Kouzlo Vánoc ?

Je zvláštní, že se vždycky tak těšíme na těch pár hodin v roce a ony tak rychle utečou. A nejen těšíme, ale i připravujeme. Už týdny před Vánoci například pečeme x druhů cukroví a pečeme ho hlavně hodně, jednoduše "aby bylo", neuvědomujíc si v tu chvíli, že ho tím pádem budeme dojídat ještě koncem ledna, když už to s Vánoci nemá nic společného. Taky často používáme fráze jako "až budou Vánoce", "tohle je na Vánoce", "počkej s tím do Vánoc" a ony potom ty Vánoce jen tak přeběhnou, že většinu těch plánovaných věci prostě "nestihneme". Příprava na Vánoce nás stojí tolik stresu, práce, nervů a myšlenek na to, co všechno "stíhnout" musíme a hned, co je "po" si zpětně uvědomíme, že jste si je vlastně ani "nestihli" užít. Přitom by stačilo tak málo - zastavit se a být vědomý.

Když jsem byla malá, milovala jsem Vánoce. Milovala jsem všechny naše malé rituály a tradice, poslouchání za dveřmi, jestli už přišel Ježíšek, milovala jsem, že každý rok zdobíme borovici a když potom tatínek poprvé přinesl smrk, nafukovala jsem se že už to není "jak zase" (to je mé oblíbeného spojení vyjadřující něco, co se opakuje :)), protože jsem vždycky potřebovala něco, co jsem znala. Milovala jsem ale i ty okamžiky, co jsem si neuměla vysvětlit. Třeba jedny Vánoce jsme jako každý rok jeli na Štědrý den k babičkám na návštěvu a když jsme se vrátili, světýlka na stromečku a na balkoně byly rozsvícené a dveře od balkonu pootevřené a dárky pod stromečkem. Vůbec mi tehdy nedošlo, že se rodiče domluvili s našimi sousedy, aby tohle všechno udělali a já si tak myslela, že u nás doopravy byl Ježíšek :). Zanechalo to ve mně tak silnou vzpomínku, že jednou chci něco podobného připravit svým vlastním dětem.

Od té doby, co jsem "vyrostla", jsem se vždycky snažila, aby Vánoce u nás doma byly "dokonalé". Hlavně ve smyslu, aby jsme se ani náznakem nepohádali, aby jsme za každou cenu trávili veškerý čas spolu, hlavně aby to a ono ... v posledním letech, a letos obzvlášť, mi ale došlo, že každý den je dokonalý právě v tom, že je prostě takový jaký je. Že není potřeba ulpívat na nějakých představách "jak by to mělo být" a potom být naštvaní a smutní, když je to jinak .. a světe div se, když to takto začnete vnímat, tak je všechno dokonalé a krásné takové jaké to je. A letošní Vánoce opravdu krásné byly. Ve všech jeho formách. A co víc, ještě přece neskončily :).

Doufám, že i vy všichni prožíváte krásné Vánoce! 

jeden stromeček (nebo strom?) vevnitř a druhý na zahradě
takto večer je to krásný pohled :)

moje sestřenice a bratr :)

Dny plné příjemných "forem"

Včera jsem přiletěla domů. Ale ještě předtím, než jsme se zase celá rodina mohli sejít v našem milovaném domě, mě maminka navštívila v mém druhém domově. Do Osla přiletěla ve středu v podvečer a sotva jsem ji stihla doprovodit k nám domů, musela jsem utíkat do práce. Stejně jako všechny ostatní dny. V sobotu to ale taky bylo naposledy, co jsem v Tranenu pracovala. Kvůli určitým změnám v otvírací době (o 6 hodin kratší každý den) už není potřeba tolik lidí a tak se se mnou, jakožto s poslední příchozí, museli rozloučit. Ani na chvilku jsem to ale nebrala jako něco negativního. Jasně, mrzí mě to, protože jsem si to tam velmi oblíbila, ale beru to jako úžasný odrazový můstek, jako skvělou příležitost, kterou jsem měla a ze které jsem si vzala, co jsem mohla. Uvidíme, kam mě náhoda zavede dál, ale nemám strach, že by to trvalo moc dlouho. Stačí nepochybovat a být otevřený :). A kdo ví, třeba jsem v Tranenu nebo v Apent Bakeri pekárnách, kterým Tranen patří, neskončila úplně.

