Nadšená a šťastná - MÁME VÍTĚZKU o víkendový pobyt u nás v Norsku!

Sedmnáct. Sedmnáct jedinečných a naprosto originálních příběhů. 

V hlavě mi zní jedna sebevědomá myšlenka, že "tohle se (mi) teda povedlo"! Hned vzápětí mi však naskočí další, pokornější i pokojnější, že to, co tento víkend vznikalo a JE, by nešlo bez vás.


Měla jsem stažený žaludek nervozitou a snad i strachem, když jsem v pátek ráno na svoje narozeniny sdílela svůj příběh a vyzvala vás, abyste sdíleli ten svůj. Naskakovaly mi myšlenky o tom, jak jsem troufalá, když si myslím, že je někdo zvědavý na to, že mám narozeniny, a na moje přání, abyste veřejně sdíleli své příběhy. Taky mi naskakovaly myšlenky o tom, jestli jsem to s tou "cenou", s tou letenkou do Osla, tak trochu nepřepískla. To si fakt myslím, že za mnou někdo bude chtít letět do Norska? ...

Myšlenky podporované strachem a nejistotou ale nejsou ty, kterými se ráda nechávám vést :). Tak jsem se na chvíli zastavila a znovu si uvědomila, že to, co se tu snažím psát a sdílet mi dává smysl a přináší radost. Připomněla jsem si, jaký je skutečný motiv tohoto malého "narozeninového projektu" a vrátila se zpátky k myšlenkám a pocitům vedeným láskou :).

A tak jsem tu energii "vyslala do světa" a ona začala proudit a působit. Jinými slovy, článek jsem zveřejnila a pak napjatě koukala, jestli je někdo, koho soutěž zaujme. :)

Prvních pár reakcí bylo spíš negativních, o tom, že nechcete veřejně sdílet svůj příběh a já se zas nechala chvílí unést tím, jestli jsem to tedy nenastavila moc složitě. Zpátky k vnitřnímu "souladu" mě ale dostalo uvědomění, že ta soutěž, ta letenka je spíš jen takový bonus, který může motivovat, ale podstatou je ta výzva podívat se do sebe a na svůj život, popsat to deseti větami a sdílet to. A je naprosto v pořádku, že to není pro všechny.

...

Pojďme se už ale posunout dál, k samotným příběhům! Zajímavý fakt je, že mi své příběhy poslalo šestnáct blogerek a jen jedna jediná slečna, pokud vím, blogerkou není. Z toho mi plyne, že si často ani neuvědomuju, že výraznou čtenářskou základnou blogů jsou samotné blogerky. Přitom to dává smysl. Když má někdo blog, je samozřejmé, že celý ten "virtuální/blogerský svět" sleduje více. A to mě přivádí k dalším nápadům, ale o tom zase někdy jindy :).

Byla jsem zvědavá, jak ty své příběhy pojmete. A musím naprosto upřímně říct, že jsem nadšená a dojatá z toho, co vzniklo. Děkuju za to, zas a znovu!

Holky z blogu Ne hladu Verča a Andrejka sdílely své příběhy na instagramu a bylo krásné číst, jak jsou si podobné a zároveň je každá svá a jedinečná. Jejich vášeň k nutrniční terapii mi je sympatická a blízká, protože jsem několik let snila o něčem podobném.

Clarky z Clarky´s world sdílela svůj příběh, ze kterého čiší hlavně láska k jejímu psíkovi Benjimu a tak nějak láska obecně.

Radka z Made in les si mě získala svou "dětskou podnikatelskou duší", takovou milou energií, co z ní sálá a myšlenkou o tom "...nacházet tady to své životní štěstí (a pak ho zase ztrácet :)."

Příběh napsala i osmnáctiletá slečna, která píše blog lindaspindas a z jejích slov tak sympaticky čiší životní hledání a láska ke Skandinávii.

Pak je tu Míša, jejíž příběh byl napsaný tak krásně lehce a čtivě. Bodejť by ne, když už vydala knihu! Zaujalo mě, že "posílá svá přání do vesmíru" :) a že se "naučila víc usmívat, než mračit, z každého nezdaru si vzít ponaučení a hlavně dělat velké sedmimílové kroky zpátky k přírodě." 

