaci vděčná, protože mi pomáhá vytvářet si nový návyk. Novou dráhu, při které „virtuální svět“ není přímou součástí toho „reálného“. Je to víc oddělené a cítím se tak dobře. Je to samozřejmě jen týden - nechci tu tedy - vám i sobě, tvrdit, že jaká jsem dobrá, když v podstatě nemám na výběr :). Ale je to dobrý start.

Musím už teď končit a jít na gate, ale „vrátím“ se z letadla …

Monday, July 27, 2015

První noc v novém bytě aneb jak jsme našli nový domov

První noc v novém bytě. Jsme obklopení poličkama, kouskama nábytku, rozebranou sedačkou, krabicema a mezi tím vším my, samozřejmě na zemi. Hlavně, že jsem si dala škrabošky do batůžku na zapamatovatelné místo, alespoň jsme si měli čím zakrýt oči :). Ale né, je to úžasný. Je krásné pozorovat a být součástí toho, jak se z holého bytu s hodně starou omítkou stává pomalu ale jistě domov.

Už jsem vám psala, jak jsme takový byt našli? Nemůžu si teď vzpomenout, ale myslím, že ne :) ... Tak od začátku května jsme pravidelně koukali na internet a hledali, který byt by se nám líbil a navíc byl v naší "cenové kategorii". Našli jsme spoustu krásných bytů, většina ale nebyla o tolik větší, než náš předešlý byt, za to cenově zhruba dvakrát dražší. A ani nemluvím o tom, že když už jsme někam napsali, kdo jsme a že bychom chtěli na prohlídku, odpovědi se nám nedostalo. A tak to plynulo a my jsme stejně byli v klidu, protože jsme "věděli", že nakonec něco najdeme. Že to ale takto krásně do sebe zapadne, to mě nenapadlo.

V den, kdy jsme dostali klíče :)

Saturday, July 25, 2015

LOVE: (4) O tom, jak jsme se bavili o nedůležitých maličkostech a dortová foto-inspirace

Sedím ve svojí oblíbené francouzské kavárně v Oslu, je pátek a jela jsem sem rovnou z práce. Včera jsme dostali klíče od našeho nového bytu, a tak nás teď čeká docela náročný týden, ale o tom dnešní článek nebude. Sobotní články jsou totiž o lásce, o svatebních (ne)přípravách a vůbec všem okolo toho. Minule jsem se rozepsala o několika důvodech z nekonečna, proč miluju Radana. No a dneska to vidím na "klasickou" foto-inspiraci. Prostě fotky, díky kterým získávám lepší představu, jak by to celé mohlo "reálně" vypadat.

Ještě předtím mi ale dovolte napsat pár postřehů z posledních dvou týdnů. Nebavíme se s Radanem o svatbě zatím nějak aktivně, spíš prostě občas, když nás něco napadne. Možná i proto tu zatím nejsou žádné "užitečné" články, prostě zatím jen tak "plácáme". Tohle jsme uplácali:

  •  O rozpočtu jsme se zatím bavili stylem: "Nejdřív si všechno vymyslíme jakoby žádný limit nebyl a pak postupně budeme zvažovat, co opravdu chceme/"potřebujeme". Radanův návrh. Větší detaily, na čem šetřit nebudem a co klidně oželíme určitě napíšu, až v tom budeme mít víc jasno :).
  • Chtěli bychom "svatební logo" (trochu doufám, že nám ho vytvoří moje úžasně šikovná sestřenice) a hashtag na instragramu. Asi #radanaterezka. Velice originální :). Určitě lepší, než #miláčikovia :D.

Wednesday, July 22, 2015

Mini cheesecakes s arašídovým máslem a čokoládou

Dneska mám takový celkem aktivní den. Je středa, od rána něco dělám a líbí se mi to. Peru, koukám do lednice a vymýšlím, co budu péct, peču, vařím, pak jdu do posilovny když prší a když odcházím už neprší, a tak spontánně volám kamarádce, aby se mnou šla na rychlou kávu. A teď jsem doma, před chvíli jsem nafotila, co jsem dopoledne upekla, teď to tu všechno píšu a snad se mi podaří připravit si ještě sobotní článek. Zítra bychom totiž měli dostat klíče od našeho nového bytu a když to dnes nestihnu, bude o dost složitější si udělat čas. Tak uvidíme, možná zvítězí "prokrastinace". :)

