Jenom tak být anebo skočit ze skály

Sedím na balkoně s výhledem na moře, pojídám mandle obalené v cukru a slyším dopadat vlny a dubstepovou hudbu z nějaké párty na pláži. Je teprve sedm hodin, ještě jsme ani nebyli na večeři, ale na párty tady asi není nikdy brzo.

Ráno jsme si šli s Radanem a Davidem zaplavat, náš plán byl obplavat takový malý útes a dostat se k nuda pláži. Ne tedy proto, abychom se snad přidali, i když proč ne, ale chtěli jsme zjistit, jak to vypadá "za rohem". A našli jsme prudké malé schody ve skále a pak místo na té skále, odkud se dá skočit zpátky do vody. Vždycky mě fascinuje ten pohled dolů a těch pár sekund před skočením. Bije se ve mě lehký strach a natěšenost. A pak skočím, sekundu nebo dvě letím, padám a na konci už je jen ta "extáze". Přijde mi, že takto to funguje téměř ve všem a je na každém z nás, co necháme převládnout. Jestli se vrátíme a slezeme zpátky po schodech a nebo půjdeme vpřed a skočíme.

Odpoledne jsme se s Leničkou spontánně rozhodly, že si zajedeme do nedaleké vesničky objevovat další zákoutí tohoto krásného ostrova. Veděly jsme, že by měla být vzdálená asi 5 kilometrů od pláže, kde se nacházíme. Koupily jsme si ale jízdenku do Corfu, resp. Kerkyri a vůbec nám ze začátku nedošlo, že pět kilometrů už jsme dávno ujeli a míříme směr hlavní město. Prostě jsme si jen povídaly a nechaly se dovést na konečnou. A byla to paráda. Hlavní město je živé, krásné místo plné úzkých jižanských uliček a malých kavárniček a chvilku jsme zvažovaly, že se zdržíme až do úplného večera. Od paní z obchodě s delikatesama jsme si nechaly doporučit vynikající řecký olivový olej, přikoupila jsem k němu ještě zmíněné mandle v cukru a na závěr nám poděkovala v češtině. Uvědomila jsem si, že v servisu to přesně takto funguje. Je to o zájmu, o informovanosti a taky o znalosti jazyka. Je pravděpodobné, že kdyby neuměla výborně anglicky a nenabídla nám ochutnávku a o každém oleji neřekla jeho specifika, asi bysme jen nakoukly a řekly si, že se stavíme "možná potom", jak to většinou děláme. Přitom olej jsme si koupit chtěly :) ...

...

Už jsme po večeři a rozhodujeme se, co s načatým večerem. Jsme tu v podstatě v takovém resortu, ze kterého se kromě autem nebo autobusem nedá ven. Možnosti jsou tedy lehce omezené. Vítězí koktejly. Oblékám na sebe už v pořadí druhé šaty, které jsou ve skutečnosti sukně a vyrážíme k pláži, do baru, který je jako z hollywoodských filmů. Stylový, s jazzovou hudbou a velmi chutnými drinky. Povídáme si a zároveň si každý čteme a děláme, co chceme. V jednu chvíli Radana vyzývám k tanci a Lenička nás "nenápadně" fotí. Po cestě zpátky do apartmánu se s Leničkou rozhodujeme jít ještě na pláž a meditovat. Jen jsem místo pozorování svého dechu spíš pozorovala a poslouchala vlny.

Přesouváme se o den později, píšu ze stejné terasy, jen dnes místo mandlí ukusuju vychlazený meloun a broskev. Jsou asi čtyři hodiny. Lenička si čte, David si čte a Radan teď přišel z pláže. Baví mě, že jsme tu spolu a zároveň si každý děláme, na co máme chuť. Někdy spolu, někdy každý sám.

Třeba jóga. Tu máme každý společnou, alespoň tady. David pokročilý, já a Lenička začátečníci a Radan zkouší a jde mu to skvěle. Rodí se nám tu takový nápad na podzim, který by nám mohl pomoct vytvořit si návyk na cvičení a jestli to vyjde, bude to krásné a určitě obohacující.

Naše dovolená se pomalu chýlí ke konci. Krátká, ale opravdu intenzivní a nabíjející. Kvalita opravdu předčí kvantitu... Krásný večer, nebo ráno nebo den, kdykoliv to čtete!