Cesta z oslovského letiště na to edinburghské trvala hodinu padesát, ale ve Skotsku jsme přistáli za 50 minut. Ještě před odletem jsme si tím chvíli lámali hlavu, že jak je možné, že tam letíme necelou hodinu a zpátky skoro tři... až po chvíli jsem si vzpoměla, že v UK je přece o hodinu míň...
.. což je super, protože jsme měli hodinu k dobru a i když jsme letěli až kolem osmé večer, při přistání bylo teprve devět a my tak měli ještě spoustu času na první "sbírání dojmů.". Miho, náš host, je jedním ze zakladatelů "česko-slovenské komunity v Edinburghu" a v pátek, v den našeho příletu, měli zrovna barbecue party na pláži v Portobellu. A tak jsme poznali asi 10 Čechů a Slováků, zajímavých lidí, kteří spolu tvoří opravdu sympatickou skupinu a která spolu podniká spoustu skvělých akcí. Během těch pár dní jsme se s některými z nich potkali ještě několikrát a myslím, že jsme se tak nějak přirozeně začlenili do "běžného života v Edinburghu", což nám umožnilo možná trochu odlišnější pohled na město, než kdybychom přijeli jako "běžní" turisti.
Druhý den ráno jsme vyrazili do centra. Z Livingstonu (mimochodem, pokud někdy pojedete do Edinburghu a budete mít v plánu nakupovat, tak si do Livingstonu zajeďte, takto velký shopping mall plný outletových obchodů jsem už dlouho neviděla, jestli vůbec) jezdí vlak na hlavní vlakovou stanici Waverley každou chvíli a při výstupu se hned ocitnete v Princes street gardens, což je jedna z hlavních ulic v Edinburghu. V podstatě hned jsme se vydali k monumentu Sira Waltera Scotta a vyšlapali těch skoro 300 schodů až nahoru, kde nás čekal krásný výhled na celé město. Jaká škoda, že těsně po slezení (které bylo mimochodem docela náročné, protože jedny uzoučké schody vedou jak nahoru, tak dolů) mi vypověděla službu má nedávno koupená paměťová karta a tak všechny ty fotky v podstatě neexistují. Radan moc nefotil, takže fotky z tohoto zážitku v podstatě nemáme. Vylézt si tam nahoru ale stojí za to. I když vstup na osobu stojí 4 libry.
Asi jediná použitelná fotka zvrchu. Pro představu snad ale stačí :). |
The Scott Monument |
Krásný pohled z a na Princes street gardens |
Calton Hill |
Calton Hill podruhé. |
A potřetí :). |
Hlavní historická ulice "Royal Mile". Mile, protože je dlouhá jednu míli, tedy 1,6km. |
Chtěli jsme navštivit "Whiskey museum", ale přes vysoké ceny jsme nakonec zašli jen do "Whiskey obchodu" ... |
... a koupili tyto malé skvosty. Ochutnala jsem jen z jedné a v puse cítila udírnu ještě o půl hodiny později. Obchod najdete na Royal Mile, kousíček od hradu. |
THE FUDGE HOUSE
197 Canongate, Royal Mile
Edinburgh, United Kingdom
Ještě před odjezdem do Edinburghu jsem si udělala malý seznam míst, které určitě "musím" navštívit. The Fudge House byl jedním z nich a byl nejblíž centru a tak přišel na řadu jako první. Přestože se nachází na Royal Mile, počítejte s tím, že ji budete muset projít skoro celou, tato malá prodejnička se totiž nachází až skoro na konci ulice, zatímco "všechno ostatní" se děje spíše nahoře. Pokud ale máte rádi hodně sladké sladkosti, tak ta (i tak krátká) procházka stojí za to. Výběr mají docela velký, ale nepočítejte s tím, že si uvnitř sednete. Princes gardens jsou ale nedaleko a tam si svůj fudge možná vychutnáte ještě lépe. Jeden kousek stojí přibližně 2 libry. Já jsem si koupila "Pecan & Chocolate swirl", který byl vynikající, Radanův "Pistachio & White chocolate" byl opravdu sladký tak moc, že ho šlo sníst jen kousíček.