Jak jsem psala o pár řádků výš, dnešní recept vznikl tak, že jsem koukla do lednice a zjistila, co máme doma. Tím, jak se budem stěhovat se snažím už toho tolik nekupovat, protože to jsou pak zbytečně další věci, které budeme muset převést... Vidím čtvrt sklenice arašídového másla a tím je základní ingredience jasná. V krabici se "suchými ingediencemi" zas nacházím polomáčené digestivní sušenky z Marks&Spencer, které už mají namále. No a tak se rozhodnu pro peanut butter cheesecake, ale v mini formičkách. Pro mě je to asi ta nejvíc dokonalá kombinace dortíku, co může být. A protože vím, že je na světě spoustu milovníků arašídového másla i cheesecaků, říkala jsem si, že by tento supr jednoduchý recept mohl zaujmout i vás.

Tak konec okecávání a pojďme na něj!


Monday, July 20, 2015

5 věcí, které mi dala práce v kavárně

 Když mě na začátku července napadlo, že bych mohla psát články třikrát týdně, byl to prostě takový spontánní nápad, který jsem chtěla hned realizovat, aniž bych o něm nějak víc přemýšlela. Teď jsme v druhé půlce měsíce a psaní mě baví víc, než kdy jindy. V té „své“ přítomnosti jsem taková nějaká organizovanější a ještě víc vnímám, co se děje okolo mě i ve mně. Nebudu lhát, mám tendence být líná, a když se mi něco nechce (tedy, když se mysli a egu nechce), tak to prostě nedělám. Jenže mi přijde, že je rozdíl, jestli se mi něco nechce, protože s tím „něčím“ vnitřně nejsem v souladu, anebo se mi prostě nechce, protože je pohodlnější nedělat „nic“. U toho druhého je dobré si uvědomit „co za tím vězí“ a prostě tu myšlenku a pohodlnost pustit a místo toho se pustit do toho něčeho, co chcete dělat. Dává to smysl, alespoň trošku?

Proč to vytahuju zrovna teď … v pondělí jsem se rozhodla psát články o tom, co mě zrovna napadne. A tak je větší „riziko“, že mě zrovna nic nenapadne… I když mě během dne napadá námětů milion, vzápětí mě napadne, že to ne, to třeba někdy příště … Poslední dva týdny v pondělí jsem psala o tom, co jsem chtěla napsat už dlouho, ale až teď jsem vnitřně došla k tomu, že to prostě nemá smysl odkládat. Odkládat na kdy, totiž? Kdy je to „potom“ a proč? A tak si čistím hlavu od „restů“, abych ji mohla víc „zaplnit“ prázdnem a teď a další nápady realizovala hned.

Dnešní článek je o mojí práci v kavárně. Už jsem o tom psala tady a tady. Teď bych to ráda pojala formou „ X věcí, co mi dala práce v kavárně“ . Tyto „seznamy“ mě v poslední době začaly bavit, jsou přehledné, dobře se píšou a ráda takové články čtu i na jiných blozích a stránkách. Mimochodem, co na ně říkáte vy?


1. Zjistila jsem v praxi, že jakou energii vydávám, taková se mi vrátí

Pracovat v kavárně není nějak výjimečně náročné, co si budeme povídat. Teoreticky to může dělat kdokoliv. Fakt je ale ten, že v praxi to tak úplně nefunguje. Cokoliv děláte by vás mělo hlavně bavit. Když nás něco nebaví, tak je samozřejmě těžší do toho vložit jakoukoliv pozitivní energii, jenže si často neuvědomujeme, že tou negativní tu nespokojenost ještě prohlubujeme. Všímám si, že v servisu je to hodně časté, že to lidi nebaví a dělají tu práci jen proto, že je dostupná. A ve své podstatě se tomu nedivím, jenže pravda taky je, že to je v ten okamžik to jediné co je a je úplně zbytečné proti tomu v ten okamžik bojovat.

