Pár dubnových dnů ve Varšavě

S výhledem na fjord a azurově modrou oblohu upíjím zelený čaj. Zrovna jsem se probrala těmi 600+ fotkami, co jsem vyfotila minulý týden ve Varšavě (těch cca 400 "jídlových" je v jiné složce) a tím se zase tak trochu vrátila do té atsmoféry tam. Bylo hezky. Né tak prvoplánově hezky - hned na začátek napíšu, že mě Varšava "jako město" vlastně tolik neuchvátila. Ale cítila jsem se uvolněně a spokojeně. Měla jsem možnost poznávat a objevovat a to mi samo o sobě stačí. Navíc, když se díváte kolem sebe, s otevřenýma očima a vůbec celkově s "otevřeným přístupem", najdete spoustu maličkostí, které vám budou připadat krásné. Nebo zajímavé. A i to, co se vám nutně "nelíbí" prostě přijmete, jaké to je a nemusíte to nutně hodnotit :) ...

... v hlavním městě Polska, které nemá nutně nějak moc "pamětihodností" jsem strávila necelé tři dny a víceméně prošla jen širší centrum. Zato křížem krážem :). Během druhé světové války byla drtivá větsina Varšavy vybombardována (víc ví např. wikipedia) a tak je vlastně současná podoba Varšavy "nová" a Staré Město je staré jen 50 let ... no, a tento článek bude spíš takovou "foto-procházkou" s jednou Terezkou, než nějaká studna užitečných informací ... jestli vás navnadí na návštěvu nebo vám bude připadat o ničem, to už nechám na vás. Ale klidně mi to napište :).

článek o jídle ve Varšavě najdete tady.

Zdravé snídaňové lívanečky z ovesných vloček a sojového mléka

Probouzím se kolem sedmé, venku už svítí i hřeje slunce a já jen slyším, jak mi kručí v břiše. Vždycky jsem milovala snídaně, ale od té doby, co pracuju v kavárně, jsem se trochu odbývala. Z nějakého důvodu mi přišlo lepší spát o 15 minut déle a pak do sebe v rychlosti "hodit" nějakou bolle, zatímco se převlékám do "pracovního"...

Poslední měsíc se to ale přirozeně mění. Třeba stále častěji zase jím ovesné vločky. Sice si do nich vždycky přimíchám ještě trochu zapékaného musli, protože je sladší a křupavější, ale proč ne, že jo? V poslední době si je zalívám čokoládovým sojovým mlékem. Vločky se v něm hezky rozmočí a změknou a ani je nepotřebuju vařit. Trochu mi to připomíná můj rok v Americe, kdy jsem čokoládové sojové mléko pila skoro každý den k snídani. Nevím, jak je to teď cenově v ČR a SR, ale tady stojí sojové mléko jen o 3 norské koruny víc, než běžné mléko, což v podstatě není žádný rozdíl. Podobně jsou na tom i různá ovesná, rýžová, mandlová a další "alternativní" mléka a i když si na to nepotrpím, občas mi to přijde fajn zpestření ... teda, pokud si zrovna takové rýžové mléko nekoupím, pak zapomenu, že ho mám v lednici a ono se mi po nějaké době připomene tím, že "pukne" a rozlije se po celé lednici. True story.

Dneska jsem chtěla použít ingredience, které normálně používám na "kaši" (vločky, zapékané musli, čokoládové sojové mléko a ovoce) a připravit z nich něco jiného ... hmm, je mi jasné, že lívanečky na snídani a ještě z ovesných vloček nejsou zrovna "značka originál", ale já tu takový "recept" ještě nemám a věřím, že by přecejen mohl někoho inspirovat. A to by bylo celkem fajn :). No, a kdyby se vám chtělo, tak já budu taky ráda inspirována vašimi tipy na dobré (relativně zdravé) snídaně :). Díky už teď! :)

Varšavské gastro tipy (hodně cukru included :))

Je to už skoro rok, co jsem se tam "u nás v mini městečku" procházela s kamarádkou Verčou kolem přehrady a ta mi mimo jiné vyprávěla, že se v jarním semestru chystá na erasmus do Varšavy. Já jí hned slíbila, že za ní určitě dorazím. Akorát se přiznám, že si nejsem úplně jistá, jak vážně jsem to tehdy myslela. Nebo spíš nemyslela. Pak jsme ale s Radanem začali celkově víc cestovat a poznávat a tak i na Varšavu došlo. I když jsem tam letěla sama a Radana zrovna nechávala doma s dost nepříjemnou hnisavou angínou. Nakonec to ale všechno vyšlo, jak nejlíp mohlo. Jak taky jinak :).

Článek o Varšavě jako takové bude příště, nejdřív se (už trochu tradičně) vrhnem na jídlo :).