THE DORIC TAVERN
15-16 Market St, Old Town
Edinburgh, United Kingdom
"Edinburgh’s Oldest Gastro-Pub, Built In The 17th Century."
Do restaurace "The Doric", která je hned vedle vlakového nádraží, tedy úplně v centru, jsme šli proto, že jsem vyslovila přání jí do nějakého typického skotského pubu. Miho nás vzal sem, nejen proto, že se jedná o nejstarší "gastro-pub" v Edinburghu, ale také proto, že tady pracuje jeho slovenská kamarádka. A tak nám doporučovala jídla z menu ve slovenštině a přihodila vlastní preference a to bylo moc fajn.
Paradoxně jsme si neobjednali nic moc skotského, ale steak ze skotského hovězího i moje pomalu dušené jehněčí maso rozplývající se na jazyku, bylo opravdu vynikající. Ceny jsou asi spíš vyšší, než nižší, ale jednou za čas se to dá a navíc se ve Skotsku, které obecně zrovna levné není, potvrdilo, že pokud cestujete z Norska, nikde na světě to není tak "hrozné" :).
Dezert jsme vynechali, protože jsem měla v plánu další podnik.
Cestou do další cukrárny :). |
CUCKOO'S BAKERY
150 Dundas Street
Edinburgh, United Kingdom
Cuckoo´s bakery byla první opravdová cukrárna, kterou jsem v Edinburghu navštívila. Byla jsem v sedmém nebi a plná adrenalinu, jinak si neumím vysvětlit, že jsem se jen tak z ničeho nic začala bavit s prodavačkou (což se mě kupodivu drželo až do konce pobytu), která byla neskutečně milá a doporučila mi vyzkoušet malinový cupcake s frostingem z bílé čokolády, který je oceněný jako "best individual cake in Edinburgh". Vůbec se nedivím proč, protože takto vynikající cupcake jsem dlouho nejedla. Chtěla jsem si objednat ještě "Hazenul & Sea Salted Caramel", ale ten už byl bohužel vyprodaný a tak jsme sáhli po Red Velvet, který byl vynikající, i když kvalit toho předchozí nedosáhl. Každopádně myslím, že každý z nich stojí za ochutnání, vypadaly opravdu nádherně a kdybych měla víc žaludků, určitě si jich objednám víc. Naopak kávu bych oželela. Cappucino i Caffe Latte donesli v šálcích stejné velikosti a opravdu nebylo moc dobré. Naopak čaje tu mají vynikající, tak příště ten.
Cena jednoho cupcaku se pohybuje od 2,40 - 3 libry, kavárnička je útulná, příjemná, všechno je tam takové otevřené a klidně bych si nějakou takovou dokázala představit mít :).
Kromě cupcaků mají i jiné sladkosti. |
Casa Angelina byla další na mém seznamu, nachází se na 42 London Street, ale bohužel byla ten den zavřená. Dávám ji sem ale jako tip pro vás, pokud máte rádi vintage style a dobré čaje a dortíky, tak se vám tam bude líbit. http://www.casaangelina.co.uk/ |
ARTISAN ROAST
57 Broughton Street
Edinburgh, United Kingdom
Díky tomu, že byla Casa Angelina zavřená, jsem se ocitla v této dech beroucí kavárně, kde dělají kávu takové ty moderní baristky, jako vystřižené z alternativního časopisu. Přišla jsem tam sama, Radan a Miho byli v pubu, a slečna baristka mi pochválila moje kalhoty. A tak jsme se dali do řeči, já jí vyprávěla příběh o tom, jak jsem k nim přišla a pak jsme se bavily ještě nějakou chvíli a když zjistila, že jsem tak trochu "foodie freak", nabídla mi, že mi vypíše několik skvělých podniků v Edinburghu, kam stojí za to zajít. Bohužel jsem to už nestihla, ale ten lísteček si určitě schovám a pokud ještě někdy do Edinburghu zavítám, určitě ho vytáhnu.
