Julebord 2014 aneb jak jsem byla pozvaná na noční pečení do pekárny a jak mám mezi kolegyněmi skoro celebritu

Strašně jsem se těšila. Tak nějak jsem cítila, že to bude jeden z těch večerů, kdy si v Oslu nebudu připadat cizí.

Zatímco píšu tyto řádky, sedím na tom samém místě, jako v sobotu, popíjím cappucino, které jsem si vyjímečně nepřipravila sama a místo lahodného tiramisu pojídám (skoro mezi každým napsaným slovem) neméně lahodnou čokoládovou scone. Hraje tu příjemná hudba a je tu takový ten typický velkoměstský kavárenský ruch. Přestože kavárna patří stejnému majiteli, jako kavárna, ve které pracuju já, tato má jinou atmosféru. Je tu otevřená kuchyně a ve čtyři odpoledne se z této moderní kavárny stane chic restaurace, navíc přímo v centru Osla.

Vánoce 2014 a recept číslo dva: Variace na Sugar Cookies

Je čtvrt na pět a venku je tma jak v pytli. Cítím se vyčerpaně, už zase jsme vstávala hodně brzo ráno, abych v 6:30 byla v práci a abychom v 7:30 mohli otevřít. Dneska jsme se Selmou, mou norskou kolegyní, trochu "zápasili" s kávou, potřebovaly jsme rozeznat tři různé "dagens kaffe" (černá filtrovaná káva), a já si poprvé uvědomila, že každá káva má fakt jinou chuť. Abych to vysvětlila, černou kávu vpodstatě nepiju. Vždycky si ale pročítám ty popisky, které ke každé jedné kávě dostáváme. Jedna má mít nádech karamelu a mléčné čokolády, po druhé vám má zůstat na jazyku sladkokyselá chuť a ta další má prý příchuť borůvek. Upřímně, já tam nikdy nic takového necítím. Cítím, jestli ta káva chutná nahořkle a nebo je třeba spíš jemná, ale tam by můj osobní výklad skončil. A tak se nehádám s popiskama, protože ty znějí víc vznešeně, a hezky je s úsměvem na tváři těm zákazníkům přednesu. Já se tím učím på norsk a zákazníci jsou spokojení.

Norové jsou posedlí "pepperkake", tedy obyčejnýma perníčkama. V kavárně je teď prodáváme v malých sáčcích, ve tvaru srdce, jako perníkovou chaloupku a kdyby se vám některý z těch vzorů náhodou nelíbil, můžete si koupit "pepperkakedeig", tedy připravené těsto, které jen vyválíte, vykrojíte a dáte do trouby. Co vy, perníčkujete doma?

Pokud ne, ale zároveň chcete na vánočním stole něco v takové nějaké sušenkové podobě, zkuste třeba tuto variaci na sugar cookies. Barevně se můžete vyhrát jak chcete (červená a zelená by mohla působit super vánočně), je to jednoduché a docela efektní.

Vánoce 2014 a recept číslo jedna: Celozrnné kuličky z vlašských ořechů, pomerančové a citronové kúry s nádechem vanilky

Dneska mám volno. A jsem tu sama. Venku mrholí a obloha je celá bílá, s šedivým nádechem. Ráno jsem si hned po probuzení zacvičla jógu. Nedělám to každý den, ale pokaždé, když ano, uvědomím si, jak moc dobře na mě působí. Pak jsem posnídala celozrnnou scone, co jsem si včera vzala z práce, namazanou trochou burákového másla a meruňkové marmelády od tety. Spotify mě po zapnutí počítače přemlouval, ať si pustím norské vánoční koledy, ale nedala jsem se. Těm dám šanci až tak v prosinci, zatím poslouchám "mood" playlisty jako "your favorite coffeehouse", který je mým oblíbeným už skoro rok a taky mě baví "smooth morning", "peiskos" a super je i "breakfast in bed". Prostě samé pohodové a doslova "mood" melodie. Na ráno je dobrá třeba tato. Možná vám bude znít v hlavě celý den :).

Přestože na koledy mě zatím neužije, vánoční atmosféru ve vzduchu už samozřejmě vnímám. Nejde ji přehlédnout. V ulicích, které ve tmě září (takže tak od čtyř odpoledne), ve výlohách všech obchodů i v sortimentu, který nabízejí. Všude už přejí "God Jul", tedy "Veselé Vánoce". I u nás v kavárně jdeme dnes s pár kolegyněmi po zavíračce navodit vánoční atmosféru. Dneska je na to fakt dobrý den. Koukám zrovna ven a ono tam regulérně sněží...

.. a tak jsem se rozhodla, že letos si tu vánoční atmosféru navodím a oživím i pečením vánočních receptů. Přiznám se, že mě to nikdy moc nelákalo, ale mám teď celkově takový "jiný" pocit. Jakobych víc vnímala, i vstřebávala, všechno, co se kolem mě děje. Jakobych víc "žila"...

Tento první recept jsem vymýšlela včera "za pochodu" z ingrediencí, které jsem našla doma. Dneska bych se ráda pustila ještě tak do jednoho dvou, abychom měli při tom zdobení co mlsat.. Na to už ale pravděpodobně budu muset opustit teplo této měkoučké deky, ve které jsem zabalená až po krk a trčí mi z ní jen ruce, abych tohle mohla psát... Ach ty "oběti" :))