Mně se občas šííííleně nechce a občas mi přijde hodně otravné se pořád dokola a dokola ptát lidí na ty stejné otázky a vysvětlovat ty stejné věci. Jenže čím víc se do této své otrávenosti ponořím, tím nepříjemnější to je. Tím víc jsou nepříjemní a nezdvořilí zákazníci, tím víc kolegové dělají „všechno špatně“ a tím víc dělám „všechno špatně“ já – začnou mi padat věci, lidem přestanu rozumět a úplně to ve mně bublá. A tak vždycky ve chvíli kdy tuto otrávenost „rozpoznám“, zhluboka se nadechnu a vydechnu a prostě ji pustím. Vědomě se začnu usmívat a být milá… a okamžitě se mění všechno a všichni kolem mě. Je to fakt jen o přístupu a vnímání. Je zbytečné s tím bojovat :).

Saturday, July 18, 2015

LOVE: (3) Jak tento článek není o svatebních přípravách a 7 důvodů z nekonečně, proč miluju Radana

Je pátek kolem sedmé hodiny a zrovna jsem odešla z jedné kavárny (z té, ve které pracuju), abych v jiné, v centru, napsala zase pár řádků v rámci sobotního "love" tématu. Společnost mi cestou sem dělala má americká kolegyně, která se v úterý vdává a nemá zásnubní prsten a vlastně ani snubní a dneska si jde kupovat šaty, pokud se jí to podaří a nějaké najde. Je to sympatická mladá holka, mladší než já, a asi by se ještě nevdávala, kdyby jí za chvíli nemělo vypršet povolení k pobytu a ona tu tak moc nechtěla zůstat. Dneska mě poprosila, jestli bych jí upekla makronky... No, nepekla jsem je už pekně dlouhou dobu, ale tuším, že třicet dám s Radanovou pomocí (ruční šlehání bílků) v pohodě. A těším se na to.

Každopádně, co se týče našich příprav, tak jsme za poslední týden nějak moc nepostoupili. Radan je celý týden pryč a i když jsme se o svatbě bavili před týdnem nebo dvěma v neděli, když jsem byla pozvaná na tacos a margaritu, nemám dostatek "materiálu", aby to vyšlo na celý článek. Dokonce ani ten krásný sešit, kde si budu všechno psát, co mi minule poradila úžasná Anetka, jsem si "nestihla" pořídit. To je pak se mnou těžký, že jo. Jsem si vymyslela svatební články a pak nevím, o čem psát (i když mi přišlo několik krásných a nápaditých zpráv, za které moc moc děkuju a nebojte se posílat dál, určitě se "neztratí" :)) ... pořád mi to přijde ještě dost daleko, 11 měsíců je šíleně dlouhá doba na plánování a věřím, že až nebudu "vařit z vody", ale "actually" zařizovat všechny ty věci, rázem budu mít o čem psát...

No, a dneska ráno cestou do práce napadlo, že štítek z názvem "love" vlastně nemusí být nutně jen o svatbě. Je prostě o nás dvou. A tak dnes budu psát o Radanovi. Tohle konkrétně mě napadlo až teď během psaní, takže vůbec netuším, kam to povede. Jestli ho víc vychválím nebo naopak :). Asi to první, protože kdyby náhodou někdy něco psal Radan o mně, mohl by to použít proti mně! :) A nebo víte co, možná to nemusím škatulkovat a prostě uvidíme, co z toho vzejde

Léto 2015

1. Radan & já si navzájem vyhovujeme

První, co mě napadlo a co je pro mě velmi důležité je, že si s Radanem sedneme. Už když jsem za ním byla poprvé na návštěvě v Oslu, prostě jsme spolu "žili", jako bychom se znali věčnost a bydleli spolu už léta. Jednoduše jsme byli "svý". Jsme povahově, zkušenostmi a vlastně i "filosofií" docela odlišní, ale nějak to vyšlo tak, že se dokonale doplňujeme a dokonale si ... vyhovujeme. Používáme tohle slovo už od začátku a shodli jsme se, že to sice asi nezní zrovna super romanticky, ale je to pro nás důležité a "osvobozující", že jsme naprosto přirození (i když se oba dost měníme a změnili jsme se počas těch let), známe jeden druhého "aktuální verze" a tak moc se milujeme.

Thursday, July 16, 2015

Malinové muffinky s čokoládou a hroznovým olejem

Už jsem zase sama doma. Už třetí týden, ale tento je poslední, prej. Ten příští už se fakt začínáme stěhovat a pak už se pomalu budu balit domů. Teda balit, většinou s sebou beru vesměs prázdný kufr. Jednou jsem v něm měla jen brokolici, kterou jsme měli v lednici a já nechtěla, aby se zkazila, tak jsem ji vzala s sebou. Jindy zase chleba z práce, protože v ČR asi nemáme dobrý chleba nebo co. I když máme! "Náš" plumlovský je bezkonkurenční :).

