Tvarohový dort s mákem a jablky / Curd/Quark cake with poppy seeds and apples

Včera jsem po zhruba dvou měsících zase na týden zavítala domů a hrozně jsem se na to těšila už několik dní předtím. Nejen kvůli tomu, že zase vidím svou rodinku (což je super, samozřejmě! :)). Těšila jsem se na naši kuchyň, kterou miluju, protože je praktická, je v ní vše, co potřebuju a dá se zásobit všemi surovinami, které si zamanu, aniž bych za ně utratila majlant a nebo je těžce sháněla (i když, v neděli je tady u nás na vesnici s obchodama podobně jako v Oslu, to zas takový rozdíl není :)). Chtěla jsem upéct něco, co jsem ještě nepekla (tak jako skoro vždycky, i když se obávám, že z pečení čokoládového dortu pro taťku a bráchu vždy, když jsem doma se asi nevyvlečuju - ne, že bych si teda zas tak stěžovala :)) a chvíli se rozhodovala co to bude. Nakonec byla volba úplně jasná. Myslím, že jsem už několikrát zmiňovala, že miluju tvaroh, takže to byla základní surovina, kterou navíc v Norsku dost postrádám a tak ho chci využít co to jde, dokud můžu. Potom máme doma pytle čerstvého máku a několik beden čerstvých domácích jablek. A domácí meruňkovou marmeládu od tety. Takže jsem celkově tyto suroviny s pár dalšími nějak "intuitivně" nakombinovala a výsledkem jsem příjemně překvapená. Chuť je krásně vyvážená, dort je krásně šťavnatý a celkem výživný, takže se hodí třeba jako snídaně. A nebo svačina. A nebo prostě jen tak :).

EN: I am visiting home for a week after almost two months and I was really looking forward to it. Not only because I finally see my family again (which is awesome, of course :)). I also looked forward to our kitchen which I love very much since its practical, it has everything I need for cooking and baking and it can be filled with all the ingredients I need and crave for without spending a fortune or a lot of time finding them. I wanted to bake something I have never done before (as usual, even though I am afraid I will be "forced" to make a chocolate cake again because every time I am home my dad and brother ask for it - not that I am actually complaining so much) and it took me some time since I decided what it is I want to bake. But eventually the choice was very clear. I mentioned several times already that I love "tvaroh", which can be translated to as "curd" or "quark" in English.(Basically, I have not found anything like it either in the USA or Norway. But here you can find how to make your own, if you would like to try this recipe.) We also have plenty of fresh poppy seeds at home and fresh apples from our garden. And homemade apricot marmalade made by my aunt. So basically I intuitively combined these ingredients with some other ones together and I was pleasantly surprised. The taste is really balanced, the cake is juicy and not really sweet and it is actually quite nutritional as well so it is great for breakfast. Or snack. Or anytime, actually :). The truth is I am not really sure that this cake will be easy to make outside of Czech, Slovak, Poland ... I really have not found "tvaroh" anywhere in the world so far (but ok, I was not everywhere, though) and poppy seeds are not really used in other countries as heavily as in Central/East Europe so it may be harder for you to find some. But if you do, this cake is a great one to try out! :)

Facebook

Je možné mít všechno?

Venku po několika dnech krásně podzimně svítí slunce, já poslouchám norské rádio a rozumím asi každé páté až desáté slovo. Dnes jsme odevzdali klíče od pokoje, kde jsme s Radanem poslední tři měsíce žili. Dnes je taky první den, kdy jsme oficiálně přestěhovaní do tzv. "couples apartment" jen několik desítek metrů od původního pokoje. Poslední 4 dny jsme strávili nakupovaním v Ikea, stěhování všech věcí (a bylo jich dost, ani nechápu, jak se do toho původního mini pokoje vešly) a po večerech dáváme dohromady to "lego" v podobě ikeáckého nábytku (teda Radan skládá, já občas něco přidržím, ale hlavně se starám o "domácí pohodu" :)) ..)

