Skořicové lívance se strouhanými jablky a vlašskými ořechy

Dnes ráno jsem si znovu uvědomila, jak silně funguje "síla domněnek". Vlastně se to v této formě učím už od léta a všechny ty situace mě postupně učí nezamotávat se do vlastních myšlenek, emocí a zajetých drah, které si v sobě každý budujeme vlivem okolí už od narození a se kterým se pak "ztotožňujeme". Učí mě, že všechny útoky, ale i komplimenty, nevypovídají o mně, ale o člověku, který "útočí" nebo "skládá komplimenty", protože my jsme pro každého jen "zrcadlo" a každý člověk nám zrcadlí jen to, co už máme sami v sobě (a naopak). Učí mě být pokornou a přistupovat ke všemu s láskou. Učí mě nehodnotit. Učí mě víc a víc poznávat samu sebe, za všemi těmi myšlenkami, které naskakují, ale pokud jim nevěnuju pozornost, tak zase odejdou. Učí mě nepřikládat situacím, které se každodenně dějí, větší váhu než mají, tedy že jsou jen součástí určitého "plynutí" a všechno je neustále v pohybu. Učí mě být svobodnější a neulpívat na představách "jaké by to mělo být". Učí mě být v souladu ...

... jen to vůbec neznamená, že se vyhnete tělesným projevům jako je bušení srdce nebo pocit "zkaženého žaludku". Ani se nevyhnete těm myšlenkám a možná i sebelítosti a nebo naopak naštvanosti .. už to ale nebývá tak intenzivní, už se v tom tolik nevyžíváte, protože jednoduše přijímáte věci takové, jaké jsou ...

Co ale taky pomáhá je cukr, samozřejmě! Teda on možná nepomáhá až tak moc dlouhodobě, ale v TEN okamžik zaručeně :)). A co třeba v lívancové podobě? Se skořící a s jablíčkama a s ořechama? :)

Skořicové cupcakes plněné kakaovo-skořicovým krémem s mascarpone

Občas přemýšlím, že bych všechna ta těsta, která vymýšlím jako cupcaková, mohla prostě dát do velké formy a byl by z toho obří cupcake. Jenže ten by byl bez "cup", takže by to vlastně byl jen obyčejný "cake". A nebylo by to tak praktické, roztomilé a krásné. Teda, ono by to zase bylo jiné, o nic horší, ale chápete ... vymýšlení nových cupcakových  receptů a příchutí si opravdu užívám čímdál víc. A díky té praktické velikosti je to o to lepší :).

Blíží se Halloween. Slavila jsem ho jen jednou, v Americe, v roce 2008. To už je tááááák dávno. Na svém americkém blogu jsem našla i pár fotek, je celkem šílené se na ně dívat :). Ale vlastně se mi díky nim připomněla tak atmosféra, co tam byla. Byla to dobře vymyšlená halloweenská párty se všemi "strašidelnými" aspekty, které k tomu patří :)

Letos mi naskakovaly myšlenky o tom, že bych mohla připravit nějaké recepty, které mají navodit tu "správnou" halloweenskou atmosféru, ale nemůžu to v sobě nějak najít. Kdybych se do něčeho takového pustila, bylo by to v mém případě jen napodobání už vytvořených věcí a tak jsem místo toho radši vytvořila "board" na pinterestu, kam jsem hodila pár fotek, které mě zaujaly. Takže pokud plánujete halloweenskou párty a stále hledáte inspiraci, koukněte tam. Dají se tam strávit i hodiny :).

A  nebo ... můžete upéct tyto skořicové cupcaky, které na sobě sice nemají ani pavouky, ani klobouky a ani krev, ale zato jsou fakt moc dobré. Skořice je taková příchuť mého letošního podzimu, v posledních týdnech s ní zkouším skoro všechno :).

Jaká je příchuť vašeho podzimu?

Macron's fillings aneb náplně do makronek

První makronky v životě jsem pekla 6.2.2014. Aneb ať žije má facebooková dokumentace :).

Bylo to dva dny předtím, než jsme s Terezkou sestavovaly náš první Candy Bar. Tendy "pouze" pro fotky. Nikdo o tom ještě moc nevěděl a pro mě spoustu těch věcí, co jsem na ten "photoshooting" pekla bylo jedno velké poprvé. Cupcaky jsem předtím pekla tak 4krát, cake popy jednou (a to taky jen díky tomuto projektu) a ani pusinky a sušenky nebyly v mém obvyklém repertoáru. Vlastně když se na to podívám zpětně, vůbec nevím, co jsem předtím dělala :) .. Teda jako jó, vím, pekla jsem daleko víc koláčů a cheesecaků a dortů, jen chci říct, že jsem se za ten necelý rok dost posunula. Že nestojím na místě. A to je fajn.