Ale odbííííhám od tématu. To umím dobře. Lenička mi kdysi dávno poradila, abych psala články tak, jako kdybych to vyprávěla kamarádce. A tak mě to baví, protože tak to plyne samo, je to nejvíc "autentické" a "moje", jaké to může být, ale malý háček je v tom, že i v běžné mluvě často někam odbíhám. Haha, teď taky, že?

Tak jo, přejděme k dnešnímu receptu. Na včera jsme si naplánovali piknik. "Polární vlk" Zuzka a její přítel Vítek totiž právě absolvovali dvoutýdenní cestu po Norsku a jejich poslední zastávka byla v Oslu. Už jsme se tu takto potkali v zimě. Tentokrát se nás mělo sejít víc, ale nakonec jsme to bohužel museli zrušit. Což jsem se dozvěděla pár minut předtím, než jsem tyto šťavnaté malinovo-čokoládové muffiny strčila do trouby. No, a tak jsem se o zhruba dvacet minut později ocitla s šestnácti muffiny, které neměl kdo jíst. Naštěstí alespoň Markét a Robert měli čas a tak jsem většinu včera večer zavezla jim výměnou za večeři. Výbornou lososovou večeři :)... Teda, předtím jsem už "stihla" tři sníst - jeden ochutnávací, ještě horkej, pak jeden na snídani a jeden, když jsem přišla z práce :).


Nemůžu se rozhodnout, co o nich napsat. Dala jsem do nich hroznový olej z Bohemia Olej, protože mě konečně napadl nějaký recept, do kterého by se mohl hodit. A musím říct, že doopravdy hodí. Když jsem muffiny dávala do trouby, vonělo to trochu jako víno. V upečeném muffinu to vytváří takovou netypickou, ale výbornou chuť. A s čokoládou a malinama se to kupodivu skvěle doplňuje. Markét říkala, že jí to trochu připomínalo nějaký "zdravý" muffin a je fakt, že byste klidně místo obyčejné mouky mohli použít celozrnnou a teoreticky i bílý cukr za třtinový. Oběma se, i s Robertem, líbilo jak je muffin vláčný. A mně se zas líbí, jakou tomu maliny daly barvu.

Recept vznikal podobně, jako většina dalších muffinů a cupcaků, co peču. Prostě míchání různých pomerů ingrediencí, které si ale vždycky vážím, abych to mohla přidat na blog...

Sunday, July 12, 2015

Jak jsem se vymanila ze začarovaného kruhu anorexie a záchvatového přejídání

Právě usrkávám čokoládový milkshake, je výborný a dneska je to poměrně podstatná informace. Před pár lety bych něco takového totiž nedala do pusy ani náhodou...

Dneska bych chtěla psát o mentální anorexii a záchvatovém přejídání. Obojí bylo pár let součástí "mé cesty". Vlastně pět nebo šest let. To je docela dlouhá doba.

Chci jen napsat na začátek, i když je to trochu takové klišé, že nejsem doktor, nutriční terapeut ani psycholog a tudíž budu tento článek psát pouze na zakládě své zkušenosti a prožitků, což je koneckonců jediné, co může udělat kdokoliv. Nikdo z nás nemá "univerzální pravdu" a zvlášť ne u takto citlivých témat. Můžu vám ale možná něco zrcadlit a je jen vaše, jak se k tomu postavíte ...

40kg - 57-59kg - 50-51kg

"Wow, stačí nejíst sladké, a můžu být hubená"

Píše se rok 2004, je srpen a s Leničkou odjíždíme na dva týdny do Itálie. Náš známý tam tehdy vždycky na jaře a v létě pracoval jako masér. Zároveň je to člověk, který se hodně zabýval stravou podle krevních skupin, což byla v té době hodně populární záležitost. Dneska už ani ne, protože "víme", že to zas tak jednoduše nefunguje a hlavně, že mnohem účinnější je poslouchat své vlastní "konkrétní" tělo :). Každopádně, celé dva týdny jsem nejedla sladkosti. Byl to pro mě velký zlom, protože do té doby jsem každý den musela mít nějakou čokoládu nebo sušenku, Jedla jsem sladké pořád a na cukr jsem měla vytvořenou docela slušnou závislost. Když jsme se vrátily domů, zjistila jsem, že ručička na váze ukazuje skoro pětikilový úbytek. To je ohromné číslo za tak krátkou dobu. A stálo za ním opravdu jen to, že jsem vyřadila sladkosti...