Grov scones aneb celozrnné scones "norského typu" :)

Včera jsem pracovala v jiné kavárně, než obvykle. Ve stejné společnosti, ale na jiném místě. A přestože jsem pracovala se stejnými věcmi, produkty i kávovarem, připadala jsem si úplně jinak. A to se mi moc líbilo, takový "nový" pocit, změna. I proto budu mít v nadcházejících týdnech víc směn v jiných kavárnách. Člověk najednou hledá, kde co je, učí se nový systém svých kolegů, které vlastně moc nezná a seznamuje je s jinými "stálými" zákazníky. :)

Co je v podstatě stejné, je sortiment. Před pár dny mě napadlo, že bych mohla vyzkoušet scones. Norské scones nejsou kulaté, jako ty anglické, ale co se týče ingrediencí, tak jsou si dost podobné. Norové si na ně ale málokdy dávají smetanu, Angličani si do těsta zase málokdy přidávají různé "příchutě" (rozinky, ořechy, čokoládu). A Norové taky preferují celozrnnou verzi. Jejich smutný výraz vždycky, když máme "fin" scone a ne "grov" scone mluví za vše ... Jo, a milují na nich marmeládu a brunost tedy norský hnědý nasládlý sýr :).

Vy scones jíte? A jaké preferujete? A s čím?

Recept jsem si vypůjčila u Idy z její knihy Hele Norge Baker, akorát poměry "příchuťových" surovin jsem trochu pozměnila a vyměnila :).

Pojďte se se mnou projít oslovskou Grünerløkkou ...

Můj nejoblíbenější pohyb je chůze. Nevím, jestli odmalička, ale například celou střední jsem "prochodila". Na svém starém mobilu jsem měla nastavený krokoměr a nebylo dne, kdy bych nanachodila alespoň těch doporučovaných 10 000 kroků. Můj průměr býval dlouhou dobu dokonce kolem 15 000. Pak na vysoké v Praze jsem trochu zlenivěla. Školu jsem měla daleko a tramvaj, co jela až k ní stála asi 150m od bytu, kde jsem bydlela. A tak jsem si sice občas hrála na turistku, ale nebyla to žádná sláva ... Můj krokový průměr se postupně snižoval a já pak radši přestala ten krokoměr sledovat. Prostě jsem si odvykla chodit. Zlenivěla jsem.

V Oslu to bylo jiné. Když jsem sem začala před třemi a půl lety jezdit na návštěvy, ty týdny co jsem tu trávila jsem všude chodila pěšky. Neměla jsem lítačku a platit 30 norských korun (cca 100 kč) za hodinový lístek mi přišlo šíleně moc. Občas jsem jela načerno. Málokdy. Ale třeba poprvé, když jsem jela sama metrem do centra. Byl začátek listopadu 2011 a já se rozhodla, že vystoupím na stanici metra Nationaltheatret, protože mi to přišlo tak nějak nejvíc v centru. Jenže jsem nemohla najít východ a vyšla tedy na straně, která směřuje mimo centrum. Přišlo mi to zvláštní, no ale vydala jsem se "špatným" směrem ... díky čemuž jsem se po pár minutách ocitla na Aker Brygge. Bylo dost zataženo, poprchávalo, všechno bylo zavřené, absolutně žádní lidé ... a já si jen říkala: "Tohle je jako to centrum Osla? Oni tu nemají žádné rušné náměstí a normální obchody a tak?" :) Líbilo se mi tam, to zase pozor, ale vlastně jsem byla trochu "zklamaná" ... až zpětně se tomu směju, protože Aker Brygge je jedno z nejčarovnějších míst v Oslu. 

Ještě co se týče té chůze. Pořád by to mohlo být lepší, i když jsem na dobré cestě. Doslova :). Stále častěji zase jen tak vyrážím na procházku. Jen dnes už to pro mě není o tom, abych spálila co nejvíc kalorií, jako tomu bylo právě na té střední, kdy jsem byla kaloriemi téměř posedlá :). Dnes chodím, zkoumám, pozoruju, všímám si, fotím, usmívám se na kolemjdoucí, kteří mi ten úsměv většinou vrátí a snažím se být přítomná. Tady, teď. A hlavně to celé nebrat zas tak vážně :).

No ... a dnes vás "zvu", abyste se mnou šli na procházku Grünerløkkou. Hipsterskou čtvrtí, která má pro mě ohromné kouzlo. Tím, jak je hravá. Barevná. Plná detailů.

Teda, pardon. Ještě, že než půjdem do Grünerløkky, tak tady je jedna fotka mě a Radana. Na našem krátkém rande v centru, předtím, než jsem ho vyprovodila do práce ...