Jitka je slečna, se kterou se sledujeme už déle a její sladký příběh, ve kterém ji provází cukrovka je úžasně inspirativní. S cukrovkou dlouho bojovala, ale ..."Nevyšlo to a já jsem za to ráda, protože právě tato životní událost mě přivedla ke zjištění, že když s věcmi nebudeme bojovat, ale přijmeme je tak jak leží a běží budeme mnohem šťastnější." Je úžasné vidět, že tento přístup - jít s proudem a ne proti němu, funguje.

Aniččin dárek pro mě! :)

No a Anička, malá víla, jejíž příběh je tak krásně napsaný, že budete kroutit hlavou nad tím, že je jí teprve třináct. Navíc mi k narozeninám nakreslila nádherný obrázek, který mi vykouzlil úsměv na tváři :).

Další příběh mi přišel od Barush, mladé blonďaté slečny, kterou baví psát a její blog, který je převážně o pečení, sklízí první sladké úspěchy :).

část Klárčiny básně z jejího webu

Umělkyně Klára, nádherná zajímavá bytost, která svůj příběh pojala poeticky a je tak trochu mířený přímo na mě, protože jsme kdysi dávno byly skoro spolužačky.

Posledním příběhem, který byl sdílený na blogu je Silviin. Silvi je korektorkou a editorkou portálu generace21 a mimo jiné ve svém příběhu napsala inspirativní větu "...během něhož jsem si uvědomila nejen to, že život je neuvěřitelně krátký, a proto je třeba využít každé příležitosti a zkusit všechno, co se člověku nabízí, ale taky to, že nejjednodušší způsob, jak toho docílit, je jít a udělat to." 

Na facebooku svůj příběh sdílela Adriana, u které jsem si s radostí přečetla její příběh a zároveň se trošku "obávala", co tam najdu :). Ráda to vysvětlím. S Adrianou se sledujeme několik měsíců a postupně jsme zjistily, že jsme obě byly požádané o ruku v Amsterdamu, máme totožný snubní prstýnek a tento týden jsme zjistily, že jsme se narodily na den přesně. Jsem zvědavá, na co dalšího přijdeme :).

Pak je tu jedna "neblogerka", Slovenka Adriána, která ve svém příběhu například napsala "Veľa času a energie mi zaberalo zameriavanie sa na školu, hľadala som len samé negatíva, trému, strach, cítila nervozitu, nasledoval hektický rok v prvej práci, a keď sa tak spätne obzriem – nie je za mnou nič, len únava. Preto som sa rozhodla svoj život žiť inak, zhlboka dýchať, obklopovať sa ľuďmi, ktorí ma prijmú byť lepšou a nenechajú ma stagnovať na mieste, či klesať na duchu, ba naopak – robia ma lepšou a krajšou.  Sledovaním Tvojich správ zo života sa je ľahké pousmiať, lebo to z Teba ide akosi samo, tá spokojnosť a šťastie." 

Zuzka zase napsala: "Od té doby co jsem si ke kočce, kterou mám už cca 4 roky pořídila i pejska, se mi začly pomalu plnit moje sny, možná jsem konečně pochopila, že to co se kolem mě děje je ovlivněný tím, co se děje v mojí hlavě." a já jen připíšu, že i její příběh se krásně četl.

Jane, která před pár lety vylezla ze své ulity a začala si plnit sny. Měla jsem možnost ji jednou poznat a je to příjemná a sympatická žena.

A pak taky Lucka, se kterou jsem se snad i kdysi dávno poznala, chodívaly jsme totiž na stejné diskuzní fórum, a která svůj příběh pojala podobně jako já. Myslím, že proto, že si i podobné jsme. :)

A konečně Kristýna, blogerka a žena, která zkouší, hraje si a jde si za svým snem. Milá, inspirativní, krásná.

Uf. A teď babo raď, který z těchto příběhů mám označit jako "nejlepší", když každý z nich je nejúžasnější právě tím, že je!? To prostě nejde. Fakt!

A tak jsem se rozhodla, že dám prostor náhodě (a možná vesmíru :)) a slečnu, kterou si před Vánoci s radostí pozvu k nám domů vybere generátor náhodných čísel... Trošku se tak vzdávám odpovědnosti, uznávám, ale snad uznáte i vy, že lepší "řešení problému" prostě není!

Každá z holek má své číslo, věřím, že po jméně se poznáte a druhá fotka značí číslo, tedy slečnu, která vyhrává ...

 A je to tedy Andrejka!!!!!

Výzva tohoto víkendu je za námi a děkuju děkuju děkuju, za to, že jste u toho byli se mnou! Jste úžasní a já už se se těším na příště. A na Andrejku! :)

Mějte se krásně!