Saturday, July 11, 2015

LOVE: (2) O tom, jak o svatbách vlastně nic moc nevím, o tom, jak bych chtěla, abychom všechny byly blogerky a taky inspirace na pozvánky

Je sobota dopoledne, a já si zhruba od středy každý den "lámu hlavu" nad tím, o čem tedy bude dnešní článek. S něčím se vám totiž přiznám. O svatbách vím velké nic. Jasně, mám ty svoje představy o tom, jak by asi měly vypadat moje šaty, před očima asi padesát různých druhů dortů, víme, že bychom chtěli svatbu v lese a moje pinterestová složka skýtá asi 400 fotek "plých inspirace", ale jak se opravdu oragnizuje svatba nebo jestli se dá zrealizovat alespoň polovina mých představ, to už nevím.

... a ani jsem to neměla moc možnost zjistit "v praxi". Všehovšudy jsem byla asi na čtyřech svatbách a z toho si dvě nemapatuju, protože jsem byla ještě celkem malá. Těch posledních dvou jsem se účastnila jako Radanova +1. Obě svatby byly moc hezké, obě byly v kostele a obě měly spoustu prvků, kterými se dá inspirovat. Jenže reálně ještě nic neorganizujeme, neobvoláváme, nevybíráme a vlastně ani moc nevím, na co čekáme :). Myslím, že čekáme na to "až budeme v srpnu doma", takže pokud v té době ještě nebudeme objevovat místa, kde by to mohlo být, nebo reálně uvažovat nad konkrétním fotografem, prosím, nakopněte mě, jo?

A vlastně mám na vás ještě jednu (nebo teda dvě) otázky - 
Budete se se mnou a s Radanem podílet na plánování? Podělíte se se mnou o vaše zkušenosti, poznatky nebo i nápady tak, jak se to snažím (a budu snažit) dělat já?

Věřím, že tohle je způsob, jak spolu můžeme ještě lépe komunikovat a navzájem se inspirovat. Občas mi přijde, že blogerky jsou brané jako ty "na druhé straně", co něco určují, ty, co motivují a inspirují, ale mně upřímně přijde, že si toho nejvíc můžeme předat společně. Za blogerkou stejně nejvíc stojí její čtenáři a jejich nápady ... A vůbec, necítím se být "na druhé straně". A konkrétně v této rubrice bychom mohly být "blogerkami" všechny. Pište mi do komentářů, na facebook, instagram nebo na email terez.sehnalova@gmail.com s předmětem "love" a budeme tu mít prostor všichni. Myslím, že tak by tento štítek postupně mohl být studnou inspirace i užitečných informací i pro všechny, pro které to zatím není aktuální... Jdete do toho? :) ... příště bychom mohly otevřít třeba téma ... co je potřeba k tomu, aby se dva mohli vzít aaaa třeba .... inspiraci na celkové "téma/barvy" svatby.

No, a aby tehle příspěvek nebyl jen "kecací", tak chci začít s inspiracema na pozvánky. Chtěla bych, aby byly jednoduché, s čitelným písmem a chtěla bych, aby byly psané v ich formě a nebo aby v ní byly použité naše jména místo neutrálního "ženich a nevěsta". Prostě (my) Radan a Terez(k)a vás zveme... :)

Spoustu materiálů se dá sehnat na fler.cz nebo na aliexpress.com.


Thursday, July 9, 2015

Mušle neboli slávky podle kamaráda Roberta

Sobota odpoledne, kolem třetí hodiny. Jsem v práci, za hodinu zavíráme a nám všem co pracujeme je už teď jasné, že dnes nám všech chlebů a buchet zbydou mraky. Volám tedy Markétě, jestli by něco s přítelem Robertem nechtěli. Markét mi to nebere, tak jí píšu smsku a vracím se k práci. A ona mi po chvíli odpovídá, že jsou na pláži na jednom z oslovských poloostrovů a že mají spoustu mušlí a že ať přijdu na večeři a že za chleba budou rádi... Nejřív to nechápu, že jak jako mají mušle, ale pak jsem se dozvěděla, že jich prostě spoustu našli v moři.