Ale chtěla jsem spíš psát o tom, jak krásné dny jsme měly s Leničkou v době, kdy jsem v práci nebyla. Prošly jsme několikrát centrum, které bylo velmi klidné, žádný velký předvánoční stres a pobíhající lidi vrážející do těch dalších. Jen vůně mandlí v cukru, sobího burgeru a vánoční světla. Jen počasí je letos značně nevánoční, ale to, jaké počasí je "správně" vánoční je koneckonců jen taky naše představa, takže bylo krásně. S Leničkou jsem navštívila místa, kde jsem zatím nikdy nebyla, byly jsme ve spoustě kaváren, byly jsme v muzeu na úžasné výstavě brazilských umělců, byly jsme se jen tak projít na místa, kde zdánlivě "nic" není, ale hlavně jsme se těšily z toho faktu, že jsme v Oslu spolu. Lenička několikrát zmínila, že se v Oslu cítí jako doma a jakoby to tam znala, přesto, že tam předtím byla jen 3 dny v létě. Oslo je přátelské město, lidské. Minimum velkých budov, které vás můžou pohltit, takže cítíte hodně prostoru. V sobě. Okolo sebe. Je to skvělé místo k naplnění příjemných životních "forem". Aker Brygge vás spoustá luxusem, značkami, které ve střední Evropě skoro nikdo nezná a restauracemi s nejvybranějšími specialitami. Grunerlokka ve vás najde hipstera, který touží po těch vintage věcičkách a "undergroundu". Centrum Osla je příjemné pro všechny, protože je dokonalé.. Fjord vám dá pocit svobody. A všudypřítomné lesy a parky zase pocit klidu. 

S Leničkou jsem si užívaly hlavně prostřednictvím dobrého jídla a vánočních nákupů. Ale myslím, že fotky to (doslova) vyobrazí mnohem lépe, než slova :).

Vánoční perníkové cupcaky / Christmas gingerbread cupcakes

V posledních týdnech jsem pekla docela dost cupcaků a musím říct, že mě to začalo fakt bavit. Hlavně to zdobení. Ne že bych byla nějaký expert, ale líbí se mi fakt, že se na tom dá vyřádit a že vlastně jen stačí vybrat tu "správnou" zdobící špičku (říká se tomu tak, že jo?) a není to až tak těžké. Minule jsem experimentovala s dvěma různými druhy krémů a tentokrát jsem taky zvolila dvoubarevný, ale až napodruhé (dělala jsem tyto perníkové "stromečkové" cupcaky dvakrát v rozmezí několika dní) a použila jsem jen jeden krém. Napadlo mě prostě polovinu krému obarvit zeleným potravinovým barvivem a druhou nechat bílou, takže to mělo vypadat jako zasněžený vánoční strom. Ten malý detail, že to ten zdobící sáček nějak nepochopil a vymyslel to obráceně (že zelená byla venku a bílá jakoby "uvnitř) už můžeme opomenout :).

Tu první várku jsem pekla na vánoční večírek kamarádky Terezky a tu druhou jsem pekla narychlo před prací na vánoční večírek Amnesty International. Radan tvrdil, že se po nich hned zaprášilo a všem chutnali (ony ty cupcaky jsou totiž fakt dobré, ale pssst, samochvála smrdí :)).

Recept jsem si vymyslela tak za pochodu a poctivě zapisovala a i když určitě není dokonalý, moc dobré cupcaky se z něj upéct opravdu dají. 

Zkusíte je taky? A pošlete mi pak fotku a dojmy? :)

Marcipánové cupcakes s dvoubarevným krémem / Marzipan cupcakes with double-color cream

Už v minulém příspěvku jsem psala, že si na vánoční cukroví moc nepotrpím. Zároveň, od té doby co mám blog, je to trošku jiné v tom, že zrovna Vánoce jsou úžasnou příležitostí upéct něco "sezónního", "tématického", je to ta doba v roce, kdy se do pečení pouštějí i ti, co se přes rok troubě vyhýbají obloukem. Internet je ale plný opravdu vydařených foodblogů a ti se v posledních týdnech předhánějí, který z nich bude mít lepší recept na perníčky, který na vánočku a který na vanilkové rohlíčky .. a stejně bych nepřinesla nic nového .. a tak jsem se rozhodla pro, o Vánocích trochu míň typické, cupcaky. Teda, ne že by cupcaky nebyly zvlášť v poslední době rozšířené dost, ale přece jen je nenajdete na každém vánočním stole. Proč by ale nemohly být na tom vašem? :)

Dnes mám pro vás recept na marcipánové cupcakes, a pár tipů na téma "čeho se vyvarovat", a v nejbližších dnech přidám ještě recept na perníkové cupcakes, které vám zaručeně provoní celý dům.

Facebook 

Kokosmakroner aneb kokosové pusinky na norský způsob / Norwegian coconut cookies

V posledních dnech jsem strávila několik hodin projížděním norských serverů a hledáním toho "správného" vánočního cukroví, které by vás mohlo inspirovat k tomu, abyste si ho doma upekli i vy. A nějaké jsem i našla. Jenže recept na perníčky má téměř každá domácnost svůj, další cukroví, třeba takové sirupové sušenky mě moc nezaujaly a ostatní kousky se nápadně podobaly těm našim českým. Třeba na krumkake, to je takový úžasně chutný tenký kornoutek potřebujete speciální "přístroj", podobný vaflovači, bez kterého se to udělat nedá. Jedla jsem je v práci a úplně si je zamilovala. Letos to sice na nákup onoho přístroje nevidím, ale třeba příští rok už by to šlo.

