LOVE: (1) Jak bych chtěla svatbu v lese, knedlíčkovou polévku a o tom, kdy se bude podávat dort :)

Je pátek odpoledne a já sedím doma na sedačce, s miskou jahod a malin na klíně, s oknem dokořán nechávám do bytu proudit teplo, a už dobrou půlhodinu píšu tuto větu. Teda ne tuto konkrétní větu, prostě "úvod". Trochu jsem si to s tím psaním "inspirativních článků" o přípravě svatby asi zavařila. V hlavě jsem měla nějakou představu, že to je přece jednoduchý, prostě najdu pár fotek na pinterestu, které mi dají lepší obrázek o tom, jak bych chtěla, aby naše svatba vypadala a ty pak hodím sem a něco k nim napíšu. Ach ty představy! "Realita" je taková, že mi každý třetí obrázek na pinterestu říká, že už je dávno pozdě a nemáme vůbec šanci to všechno stihnout zařídit. Místo i fotografa nebo kameramana už máme mít dávno zarezervovaného, protože "to nejlepší" je vždycky zabukované rok dopředu!!! A to vůbec nemluvím o tom, že bych už měla mít návrh pozvánek a v rukávu dalších deset nápadů, jak požádat své kamarádky nebo členy rodiny, aby se staly mými družičkami. No ... místo, fotograf, kameraman - NOT check, pozvánky už vůbec ne a co se týče družiček, zatím ani nevím, kdo jimi bude, i když "nápad" mám. Zatím mi z toho vychází to, že pinterest může sice být dobrý zdroj inspirace, ale spoustu toho jde "mimo" mě. Celkově se cítím dost v klidu a jestli mám "jasnou" představu o něčem, chci, aby taková byla i naše svatba. Uvolněná a přirozená. Někdy (vždycky:)) je lepší poslouchat hlavně sebe :).

A tak si i ty fotky plné inspirace, necháme na příště. Nehledě na to, že mě zatím ani nenapadlo, jak to "uspořádat" dohromady, aby to bylo zajímavé i pro vás. Jeden článek jenom o šatech, květinách nebo dortech? Nebo všechno dohromady? Máte nějaké nápady vy?

Zdroj: Pinterest

Jéé, a jak tě požádal o ruku? A kdy bude svatba? Jaké budeš mít šaty? Těšíš se?

Od té doby, co jsme se zasnoubili, je jedno z hlavních témat jasné. Hlavně mezi mými kolegyněmi v práci jsem teď velmi populární a protože s některými pracuju jen párkrát do měsíce, znovu a znovu dostávám ty stejné otázky. Stále je nejzajímavější "zásnubní příběh" a taky jestli jsem to čekala nebo ne. V těsném závěsu je otázka, kdy se budeme brát. Na to ráda odpovídám, že v ČR a na Slovensku je taková "tradice", že by se snoubenci měli brát do roka a do dne. A nám to "do roka a do dne" vychází zrovna na sobotu, 11.6.2016. Zatím žádné oficiální datum nemáme, ale fakt je ten, že k tomuto jedenáctému tak nějak tíhneme, protože proč ne? V půlce června už bývá (dávno) hezky, ale zároveň to ještě není úplně čas dovolených a tak je větší pravděpodobnost, že víc z pozvaných bude moct dorazit.

Pak jsou tu šaty. Jaké budou? Mám nějaké před očima a určitě to nejsou žádné "velké" šaty s obrovskou načančanou sukní. Ráda bych si je nechala ušít a nejlépe tak, aby se daly jednoduše "přetransformovat" do šatů pro jiné příležiosti ... ale o tom asi fakt napíšu samostatný článek :).

... A jestli se těším? Jasně, že jo! Mnohem intenzivněji se ale těším z "teď", z toho, jaké prožíváme hezké období, z toho, že jsme zasnoubení a v nejbližších dnech se budeme stěhovat do nového krásného velkého bytu s oddělenou kuchyní... Z toho, že miluju.

Zdroj: Pinterest

Obřad v lese a hostina bez hlavních chodů?

Před pár lety, když mě poprvé napadly myšlenky o svatbě, jsem měla představu, že až se budu jednou vdávat, budeme tam jen my dva s mým nastávajícím a svědci. Někde na pláži nebo tak něco. Asi jsem to viděla ve filmu ... Ale pak jsem se postupně měnila a poznávala a došlo mi, že takový "slib", že spolu chceme být, si dáváme každý den, sami pro sebe, jeden pro druhého. A že ten svatební den bych chtěla sdílet a trávit s dalšími lidmi. S rodinou, blízkými kamarádkami i s klukem, který nás dva seznámil. A vím, že Radan to vnímá podobně.

Nejvíc mě láká mít svatbu v lese. Asi né úplně v pustém lese, to je pak přece jen o něco obtížnější z logistického hlediska, ale jednoduše v prostoru, v přírodě. A pak hostinu někde poblíž venku a v případě potřeby pod takovým tím velkým stanem. Se spoustou svíček, voňavých květin a světýlek. A pohodlnými místy k sezení a povídání si, i s velkým prostorem k tanci.

Líbí se mi tradice společného jezení knedlíčkové polévky, ale už mě moc nelákají více-chodová menu s kupou těžkých tradičních jídel. A tak bych chtěla mít polévku a pak raut se spoustou dobrot, které si každý nabere sám a tolik, na kolik má chuť... A taky bych chtěla mít Candy Bar, jak jinak. Přemýšlím, koho oslovím, aby mi ho upekl a ptám se sama sebe, jestli požádám Terezku, aby mi ho sestavila ... byla by to hezká "symbolika", uvidíme.  A dort! Ten se bude krájet co nejdřív. Na většině svateb, co jsem byla, se dort krájel až kolem půlnoci ... A to bych teda nechtěla, protože na to se těším nejvíc!! :) Přeháním... ale jenom trošku! A moc se těším i na den, kdy budeme dorty ochutnávat a vybírat příchutě. To bude určitě sladký den :).

No a to je asi pro dnešek všechno, nakonec mě ohromně bavilo to psát. Doufám, že vás bavilo čtení. O čem si chcete přečíst příští sobotu? :)

VÍCE SVATEBNÍCH ČLÁNKŮ (VČETNĚ TĚCH POSVATEBNÍCH) NA MÉM NOVÉM BLOGU WWW.SWEETMELANGE.CZ