Like from my diary XIV: Dá se být "v souladu", i když se nenaplní naše představy? :)

Klikám na stránku Blogerka roku a nic. Během dne jsem to tak ze setrvačnosti (a zvědavosti) zkusila několikrát. Žádná změna. Kolem šesté to zkusil Radan, s jedním procentem baterky těsně před tím, než jsme se zakousli do šťavnatého a obrovského burrita. Stránka se změnila a moje první fyzická reakce? Stažený žaludek a zběsilé bušení srdce. Radan kliká na kategorii LIFE a pomalu sjíždí dolů, ani jeden z nás nedýchá ... dobře, trochu to dramatizuju. Trochu... Nejsem tam. První pocit? Jsem zklamaná a smutná ... ale zároveň taky dost klidná. Je to tak jak to je. Sama o sobě neutrální informace.

Tuším, že to začalo ten víkend, kdy jsem měla svou "narozeninovou soutěž". Bylo to poprvé, kdy mezi námi tak intenzivně proudila energie. Takovou odezvu jsem na blogu nikdy předtím neměla. Ten víkend jsem konečně naplno přijala, i já sama, že můj blog už prostě není (jen) o jídle. A pak začalo semifinálové hlasování do Blogerky roku. Cítila jsem, že jsem "připravená", začala jsem věřit tomu, co dělám. Napsala jsem článek, proč se ucházím o Blogerku roku a v každém dalším vám nezapomněla připomenout, že je stále možnost hlasovat :). V tomto kontextu, kdy víme, že ve finálové desítce nejsem, se to může zdát trochu trapné, že jsem se tak "snažila" a přála si to a ono to stejně nevyšlo... Popravdě, pro mě vůbec není, i když mě ta myšlenka napadla... Můj blog je odrazem mě samotné v každé fázi a Blogerku jsem brala jako skvělou příležitost a výzvu a záleželo mi na tom. Tak jsem o tom psala.

Je jednoduché být "v souladu" a spokojený, když všechno plyne tak nějak ... plynule :). A pak jsou tu situace, jako je ta Blogerka, která poslední týdny zaměstnávala podstatnou část mých myšlenek a kolem které jsem si chtě nechtě vytvořila spoustu představ. Když to vyjde ... kdyby to nevyšlo... Fakt je ten, že to jsou jen takové příběhy, co si má mysl vymyslela a s tím, co je, nemají nic moc společného. Jediné, co opravdu je, je ta informace - můj blog není tak populární, aby byl v TOP10 lifestylových blogů. Konec informace. Všechno ostatní je jen iluze, jen vymyšlený příběh. Nic mi nebylo sebráno, nijak mi nebylo ublíženo, žádná nespravedlnost se neděje a už vůbec to neznamená, že můj blog nikdo nečte. Jen se nenaplnila jedna z mých představ. Co to znamená? Samo o sobě nic, v kontextu mě samotné přesně to, jaký význam tomu dám. Upřímně, brala jsem tu soutěž jako skvělou příležitost, jak svůj blog představit více lidem, na druhou stranu teď píšu tento článek a vy ho čtete. Kolik je těch "více" lidí? Mohlo by to samo o sobě změnit tu čirou radost, kterou mám z psaní a z toho, že tu v takové "deníkové" formě sdílím svůj příběh? Mohlo by to změnit tu podstatu? Je trochu "ošemetné" psát tato slova, protože to může vyznít jako omlouvání si "neúspěchu" ... To, co vnímám, ale rozhodně není pocit neúspěchu. Naopak. Jsem vděčná. Za každého jedno z vás. Za to, že mě baví to, co dělám. Jsem plná motivace a lásky a těším se ... na další kroky své cesty. :) A děkuju vám za vaši energii a podporu!

Přeju příjemné pondělí, prožijte si a užijte každý moment! :)

P.S.: Moc gratuluju všem finalistkám a těším se, kdo to letos bude! Držím palce! :)