Ale já celkově moc nejsem na pečení cukroví. Paradoxně. Když jsem byla malá, občas jsem pomáhala babičce a později tetě, ale doma jsme nikdy nic nepekly, právě proto, že babička i teta vždy napekly i pro nás. Letos pro změnu nemám moc kdy. 22hého letím na Vánoce domů, tak možná 23tího ještě něco upeču, jen tak, pro vůni. 

Přesto jsem ale nechtěla nechat vánoční sezónu bez povšimnutí, nehledě na to, že někteří z vás si přáli recepty na vánoční cukroví a já vaše přání ráda plním :). Nakonec jsem vybrala recept na norskou obdobu kokosovým pusinek, které patří mezi mé nejoblíbenější. Původní plán byl, že připravím těsto a pomocí zdobícího sáčku udělám krásné pusinky přímo na pečící papír. Plán se mi zhroutil hned záhy, když jsem zjistila, že to kokosové těsto v tom sáčku jednoduše uvízlo a nechce ven. Takže plán B. - zploštělé kuličky pomocí ruky, které jsem ještě vylepšila kuličkou marcipánu uprostřed. Na další recept s marcipánem se těšte zítra.

Tyto kokosky jsou jednoduché a rychlé, jsou křupavé a šťavnaté a krásně voní. Prostě win, win. :)

Facebook 

Juletid i Oslo aneb předvánoční čas v Oslu

Letos je to první rok, co se mi poštěstilo trávit předvánoční čas v tomto krásném norském hlavním městě. Díky tomu, že pracuju v restauraci servírující tradiční norskou kuchyni, jsem mohla ochutnat většinu místních vánočních specialit a zjišťovat na určitém vzorku lidí, který z nich si dá rakfisk, pinnekjøtt a nebo kdo radši zvolí lutefisk. Ve volném čase se zase bavím procházením po centru města a pozorováním těch vánočně naladěných lidí, kteří si pečlivě vybírají mezi pletenými rukavicemi, šálami a svetry se severskými motivy na vánočních trzích. Mezitím se ve velkém prodává elkburger, tedy burger z losího masa. Ulice jsou krásně vyzdobené, v obchodech hraje vánoční hudba a jsou plné "dárkově" laděných produktů. Až do dnešního rána jsme se ale obešli bez sněhu. Ještě o půl třetí ráno, kdy jsem přišla domů z práce, nebylo po sněhu ani památky. A když jsem ráno (no dobře, dopoledne) otevřela oči, první co jsem viděla bylo alespoň pět centimetrů čerstvě napadeného sněhu. Zatímco jsme s Radenem připravovali voňavé vafle, viděla jsem z okna procházet rodiny s malými dětmi sedícími na bobech, kteří toho hned využívali.

Odpoledne jsem se rozhodla vyrazit do města, protože jsem chtěla využít mého nedávného zjištění, že před svátkama jsou obchody otevřené i v neděli a taky toho, že mám konečně volno. Navíc jsem nechtěla rušit Radana, který píše svou diplomovou práci. Hned v T-bane (norská obdoba metra, která ale kromě několika zastávek v centru města není pod zemí) mě potěšil pohled na mladé rodiče s jejich třema malýma holčičkama, kteří se bavili tím, že se tatínek nadýchal hélia z balónku a něco jim vyprávěl. Bylo to milé :). Vystoupila jsem na zastávce Nationaltheatret, která je společně se Stortinget a Jernbarnetorget situovaná v centru, jen kousek od Národního divadla a královského paláce. Přestože bylo teprve čtvrt na čtyři, už byla skoro tma. Vůbec to ale nevadilo, protože alespoň lépe vyniklo vánoční osvětlení. Prodírala jsem se vánočními trhy, občas se u nějakého stánku zastavila, tu a tam to zavonělo zmíneným losím burgerem, nebo praženými mandlemi v cukru a pákrát jsem se mi stalo, že jsem málem spadla díky klouzavému sněhu. Po dvou hodinách brouzdání po městě jsem se vydala domů a když mi trochu rozmrzly ruce, pustila jsem se do psaní tohoto článku.