... a já se pak vypravila sem. Na samotný konec čtvrtě. Supreme Rooastworks je typická "hipster kavárna", kde si praží vlastní kávu, je to tam maličké, chodí tam jen nadšenci dobré kávy a taky, že tam ta káva dobrá je. Moje kafe latté bylo tak úžasně jemné a krémové. A navíc docela levné. Doporučuju všem při příští návštěvě Osla! (a klidně mě vemte s sebou! :))

Květinářství je v Grünerløkke spoustu ...

Lososové kousky s žampiony, bramborovou kaší a rukolovým salátem

Vstávání v 5:40 vždycky, když v práci začínám v 6:30 začíná být zase čím dál tím víc příjemnější. Třeba dneska byla vyloženě radost moct takto brzo vyjít ven a procházet se s červánky nad hlavou. Napsala bych, že to byl až kýč, ale na přírodě ve svých přirozených barvách není kýčovitého nic. Je to prostě jen nádhera! :)

Po velikonočním včerejšku, kdy byl v práci opravdu šílený den, který jakoby neměl konce, se dnes všechno vrátilo zpátky do "normálu". Zatímco včera jsme neviděli žádné známé tváře, dnes se všichni pravidelní zákazníci už vrátili zpátky ze svých srubů a tak jsme dnes potkávali naše "staré známé" , kterým kolikrát připravujeme kafe ještě předtím, než vůbec vejdou dovnitř. Dávají si vždycky to samé, každý den ... tak mě napadá, že bych o tom mohla napsat článek - o běžných dnech v práci - zajímalo by vás to?

Začínat v práci v 6:30 má ještě další výhodu - že končím už v 14:30 ... a tak mívám ještě celé odpoledne pro sebe. Dneska jsem to vzala domů oklikou, po cestě se stavila v obchodě a mimo jiné si koupila krásnou hortenzii ve slevě... A pak jsem se po delší době rozhodla uvařit něco, co nezahrnuje kolínka, kečup a strouhaný sýr nebo chleba, šunku, sýr a troubu (jakože zapečené chleby) ... Ještěže poměrně často vaří Radan. A výborně! :)

Ona teda ani dnešní večeře není bůhvíjak (v pravidlech českého pravopisu píšou, že se to píše dohromady :)) složitá, ale i tak třeba někoho z vás inspiruje. A vy mi zas můžete poslat vaše oblíbené "lososí" recepty. Když se vám bude chtít :). Budu ráda!

Sjokoladeboller aneb norská čokoládová buchta

Když jsem zhruba před rokem začala pracovat v kavárně, byla jsem nadšená ze všech těch vynikajících "boller", co jsem tam mohla, navíc zadarmo, ochutnávat. A tak jsem postupně vyzkoušela úplně všechno od croissantů a pain au chocolat, přes skoleboller a brioche až po rosin nebo sjokoladeboller. A právě ta poslední zmíněná "buchta" mi vždycky chutnala ze všech nejvíc. Obzvlášť čerstvě upečená a jen schládlá na pokojovou teplotu.

Většinou čokoládových bolle nemíváme dost a tak se prodají během dopoledne. Jsou oblíbené, ale zase ne natolik, aby se jich vyplatilo mít tolik, jako třeba croissantů, skořicových suků nebo rozinkových bolle. Jednou nám ale do kavárny napsal email asi 8letý kluk, že má skojoladeboller moc rád a že by byl ho potěšilo, kdybychom je mívali i odpoledne, protože vždycky, když s mamimkou po škole přijde, už nejsou. A tak jich v pátky a soboty míváme víc. Nevím, jak moc to pomohlo tomu klukovi, ale mně určitě, protože je větší šance, že si ji občas můžu dát ke snídani nebo svačině :).

Každopádně, jak můžu mít všechny tyto různé buchty víceméně kdykoliv chci, neměla jsem moc motivaci se je snažit upéct doma. Jenže teď jsem si začala psát ty seznamy, co bych chtěla přes den stihnout + jsem vzala v potaz vaše zprávy a komentáře, abych konečně upekla něco norského a domácí skojoladeboller byly na světě :). A postupně bych ráda upekla všechny (anebo alespoň téměř všechny) buchty, co máme v kavárně v nabídce. Nemělo by to být nic moc extra těžkého, protože minimálně třetina těch buchet má stejný těstový základ a liší se pak už jen těmi přidanými ingediencemi. A tak pokud nemáte rádi čokoládu (o čemž ale silně pochybuju! :)), tak si do těsta přidejte právě ty rozinky (to je tady v Norsku nejpopulárnější) nebo třeba ořechy.