Naše super "retro style" rádio, které mi před lety koupila
maminka ještě do bytu v Praze :)

V hlavě to mám všechno naplánované - co kde bude, jak to bude vypadat, že nikde nebude ani o jednu věc "navíc", všechno bude krásně seřazené, čisté a přehledné. Momentálně sedím za krásným velkým novým stolem v kuchyni na překvapivě velmi pohodlné kuchyňské židli a koukám na tuto naši místnost, kde je zatím madrac na zemi, stojan s mým oblečením (ten jsem si TAK přála, už odmalička :)), jedna poličková skříň a spoustu krabic. Nevím, jestli nakonec bude vypadat všechno přesně tak, jak to vidím ve své hlavně, ale v konečném důsledku na tom nesejde. S Radanem jsme schopni se na všem domluvit, máme podobné představy (a pokud ne, platí "pravidlo č. 1" :)) a vím, že se nám tu bude žit dobře. Je to naše první společné místo, kde nejsme jeden u druhého "na návštěvě" a já jsem z této nové etapy nadšená. Protože vím, že všechno bude takové, jaké si to uděláme.

Naše kuchyň. Zatím ještě chybí trouba
a lednička. Ale mám z ní velkou radost.

Takto to tu momentálně vypadá.

Před necelými třemi měsíci jsem přijela do Osla v autě se svými rodiči a bráchou a i když už jsem si s sebou přivezla spoustu "věcí", cítila jsem se tu tak, jako vždycky předtím - jako na návštěvě. Pak jsem po měsíci zase na 5 týdnů odjela zpátky do ČR a od žáří, kdy jsem přijela znovu to už dostalo celkem jiný spád - poměrně rychle jsem si našla práci, čekám na daňovou kartičku, co nevidět si budu zařizovat norskou kreditku a jako bonus jsme se teď přestěhovali ..

Ještě loni, když mě čekal bakalářský ročník na výšce, jsem měla neustále pocit, že mi něco chybí. A pořád jsem myslela na to, jaké by to bylo super, kdybych si našla brigádu, jaké to bude až dokončím školu, jaké to bude až se přestěhuju do Osla a konečně budu s Radanem, jaké to bude, až si tady najdu práci, jaké to bude až se přestěhujeme... V tomto pořadí. Brigádu jsem poslední ročník na škole měla úžasnou, bakaláře jsem zvládla celkem bez problémů, přestěhovat se do Osla a najít si práci v konečném důsledku taky nebylo tak těžké a náš vztah s Radanem jen roste a od teď jsme už i přestěhovaní. Ale vždycky, když jsem jednoho z těch bodů dosáhla, stále mi to nebylo dost. Stále jsem se tak nějak cítila neúplně. Až mi nedávno došlo, že je to vše jen v mé hlavě. Pocit štěstí a "úplnosti" je stav mysli. A nic z venku mi ho dlouhodobě nepřinese. Proto si myslím, že je možné mít "všechno". Protože to "všechno" může být v úplných maličkostech. A hlavně protože "všechno" je možné "dosáhnout", když jste v souladu sami se sebou.

Výhled z našeho okna.

V poslednich dnech se taky poprvé začínám tady v Oslu cítít "doma" a poprvé po dlouhé době se opravdu začínám cítít "naplněně". Teď se ještě naučit pořádně norštinu. Ale opravdu spokojená jsem i tak, nečekám na to, "až se naučím norsky" .. radši jdu otevřít učebnici. :)

Nejkrémovější cheesecake s medovými ořechy / The creamiest cheesecake with honey nuts

Cheesecake. Jak se tak dívám na recepty, které tu zatím mám, na cheesecaky je jich tu zatím nejvíc. Přesto bych chtěla přispět dalším, i když se  nějak zásadně od těch ostatních neliší.

Je to zhruba rok, co jsem pekla svůj první cheesecake a od té doby jsem ho dělala minimálně patnáctkrát. Některý vyšel líp, některý hůř a nechápala jsem, že čím častěji cheesecake peču, tím horší mi přijde. Spoustukrát mi popraskal nebo měl takovou zvláštní tuhou konzistenci. Za svůj nejpovedenější cheesecake považuju můj v pořadí třetí - s para ořechy, který měl dokonale krémovou konzistenci a už nikdy potom se mi jí nepodařilo docílit. Až teď. A paradoxně jde zase o cheesecake s ořechy - tentokrát pekanovými a kešu :).

