O mých dnech a taky recept na piškot s bílou čokoládou :)

Od té doby, co jsem začala pracovat v kavárně, mám konečně zase pocit, že tady v Oslu nejsem jen na návštěvě. Moje dny dostaly nějaký řád a musím říct, že mě to takto moc baví. Mám opravdu velké štěstí na kolegy a kolegyně, fakt se v práci cítím dobře a baví mě pozorovat a bavit se se stále stejnýma lidma, kteří si chodí denodenně pro to samé, i s těmi, které vidím poprvé. Třeba jeden pán v brýlích a pruhované košili chodí pravidelně na cca 5 shotů espressa. Poprvé si objedná doppio a pak si třikrát jde pro single shot. Vždycky si vystojí řadu znovu a nikdy si nedává nic jiného. Nebo pán, který nějakým způsoběm zjistil, že jsem Češka a každý den mi děkuje za kafe v češtině. Nebo jiný pán, který si pokaždé kupuje stejný chleba.

Přijde mi, že v ČR je nejpopulárnější kafe cappuccino. Tady je to jednoznačně dvojité latte hned v závěsu s černou kávou. O pomyslné třetí místo se dělí dvojíté americano a dvojité cortado. A až pak cappuccino. Teď v těchto vedrech je extrémně populární ledová káva.

Tento týden jsem tu byla skoro celý sama, Radan jel na Velikonoce domů, a i když vím, že si to Radan bude číst, musím se přiznat, že jsem si to docela užila. Koupila jsem si krásné květiny, udržovala jsem si tu pořád pořádek (což je teď zas takové nějaké "těžší"), a každý den jsem se po práci šla projít, jednou jsem si třeba koupila sushi a šla si ho sníst na střechu opery :). Počasí je tu teď opravdu nádherné (ťuk ťuk) a tak jsou všichni venku a všichni jsou tak nějak milejší a usměvavější.

Tuto i minulou sobotu jsem byla u své kamarádky a "candy barové" kolegyně Terezky a pekla jsem nějaké cupcaky, které jsme pak společně nazdobily. Musím neskromně podotknout, že se nám docela povedly, co na ně říkáte? .. Terezka a Candy Bar je vlastně další důvod, proč se tu necítím jako na návštěvě. Je zvláštní, že jsme se spolu pustily do takového projektu, přestože se reálně neznáme ani rok. Ale myslím, že ani jedna z nás právě nemáme pocit, že bychom se "neznaly", někdy to tak celé do sebe zapadne, že to, jak dlouho se lidi znají je vlastně úplně jedno :).

.. a teď už k receptu, konečně zase nějakému. :) V pátek jsem se rozhodla si odpočinout od všech těch cupcaků a makronek a cake popů a upéct asi tu nejjednoduší věc na světě a to klasický piškot, který jsem trochu "ozvláštnila" bílou čokoládu. Já vím, žádný extra výkon, ale třeba ten recept někdo z vás ocení :). Doufám! :) .. Já na něj použila silikonovou hranatou formu, ale kdybych ho dělala příště, asi bych ho upekla v dortové formě a pak ho prořízla a namazala třeba marmeládou. Tak jak jsem to nakonec udělala i v této verzi, akorát až na talíři :)

Recept

připrava: 15 minut
doba pečení: cca hodina

230g másla, v pokojové teplotě
200g cukru
300g mouky
4 ks vejce
1 lžička vanilkového extraktu
špetka soli
100g bílé čokolády

postup

1. Předehřejte si troubu na 180 C. V míse si rozmixujte máslo s cukrem, dokud z toho nevznikne taková nadýchaná a lehká směs. Pak přidávejte vajíčka, jedno po druhém a vždycky pořádně rozmixujte. Přidejte vanilkový extrakt a špetku soli. Nakonec postupně přimíchávejte prosátou mouku, rozmixujte tak, aby nebyly žádné moučné "stopy", ale nepřemíchejte.

2. Nakrájejte si čokoládu na malé kousky a přimíchejte do těsta. V této fáti se fantazii meze moc nekladou, můžete přidat samozřejmě jiný druh čokolády, nebo třeba rozinky, jiné sušené ovoce a nebo třeba i kokos by mohl být dobrý.

3. Přelijte do požadované formy a pečte asi hodinu, dokud povrch nezezlátne a špejle zapíchnutá doprostřed těsta nevyjde suchá.

4. Já jsem tento piškot podávala s domácí meruňkovou marmeládou a čerstvými jahodami, ale je výborný i tak, sám o sobě. Dobrou chuť :).