Thursday, April 3, 2014

Jak jsem pekla první Candy Bar

Poslední dny a týdny mám naplněné k prasknutí. Upřímně, nikdy jsem na takový "zápřah" nebyla moc zvyklá a tak se s tím teď zžívám a vlastně si to užívám. A občas, když mě "přepadne panika" si říkám, že tohle je přesně to, co jsem vždycky chtěla dělat a že je úžasné, že se to postupně všechno naplňuje. Před pár týdny jsem začala pracovat v jedné kavárně a i když jsem původně chtěla spíš part-time, v dubnu budu pracovat víceméně pořád. V posledních 9ti dnech jsem pracovala 7 dní a proto jsem se včera velmi těšila na zasloužený den volna. Už jsem si plánovala, že Radana pozvu do kina a uděláme si spolu hezký den ...

V tom si někdy po dvanácté po poledni všimnu zmeškaného hovoru a vzkazu v hlasové stránce a následně i na emailu, že nějaký pán chce Candy Bar na zítra na oslavu jeho 12ti leté dcery, pro 10 lidí. Hned volám své kolegyni Terezce, která mi to nebrala, protože byla zrovna na nějakém školním meetingu a říkám Radanovi, že to asi nemůžu stihnout, takto narychlo ... zároveň jsem si ale okamžitě začala psát seznam věcí, které musím koupit.. čekám ale na odezvu od Terezky, protože jsem nechtěla začít bez jejího potrvzení, že to zvládneme a že se postará o designování a dovoz Candy Baru, protože jsem věděla, že další den (dnes) musím do práce a nebudu jí tedy moct pomoct...


Odsouhlaseno, nakoupeno, jdeme na to. Někdy kolem půl třetí jsem začala s pečením. První na řadu přišly cupcaky. Rozhodla jsem se jít na jistotu a příliš neexperimentovat s příchutěmi, na to nebyl prostor. A tak jsem zvolila vanilkové s pravou vanilkou a čokoládové s M&Mkou uprostřed a s vanilkovým creamcheese frostingem. A s marcipánovou kytičkou navrch. Vůbec s marcipánem jsem včera docela experimentovala a musím neskromně říct, že jsem z výsledku měla velkou radost. Líbí se vám?


Pak následovalo těsto na cake popy a pečení, resp. sušení sněhových pusinek. Pusinky jsou vděčné v tom, že jsou opravdu jednoduché na přípravu a ani moc nestojí, jen to sušení trvá docela dlouho, takže mi "okupovaly" troubu víc než hodinu.


Musím se přiznat, že mě moc nebaví příprava cake popů. Myslím teď to obalovaní v čokoládě. Možná na to používám nějakou špatnou (ne kvalitou, máme docela drahou kvalitní bílou i hořkou) čokoládu, protože mi na těch cake popech prostě moc nedrží a 10 cake popů jsem dělala hodinu. Na to jsem se asi zdržela nejvíc.


Pak přišly na řadu cookies. Nepouštěla jsem se takto narychlo do sugar cookies s nějakým složitým zdobením, místo toho jsem upekla chocolate chip cookies, které jsem ozdobila marcipánem v podobném duchu jako cupcaky. Se zdobením mi trošku pomohla Terezka, která si večer přišla vyzvednout cupcaky a pusinky a bonbóny.


Makronky přišly na řadu jako poslední a pomáhal mi s nimi Radan. Upřímně, v tom celém shonu jsem si už představovala jak mi nevyjdou a popraskají nebo nevím co udělají, a já je budu muset někdy o půlnoci péct znovu. Nezdály se mi totiž, když jsem je nechávala schnout na plechu. A vida. Kupodivu vyšly konzistenčně nejlíp ze všech mých dosavadních tří pokusů. Stává se ze mě makronkový guru :D (dělám si srandu, pořád mi tak trochu přijde jako náhoda).


Těsně před půlnocí jsem skončila. Celé mi to trvalo 10 hodin, i s nákupem a malými přestávkami mezi pečení. Myslím, že když se naučím si to lépe zorganizovat, zvládnu to tak za 7-8 hodin. Jsem hrozně ráda, že se mi počas pečení nestal žádný výrazný "fail" a vlastně to všechno tak krásně plynulo, bez stresu, v poklidu. A mám z toho opravdu velkou radost.