Myslím že hlavní důvod, proč ty ostatní cheesecaky nebyly úplný top (ale nebyly zas tak špatné, musím podotknout :)), je jednoduše v kombinování různých druhů sýrů, možná ve způsobu přípravy a možná taky v příchutích, které ty cheesecaky měly. Pamatuju si jeden, který jsem pekla u Radana doma, s malinovým pyré, které jsem přimíchala do sýrového základu a totálně tím narušila konzistenci, takže dost výrazně popraskal.

Včera měl kamarád narozeninovou oslavu a pro mě to byla skvělá příležitost se do cheesecaku znovu pustit, bedlivě se soustředit a zapisovat každý krok a následovat pár "pravidel", které jsem vždycky ignorovala, protože jsem si říkala, že "nejsou zas tak důležité". Ale celkem jsou.

Samozřejmě je spoustu druhů cheesecaku a já se zatím víceméně snažím docílit perfektního "New York style" cheesecaku. A troufám si říct, že se mi to konečně podařilo.

Takže tady je recept! :)

EN: Cheesecake. I was looking at the recipes I have here on this blog so far and I already have couple of recipes for cheesecake. However, I would like to share another one even though it is not so different from the others. 

It has been about a year since I baked my first cheesecake and since then I may have done it maybe 15 times. Some of them came out good, some of them not so much and I could not get the fact that the more I bake cheesecake, the worse I turns out. Many times it cracked or it had this rigid consistency. As my best cheesecake I always considered the third I made - with Brazil nuts, which had this creamy consistency which I was not able to make. Until now. And, paradoxically, it is cheesecake with nuts again - this time with pecans and cashew. :)

I think that the main reason why other cheesecakes I baked were not the top ones (but were not bad either, I must add :)) is basically in combinations of the cheeses, maybe in the method of preparation and maybe in the flavorings I used. I remember one cheesecake I made at Radan´s home, with raspberry puree which I incorporated into the cheese base and totally disturbed the consistency, so it pretty much cracked a lot.

Yesterday, our friend had birthday party so I though it is a great opportunity for me to try cheesecake again. I paid close attention to the process and write every step and also followed some rules which I always ignored since I did not find them so important. But they kind of are.

Of course, there are many kind of cheesecakes, what I have been doing so far is trying to make the perfect "New York style" cheesecake. And I kind of think that I finally have. 

So here is the recipe :).

Facebook

Pekanový koláč / Pecan pie

V poslední době jsem si celkem oblíbila péct páje. Za prvé mi to tak nějak evokuje podzim a za druhé mám z nějakého důvodu hrozně ráda "shortcrust pastry" (což je v podstatě máslo s moukou, špetkou cukru a vody, takže to zas tak nechápu, když si tohle uvědomím). Navíc se to dá jednoduše péct "jen tak", bez nějaké větší přípravy. A chutná skvěle.

Nedávno jsem koupila pekanové ořechy a tak bylo jasné, že příští páj, který vyzkouším, bude právě s nimi. A už teď vím, že to určitě nebylo naposled. Poprvé jsem pecan pie jedla před pěti lety v Americe na Thanksgiving (to je hrůza, jak to letí!) a od té doby jsem na něj tu a tam vzpomínala, že bych si ho zase někdy ráda dala.

Pekanové ořechy nepatří mezi zrovna levné ingredience, ale podle mě jejich chuť stojí za to. Shodou okolností jsem včera měla ještě zbytek vlašských ořechů a tak jsem je chuťově porovnávala a pekanové ořechy jsou prostě chuťově výraznější. Asi je to tím, že jsou ještě tučnější, než vlašské, obsahují až 70% tuku, ale tak jako většina ořechů mají spoustu anitioxidantů a taky magnezium, zinek nebo železo.

