Havre kjeks aneb norské ovesné sušenky

"Har du havre kjeks?" To je věta, kterou v práci slýchám denně.

Znamená "Máte ovesnou sušenku/cookie?" Většinou musím odpovědět: "Nei, beklager, vi er tomt for det." Tedy, že jsou vyprodané. Nedostáváme je každý den, ale když ano, většinou jsou pryč během hodiny. Jsou totiž vynikající.

Před pár dny jsem měla v práci chvilku volna, tak jsem si listovala knihou "Hele Norge Baker" norské blogerky Idy z cakeplease.no, která před pár lety vyhrála výše zmíněnou pekařskou soutěž, v překladu "Celé Norsko peče". A protože můj šéf Øyvind je v této soutěži porotcem, v knížce jsou i recepty na pečivo a sladké, které se prodává u nás v kavárně. No, a jedním z nich jsou i tyto ovesné sušenky. A tak mi bylo hned jasné, co budu péct při nejbližší příležitosti.

Zajímavé je, že přestože se ty sušenky jmenují "ovesné", tak v ní těch ovesných vloček moc není. Ale za to jsou v nich pekanové ořechy, cornflakes, rozinky i kokos. A kombinace toho všeho z nich dělá sladký skvost, který se vám nebude chtít předstat jíst. Do-o.

Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou

Jedna hodina v noci a já se zvedám z gauče, na kterém se mnou sedí Radan, který solidárně (a nebo prostě proto, že se mu nechtělo) nešel spát a byl vzhůru se mnou. Mně spát nešlo. V jednu dvacet se oblékám do bundy, už týden nosím Radanovu, protože je teplá, příjemná a líbím se si v ní :), dávám Radanovi pusu na dobrou noc a vyrážím. Beru s sebou foťák, který jsem spontánně pojmenovala "Almond" (Radan mu říká "mandľa", ach jo) a po cestě fotím například absolutně prázdnou silnici nebo značku T jako t-bane (norské metro), prostě samé super věci :) ... doklouzám se až před kavárnu a ještě pár minut čekám na Geira. Po jeho příjezdu už to má docela rychlý spád...

.. o den později, kolem poledne, sedím v jiné kavárně s výhledem na fjord a hrad Akershus, před chvilkou jsem dojedla mrkvový cupcake a upíjím z cappucina, které už stihlo vychladnout. Hraje tu příjemná hudba a atmosféra a prostředí je tu jako stvořené na psaní článku... Že jsem právě popsala dokonalé klišé blogerského světa? Tak trošku. Ale je to příjemné klišé, pro mě :). Každopádně, konec okecávání, vraťme se k tomu "jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou" .. a pěkně od začátku.

Příprava skoleboller byla jednou z nejzábavnějších. Hlavně ta část, kdy je po upečení potíráte sladkou glazurou
a "namáčíte" v kokosu. Skolleboller byly včera výhradně moje práce. Vypadají dobře, co myslíte? :)

Kvalita nebo kvantita?

Asi před dvěma lety jsem pekla menší čokoládovo-kokosový cheesecake tetě k narozeninám. Objednal si ho u mě strejda. Když jsem mu ho pak předávala, strejda se mě zeptal: "Terezko, a za kolik by ses ohodnotila?" Dost mě tou otázkou překvapil, vůbec jsem nad ní totiž nepřemýšlela. Řekla jsem mu, že  "nevím, tak třeba stovkou?"Strejda mi dal dvě. Až potom jsem se nad tím zamyslela, a zjistla, že jen za ingredience jsem zaplatila stovky čtyři. Že jsem nad tím strávila pár hodin času a spotřebovala energii a tudíž i to něco stojí .. to šlo do té doby mimo mě.