Recept je teď ale ještě taková "beta verze", proto tu časem určitě přibyde další, trochu vypilovanější verze - tento má spoustu much. Už počas, nebo těsně po pečení mě ale napadalo, co příště udělat jinak (a je to zahrnuto v tomto článku), takže věřím, že tento recept nebude úplně k ničemu.

Rozdíl mezi "českým" kynutým těstem a tím "norským" je mimo jiné v tom, že Norové do těsta nepřidávají vajíčko ani žloutky, což jsem si vlastně naplno uvědomila až předevčírem při pečení. Taky nechávají těsto kynout daleko kratší dobu, ale touto radou se příště řídit nebudu, protože ty moje boller by zasloužily trochu víc vláčnosti. Recepty, kterými jsem se pak nejvíc inspirovala byly tento a tento.

Kakaové cupcaky s marshmallow uprostřed

Před pár dny jsem konečně vytáhla svůj malý notýsek, který jsem si koupila před několika měsíci. Je na něm napsáno "notes to remember" a až do tohoto pondělí zel prázdnotou. Jenže pak mi to nedalo. Co si tak trochu "pohrát" s volným časem a napsat si, co bych za den chtěla (a něco snad i měla) stihnout, říkala jsem si. A tak si tam píšu všechno možný. A pak si to odškrtnu a nebo přeškrtnu a napíšu si, co jsem dělala místo toho. Žádná zbytečná pravidla, prostě taková hra, díky které jsem o něco produktivnější :).

Včera jsem tam měla mimo jiné napsané "péct" a pak pod sebou vypsané

- sjokoladeboller
- pomerančovo-čokoládová buchta
- cupcaky

... a všechno to upekla. A nafotila. A jeden recept hned napsala, místo přečtení pár stran knížky :).

A dneska tu mám další recept. Cupcaky. Receptů na cupcaky tady mám asi nejvíc. Lenička mi sice minule říkala, že už je to trochu nuda, jenže - jak to může být nuda, když mě to baví, že jo. :) Tak budu doufat, že to baví alespoň některé z vás a pro ty, co to moc nebaví je tu pořád spoustu jiných receptů a článků celkově! A příští recept cupcaky nebudou, slibuju! :)

Ty dnešní jsou inspirované s´mores, ale tak trochu tam chybí grahamové sušenky. A je to tím pádem fakt jen inspirace a jsou to prostě krásně vláčné kakaové cupcaky s marsmallow uprostřed. Víc než cupcaky samotné mě ale potěšilo, že mě při focení z ničeho nic napadlo udělat "stěnu" s papírových brček, které jsem původně chtěla ke cupcakům jen tak pohodit. A tak bych sem ty fotky chtěla dát asi i kdyby se ty cupcaky nedaly jíst. ALE DAJÍ! Slibuju! :)

Čokoládovo-pomerančová norská buchta

V poslední době dostávám spoustu zpráv s dotazem, kdy přidám na blog nějaký norský recept. A já vám teď konečně můžu odpovědět, že dnes! A hned brzy ještě znovu! :)

Minulý týden jsem se ptala norských kolegyň, co pečou nebo celkově jedí doma na Velikonoce. Trochu tápaly. Řekly mi, že jedí kila pomerančů (v těchto dnech jsou v obchodem za velmi nízkou cenu) a hodně čokolády, například Kvikk lunsj, což je taková norská verze Kit Kat (a Norové samozřejmě tvrdí, že mnohem lepší :)). Ale recept nebo alespoň typ dezertu mi nikdo nebyl schopný poradit... Tak jsem chvíli přemýšlela a pak se rozhodla, že bych mohla spojit dohromady čokoládu a pomeranče, když je tu obojí tak populární... A pak jsem dokonce jeden recept našla. To bylo znamení a inspirace v jednom a bylo rozhodnuto! :)

Zrovna jsem jeden kousek dojedla a je to taková "čistá", nadýchaná, příjemná buchta. Sice nevím, co přesně z ní dělá norskou buchtu (možná fakt ten pomeranč a čokoláda :)), ale na tom zas tak moc nezáleží, že ne? :)

Zítra a v pátek bude úplně všude zavřeno. Norové opravdu ctí všechny svátky a čas trávený s rodinou a konkrétně Velikonce se tu zdají být "big deal". Zrovna jsem na facebooku četla, že Terezka teď bude přidávat článek o norských Velikonocích, tak pokud vás to zajímá, koukněte tam :).

My budeme slavit Velikonce spíš slovenské :). Tedy, záleží co mají Radan a Lubo v plánu. Když si spolu naposledy volali a povídali si o tom, z Radanovi strany (tedy to, co jsem slyšela) to znělo dost zajímavě :). Tak jsem sama zvědavá :).

Každopádně, dezerty jsou mojí "starostí" (což samozřejmě vůbec není starost :)). Tak tady je jeden z nich.