Co se týče receptu, pročítala jsem několik různých stránek a dívala se i na několik videí, nakonec jsem se stejně inspirovala joy of baking. Skoro ve všech receptech jsou používány různé druhy sirupů, já jsem se rozhodla pro med, protože se mi tam prostě hodil. Všude taky pekanový koláč doporučovali podávat s vanilkovou zmrzlinou nebo se šlehačkou (tak jako skoro všechny páje :)), ale já ho tentokrát jedla jen tak - jak ještě teplý, tak studený a nic tomu nechybělo. Fakt jsem z něj nadšená :).

EN: Lately, I really enjoyed baking pies. Firstly,  it reminds me of autumn (which is now) and plus, for some reason, I really like shortcrust pastry (which is basically butter, flour, dash of sugar and water, so if I think about like that I do not get why I like it so much). And, baking pie is not really difficult, you do not need so much time to make it. Also, it just tastes great.

I bought some pecans recently, so it was pretty obvious to me that next pie I am going to bake will be with them. And I even know now that it was not the last time I made it. The first time I ate pecan pie was five years ago in the US on Thanksgiving (it's unbelievable how time flies!) and since then I was thinking about it from now and then that I would love to eat it again.

Pecans are not really cheap ingredient but in my opinion they are just worth it. Coincidentally, I had some walnuts left so I tried them both at the same time and I just must say pecans are just tastier. Maybe it is because they are even fatter than walnuts, they contain abu 70% of fat, but like many other nuts they are full of antioxidants and also magnesium, zinc or iron. 

As for the recipe, I read many of them, I even watched several videos but eventually I ended inspired by joy of baking. In most of the recipes they used various kinds of syrup but I just decided to go for honey, because I just felt it is a good choice. Also, the pie was usually recommended to be served with vanilla ice cream or whipped cream (such as many of other pies) but I just ate it without any of that. And it was delicious either warm or cold. I really am excited about this pie :).

Facebook 

Narozeninové dorty / Birthday cakes

V posledním týdnu jsem na facebookové stránce blogu několikrát zmiňovala, že mě dva moji známi poprosili, abych pro ně upekla dort. A protože z toho mám velkou radost a hlavně proto, že ta celá příprava nebyla vždy jen zábava, rozhodla jsem se o tom napsat blog.

EN: In past few days I mentioned on  a facebook page that two of my friends wanted me to bake a cake for them. I was very happy about it, since that is kind of my dream to bake cakes for people. But the preparation was not always a "piece of cake" so I decided to share "the story" with you :)

Facebook 

První dny v práci / First days at work

Nedávno jsem zmiňovala, že jsem si našla práci. A dnes poprvé bych se o ní chtěla rozepsat trochu víc.

Asi před třemi týdny jsem obcházela restaurace s životopisem v ruce a ptala se na práci. Obešla jsem jich jen několik, asi sedm. Na všech místech si můj životopis vzali a byli milí, ale bylo znát, že mám asi smůlu, protože "máme jednu podmínku - musíš umět dobře norsky.", kterou zatím ne tak úplně splňuju. V jedné restaurace mi ale řekli, ať přijdu na zkoušku. Byla jsem tam a bylo to moc fajn, krásné místo v centru, s úžasným jídlem. Každopádně i s příslibem zavolání se mi už neozvali.

Ani mi to ale nevadilo, protože jsem se jiný den byla zeptat ještě na jiném místě, kde si mě taky chtěli vyzkoušet a byla to pro mě láska na první pohled :). Stylová moderní brasserie (francouzské slovo, které vyjadřuje restauraci s uvolněnou atmosférou), v době oběda tak trochu kavárna, kde si můžete koupit čerstvé pečivo a nebo vzít kávu s sebou. Zároveň podává tradiční norská i mezinárodní jídla. Vlastní ji jedna z nejznámějších pekáren Åpent Bakeri (proto to pečivo), jmenuje se Tranen (v překladu jeřáb - pták) a má 92letou historii. V minulém roce se ale restaurace rekonstruovala.

