... seriály ...

Rozhodla jsem se napsat článek, který nemá nic společného s jídlem ani s gastronomíí obecně. Chci psát o seriálech, které v současnosti sleduju. Myslím, že pro většinu lidí jsou seriály nejpříjemnějším "zabijákem" času vůbec. Je jedno, jestli se jedná o  sitcomy, sci-fi, krimi, historické seriály nebo třeba telenovely (i když jejich největší sláva už je nenávratně pryč), většinou se nemůžeme dočkat dalšího dílu a protože televizní společnosti, zvlášť ty americké, si rády dávají od seriálů "přestávky", někdy čekáme na nové díly oblíbených seriálů i několik týdnů. A tak se občas stane, že začneme koukat na nový seriál, abysme tu "díru" něčím vyplnily... Je to začarovaný kruh :). Nejlépe se na seriály dívá v době, kdy máte nějaké povinnosti - máte uklízet, žehlit, prát a nebo třeba psát seminární práce a nebo rovnou bakalářské/diplomové. Že nejsem jediná, kdo se v tom poznává? :)

Nebyla jsem ale vždycky taková. Jako malá jsem se s babičkou dívala na zmíněné telenovely - první z nich byla Esmeralda, když mi bylo osm (a pak taky Kassandra, Luz María, Divoký anděl, Rosalinda, Zamilovaná atp. :D). Dokonce jsem se svojí tehdejší internetovou kamarádkou vedla nějaké stránky o telenovelách. Toto období ovšem skončilo, když mi bylo asi třináct nebo čtvrtnáct a pak jsem se na jakékoliv seriály dívat přestala .. potom začala Nova vysílat "Ulici", na kterou, třeba s půlročními přestávkami, koukám do teď.

Na americké seriály jsem se nikdy moc nedívala, třeba "Friends" nebo "The Simpsons" jsem sledovala občas na ČT1, ale určitě ne pravidelně. Na csfd.cz jsem měla problém vybrat 10 oblíbených seriálů, protože jsem jich tolik ani neviděla... Menší zlom nastal, když jsem v roce 2008 odjela na rok do Ameriky. Ve strašně výhodné akci jsem si koupila první sezónu "How I met your mother". Tu jsem měla zkouknutou tuším během víkendu a "nutně" jsem potřebovala další. A tak jsem si koupila druhou řadu. V televizi tehdy myslím vysílali třetí nebo čtvrtou sezónu, ale na to jsem se nedívala, protože jsem chtěla jít postupně. Ještě do páté sezóny mi moje "host family" posílala nové řady k Vánocům, pak už přestali :). Letos "HIMYM" začalo osmou sezónu a i když už to ani zdaleka nedosahuje kvality prvních sezón, ze setrvačnosti se na to stále dívám. I s Radanem, který je v tomto podobný jako já. Když už jsem se začala dívat, tak toho nenechám, dokud to neskončí. I když je to někdy utrpení, ještěže to má jen 20min :). Ještě v Americe jsem se svojí hostitelskou rodinou sledovala "Veronicu Mars", která mě bavila, škoda, že ji po třetí sezóně utly bez pořádného konce. Velmi výhodně jsem si v Americe taky koupila všechny řady "Dawson´s creek" a ukamenujte mě, ale pro mě je to doteď nejlepší "teen-drama show", jakou jsem kdy viděla. Fakt!

Asi půl roku po návratu z Ameriky jsem se začala dívat na "Glee". Hlavně proto, že se původně odehrával na škole, kde jsem v Americe studovala. Největší zlom ale nastal, když jsem poznala Radana. Spolu jsme začali sledovat většinu seriálů, na které se teď dívám. A udělal ze mě toho správného "seriálového (skoro)maniaka" a na pár dalších se dívám sama. Mimo ty seriály, na které se dívám(e) v soušasnosti, jsme viděli ještě "Coupling" a "Weeds".A tady jsou ty seriály, na které se v současnosti dívám(e) (nebo čekám(e), až zase začnou):

Chilli con carne

Po delší době jsem vařila něco jiného, než těstoviny s tuňákem nebo mákem a tak se o to s vámi musím podělit :). Ptala jsem se Radana, co by si dal a řekl mi, že něco z mletého masa a s rýží. Po chvíli přemýšlení mě napadlo chilli con carne. Nikdy jsem ho doma nevařila, ale párkrát jsem si ho dávala v restauraci a vždycky mi chutnalo. Moje verze chutnala jinak a byla přizpůsobena možnostem, které tu mám, ale myslím, že se celkem povedla :). Koupila jsem sice nějaké zvláštní chili, takže to nakonec vůbec nebylo tak pálivé, jak asi mělo, ale shodli jsme se s Radanem, že je to vlastně dobře ..

Chilli con carne (chilli s masem) pochází původně z Texasu. Hlavními ingrediencemi jsou mleté maso,  červené fazole a chilli. Maso se používá většinou hovězí nebo jehněčí, ale může se použít i vepřové a já jsem použila kuřecí. Existuje samozřejmě i vegetariánská verze Chilli sin carne, ale ta určitě není pro mě :). Je opravdu spoustu způsobů, jak si uvařit chilli con carne, tady je ten můj ..

