Jak si udělat Silvestra "jako z Pinterestu"

Sedím dole v obýváku s našima, dívají se na Sherlocka. Já ho sleduju jen tak poočku, hlavní pozornost jsem poslední skoro dvě hodiny věnovala Pinterestu. Včera mi na facebooku jedna slečna, přiznávám, že po mojí výzvě, navrhla, že bych mohla napsat o tom, co chystám na Silvestra... Fakt je ten, že já ještě na jisto ani nevím, kde budu Silvestra trávit. Ale téma je to aktuální a už spoustukrát jsem se "zasnila" nad tím, jak by taková "silvestrovská párty jako z filmu", kterou bych samozřejmě hostila já, mohla vypadat... tak se pojďte zasnít se mnou ...

pozn.: Všechny fotky jsou stažené z pinterestu

O Vánocích ...

Před chvilkou jsme se dole v obýváku dodívali na Popelku. A stihli jsme i celý "Byl jednou jeden král". Dvě české pohádky, které si užívám každý rok zas a znovu, a přesto pokaždé jinak. Když jsem dnes projížděla instagram, našla jsem tolik fotek Popelky od Norů, které tam sleduju. V Norsku je "naše" Popelka stejná tradice jako u nás. A podle komentářů u jednoho z těch profilů je stejně tak i v Německu, Bulharsku a existuje například i francouzská verze.

Krásné Vánoce

Tak už tu máme Štědrý den. 

Chtěla bych vám popřát, abyste si ho užili přesně tak, 

jak chcete a přeje si, záleží to opravdu jen na vás...

O tom, jak je prožívám já, bude článek.

VESELÉ VÁNOCE! :)

Like from my diary VII: "Všechno je, jak je."

"Všechno je, jak má být." To je věta, kterou se občas, a někdy často, uklidňujeme a ztotožňujeme snad všichni na světě. Dnes mi zní celý den v hlavě. Jen si nemyslím, že je tak úplně pravdivá. Věřím, že "Všechno je, jak je." Bez nějakého "má být" nebo "mělo by", prostě jen JE. Věřím, že všechno, co se děje v našem životě, je v podstatě takový ukazatel. Taková zkouška. Hra. Věřím, že každý z nás se přišel na tento svět naučit něco (jiného) a bude dostávat ukazatele a zkoušky, až dokud to nepřijme. Dokud nebude v souladu... Sám se sebou, s Vesmírem (s Bohem, chcete-li). Taky máte pocit, že se vám dějí ty stejné věci pořád dokola, jen v jiných souvislostech? Jednu situaci "vybojujete" a "přežijete" a ona se pak, potvora, objeví znovu, dokonce ještě daleko silnější? A taky si pak říkáte "Proč se mi to děje? Za co mě kdo trestá? Čím jsem si to zasloužil(a)? Co jsem komu udělal(a)?" Věřím, že takové situace vznikají, protože jsme je nepřijmuly takové, jaké jsou. Jsou to jen ukazatele. Jen takové hry a epizody, které se nás snaží naučit přistupovat ke všemu s láskou ...

Přemýšlím o tomto celém konceptu (protože ano, i tohle je koncept) celou noc a celý den a hrozně jsem o něm chtěla napsat. Vypsat se. Já sama jsem momentálně v situaci a v příběhu, se kterou zatím nejsem úplně v souladu. V příběhu, se kterým jsem se ztotožnila, ještě jako "mladičká", tak silně, že je pro mě neuvěřitelně těžké ho jednoduše pustit. Dát mu prostor. Nechat to jen tak plynout. Bez lpění, bez strachu. Nesnažit se ho změnit k obrazu svého ega, ale přijmout ho, tak jak JE. Vím ale, že jsem na správné cestě. Tak nějak to cítím, vždycky, když zavřu oči a zhluboka dýchám ..