Když jsem tam poprvé přišla, začala jsem mluvit na číšnici a to hrozně rychle a ona na mě úplně vyjeveně koukala, že co jako chci. Nicméně mi zavolala manažera, tomu jsem už trochu ve zkratce řekla, co jsem chtěla, on se mi představil, zeptal se mě na nějaké věci, řekl mi, že s malou znalostí norštiny to pro mě bude výzva, ale že restauraci navštěvují převážně mladí lidé, kterým nevadí mluvit anglicky a že by to tedy neměl být takový problém.

O pár dní později jsem měla zkušební den a i když můj osobní pocit byl, že jsem se moc nepředvedla, tak mě ten manažer (který je zároveň "vrchní číšník" u večerní směny a sommelier) pochválil, že jsem odvedla "dobrou práci" a že to neříká jen tak :).

výhoda práce v Tranenu je skvělé pečivo,
které si můžeme vzít domů vždy, když zbyde.
A ono těch pár kusů zbyde vždy :)./
Advantage of working at Tranen is that I get
to take a great pastry home :)

Tento měsíc jsem tam zatím byla jen třikrát, příště jdu v úterý a od 1. listopadu začínám na plný úvazek. Chodím tam zatím jen tak málo, protože směny se vždycky určují na konci uplynulého měsíce a já příšla těsně po tom, takže teď mám jen takové nějaké "extra" dny, když někdo nemůže nebo tak. Zatím jsem se víceméně učila, ale v úterý budu poprvé mít na starosti jednu sekci restaurace (dohromady jsou tři) s tím, že když budu potřebovat pomoct, tak to samozřejmě není problém. Takže jsem si minule nechala okopírovat vinný lístek, který se budu učit, abych věděla jaké víno mám nabídnout ke kterému jidlu atp.

Je tam výborný kolektiv, který mě mezi sebe vzal a snaží se mi pomáhat jak to jde. Asi je to i tím, že se hodně ptám, třeba minule jsem se jednoho z číšníků, který má hodně zkušeností s vínem ptala právě na ně, učila jsem se dělat dobrou kávu, zajímám se o jídla, která se podávají a snažím se být aktivní. To ale proto, že mě to baví. Nehledala jsem si práci v restauraci proto, že je objektivě docela jednoduché ji najít. Hledala jsem práci v restauraci, protože je to "moje cesta", protože je to to, co chci dělat. Nepředpokládám, že budu dělat servírku do konce života, ale chci začít pěkně od začátku a vím, že se na tomto místě můžu opravdu hodně naučit. Pokaždé, když tam jsem, mám spoustu zážitků a jsem pak plná myšlenek a pozitivní energie, takže tento blog určitě není, co se týče psaní o mé práci, poslední. :)


EN: Not so many day ago, I mentioned that I found a job. And today, for a first time, I would like to write more about it. 

About three weeks ago, I went to some restaurants, with a CV in my hand, to ask for a job. I went to only 7 restaurants or so and in all of them, they took my CV and were nice to me, however I knew that my chances are small since they "have one requirement - you need to speak Norwegian fluently", which I do not really fulfill. However, they told me in one restaurant that I should come for a trial day. So I did and it went well but even though they said they will call me, they never did.

I did not really mind, because I went to ask to one more restaurant and it was a love at first sight :). Stylish modern brasserie (French word for a restaurant with a relaxed setting), a little bit a café during lunch time where you can buy pastry and coffee to go. At the same time, they serve traditional Norwegian and International cuisine. It is own by one of the most know bakery here in Oslo - Åpent Bakeri (that is why you can buy the pastry and bread), it is called Tranen and it has 92 years old tradition. The restaurant was reconstructed about a year ago, though. 

When I first came to ask there, I started to talk to the waitress and I was talking so fast and she was looking at me like I am crazy and what do I want in there :). However, she called the manager, so I told him briefly what I wanted, he introduced himself, asked me few question, told me that working there without Norwegian would be kind of challenging for me but that it should not be such a big deal since most guests are young and willing to speak English. 