To místo je moderní, alternativní, takový ráj hipsterů a lidí, co se chtějí cítit "chic". Mají opravdu vynikající kávu a těch pár dortíků, co tam leží na stole a čeká, než si je sami naberete, taky vypadá dobře. Není to ale hlavní doména této kavárny. Tou je opravdu káva a ta úžasná atmosféra všude kolem. Místo, kam můžete vyrazit sami jen tak s knížkou (a nebo si ji tam půjčit) a stejně tak jít s partou kamarádů a užívat si příjemné odpoledne.
Po celém Edinburghu jsou tři podniky "Artisan Roast", podle webovky jsem pochopila, že každá má trochu jinou atmosférou a tak pokud jste "kavárenští povaleči", klidně zajděte do všech tří. Kdybych měla víc času, tak určitě jdu. :)
Zatímco jsme s partou Slováků a Čechů seděli v pubu "Brass Monkey" o kterém budu psát za chvilku, stavila jsem se ještě v nedaleké kavárně "Jacob", která mě zaujala po cestě. Nakonec jsem z ní ale moc nadšená nebyla. Prostor je celkem pěkný, ale nikdo tam nebyl a působil trochu chladně. I tak jsem se ale rozhodla si dát cappucino a dvě makronky. Prý jim tam dortíky peče francouzská cukrářka a je fakt, že ty dorty vypadaly krásně, jen by se do mě celý asi nevešel. Makronky byly takové malinké, ale chutnaly výborně. Ostružinová chutnala opravdu ostružinově a karamelová karamelově. Asi by to měl být standard, ale už několikrát jsem jedla makronky, které chutnaly dost uměle. Káva opět nic moc. |
THE BRASS MONKEY
14 Drummond Street
Edinburgh, United Kingdom
A nakonec je ještě nutností zmínit tento podnik. Vzala nás do něj jedna Češka (která mimochodem pochází ze stejného města jako já :)), s tím, že každý den ve tři promítají film, podle výběru hostů. Sešli jsme se tam podobná parta jako první večer na pláži v Portobello a koukali na "Groundhog day". Nikdy předtím jsem ten film neviděla a pochybuju, že takových lidí je hodně, ale kdyby vám přecejen unikl a vy nebudete mít jeden večer co dělat, tak se na něj kouknete. Fakt krásný film.
No a ten podnik ... seděli jsme na takových velkých gaučích, popíjeli pivo, limonády, pivo ... , hráli karty, povídali si, hrála úžasná hudba a jednoduše - pokud máte cestu do Edinburghu, tohle je místo, kam jít. Dá se strávit celé odpoledne a večer a ztrácíte pojem o čase. A jste v centru.
Edinburgh je úžasné město a určitě stojí za to ho navštívit. Pokud budete mít štěstí na počasí, tak jako my, a nebude pršet (místní tvrdí, že to se často nestává), tak si ho užijete o to víc. Kavárniček je v něm opravdu požehnaně, od těch moderních po ty klasické, no a pokud máte rádi pivo, budete v ráji. A celková atmosféra města je taková ... rozporuplná. To město je celé takové šedivé (myslím teď hlavně domy a celkově architektura) a přesto na mě nepůsobilo chladně.
Doufám, že sem těm kteří se do Edinburghu chystají, dala pár dobrých tipů a že se vám článek líbil. Kdyžtak ho sdílejte. Třeba. Pokud chcete. Buda ráda :). A Facebook stránky tady.
P.S.: Na seznamu jsem měla ještě kavárnu Mimi´s Bakehouse a když jsem šla okolo Smoke Stack, na 53-55 Broughton Street, tedy na té samé, jako je ta úžasná Artisan Roast kavárna, měla jsem sto chutí dát si steak. Celkově ta ulice je plná lákavých podniků. Edinburgh je lákavý. Tak se do něj vydejte!
P.P.S.: Skotština je zvláštní jazyk, což jsem zjistila po mém počátečním nadšení, že "jéé, tady se mluví anglicky, konečně budu rozumět" když na nás poprvé promluvil taxikář :).
musím povedať že som vyhladla!:)
ReplyDelete