Z makronek jsem měla zezačátku velký respekt. Stále ho mám. Jen už z nich nejsem tak nervózní a když se nad tím zamyslím, možná i to je důvod, proč se mi v poslední době málokdy nepovedou. Přistupuju k nim víc s láskou, než se strachem a troufám si tvrdit, že se tato "kouzelná formulka" dá aplikovat na všechno v mém/vašem životě. :)

Každopádně, zpět k makronkám. Za tu krátkou dobu, co je peču, jsem už stihla vyzkoušet spoustu příchutí a protože recept na makronky používám stále stejný, napadlo mě, že sepsat (a postupně doplňovat) příchutě do jednoho článku, bude nejlepší a nepřehlednější "řešení".

A tak - tady jsou! Pokud je nějaká příchuť, která vás láká, není tu a chtěli byste na ni recept, napište mi a já ji ráda vyzkouším a napíšu. Nejlepší inspirace vždycky přichází od vás :)

recept na makronky TADY.

Malinové makronky ... aaaaaaa

Dneska nečekejte recept. Ale zítra se těšte na článek, ve kterém se s vámi podělím o moje oblíbené náplně do makronek. Některé už tu najdete, ale myslím, že když budou pohromadě, nebude to vůbec na škodu. ALE hlavně. Přibyde recept na raspberry curd, což je asi nejlepší náplň do makronek EVER.

Mějte se krásně!

náplně do makronek najdete TADY

Narozeninový dort & Narozeninový den

Včera jsem v Oslu oslavola svoje druhé narozeniny. Teda 24té narozeniny, ale druhé v Oslu, chápete :) 

Loni jsem trávila den s Radanem, zajeli jsme si na jeden z poloostrovů a byli jsme na výborné večeři. Letos to bylo trošku jiné v tom, že nejsem zdravotně úplně v pořádku a vlastně bych měla ležet. Ale místo toho jsem chodila do práce a vlastně ani moc neležela. A taky v noci ze středy na čtvrtek přiletěl Radanův nejlepší kamarád Lubo, který teď bude v Oslu žít a první noc spal u nás.

A tak jsme včera brunchovali všichni tři, což bylo moc fajn. Kluci mi zazpívali "hodně štěstí zdraví", Radan nakoupil moc dobré šunky a sýry, které v kombinaci s úžasným chlebem z kavárny, kde pracuju, neměly chybu. A dokonce se vrátil do obchodu i pro svíčky na dort, který jsem si upekla ve středu v noci. A jehož recept najdete dole :).

Procházka podzimním Oslem.

Až do oběda bylo venku docela "škaredě", foukalo, pršelo a rozhodně nás počasí nevybízelo k tomu, abychom se vydali ven. Pak se ale kolem jedné vyčasilo a tak jsme šli Lubovi ukázat takové ty "základní" atrakce Osla, jako je opera, hlavní ulice Karl Johan, parlament a nebo palác. Jenže mi po chvilce nebylo moc dobře a tak jsem jela domů. Po chvíli pak přijel i Lubo, Radan zůstal v centru, protože potřeboval něco vyřídit v práci...

TEN úžasný balónek, hortenzie, po kterých jsem sama ten den pokukovala
a úžasná krabice plná krásných věcí.

.. a pak mi kolem šesté Radan volá, že je před domem a nemůže najít klíče, tak jestli mu nemůžu jít otevřít .. bylo mi to teda trochu divné, ale šla jsem ... a našla jsem tam Terezku a Lucku s kráásným velkým balónkem, hortenziema a krabicí s dárkama. To bylo hrozně milé a fakt mě to potěšilo. :) Nemám za sebou v životě moc takových překvapení, ale vždycky jsem si nějaké takové "tajně" přála... a pak jsme šly na drink. Holky mě přesvědčily, že vzít si ten obrovský balónek s nápisem "Happy Birthday" je dobrý nápad a vlastně docela byl. Občas bylo sice obtížné ho korigovat, ale dva náhodní lidé mi díky němu popřáli "Gratulerer med dagen". A v baru nám to možná pomohlo mít slevu. Teda kromě faktu, že pán za barem je Slovák a pamatoval si nás z minula.

Krásné a milé bylo, jak Terezka s Luckou tak nějak podvědomě vybíraly dárky v "našich" Candy Barových barvách :)

Celý ten večer byl moc příjemný, s Terezkou i s Luckou jsme se zas poznaly z trochu jiné stránky a v jeden moment si k nám přisedl i takový mladý kluk z Ameriky, který se do Osla přestěhoval snad před týdnem a pravděpodobně pomalu zjišťuje, že jen tak oslovit Norku nebo Nora není úplně nejjednodušší, protože jsou tu lidé přece jen zdrženlivější. Nás se asi nebál.