Cappucino cupcakes

Minulý týden jsem dostala krásný email, díky kterému vlastně vznikl tento recept. Jedna milá slečna mi psala o tom, jakými recepty se na tomto blogu už inspirovala a zároveň mi položila otázku, jestli nechci zkusit upéct kapučínové cupcaky... "to není vůbec špatný nápad", napadlo mě hned a tak jsem se do nich pustila při nejbližší příležitosti.. Ta byla minulou sobotu, když jsme pořádali večírek v práci a Radan měl ve stejný den ve své práci Julebord. Kromě těchto kapučínových cupcaků jsem pekla ještě makronky a svoje nejoblíbenější vanilkové cupcaky plněné raspberry curd. Moji kolegové takto ode mě něco chutnali vůbec poprvé a (neskromná chvilka!) tolik komplimentů, spokojených výrazů a dokonce potlesk! :) jsem fakt nečekala. Navíc mě podpořili v jednom mém nápadu, který se po Novém roce, až se zase vrátím zpátky do Osla (na Vánoce budu v ČR), realizovat.

Recept na kapučínové cupcaky jsem vymýšlela tak nějak za pochodu, ale čerpala jsem určitě z těch cupcakových receptů, které už jsem pekla. Upečené jsem je pak naplnila ještě bílou čokoládou nebo polohořkým čokoládovým ganache. Bez mučení přiznávám, že trocha čoko ganache mi zbyla z toho, jak jsem dělala makronky a bílou čokoládu jsem měla rozpuštěnou, protože jsem chtěla dělat cake pops... jenže ta čokoláda byla tak hustá, že jí ten cake pop jen tak projel a žádnou čokoládu na sebe nezachytil, o ou :). A tak jsem si teda poradila jinak a vlastně jsem s výsledkem fakt spokojená... baví mě plnit cupcaky. Dokáže to obzvláštnit i ten nejobyčejnější cupcake. Na druhou stranu - třeba tyto cupcaky určitě nejsou obyčejné! :)

O pozorování Vánoc a vlastně tak celkově o pozorování a o (ne)štěstí :)

Letošní "juletid", tedy vánoční čas si vychutnávám opravdu plnými doušky. Že tak začíná téměř každý můj článek za poslední poslední měsíc? Asi jo, protože to fakt tak prožívám. Nevím, čím přesně to je...

Vánoce na Karl Johans Gate

Posledních několik měsíců se opravdu intenzivně a "v praxi" učím neulpívat a nezamotávat se do "sítí svého ega", které mi často barvitě líčí, jak bych se měla cítit a jak bych se měla (za)chovat. Jenže ono je to o to složitější, že vám neustále tvrdí něco jiného, v různých časových i více či méně intenzivních intervalech. A tak se často stává, že když se na tuto hru namotáme, to ego si nás tak válcuje ode zdi ke zdi a my se neustále cítíme buď neuvěřitelně šťastní nebo neuvěřitelně sklíčení nebo neuvěřitelně bezmocní a nebo jsme v jednu chvíli skálopevně přesvědčení, že to bude takto a v druhou chvíli zase úplně otočíme a musí to být onak. A se všemi těmito fázemi se naprosto ztotožníme... A tak se poslední měsíce snažím hlavně pozorovat. Co se mnou dělají situace, ve kterých se ocitám, jaké pocity i fyzické projevy ve mě vyvolávají a neulpívat na nich s vědomím, že všechny ty tak bouřlivé a zásadní emoce zase pominou a ... přijdou další. Ono to neznamená, že tím přestávám ty věci, situace a chvíle prožívat, jen už popravdě nejsou tak intenzivní a hlavně jim nepřikládám takovou váhu. Vlastně je "jen" beru takové jaké jsou - že přijdou a zase odejdou.

Co pod stromeček? Tipy od Terezky ze Sweet Melange :)

Štědrý den se blíží mílovými kroky a (nejen) blogy od těch beauty až po lifestylové jsou zahlceny tipy a inspirací, čím své blízké letos potěšit a čím je obdarovat. Upřímně, pouštět se do tohoto typu článků asi není úplně nejoriginálnější, ale vzala jsem tuto "příležitost" jako skvělou záminku, jak pro jednou napsat na blog něco, co úplně nesouvisí jen s jídlem a hlavně s recepty.