Dnes ráno před prací jsem ještě pekla pár pusinek jako pozornost od nás a pak jsem jsem s tím jela ještě za Terezkou, společně s makronkama a cakepopama. Terezka už měla nádherné nachystaný náš první opravdový candy bar a přiznám se, že jsem z něj ještě víc nadšená, než z toho našeho prvního, co jsme fotily na webovky. Jen mě trochu mrzí, že jsem jí nemohla pomoct to donést a nachystat na místě té oslavy, ale naštěstí jí pomohl její manžel, který nám vlastně pomáhá se spoustou věcí, stejně jako Radan. Ještěže je máme :).


Do telefonu mi Terezka říkala, jak byly naši první zákazníci nadšení. Upřímně, vůbec se jim nedivím :). Já bych z takového candy baru měla radost taky. A vlastně mám. Je to fakt zážitek a výzva péct tolik věcí najednou, ale je to naplňující a "exciting" a je úžasné mít tak skvělou kolegyni jako mám. A už se nemůžu dočkat další zakázky :)

Líbil by se vám takový Candy Bar? :)

DALŠÍ ČLÁNEK O CANDY BARU NAJDETE TADY.

16 comments:

  1. holky, vy jste proste senzacni! doufam, ze budete nekdy delat i pracovni vyjezdy do CR :)) je to krasny a uzivejte plneni snu!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkujem! :) Máme z toho taky radost :). O takových výjezdech určitě uvažujeme, ale není to tak jednoduché, jak to vypadá .. ale do budoucna třeba jo :)). Děkujem!

      Delete
  2. To je skvělý Teri, moc vám fandím :)

    ReplyDelete
  3. vždym keď vidím takéto fotky, híkam, jasám, slintám :D a predstavujem si, koľko šikovných rúk na tom koľko dní robilo... a ty takto... že 10 hodín s prestávkami. a že sa dá aj menej?! :) joj, šikovnica (a pomocníci), klobúk dole a dúfam, že telefóny budú zvoniť častejšie :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jé, to je ale pěkný komentář :). Děkuju! A snad budou, uvidíme :))

      Delete
  4. Terezko, je to nádherné, klobouk dolů, nestačím polykat, jak mi tečou sliny... Blahopřeju... :) Olga Katolická

    ReplyDelete
  5. Terezko,
    když jsem četla váš první článek o společném podnikání, moc jsem vám nevěřila. Jenže stala se spousta věcí a najednou možná zkusíme s mamkou rozjet něco podobného. A najednou vidím, jak je to těžké. A také vidím, kolik práce s tím máte. A jde vám to! A řekla bych, že půjde ještě líp.
    Ne, už nejsem skeptická, naopak vám moc fandím. A pánovo dceři závidím :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Co? Tys nám nevěřila? :)) Ale né, chápu. Ono je to fakt složitější, než to vypadá, není to jen o tom, že si upečeme cupcaky a hezky je nandáme na podnos. Navíc v cizí zemi. Ale jde to, tohle nebyla první nabídka (teda velká ano, ale už máme za sebou pár malých a rýsují se další), ale je to fakt docela náročné, zvlášť když jsem začala znovu pracovat (zatím je to potřeba) a druhá Terezka je taky dost zaneprázdněná. Ale tito zákazníci byli nadšení, tak je to ta nejlepší satisfakce a motivace pokračovat :). A jaké věci se staly, do jakého podnikání se s maminkou chystáte? :)

      Delete
  6. Terezko, to je tak hezkej článek... Normálně mě dojal. Strašně vám fandím, dobře jste se do toho pustily :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Leni, děkuju moc! Jsem ráda, že se ti to, co děláme líbí a děkuju za fandění :) (a za komentář:))

      Delete
  7. Ahoj, vypadá to nádherně! Můžu se zeptat, na kolik peněz takový candy bar přijde?:) Nemyslím tvoje náklady, ale pak tu cenu, co platí zákazník..:) děkuji a jen tak dál:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj, děkujem :). Přesná cena se říct nedá (a ani bych ji tady takto veřejně nepsala), ale cena se odvíjí od počtu kusů cupcaků, makronek, cookies atd. a taky to v Norsku funguje trochu jinak, než by to asi fungovalo v ČR. Můžu říct asi jen to, že cena je odvozená adekvátně k tomu, kolik je za tím práce. :)

      Delete
    2. V pohodě, díky:) Myslela jsem, že máte nějak pevně stanovenou cenu pro "menší, střední, větší...":)) Budu sledovat a fandit vám, žít na severu je můj sen a snad se mi taky jednou splní...:)

      Delete
    3. V čem je třeba ten rozdíl mezi CZ a NOR?

      Delete