Přestože jsem žádné plány na narozeniny neměla, potěšilo mě, že nakonec byly přesně takové, jaké byly :). Protože i když jsem je nikdy nijak extra neslavila, zvlášť v mém "dospělém životě", takové překvapení a pár drinků s kamarádkama je něco, co jsem si představovala vždycky! :)

Jo, a taky mě veeeelmi těšíte VY! Včera mi od vás přišlo tolik krásných přání ... DĚKUJU ZA NĚ, moc si toho vážím! :)

A teď už tedy recept. Na podzimní čokoládový narozeninový dort :). Původní recept najdete tady.

JÍME ZDRAVĚ(JI) ... a recept na rybičkovou pomazánku

Ti z vás, se kterými se potkávám na facebookové stránce blogu, si možná pamatujete, jak jsem koncem léta přišla s tím, že mám pocit "zkaženého žaludku" a že začínám jíst zdravěji a že vám o tom budu psát. No. Ti, co mě sledujete pravidelně, tak asi už víte i to, že se mnou je to někdy hroooozně těžké :) .. a co se týče článků a témat na blog obzvlášť. 

Tohle mi ale přecejenom utkvělo v hlavě. Mám za sebou docela dlouhé období, kdy byla zdravá výživa skoro "středobodem mého vesmíru". Je to takový paradox, že si tu dobu už skoro nepamatuju, nedokážu si už vybavit, jak jsem tehdy myslela, ani "jak jsem to dělala", že pro mě nebyl problém jíst takové kvantum zeleniny, ovoce, celozrnných výrobků a kvalitních bílkovin. A žádné sladkosti. 

Myslím ale, že žádný extrém není "dobrý" a že nějaká vyváženost je potřebná ve všem a v jídle obzvlášť. Sladkého se úplně vzdát neumím, už proto, že ho tak ráda peču, ale zařadit do jídelníčků i něco s nutriční hodnotou není úplně od věci. 

Co se týče mě, moje "zkaženost žaludku" určitě souvisela právě s přemírou sladkého v mém jídleníčku. A nemusí se rovnou jednat jen o cukr jako takový. Měla jsem několikatýdenní období, kdy jsem neměla chuť na nic jiného, než na sladké, na těstoviny, na rýži a další sacharidy. Cokoliv jiného mi dělalo zle, zmenšil se mi žaludek a přestože jsem cítila hlad, nemohla jsem nic sníst. Kromě sladkého. Myslím, že částečně to souviselo s psychikou (jako podle mě souvisí téměř všechny "stavy" a "nemoci", netvrdím, že úplně, ale podíl to na tom má) a částečně jsem si na cukru vytvořila "závislost". 

Jak se zbavuje takové závislosti? Těžko, stejně jako jakékoliv jiné. Ale začít se dá třeba tím, že ty sacharidy přijímáte v jiné (výživnější) formě a že se prostě "naučíte" jíst jinak. Cíleně. Netvrdím, ani náhodou, že najednou jím ukázkově. 

ALE

napadlo mě, že bychom se mohli inspirovat navzájem. Že by se tato rubrika "Jíme zdravě(ji)" stala takovým naším společným "zdravým receptářem". Že bych do ní přidávala své recepty a taky recepty, které byste mi posílali vy. Recepty na zdravá jídla, na která nedáte dopustit. A občas bych to doplnila nějakým rize "nutričním článkem" o výživě, vitamínech a tak.  

JDEME DO TOHO?

P.S.: Upřímně píšu, už teď, že sladkých receptů se na tomto blogu nezbavíte, spíš naopak. Ale tohle je takový malý projekt, do kterého se chci pustit. Protože vím, že může být je ku prospěchu! :)

No.. a první recept bude takový trochu "ošizený". Ale dnes jsem ho dělala na večeři a byl pro mě takovým impulzem vůbec napsat tento článek, takže už jen proto sem patří ... a navíc je to fakt pochoutka, a rychlá a jednoduchá a tak vůůůbec.

Blogerka roku 2014

O souteži "blogerka roku" jsem věděla už loni. Tehdy jsem se i sama nominovala, ale nikam a nikomu o tom nepsala. Letos jsem tu soutěž zaregistrovala znovu, na jiných blozích, a říkala jsem si, že se nominovat nebudu, že to nechám na vás, kdyžtak .. :)

Mám teď v Oslu návštěvu a moc jsem na netu nebyla, ale večer mi to nedalo a koukla jsem ze zvědavosti jestli jsem TAM - mezi nominovanými. A jsem... Juuuuuu :).

Přiznám se, že už to je pro mě taková malá výhra. A že si uvědomuju, jak velká konkurence v kategorii "FOOD" je. Na druhou stranu, vy, moji čtenáři jste super a úžasní a kdybyste mi chtěli dát svůj hlas, tak budu hrozně moc ráda. A pravděpodobně dost namotivovaná se tomuto blogu, a vám, věnovat ještě víc.

DĚKUJU. MOC MOC MOC.

Terez

odkaz: http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/sweet-melange