A tak se pak večer k Markét a Robertovi vydám a stíhám i proces přípravy. A v ten moment mě napadlo, že bych to mohla zdokumentovat a Robertův recept vám sepsat. Není na něm nic složitého, ale znovu se potrvdilo, že v jednoduchosti je krása. Robert je sushi chef, roky se tomu věnuje, pracuje ve dvou z těch lepších restaurací v Oslu a mimo sushi umí prostě i výborně vařit... A tak, pokud se dostanete k čerstvým mušlím, třeba někde na dovolené na trzích, zkuste tento recept, bude vám chutnat, slibuju!

Celozrnná třešňová bublanina

"Čo keby sme si dnes spravili piknik?" Tak začalo naše úterní ráno/dopoledne, když jsme s Radanem po víc jak dvou týdnech měli oba volno. Bylo teplo, ale né úplné letní horko a tak jsme vynechali pláž i jezero a vydali se pár kroků na takový travnatý plácek kousek za naším bytem. Je dobře, že jsme to neodložili na dnes, protože leje jak z konve, fakt hustě, a má to tak zůstat celý den. Mám takové dny ráda, podobně jako ty horké letní. Zvlášť, když můžu zůstat celý den doma a na  tu smršť koukat jen z okna :). Dneska by bylo fajn, kdybych se pustila do vyřazování věcí, které nepoužívám nebo nepotřebuju, protože stěhování se blíží a nerada bych náš nový byt zahltila hned na začátku věcmi, které ani nevíme, že máme. Uvidíme, jak mi to půjde. V mezičase budu psát články. Snad stihnu i ten na sobotu a/nebo na pondělí, tedy pokud přijdu na to, o čem by měl být. Dřív by mě ani nenapadlo psát s předstihem, ale zjišťuju, že to není vůbec od věci. Někdy se mi chce psát víc a někdy míň. A přijde mi fajn využít tu chvíli, kdy se mi chce a navíc mi hraje do karet čas a dokonce i počasí.

(pozn. ve čtrvtek ráno - články na sobotu ani na pondělí se nekonaly, ale to neva, pořád stíhám a pořád se mi chce :)).


Ale trochu jsem vzdálila tématu. Piknik! S ním totiž souvisí dnešní recept. Když jsme se rozhodli, že si půjdeme ogrilovat maso a uděláme si hamburger, který si sníme venku na dece , napadlo mě upéct bublaninu. Já vím, já vím. Bublanina je klasika klasik a dokonce i já už tu jeden recept mám. Ale podle mě prostě "patří" k létu. Zvlášť ta třešňová. Radan se do ní zamiloval a vůbec mu nevadilo, že byla z celozrnné mouky. Protože byla vláčná a nadýchaná a tak "přesně akorát". Recept jsem si půjčila od Kluků v akci a trošku (ale jen maličko) ho pozměnila. Na piknik se hodí dokonale. Ale stejně tak na snídani, svačinku nebo dezert po obědě :).

Monday, July 6, 2015

9 tipů, jak si užít čas o samotě

Trávím hodně času sama. Už odmalička mi to nevadilo a naopak moc bavilo. Vždycky jsem si něco vymyslela, ať už to bylo psaní deníku, tancování po domě a zpívání si do dětského mikrofónu, koukání na pohádku (no, spíš na Pomádu ... :)) nebo běhání po venku ...

Radan byl poslední dva týdny pracovně pryč a já trávila hodně času sama. A moc jsem si to užila. Občas se setkávám s tím, že "já sama být neumím, nudila bych se." nebo "potřebuju lidi kolem sebe", tak mě napadlo, že sepíšu pár činností, co dělávám já, když jsem sama. Vlastně jsou to úplně obyčejné aktivity, pravděpodobně nedělám nic objevného. Ale nezaškodí si je připomenout, no ne? :)

1. Meditujte


Začneme hned něčím "kontroverzním" :). Teda na samotné meditaci není kontroverzního vůbec nic. Jen sdílení meditačních fotek na internetu je vlastně trochu "protiřečící-si", protože meditace klidu, kterou praktikuju, je právě o tom, že se soustředíte na svůj dech a všechno okolo jen necháte přijít a odejít... Ale taky jednu fotku mám, z Jeseníků, a vidíte, jak se mi teď hodí :)).