Few days after, I went for my first day and even though my personal feeling was not so good, the manager (who is also a "head waiter" during dinner time and a sommelier) told me that I did a great job. And also that he means it. :)

I have been there just three times this month, I am going again on Tuesday and from 1st of November I will start full time. The reason I am not going there so often now is because all the shifts for a month are set by the end of the previous month and I came just few days after so right now I am having just the extra shifts. So far, I was basically just learning, but on Tuesday I should take care of one section (there are three) by myself. So last time, I copied the wine list and I am going to learn as much as I can so I will know which wine goes well with which food etc.

I love the team there as well, they are really nice and helpful and they took me well. Maybe it is because I have been asking a lot so I can be more and more useful and I am trying to be active as well. But that is because I really like it. I did not look for a job in a restaurant because, objectively, it is not so hard to find one. I wanted a job in a restaurant because it is "my way", it is what I want to do. I do not anticipate to stay a waitress for the rest of my life, but I want to start from the very beginning and I know that I can really learn a lot in this job. Every time I am there, I gain so much experience and I am full of thoughts and positive energy so this post is definitely not the last one when it comes to my new job. :) 

Facebook

Brunch, Hovedøya, Brasserie 45 --> moje skvělé narozeniny

Za dobu neaktivity na blogu jsem mimo jiné stihla získat novou práci (ale o tom až jindy), učit se menu, které je pouze v norštině, učit se správně vařit kávu, objevit nový úžasný obchod se vším, co potřebujete k pečení, upéct sladké na meeting Amnesty, upéct "provizorní" mrkvový dort  ... no a dnes, dnes mám narozeniny.

Radan se mě nedávno ptal, co bych chtěla k narozeninám. Moc jsem nevěděla, ale říkala jsem mu, že by se mi líbil prostě hezky strávený den. Napadlo mě jít třeba do čokoládovy Freia, ale zjistili jsme, že vstupenky jsou opravdu drahé. Levněji to vyjde, když půjdeme ve skupině a určitě to bude i větší sranda. Tak příště :).

náš skvělý brunch

Celý den začal úžasným brunchem. Čerstvý celozrnný chléb, šunka, gouda, camembert, lístky špenátu, rajčátka, spoustu ovoce a "provizorní" mrkvový dort :). A taky výborný čaj a káva s domácí mléčnou pěnou :). Ráda bych napsala, že mi byl donesen brunch do postele, ale nebyla by to úplně pravda. Připravovali jsme ho s Radanem spolu.

Mezitím jsem si četla první přání k narozeninám, jak na facebooku, tak ve zprávách nebo v e-mailech. Nevím, jestli je to zvláštní a nebo jen trochu, ale moc ráda si všechny ty přání čtu a jednotlivě na ně odpovídám. Je to jedna z mých oblíbených činností narozeninového dne. A upřímně děkuju všem, kdo mi popřáli! :)

Kolem dvanácté jsme vyrazili ven. Dneska bylo krásně! Asi 18 stupňů a nádherné sluníčko. A všude ty úžasné stromy s "podzimním motivem". Nevzpomínám si, jestli to tak bývá každý rok, ale letos je podzim, alespoň tady v Oslu, nádherný a moc si ho užívám. Loďkou se dá dostat na několik poloostrovů a ostrovů okolo Osla a tak jsme se vydali na jeden z nich - Hovedøyu. Je to moc krásný ostrůvek, na kterém bývá plno lidí většinou v létě, především díky velkému prostoru na piknik a díky pláži. Strávili jsme tam asi hodinu a půl a bylo tam fakt krásně, s výhledem na Aker Brygge a radnici, na Ekeberg, na Hollmenkolen a vlastně na celé Oslo. Kdybych měla k Oslu přiřadit nějaké barvy, byla by to modrá a zelená. Modrá díky obloze a fjordu a zelená kvůli všepřítomným lesům :)

Když jsme zase připluli zpátky do centra, stavili jsme se ve vinmonopoletu pro víno. Mají totiž otevřeno jen do šesti. Vybrali jsme si polosladké šumivé portugalské víno. Zrovna ho popíjíme, zatímco píšu tento článek.

