Wednesday, August 5, 2015

Jenom tak být anebo skočit ze skály

Sedím na balkoně s výhledem na moře, pojídám mandle obalené v cukru a slyším dopadat vlny a dubstepovou hudbu z nějaké párty na pláži. Je teprve sedm hodin, ještě jsme ani nebyli na večeři, ale na párty tady asi není nikdy brzo.

Ráno jsme si šli s Radanem a Davidem zaplavat, náš plán byl obplavat takový malý útes a dostat se k nuda pláži. Ne tedy proto, abychom se snad přidali, i když proč ne, ale chtěli jsme zjistit, jak to vypadá "za rohem". A našli jsme prudké malé schody ve skále a pak místo na té skále, odkud se dá skočit zpátky do vody. Vždycky mě fascinuje ten pohled dolů a těch pár sekund před skočením. Bije se ve mě lehký strach a natěšenost. A pak skočím, sekundu nebo dvě letím, padám a na konci už je jen ta "extáze". Přijde mi, že takto to funguje téměř ve všem a je na každém z nás, co necháme převládnout. Jestli se vrátíme a slezeme zpátky po schodech a nebo půjdeme vpřed a skočíme.


Odpoledne jsme se s Leničkou spontánně rozhodly, že si zajedeme do nedaleké vesničky objevovat další zákoutí tohoto krásného ostrova. Veděly jsme, že by měla být vzdálená asi 5 kilometrů od pláže, kde se nacházíme. Koupily jsme si ale jízdenku do Corfu, resp. Kerkyri a vůbec nám ze začátku nedošlo, že pět kilometrů už jsme dávno ujeli a míříme směr hlavní město. Prostě jsme si jen povídaly a nechaly se dovést na konečnou. A byla to paráda. Hlavní město je živé, krásné místo plné úzkých jižanských uliček a malých kavárniček a chvilku jsme zvažovaly, že se zdržíme až do úplného večera. Od paní z obchodě s delikatesama jsme si nechaly doporučit vynikající řecký olivový olej, přikoupila jsem k němu ještě zmíněné mandle v cukru a na závěr nám poděkovala v češtině. Uvědomila jsem si, že v servisu to přesně takto funguje. Je to o zájmu, o informovanosti a taky o znalosti jazyka. Je pravděpodobné, že kdyby neuměla výborně anglicky a nenabídla nám ochutnávku a o každém oleji neřekla jeho specifika, asi bysme jen nakoukly a řekly si, že se stavíme "možná potom", jak to většinou děláme. Přitom olej jsme si koupit chtěly :) ...









...
Už jsme po večeři a rozhodujeme se, co s načatým večerem. Jsme tu v podstatě v takovém resortu, ze kterého se kromě autem nebo autobusem nedá ven. Možnosti jsou tedy lehce omezené. Vítězí koktejly. Oblékám na sebe už v pořadí druhé šaty, které jsou ve skutečnosti sukně a vyrážíme k pláži, do baru, který je jako z hollywoodských filmů. Stylový, s jazzovou hudbou a velmi chutnými drinky. Povídáme si a zároveň si každý čteme a děláme, co chceme. V jednu chvíli Radana vyzývám k tanci a Lenička nás "nenápadně" fotí. Po cestě zpátky do apartmánu se s Leničkou rozhodujeme jít ještě na pláž a meditovat. Jen jsem místo pozorování svého dechu spíš pozorovala a poslouchala vlny.

Přesouváme se o den později, píšu ze stejné terasy, jen dnes místo mandlí ukusuju vychlazený meloun a broskev. Jsou asi čtyři hodiny. Lenička si čte, David si čte a Radan teď přišel z pláže. Baví mě, že jsme tu spolu a zároveň si každý děláme, na co máme chuť. Někdy spolu, někdy každý sám.

Třeba jóga. Tu máme každý společnou, alespoň tady. David pokročilý, já a Lenička začátečníci a Radan zkouší a jde mu to skvěle. Rodí se nám tu takový nápad na podzim, který by nám mohl pomoct vytvořit si návyk na cvičení a jestli to vyjde, bude to krásné a určitě obohacující.

Naše dovolená se pomalu chýlí ke konci. Krátká, ale opravdu intenzivní a nabíjející. Kvalita opravdu předčí kvantitu... Krásný večer, nebo ráno nebo den, kdykoliv to čtete!







4 comments:

  1. Nabíjecí článek i pro mě. Děkuji, Terezko :-)

    ReplyDelete
  2. Terezko, nádhera, nádhera ... parádně jste si to užili ...ta červená ti moc sluší ...
    Měj se krásně. Jarka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju Jarko, moc! Doufám, že se máš krásně, zdravím ze středního Slovenska :). Tereza

      Delete