Pravidelně meditovat jsem začala až nedávno, většinou tak dvacet minut a pozoruju na sobě zlepšenou pozornost :). A jednodušeji se mi navrací k "teď". Zkuste to třeba taky. A pamatujte, že cílem meditace "není dostat ego do pohody," jak hezky říká "moje" Lenička :).

2. Čtěte

Chci zmínit knihy, ale vlastně moc nečtu. Před půl rokem mi z martinus.cz přišla kniha "Myšlení rychlé a pomalé", kterou jsem si sama vybrala a já ji dodnes nedočetla. Jsem asi v půlce. Až ji jednou dočtu, to může to být třeba za dalšího půl roku, napíšu o ní článek. Slibuju. :)

Teď v posledních týdnech si ale pročítám "Psaní na hladině vody" od Moojiho a "Pád do milosti" od Adyashantiho. Obě knížky využívám podobně, jako "Moc přítomného okamžiku" od Tolleho. Prostě si je čas od času náhodně otevřu a pomáhají mi "vrátit se k sobě". Většinou pak jednu z nich nosím s sebou v tašce a když mám chvilku, čtu a vnímám. Pokud mě tedy zrovna nezaměstnává instagram nebo něco podobného, že jo :).

3. Procházejte se na místa ve vašem městě, které ještě neznáte


Často prostě vezmu foťák a dojdu nebo dojedu na místa v Oslu, kde jsem ještě buď vůbec nebyla a nebo jen párkrát a je to tam pro mě nové. Takto jsem před pár dny (znovu)objevila další nádherný výhled na fjord. Včera jsem tam vzala i Radana a myslím, že je to dokonalé místo na rande, ale právě i na tu meditaci a nebo jen prosté "vyvalování se". :) Takových míst je v Oslu spoustu a stále a stále je co objevovat a jsem si jistá, že podobně to je v každém městě nebo i vesnici. Kolikrát totiž i "stará známá" místa působí pokaždé jinak ...

Saturday, July 4, 2015

LOVE: (1) Jak bych chtěla svatbu v lese, knedlíčkovou polévku a o tom, kdy se bude podávat dort :)

Je pátek odpoledne a já sedím doma na sedačce, s miskou jahod a malin na klíně, s oknem dokořán nechávám do bytu proudit teplo, a už dobrou půlhodinu píšu tuto větu. Teda ne tuto konkrétní větu, prostě "úvod". Trochu jsem si to s tím psaním "inspirativních článků" o přípravě svatby asi zavařila. V hlavě jsem měla nějakou představu, že to je přece jednoduchý, prostě najdu pár fotek na pinterestu, které mi dají lepší obrázek o tom, jak bych chtěla, aby naše svatba vypadala a ty pak hodím sem a něco k nim napíšu. Ach ty představy! "Realita" je taková, že mi každý třetí obrázek na pinterestu říká, že už je dávno pozdě a nemáme vůbec šanci to všechno stihnout zařídit. Místo i fotografa nebo kameramana už máme mít dávno zarezervovaného, protože "to nejlepší" je vždycky zabukované rok dopředu!!! A to vůbec nemluvím o tom, že bych už měla mít návrh pozvánek a v rukávu dalších deset nápadů, jak požádat své kamarádky nebo členy rodiny, aby se staly mými družičkami. No ... místo, fotograf, kameraman - NOT check, pozvánky už vůbec ne a co se týče družiček, zatím ani nevím, kdo jimi bude, i když "nápad" mám. Zatím mi z toho vychází to, že pinterest může sice být dobrý zdroj inspirace, ale spoustu toho jde "mimo" mě. Celkově se cítím dost v klidu a jestli mám "jasnou" představu o něčem, chci, aby taková byla i naše svatba. Uvolněná a přirozená. Někdy (vždycky:)) je lepší poslouchat hlavně sebe :).

A tak si i ty fotky plné inspirace, necháme na příště. Nehledě na to, že mě zatím ani nenapadlo, jak to "uspořádat" dohromady, aby to bylo zajímavé i pro vás. Jeden článek jenom o šatech, květinách nebo dortech? Nebo všechno dohromady? Máte nějaké nápady vy?

Zdroj: Pinterest

Jéé, a jak tě požádal o ruku? A kdy bude svatba? Jaké budeš mít šaty? Těšíš se?