Podzimní neděle v Oslu

Poslední týdny v Praze byly ve znamení školy, práce a (další) nemoci a tak nebylo o čem psát. Teď jsem ale v Oslu a už je zase dobře :). Tentokrát tu strávím "jen" 10 dní, ale děkuju za každý den, který můžu strávit po boku Radana a tak si nestěžuju (i když Radan by vám možná tvrdil něco jiného :)).

Dnešní víkendový den byl a stále je moc příjemný. Ráno (tedy spíš dopoledne) mě Radan překvapil vynikající snídaní v podobě míchaných vajíček se slaninou s cherry rajčátky a celozrnným chlebem .. pak jsme se ještě nějakou dobu váleli v posteli a povídali si a kolem druhé jsme vyrazli do města..

Chtěla jsem konečně jít do Blå, kde se každou neděli konají trhy s oblečením apod.. Popravdě jsem čekala spíš něco jako "second hand stánky", ale byly to spíš stoly plné ručně pletených čepic, rukavic, šál, botiček pro děti, ručně vyráběných pohlednic, obrazů .. a voněly tam vafle :). Bylo to milé, ale každou neděli bych tam asi chodit nemusela.

Z Blå jsme se vydaly do nedaleké, a mé oblíbené, Grünerløkky a stavili jsme se na "nejlepší kávu v Oslu" do Tim Wendelboe. Tim Wendelboe vyhrál Nordic Roaster Competition třikrát po sobě a je fakt, že se vůbec nedivím. Jedná se o malý, neustále plný, podnik, kde nabízejí pouze a jen kávu. Žádné dezerty, žádné čaje, prostě jen několik druhů té nejkvalitnější kávy z celého světa. Cenově dostupná, chutově zapamatovatelná na dlouhou dobu.

Z Grünerløkky jsme pokračovali na Bislett do naší oblíbené sushi restaurace. Musím být úplně upřímná, od té doby co do Sushi Godbit chodíme, se výrazně zhoršil servis a částečně i kvalita sushi, ale stále se jedná o nadpůměr v porovnání s téměř jakýmkoliv pražským sushi. Před pár dny jsme ale s mojí spolužačkou byly ve Fashion Areně v Praze a velmi se podivovala, že jsem bez problémů schopná sníst 16 (mini) kousků maki sushi. Kdyby viděla, kolik s Radanem běžně sníme, asi by se zhrozila ještě o poznání víc :).

Je krásné být po měsíci zase v Oslu. Cítím se tu doma ...

La Bottega di Finestra

Minulý týden jsem začala chodit do práce. Teda, budu upřímná, je to „jen“ brigáda, ale nemůžu si ji vynachválit. Nemám zatím moc zkušeností, takže to, že je můžu sbírat v takovém prostředí a kolektivu, jako je v La Bottega di Finestra, je pro mě čest. Od první chvíle se tam cítím příjemně a pohodlně, všichni jsou ochotní a profesionální, no a v neposlední řadě se celé hodiny pohybuju mezi největšími lahůdkami italské kuchyně :). To je sen každého milovníka dobrého jídla, jako jsem já.

La Bottega di Finestra je obchod/bistro v centru Prahy v Platnéřské ulici, hned vedle restaurace La Finestra in cucina. Tyto dva podniky, stejně jako restauraci Aromi a obchod La Bottega di Aromi na Vinohradech, společně s poměrně nově otevřenou restaurací Il Mercato v Brně, vlastní výborný italský šéfkuchař Riccardo Lucque.

Začátkem září jsem si dala do googlu „nejlepší restaurace v Praze“ a v žebříčku na ihned.cz byly jak Aromi, tak La Finestra in cucina v první desítce. Chtěla jsem si najít nějakou brigádu a tak jsem postupně klikala na oficiální stránky všech restaurací v žebříku a tyto dvě mě zaujaly nejvíc. Navíc měli na stránkách, že mají volná místa na různé pozice ve všech svých podnicích. Tak jsem poslala svůj životopis a motivační dopis a po pár dnech se mi ozvali právě z La Bottegy. Hned po návratu z Osla jsem šla na rychlý pohovor a o pár dní později  mě čekal zkušební den. Od začátku se mi tam moc líbí. Ten obchod je úžasný. Vejdete dovnitř a v přední části se na vás usmívají studené mísy plné těch nejlepších salátů z lilků, cuket, artyčoků, oliv, sušených rajčat, nejluxusnějších sýrů, mořských plodů, prosciutta apod. O pár kroků dál je další vitrína, tentokrát plná barevných dortů a jiných dezertů všech velikostí a příchutí, od čerstvých křupavých croissantů, piškotových biscotti, trubiček cannolini, ovocného mřížkovaného koláče crostata, makronek, přes tiramisu a panna cottu ve skle, až po cheesecaky z ricotty a čokoládové dorty. Též čerstvé pečivo, které každé ráno připravuje pekař Mimmo z italské Altamury je výborné – měkké a zároveň křupavé, podle tradiční italské receptury. Káva do La Bottegy dodávají oěpt z Itálie a nese jméno Giamaica café a je asi nejlepší, jakou jsem kdy ochutnala. Místo klasického cukru k ní dostanete kávovou pěnu (cukr smíchaný s kávou) a i když nejsem odborník na kávu, troufám si říct, že v La Bottega di Finestra mají jednu z nejlepších v Praze.