Pokud žijete v Norsku a pracujete tady, čeká vás před Vánoci spoustu příjemných "záležitostí". Například v prosinci se vyplácí jen poloviční daně, takže se všichni snaží v listopadu pracovat co nejvíc :). Firmy také pořádají tzv. "julebord", kdy své zaměstnance vezmou do nějakého podniku a zaplatí jim většinou tříchodové menu a nějaký ten drink k tomu. U nás v restauraci máme denně alespoň jednu takovou událost už dobré tři týdny a nikdy se to neobejde bez spousty vánočních piv a ve Skandinávii tak oblíbeného Akevittu. Většinou se takto sejde 15-40 lidí, a přiznám se, že když jsem v práci začínala a v rezervacích viděla, že bude tolik lidí najednou, dost mě to vyděsilo. Záhy jsem zjistila, že starat se o tolik lidí je skoro jednodušší než mít víc stolů po míň lidech, protože už mají předvybraná jídla a jediné co je potřeba je to jídlo přinést (a pak odnést talíře) a starat se, aby všichni měli stále co pít. Navíc jsou tito zákazníci většinou dobře naladění a tak je vlastně radost je obsluhovat. U nás v restauraci se podává buď menu obsahující krémovou polévku z topinaburu jako předkrm, pinnekjøtt (což je silně slané jehněčí nebo skopové maso) s bramborama a tuřínovou kaší) jako hlavní chod a omelette norvégienne jako dezert. Druhá varianta jsou smažené bramborové a tresčí kuličky (klippfisk), vepřový bůček se zeleninou a multekrem (vyšlehaná smetana s moruškama).

Nás čeká julebord až v lednu, protože teď máme každý den plno a nemůžeme si to dovolit. Jsem na to dost zvědavá. (ed. 8.12.2014 - nakonec jsem ho nestihla, ale za to si ho užila letos. :))

V úterý jsme s Radanem pozvaní na příjemný večer u Terezky v Oslu na který se moc těším, protože jak sama na svém milém blogu píše, co se týče večírků, je detailistka a perfekcionalistka. A já se zítra konečně pustím do nějakého toho vánočně laděného pečení. Tak se těšte :).

Fusilli s hřebenatkami na víně / Fusilli with scallops

Na hřebenatky (moc mi "nevyhovuje" tento český název, tak to budou prostě scallops) koukám kdykoliv kolem nich projdu v obchodě už dobré dva roky, tedy od doby, co jsem do Osla začala jezdit. A poté, co jsem začala sledovat amerického MasterChefa jsem po nich toužila ještě víc, protože Gordon vždycky tak chválil ty "perfectly seared scallops", že nejde nic jiného, než na ně mít prostě chuť. Navíc je mám nejradši i na sushi a vždycky si kousek se scallopem nechávám na konec.

Nikdy jsem je ale nekoupila, protože mi to přišlo drahé. Asi 12 ks za 70 nok (230kč). Minulý týden jsem ale pracovala 6 dní a odrazilo se to na dýškách a tak jsem si jednoduše řekla, že jednou za čas si můžeme dopřát něco dražšího .. a rovnou jsem vyrazila i do Vinmonopoletu a koupila suché bílé víno, že budu "stylově" vařit i s ním :). U pokladny jsem prodavačovi automaticky ukázala občanku, protože by ji po mě stejně chtěl (mají tam dokonce i takovou cedulku, která říká, že všichni, co vypadají pod 25 musí ukázat ID, i když na to, abys mohl alkohol pít nebo i koupit, musíš mít 18 a nebo 20, pokud chceš koupit alkohol nad 22%).

Recept jsem si v podstatě vymyslela a i když určitě není nějak vyjímečný, třeba někoho z vás inspiruje. :)

Facebook

Tilslørte bondepiker aneb jablka se šlehačkou a sušenkami / Apples with whipped cream and biscuits

O Tilslørte bondepiker, což v doslovném překladu znamená "zahalené rolnické dívky" jsem se poprvé dozvěděla v práci. Když jsem tam nastoupila, měli tento dezert ve večerním menu. Momentálně už v nabídce není, ale stejně mi utkvěl v paměti, protože mi přišlo hrozně originální podávat dezert ve skleněné dóze, což je nejtradičnější způsob prezentace. Ve smlouvě mám, že nesmím veřejně prozrazovat recepty, které podáváme, ale já recepturu naší restaurace stejně neznám, takže by to mělo být v pohodě :).

Co jsem začala pracovat v Tranenu, tak se na mě sype spousta a spousta norských specialit, o kterých jsem nikdy dřív neslyšela. A postupně bych ráda alespoň některé z nich vyzkoušela a podělila se s vámi o ně. 

Tento dezert je dost jednoduchý na přípravu a je nepečený, lehký a šťavnatý, podle mě se docela dost hodí jako sladká tečka po dobrém jídle. V původním receptu se nejčastěji používá strouhanka z rýžového chleba, ale v modernějším pojetí se tilslørte bondepiker dělá s klasickýma sušenkama. Nejlepší je podávat ho ve zmíněných skleněných dózách, ale můžete použít jakékoliv skleničky, třeba na víno :).

Facebook