Thursday, July 2, 2015

Tart ze špaldovo-žitné mouky s jahodama, malinama a borůvkama

Ležím venku na trávě, sice trochu našikmo, protože jsem si deku roztáhla na kopečku, ale stále tu chytám internet z našeho bytu. Nevím ani, jestli ho potřebuju, spíš ne, článek jako je tento můžu psát i bez něj. Ale uploadovat bych ho pak už nemohla, takto to budu mít "všechno v jednom".

Popíjím limonádu, kterou jsem si namíchala z litru perlivé minerálky, půl lžíce medu, limetek a spousty malin, jahod a borůvek. Kupuju si je teď pořád, stojí jen pár korun a je z nich cítit léto. Teď mě jen napadá, že třeba ty jahody bych si ale mohla jít někam natrhat sama, po celém Oslu se teď předhánějí s tím, kdo kde má šťavnatější norské jahody, takže tu někde musí být. Až to dopíšu, půjdu si to zjistit :).

Když jsem včera volala Radanovi, který je tento týden pryč, co mám v červenci na blogu v plánu, první, co mi řekl bylo, že bych měla upéct "malinový letní páj" ... nevím úplně, jak na to přišel, každopádně mě díky tomu napadlo upéct tart. Mimochodem, velký rozdíl mezi pájem a tart není. Páj má většinou trošku tlustší těsto a častokrát se dává těsto i navrch na náplň a podává se rovnou z formy. Tart se většinou peče ve formě z odjímatelným dnem a je celá o něco "tenší".

Hledala jsem nějaké recepty pro inspiraci a nakonec si poskládala vlastní recept z několika jiných. V posledních dnech se snažím jíst malinko "zdravěji" a snažím se omezit lepek, tak jsem se rozhodla vyzkoušet špaldovo-žitnou mouku a přijde mi, že dezertu spíš dodává na chuti, než ubírá. Cukru tam taky moc není, alespoň v porovnání s všemožnými cupcaky a cheesecaky, ale tart přesto sladká je. Navíc to máte za chvilku hotové. Samá pozitiva, samá pozitiva :). Takže nakupte a nasbírejte ingredience, pusťte se do pečení a pak si kousek, nebo dva vychutnejte někde na sluníčku třeba. A nebo ho někomu věnujte ... jen tak. :)


Wednesday, July 1, 2015

July Experiment aneb zkusím psát pravidelně :)

Je prvního července. Neoficiální začátek léta, které oficiálně začalo už před týdnem a něco. A Oslo se dneska teda předvádí, né že ne. Už jsem stihla zmrzlinu a teď usrkávám čokoládové frapino z bezlaktozóvého mléka. Jinak se fakt snažím jíst zdravěji, Leničko! :)

Ale proč píšu ... před pár dny mě napadlo zkusit takový malý "experiment". Ti z vás, kteří můj blog čtete pravidelně, víte, že já na tom s pravidelností zas tak dobře nejsem. Někdy přispívám několikrát týdně a pak se zase třeba dva týdny neozvu. A to je pak těžký, že jo... :) Tak jsem si řekla, že v červenci -  zatím alespoň v červenci - to zkusím změnit. Že si s tím zkusím trochu hrát.





Červenec trávím celý v Oslu. Stejně jako loni. Jeden měsíc tady, druhý doma v ČR a SR. Zatím vím jen to, že budu poměrně hodně pracovat, ale zároveň mít i poměrně dost volna a taky se budeme stěhovat. Už za pár týdnů. A teď vím i to, že chci, abyste tady na blogu našli třikrát týdně nový článek.

O čem budou?

Čtvrtek - nový recept, asi spíš tak nějak "letně" laděný
Sobota - svatební inspirace aneb čisté fantazírování v rámci štítku "LOVE" :)
a Pondělí - momentální inspirace nebo článek na přání aneb "nechme prostor na spontánnost"

Tak. A teď už to tu je černé na bílém (koukám na blog a fakt, doslova!) a minimálně v červenci bych to mohla zvládnout, ne? Budu ráda za jakékoliv nápady i poznatky a doufám, že vás to bude bavit.





Tak jo? Já jdu vymyslet nějaký recept na zítra, zatím nemám ani tušení. Tohle bude pro mě skvělá výzva. Být trošku "uspořádanější". Těším se na to :).