Letos jsem s dárky extrémně pomalá a přiznám se, že ještě žádný doma "fyzicky" nemám. O to víc nad nimi ale přemýšlím. Naštěstí mě teď čeká několik volných dnů a tak to snad všechno stihnu a doženu...

... je těžké doporučovat "běžné" a nebo "známé" věci tak, aby to pro vás byla úplná novinka, o které jste nikdy neslyšeli. Tyto tipy jsem tak jednoduše čerpala z toho, co jsem už někdy jako dárek dostala, čím jsem někoho obdarovala já a nebo prostě produkty a věci, které mám ráda a myslím, že by se mohly hodit jako dárek. Pro koho, to už nechám na vás. :)

Vánoce 2014 a recept číslo tři: berlinerkranser neboli berlínské věnečky

Půl šesté, pátek večer, sama doma. Zrovna mi zapípal mobil, to mi Radan posílá fotky z pracovní akce, na kterou vzal sladké dobroty, co jsem dnes pekla. Ne vždy, když tvrdím že trávím celý den v kuchyni, je to pravda. Dneska fakt nekecám. Venku mi k tomu nádherně sněžilo, z počítače mi hrála Norah Jones a celým bytem se linula neodolatelná vůně čerstvě upečeného těsta. Mmmm.

Tento recept na tzv. "berlínské věnecky" je jedním z tradičních norských vánočních receptů. Já teda moc nechápu, proč se norské cukroví jmenuje berlínské, ale pravděpodobně ho sem jednoduše a prostě přinesli Němci .. :)

Recept se vyznačuje tím, že se do něj dávají uvařené žloutky. Taky se věnečky posypávají tzv. "perle sukker" což je v podstatě cukr, který vypadá jako malé perličky. Je docela typický ve skandinávské kuchyni (pečení) a v našich podmínkách se dá nahradit hrubým granulovým cukrem :).

Na můj vkus jsou tyto věnečky trošku piplačka, tak jsem část těsta "neválečkovala", ale rukou vymodelovala kolečka. Chutnají stejně skvěle a vypadají tak "rustikálně" :)

Myslím, že berlinerkranser by mohly být skvělým doplněním klasického českého vánočního stolu.

Krémové tagliatelle a mozzarellou a parmazánem

Dneska jsem se probudila do nádherně zasněženého rána. Skoro se mi zdá, že počasí v Oslu letos vychází téměř idylicky. Jaro začalo poměrně brzo, léto bylo teplé a slunečné, podzim nádherně barvený a začátkem prosince přišel sníh. Letos navíc i tu vánoční atmosféru nasávám tak nějak víc než "obykle". Nemám tedy ještě koupený/vyrobený ani jeden dárek, ale nic to nemění na tom, že si užívám vánoční dekorace, pochoutky, hudbu (už je prosinec! :)) a beru to tak, že Vánoce jsou vlastně celý tento čas. Byla by škoda si je užívat jen ten jediný den... A tak tu si koupím vánoční pivo nebo sodovku, tam zase ty krásné vánoční svíčky a pražené mandle z trhů a tady už si pouštím "all i want for Christmas" a peču vánoční cukroví (na které jsem nikdy moc nebyla). A s Radanem určitě půjdeme bruslit. Letos to nevynecháme. :)

K Vánocům a tomuto zimnímu času taky určitě patří i taková ta víc "hearty" jídla. Nebo teda já nevím, jak vy, ale studené saláty a jim podobné mě momentálně moc nelákají. Vkuse chuť na něco sýrového a krémověho. Zároveň ale nemám úplně zájem o "zásoby" na svém těle... :) No, a tak mě napadlo udělat takovou lehčí krémovou omáčku a přidat ji k těstovinám. 

Výsledkem je rychlé, chutné jídlo, které vás zahřeje, zasytí a zároveň vám nezpůsobí výčitky svědomí, že "už zase jím ty smetanové omáčky" (néé, vůbec neparafrázuju sebe! :)).

 Zkusíte taky?