Bylo už kolem páté a docela nám vyhládlo. Vzpoměli jsme si na restauraci, kterou nám nedávno zmiňovala naše kamarádka - Brasserie 45. Je přímo v centru, s výhledem na národní divadlo (pokud teda sedíte u okna) a trošku mi připomínala místo, ve kterém teď pracuju. Krásný "čistý" interiér, ne moc obsáhlé menu a ceny na úrovni vyšší střední třídy. Oba jsme si s Radanem dali předkrm a hlavní jídlo a musím se přiznat, že to byly jedny z nejlepších jídel, jaké jsem v Oslu zatím jedla.

Po této příjemné večeři jsme se už pomalu vydali zpátky domů a stále užíváme večera. Noc je ještě mladá :). Zítra jdu ale do práce, takže to na nějaké dlouhé ponocování nevidím. I tak jsou tyto moje 23tí narozeniny strašně fajn. A už teď se těším na ty další :).

EN: While I was inactive on a blog, I managed to find a job (but I will talk about that later), learn menu which is only in Norwegian, learn how to make good coffee, discover new amazing shop with all the great baking equipment, bake some sweets for Amnesty International meeting, bake a trial cake which I will bake on Friday for someone´s birthday .. and well, today I have birthday. 

Radan asked me recently what I would like for birthday. I did not really know, but I told him I would just want nicely spent day. I was thinking maybe going to chocolate factory (Freia) but we found out the tickets are rather high and they would be cheaper if we went with a group. I think we will do that, it will even be more fun. 

We started our day with amazing brunch. Fresh whole wheat bread, ham, gouda, camembert, leaves of spinach, cherry tomatoes, lots of fruit and that trial cake I was baking :)). Plus tasty tea and coffee with homemade milk foam. I would like to say the brunch was delivered to me into bed. But I would lie. Me and Radan made it together :).

Meanwhile I was reading first birthday wishes on Facebook, messages or emails. I do not know if its weird or just a little but I love all these wishes and I like to respond to all of them individually. It is one of my favorite parts of the day. And thank you for that!

Around noon, we finally went out. It was beautiful out there today. Around 18 C and shining sun. And all those beautiful trees with "autumn motive". You can go to several islands or semi-island by little boat here in Oslo so we decided to go on one of them - Hovedøya. It is a small island which is usually crowded during summer since there is a lot of space for picnic or a beach. We spent there around hour and a half and I loved it. You can see Oslo beautifully from there. If I could assign some colors to Oslo, it would be blue and green. Blue for the beautiful sky and fjord and green for ubiquitous forests. 

When we arrived back to the city, we decided to go to vinmonopolet to buy some wine. They have open just until 6pm so there was not so much time left. We went for semi-sweet sparkling wine from Portugal. We are just drinking it while I am writing this :).

I was around 5pm and we started to be hungry. We recalled on one restaurant our friend told us about - Brasserie 45. It is located right in the city center with the view on National theater (if you are sitting by the window) and it reminded me a little of the place I am working now - beautiful "clean" interior, quite short menu and price on upper-middle class. We both had appetizer and main course and I must say it was one of the best food I had in Oslo so far. 

After the dinner, we slowly went back home and enjoying the evening. Night is still young :). But I am working tomorrow so I guess I will not go to sleep too late. But it is a great Birthday day anyway. I cannot wait to have another one :).

A teď ještě fotky. / And here are some pictures :)

norská vlajka nemůže na loďce chybět :)

restaurace Brasserie 45, Stortingsgata, Oslo

ještě teplá bagetka s pěnovým bylinkovým máslem

můj předkrm - krémová polévka s mořskými plody

Radanův předkrm - uzený losos s pastou z mořských plodů s rukolou a chřestem

Hovězí svíčková a kuřecí prsa na špejli se zeleninou a rajčatovo paprikovou omáčkou s pečenými brambory

pečená jehněčí noha s omáčkou z lesních hub, restovanou zeleninou
a gratinovanými brambory (bohužel nejsou na fotce)

Facebook