sweet melange: Všechny cesty vedou na Letavy

Čierna Perla je "hlavní nápoj" Letav už 3 roky. Chutná všem.
Je to sladké rybízové víno a věřte mi, lepší jste ještě neměli.
Letos bylo obzvlášť vynikající.

S napsáním tohoto článku jsem si dala na čas. Ony totiž Letavy, o kterých chci dnes psát, nejsou jen takovou nějakou událostí, která se dá sepsat jen tak mimochodem za jakýchkoliv okolností. Je potřeba, aby na to dozrál čas. Tak jako kdysi musel dozrát čas pro mě, než jsem se na své první Letavy vydala.

Poprvé jsem byla pozvaná už v roce 2007 jedním krásným a výjímečným klukem, který je můj nynejší dobrý kamarád. Tehdy jsem odmítla, protože mi nějaká Krokava u Rimavské Soboty ve středním Slovensku přišla jako konec světa a netušila jsem ani, jak se tam vlastně dostat :). Další rok, v roce 2008, jsem strávila rok v Americe a když jsem se v létě 2009 vrátila, najednou mi nic nepřišlo daleko a rozhodla jsem se jet na své první Letavy, tentokrát už na Kokavě. Do té doby pro mě léto definoval hlavně taneční workshop v Plumlově, v ČR (který se mimochodem "skládá" z podobných lidí, jako Letavy). Po prvních Letavách už to byl workshop v červenci a Letavy v srpnu a protože od roku 2012 workshop nebývá, jsou Letavy tím světlým a záchytným bodem léta - že i kdyby se nedělo nic jiného, jsou tu Letavy a všichni ti úžasní lidé a zážitky s nimi.

Letavy mají už poměrně dlouhou historii, letos byl 28mý ročník. Původně to začalo "jen" jako výtvarný tábor, ale počas let se to celé rozšířilo o herecké, kováčské, taneční dílny .. a taky o pantomimu, keramiku, stand-up comedy, hudebně-textářskou dílnu atd.. V podstatě jsou Letavy o tom, že na ně přijedete, se všemi se přivítáte vřelým objetím a úsměvem a těšíte se z toho, že jste po roce zase všichni spolu. To bývá počas neděle, resp. pro čím dál víc lidí v sobotu (Letavy vždycky oficiálně začínají v neděli, první nebo druhý týden v srpnu). V pondělí začíná první "pracovní den", kdy každý odejde do "své" dílny a tam začíná tvořit pod taktovkou zkušeného (či profesionálního) lektora. To slovo profesionální myslím vážně. Na Letavy jezdí opravdu velké osobnosti, se kterými stačí být třeba jen v jednom prostoru, aby vám něco předali.

Protože jsem konzervativní a protože ráda tancuju (a málokdy se k tanci dostanu počas roku - to je ale jen moje chyba), už popáté jsem se rozhodla pro taneční dílnu. Taneční dílna je vždycky super, většinou jsme se tam sešly samé holky, lektorku jsme měly také vždycky ženskou (a Renatka i Magdalénka opravdu umí) a tak se to vždy projevilo na konečném vystoupení. Letos to bylo trošku jinak. Poprvé na Letavy dorazil Lacko Cmorej. Úžasný tanečník a choreograf, který k sobě svou energií a elánem přitahuje snad všechny. Vymyslel nám opravdu výborné taneční číslo a přiznám se, že jsem asi v něčem takto dynamickém ještě netancovala. Určitou výhodou byl určitě i fakt, že jsme po dlouhé době měli i mužskou posilu v taneční dílně a tak se dalo dělat víc věcí, ale takto kreativní není každý. Možná proto se Lackova taneční skupina jmenuje CreDance (Creative Dance), zvlášť pokud jich je tam takových rovnou pět. :) Téma našeho představení bylo "Vražda v Monte-Carlovskej vsi" a jak napovídá název, všichni jsme počas představení zemřeli. Není na tom ale nic pochmurného, právě naopak. Pokud máte zájem, na video se můžete podívat tady.

Takto v dílnách jsme každý pracovali 3 hodiny dopoledne a potom 4 hodiny odpoledne. Po večeři bývá kulturní program, většinou nějaký koncert, promítání filmu nebo divadelní představení. Radan letos poprvé vyzkoušel kouzlo Stand-Up comedy a ve své stand-upce mimo jiné trefně poznamenal, že Letavy jsou rájem pro Hipstery - posloucháme kapely, které zatím nikdo nezná a intelektuálsky čteme denník, který vychází pouze tam, o nás a pro nás. To jen tak namátkou.

Takto se o mně a o Radanovi psalo v letošním "Brieždiči"
- letavský denník, který se každý rok jmenuje jinak.

Ve své podstatě se těžko vyjadřuje, o čem a jaké tyto Letavy vlastně jsou. Vím, že tato věta zní podezřivě. Ale fakt je ten, že každý je vnímáme jinak a přesto spolu. Pro mě je to místo, kde mám možnost týden být s lidmi, kterých si moc vážím a mám ráda, kde můžu tancovat, pobíhat, smát se, dávat a brát energii... Je to místo, kde je asi největší koncentrace výjímečných osobností dohromady, je to místo platonických lásek, přátelství a v neposlední řadě je to místo, kde jsem před dvěma lety poznala Lásku s velkým L, tedy R :). Když se zeptáte kohokoliv jiného, kdo na Letavách byl, tak vám pravděpodobně řekne něco trošku jiného. Myslím že ta podstata ale zůstane stejná. A to je důvod, proč se na Letavy každý rok vracíme a proč si na ně každý rok najdou cestu další a další lidé a proč zažíváme poletavské depky a proč si každý den znovu a znovu prohlížíme fotky a vzpomínáme na týden, kdy nám bylo prostě fajn.