Tři oslovské restaurace a opera aneb když přijede Lenička na návštěvu

Lenička dnes ráno odletěla zase zpátky domů. Když jsem ji ráno doprovázela na autobus, kolem šesté, bylo už světlo. Dny se začínají prodlužovat a sluníčko, co na nás svítilo celé tři dny a dnes svítí zase, je moc fajn. Užívám si ho naplno, ať už na mě svítí zvenku anebo jen přes okno, jako teď :).

Vždycky, když Lenička přiletí (počítaly jsme, že je to tak jednou za 6-7 měsíců), stane se ze mě na pár dní taková turistika ve „vlastním“ městě. Dělávám to často i bez Leničky. Jen s Leničkou je to „živější“ a když se k nám přidá ještě Radan, tak úplně nejživější :). Lenička s Radanem si totiž mnohdy povídají velice nahlas a „zaníceně“. Především ale s láskou a s nadhledem :)…

Společné chvíle si taky užíváme formou jídla, většinou velmi chutného, skvěle vypadajícího a fotogenického… no a taky si občas (kecám, byli jsme poprvé :)) zajdeme na operu… A o tomto vlastně je tento článek, možná bych mohla napsat spíš fotoalbum…

Brunch, čtvrtek poledne

Laundromat, Anglo-americký hipsterský ráj

„A women is as old as she looks before breakfast.“ – Edgar Watson Howe (z restauračního menu)

Lenička měla původně dorazit už ve středu odpoledne. Díky stávce pilotů v Norwegianu se ale let posunul o devět hodin a Lenička tak dorazila až v noci. Ve čtvrtek jsme si tedy trošku přispali a v době, když jsme se chystali ven, už bylo skoro jedenáct. A tak jsme se rozhodli jít na brunch. Mám takový pocit, že to byl teprve druhý brunch v Oslu, na který jsme šli ven. Většinou, když máme s Radanem oba volno, volíme levnější a koneckonců stejně chutný snídaňo-oběd doma.

Vydali jsme se do Laundromatu ve čtvrti Bislett. Už jsem o něm jednou nebo dvakrát psala. Místo, kde se můžete najíst a půjčit si knížku z jejich soukromé rozsáhlé knihovny (prý 4000 knih) a zároveň si dát prát své prádlo. Takový trošku „hipsterský“ podnik. S moc dobrým jídlem. Chvíli jsme uvažovali, že si dáme všichni burger, nakonec jsme ale zvolili tři různá jídla z jejich „brunchového menu“. Eggs Benedict, banánové lívance s javorovým sirupem nebo klasickou anglickou snídani? Všechno vynikající! :)

Lenička kšeftuje s Radanem. Hranolky za rajče :)

Oběd, pátek odpoledne

Lille Saigon, malý "Vietnam" v Oslu

V pátek jsme snídali doma. Rybičkovou a avokádovou pomazánku :). A pak jsme se šli toulat. Například jsme dojeli na konečnou autobusové zastávky… A tam viděli hřbitov. A rozestavěné domy. A dopravní uzel. :) Tak jsme pak zase po zhruba hodinové procházce sjeli trochu víc dolů, do Grünerløkky. A v Grünerløkke se to jen hemží stylovými i autentickými restauracemi. Měli jsme už docela hlad a tak jsme zašli víceméně do první, která nás zaujala. Vietnamská Lille Saigon. Dali jsme si tři různé druhy polévek, všechny na způsob phó a jako předkrm pár křupavých vietnamských rolek. I přes Radanovu prvotní obavu, že se z toho určitě nenají, jsme všichni odcházeli spokojení a dobře nasycení …

A pak pokračovali dál do města a pak domů, kde jsme s Leničkou sepsaly tento článek. A nacpaly se domácími haluškami s bryndzou :)

Obědo-večeře, sobota vpodvečer

Hanami, moderní japonská kuchyně

V sobotu jsme, stejně jako všechny dny předtím, nikam nespěchali. V posteli (nebo na gauči) jsme zůstali až do dvanácti, jedli tři dny staré rozpečené croissanty a povídali si…Do města jsme se pak všichni docela „ohákli“ :). Měli jsme totiž v plánu navštívit poměrně luxusní restauraci na Aker Brygge a hned vzápětí jít na operu.

Stává se docela příjemným zvykem, že když je Lenička v Oslu, vyrazíme na jedno jídlo někam, kam bychom si jen tak běžně nezašli. Bývají to takové ty restaurace, kde se nikam nespěchá, všechno je tam takové „luxusní“ a elegantní a vy máte spoustu času na vychutnání si těch pár kousků dokonale naaranžovaného jídla :). My jsme včera u jídla moc nemluvili. Hned sushi, které jsme si objednali jako předkrm, totiž bylo dokonalým „výbuchem chutí“ a my si jen vychutnávali. Kombinace lososa, avokáda a krémového sýra je jednoduchá, ale geniální.

A pak jsme si objednali tři různá jídla (jak je u nás zvykem) a navzájem od sebe ochutnávali.  Možná to bude znít jako klišé, ale fascinuje mě, jak zdánlivě jednoduché kombinace chutí můžou vytvořit neopakovatelný gastronomický zážitek.

O Hanami mi řekla kamarádka Markéta, jejíž přítel v ní před pár lety dělával sushi, a já jí za to teď takto veřejně děkuju :). Asi bych si Hanami mezi všemi těmi restauracemi na Aker Brygge nevybrala, ale stálo to za to! :)

Opera Lohengrin , sobota večer

... po večeři jsme to vzali podél fjordu k opeře. Měli jsme totiž lístky na německou operu Lohengrin od Richarda Wagnera. Na operu jsme chtěli zajít už dlouho, a když byla Lenička v Oslu naposledy, tedy loni v květnu, byly jsme se zeptat, jestli jsou ještě volné lístky. V den představení je to ale „no chance“. A tak jsme tentokrát nezaváhaly a Radan lístky koupil měsíc dopředu. A dokonce skoro zadarmo. Vstupenka do norské opery běžně stojí kolem 600-700 norských korun. Při vybírání sedadel ale Radan objevil místa, která stály jenom 80 noků. No nekupte to :). Sice je fakt, že jsme neměli úplně dokonalý výhled a sedadla, na kterých jsme seděli, byly spíš takové barové stoličky, ale zážitek nám to nekazilo. O Lohengrinovi jsem nevěděla dopředu vůbec nic a bylo to krásné. Hudba, scéna, a když jsem zrovna sledovala text, tak i ten. A skvělá atmosféra. Troufám si říct, že nás to bavilo všechny tři. I když jsme odešli po druhém dějství, protože Lenička brzo ráno cestovala.

Zážitek je ale už být v samotných prostorách opery. Předstávka mezi prvním a druhým dějstvím byla pár minut předtím, než se venku udělala úplná tma a ty barvy a ta atsmoféra byla neuvěřitelná.

A co jsme viděli a fotili mezi vším tím jezením jídla a posloucháním opery? :)

"The next cool thing will be being yourself." :)

Všude po Oslu najdete zajímavé a spoustukrát nápadité sochy. Tato stojí před vstupem do hotelu.