Přibližně dva roky zpátky jsme byli s Radanem poprvé pozvaní do Edinburghu. Kousek od něj, v Livingstonu, totiž žije Radanův kamarád z dětství a v pravidelných intervalech nám oběma psal že "kdy už se ukážeme." A tak když jsem začátkem jara zase začala pracovat a tudíž vydělávat, navrhla jsem Radanovi, že bychom mohli navštívit nějaké krásné evropské město. V hlavě jsem tou dobou měla Paříž, ale nakonec jsme se rozhodli, že město na Seině počká a pozvání do skotského univerzitního města přijmeme.
Cesta z oslovského letiště na to edinburghské trvala hodinu padesát, ale ve Skotsku jsme přistáli za 50 minut. Ještě před odletem jsme si tím chvíli lámali hlavu, že jak je možné, že tam letíme necelou hodinu a zpátky skoro tři... až po chvíli jsem si vzpoměla, že v UK je přece o hodinu míň...
.. což je super, protože jsme měli hodinu k dobru a i když jsme letěli až kolem osmé večer, při přistání bylo teprve devět a my tak měli ještě spoustu času na první "sbírání dojmů.". Miho, náš host, je jedním ze zakladatelů "česko-slovenské komunity v Edinburghu" a v pátek, v den našeho příletu, měli zrovna barbecue party na pláži v Portobellu. A tak jsme poznali asi 10 Čechů a Slováků, zajímavých lidí, kteří spolu tvoří opravdu sympatickou skupinu a která spolu podniká spoustu skvělých akcí. Během těch pár dní jsme se s některými z nich potkali ještě několikrát a myslím, že jsme se tak nějak přirozeně začlenili do "běžného života v Edinburghu", což nám umožnilo možná trochu odlišnější pohled na město, než kdybychom přijeli jako "běžní" turisti.
Druhý den ráno jsme vyrazili do centra. Z Livingstonu (mimochodem, pokud někdy pojedete do Edinburghu a budete mít v plánu nakupovat, tak si do Livingstonu zajeďte, takto velký shopping mall plný outletových obchodů jsem už dlouho neviděla, jestli vůbec) jezdí vlak na hlavní vlakovou stanici Waverley každou chvíli a při výstupu se hned ocitnete v
Princes street gardens, což je jedna z hlavních ulic v Edinburghu. V podstatě hned jsme se vydali k monumentu Sira Waltera Scotta a vyšlapali těch skoro 300 schodů až nahoru, kde nás čekal krásný výhled na celé město. Jaká škoda, že těsně po slezení (které bylo mimochodem docela náročné, protože jedny uzoučké schody vedou jak nahoru, tak dolů) mi vypověděla službu má nedávno koupená paměťová karta a tak všechny ty fotky v podstatě neexistují. Radan moc nefotil, takže fotky z tohoto zážitku v podstatě nemáme. Vylézt si tam nahoru ale stojí za to. I když vstup na osobu stojí 4 libry.
 |
| Asi jediná použitelná fotka zvrchu. Pro představu snad ale stačí :). |