 V přední části obchodu/bistra najdete také police s čerstvými domácími těstovinami, s nejlepšími olivovými oleji, výborným pestem, mléčnými výrobky, sušenkami, také zde najdete čerstvé ovoce i zeleninu a jak postupujete dále po obchodu, dostanete se do prostřední části, kde je oddělní ryb a masa. Zatím jsem neměla čest nějaké ochutnat, ale La Bottega má výhodu ve speciálním boxu na zrání masa a specialita podniku je hovězí stařené maso z italského regionu Marche. V nabídce ryb najdete krevety, langustiny, ústřice, hřebenatky, sépie atd.

V poslední časti obchodu najdete vína, především italská a francouzská a hlavně také speciální vitríny s nejrůznějšími sýry. Jestli máte rádi sýry, tak tady najdete snad všechny. Kraví, kozí i ovčí, aromatické, měkké, tvrdé .. dodává je Vittorio Beltrami, což je tuším záruka kvality. Navíc vám je bude prodávat odborník, který vám prozradí, na co se který druh hodí a před koupí vám dá ochutnat. To samé platí i pro salámy a šunky…

Podávají se i snídaňová a polední a denní menu, ale za těch pár dní, co jsem měla možnost tam být, jsem si všimla, že se mnohem víc prodává jídlo ze studeného bufetu.. Ale všechny jídla jsou výborné - jednoduchá, nepřekombinovaná a z nejčerstvějších surovin. 

Co mě taky těší je hudba, co ve Finestře hrají. Není moc hlasitá a většinou hrají příjemný pop-jazz ve stylu Sade a Norah Jones. Manažeři podniku, Jana a Diego se téměř nepřetržitě pohybují po place, pomáhají personálu, ale hlavně si povídají se zákazníky a jsou ochotní splnit jakékoliv jejich přání.

Tak to jen tak na úvod, doufám, že jsem vás dostatečně navnadila na návštěvu :). 

(zdroj fotek: oficiální stránky, google, moje vlastní)

Praha, nákupy a restaurace Neb.o

Jsem opravdu ráda, že se mi v tomto týdnu podařilo dvakrát strávit den s Leničkou. O tom prvním jsem se zmiňovala v minulém článku a ten druhý - včerejší, chci shrnout dnes. Po 4 měsících jsem byla v Praze (předtím, než v ní v pondělí zase začnu studovat) a Lenička byla se mnou. Strávily jsme spolu moc krásný den s takovou milou "třešničkou na dortu", o které zatím mluvit nebudu, abych ji nezakřikla :). Náš den byl ve znamení nákupů, výborného obědu a dalších nákupů. Mám nové šaty, sukni, dvě bílé košile, dvě kabelky, punčocháče a kosmetiku. Myslím, že radši zdůrazním, že mám příští úterý narozeniny, opravdu se takové nákupy (bohužel :)) nerealizují často, kéž bych měla narozeniny častěji :). Ale mám ze všeho radost, trošku změna stylu, ale asi je potřeba trošku "zdospělet", alespoň občas ...

Jsou to čtyři dny, co jsem odletěla z Osla a je mi smutno. Opravdu moc. Je těžké si zase zvykat, že toho druhého nemůžete obejmout kdy se vám zachce a že zase "musíte" sladit čas, abyste se sešli na skypu ve stejnou dobu. Ale daří se nám to moc dobře, většinou..
A vím, že ten rok, který nás takto "na dálku" ještě čeká, zvládneme. Věřím v to.. Protože náš vztah je výjimečný. On je výjimečný. :)

Ale vrátím se k původnímu tématu - tedy o mém dnu v Praze .. tady je v fotkách .. :)

Shrnutí posledního týdne :)

Kdybych měla shrnout poslední týden, tak byl ve znamení ležení v posteli a léčení se z prochlazení. Takže nejblíž k vaření jsem měla, když jsem si dělala brusinkový čaj. Každopádně největší změna nastala včera, když jsem po měsíci odletěla z Osla... Stejně je úžasné, jak můžete být dopoledne v Norsku a držet za ruku přítele a doslova o pár hodin být doma u maminky :). Ale řeknu vám, že po 4 měsících, které jsme s Radanem strávili doslova v kuse spolu je to nezvyk, že se teď vidíme jen přes kameru a pár týdnů potrvá, než  se naživo uvidíme znovu. Asi se to nehodí takto veřejně psát, ale dnes jsem mu na skypu brečela. Citlivka přecitlivělá jsem :). Ale budu si muset zvyknout, je potřeba se ponořit do školy a navíc - náš vztah na dálku spočívá v tom, že se vídáme jednou za 2 týdny až měsíc... Myslím, že si nemůžu stěžovat, navíc jeho podporu a lásku mám tak jako tak. Tak jako on mou :).