Alicia Keys v Praze

Dnes nechci psát o jídle. Včera se mi splnil sen a totiž - byla jsem na koncertu Alicie Keys. Nejsem moc koncertní "typ", byla jsem na nějakém všehovšudy párkrát, o to šťastnější ale jsem, že jsem mohla být na koncertu Alicie Keys, která je mojí nejoblíbenější zpěvačkou už od malička (od dvanácti, třinácti, kdy vydala "The diary of Alicia Keys. Mám ale naposlouchaná všechna její alba, nejvíc poslední tři ("As I am", "Element of freedom" a "Girl on fire"), takže nejvíc mě minulo to první - "Songs in a minor", které jsem poslouchala a poslouchám až zpětně. Pamatuju si, že před pěti lety v Americe jsem své tehdejší hostfamily vyprávěla, jak moc bych chtěla jednou na její koncert ...

Narozeninový dort s tvarohem a s ovocem

Můj brácha měl nedávno narozeniny. Nevěděla jsem, co mu dát, tak jsem se rozhodla mu upéct alespoň dort. Jak jinak :). Akorát čokoládových dortů a cheesecaků (na ten se určitě zas chystám:)) měla dost a tak jsem se rozhodla udělat takový víceméně "klasický" skoro-piškotový dort, místo máslové náplně udělat tvarohovou a ozdobit ho italskýma sušenkama a ovocem. Nic převratného, spíš naopak, ale chutnal a snad i vypadal celkem dobře, tak se o něj s vámi ráda podělím :).

Hanácké vdolky (a svatební koláče) od babičky

Na přání dnes přidávám recept na hanácké koláče, které mají v podstatě stejný postup, jako kdybyste pekli svatební koláčky, takže pokud se o to budete pokoušet, může to udělat půl na půl :). Tento recept byl součástí mé bakalářské práce, která se zabývala hanáckou kuchyní. Je to recept mé babičky, která mi s nima i pomáhala. Jsem za to moc ráda, protože jsem od ní spoustu věcí pochytila a možná, pokud jednou budu mít tu svou cukrárnu v Oslu, z nich udělám "ten special product", na který budou všichni chodit :)). Tyto  vdolky jsou s tvarohem a s povidly, což je nejtypičtější hanácká varianta. Často se dělávali i s mákem, ale ty zkusím zase příště :). Svatební koláčky jsou jen s tvarohem.



Pokud budete tento recept zkoušet (a nebo jakýkoliv jiný z tohoto blogu), pošlete mi prosím fotky, moc mě zajímají výsledky :)

Jak jsem státnicovala

Včera jsem měla státnice. Takže od teď už nemám žádný pádný důvod sem nepřispívat alespoň trochu pravidelně. Státnice byly fajn. Poslední dvě nebo tři noci jsem sice moc nespala a tu noc předtím jsem se probudila ve 3 ráno a pročítala si ty otázky v koupelně, abych nebudila mamku a sestřenky, ale zpětně z toho mám dobrý pocit. Šla jsem na řadu jako třetí. Moje spolužačka, která šla na řadu jako první si vybrala PŘESNĚ ty otázky, které jsem nejvíc chtěla, tak jsem byla smutná z toho, že ty už si nevytáhnu :). Potom šla na řadu moje druhá spolužačka a vybrala si další otázky, které bych věděla (jen pro představu, měli jsme dva okruhy a u každého z nich jsem měla "oblíbenou" tak polovinu), tak jsem si říkala, že se mi počet těch "úspěšných" otázek snižuje.

Potom jsem šla na řadu já a nejdřív jsem si vytahovala otázku z ekonomického okruhu, vytáhla jsem si jedničku - což byly v podstatě úplné základy mikroekonomie. Tak jsem si oddychla, protože i když ze mě žádná ekonomka není a nikdy nebude, k této otázce nešlo nic neříct. Potom jsem si vytahovala otázku hotelnickou. Vytáhla jsem si devítku, ale chvíli komise uvažovala, že je to šestka. Tak jsem "vtipkovala", že to je jako ve filmu Rebelové :). Řekli mi, že je to šestka, což mě trochu rozhodilo, protože jsem šestku vůbec nečetla. Vypracovávala ji jedna moje spolužačka a dost nepřehledně a já byla líná si ji předělat a naučit se. Sice bych si k ní asi něco vymyslela, ale byla jsem moc ráda, když za mnou jeden člen komise přišel na potítko, že je to teda devítka. Protože tu jsem uměla - bylo to něco jako řízení kvality v restauracích. Nevím čím to bylo, možná tím, že jsem věděla, že alespoň něco vím k oběma otázkám, ale byla jsem úplně klidná... Většinou mám panickou hrůzu z prezentací, klepou se mi nohy i hlas, a teď, když jsem prezentovala (obhajovala) svojí bakalářskou práci, tak jsem byla taková vyrovnaná a klidná. Komise si zálibně prohlížela obrázky mých "pekařských výtvorů" v bakalářce a asi mě ani moc neposlouchala. K oběma otázkám jsem mluvila jen pár minut, říkali, že jim to stačí. A byl to spíš rozhovor, než klasická zkouška a když jsem potom čekala za dveřmi na výsledek, věděla jsem, že to mám, sice asi ne na áčka, ale to mi bylo a je celkem jedno. Nakonec mám BBC :))

Celkově mám ze státnic mnohem lepší pocit, než z maturity, i když ta na známky paradoxně skončila líp. Ale pocitově bylo tohle mnohem lepší, a vědomostně taky. Jsem moc ráda, že už to mám za sebou, že i přesto, že fakt nejsem studijní typ, jsem to prostě nějakým způsobem dokončila a i když se "titulem Bc." určitě nikde chlubit nebudu, je to něco, co prostě "mám" a už mi to "zůstane" :). Celkově za to ta škola sice moc nestála, ale určitě má světlé body. A i když už bych na ni znovu nešla, jsem nakonec docela ráda, že jsem na ní byla, protože něco mi určitě dala. :)

Dnes nebo zítra přidám na přání recept na hanácké vdolky (což je zároveň v podstatě recept na svatební koláče) a postupně doplním, co jsem zanedbala. A za pár týdnů už se s vámi budu spojovat z Osla. :)