Ten dort tehdy vypadal nějak takto. Škoda, že jsem neměla rovnější svíčku, co? :)

Každý, kdo si alespoň čas od času zajde do kavárny nebo cukrárny na kousek dortu, se s tím určitě setkal. Někdy je dort nebo zákusek dost levný, ale cítíte z něj samé náhražky (polevy, margaríny atd.) a želatinu (tedy žádnou chuť) a někdy zase platíte "majlant", ale ten kousek toho lahodného dortu naprosto uspokojí vaše chuťové buňky a tím pádem vám těch utracených peněz ani není (a nebo nemusí být) líto. Samozřejmě, nedá se to úplně zobecňovat, nic není černobílé. Ale fakt je ten, že jen těžko narazíte na opravdu poctivý dort, který bude stát pár korun. Buď jdou autoři těchto dortů "pod svoji cenu" a nebo prostě až tak moc poctivé nejsou.

Mandlové cupcaky s nádechem růžové vody

Stává se takovým malým pravidlem, že vždycky, když jsem doma v ČR, alespoň jednou něco upeču své kamarádce Evičce do její kavárny v Olomouci... Tentokrát se mé dny doma krátily a krátily a já to nechala na úplně poslední chvíli. Zítra už totiž cestuju do Prahy a v neděli ráno letím skoro po měsíci zpátky do Osla.

Tak trochu obvykle jsem se pustila do makronek a cupcaků. Cupcaky mě opravdu baví péct snad ze všeho nejvíc a když se pustím do nějakého malého/velkého experimentu a pohrávám si s příchutěmi, a ono to pak i dobře chutná, je to úplně nejvíc super :).

Dnes bylo celé tohle "kavárenské pečení" okořeněné tím, že jsem několik svých čtenářek poznala a prohodila s nimi pár slov a nebo se na ně alespoň usmála, když si pro ten "svůj" cupcake nebo makronku přišly a vzaly si ho s sebou.. A když jsem pak jela vlakem domů, přišla za mnou jedna mladá slečna a ptá se mě "Ty seš Terka? Ta co má blog? Nechceš si ke mně přisednout?" :) Jasně, že jsem šla. A tak jsem strávila půlhodinu povídáním si s milou slečnou místo toho, abych tu stejnou půlhodinu strávila posloucháním hudby. Příjemná změna plánu :).

A pak jsem přišla domů a v jedné z příchozích zpráv stálo: "... Každopádně chuť mandlového cupcaku s nádechem růže předčila má již vysoká očekávání :). Už jsem pár věcí podle Vašeho blogu pekla a na cupcaky se chystám už dlouho, no a po dnešku už se nemůžu dočkat receptu na ty mandlové, protože ty zkrátka budu muset upéct! :) Hlavně mě zajímá z čeho je ten krém, je úžasný a s těstem a mandlovou krustou se krásně doplňuje ..." Myslím, že lépe bych si je nevychválila ani sama :).

A tak chci teď s vámi sdílet recept, aby si je mohl dát každý z vás, kdo na ně bude mít chuť. Malinkatý zádrhel je v tom, že jsem je pekla tak trochu od oka a že bych si to měla zapisovat jsem si uvědomila až později. Mám ale docela dobrou pamět a vy určitě skvělou fantazii a tak se není čeho bát :)

Like from my diary VIII: Dá se najít štěstí?

Byla jsem se projít. Venku svítilo slunce a teploty byly skoro jarní. Takový ten den, kdy by byla "škoda" nejít ven.

Chodila jsem po místech, kde jsem strávila svoje dětství a dospívání. Prožila jsem si v duchu, jak se snažíme po stopádesáté ten irský step dát konečně všichni do rytmu. Stála jsem na tom stejném místě, kde jsem ve 13ti dostala svou první pusu a ten charismatický (tehdy) patnáctiletý Slovák mi pak daroval svůj nejoblíbenější šátek. Představila jsem si sebe coby šestnáctiletou, kdy jsem dostala své velké sólo na skladbu z Labutího jezera a ohromně to prožívala. Pamatuju si první pohledy kluka, který mi zásadně ovlivnil život.

Vybavila jsem si všechny tyhle momenty a všechny jsem je sebou nechala projít. Dnes už jsou to spíš jen pocity, nějaká energie, nic z toho už ve své podstatě neexistuje. Tak jak si to pamatuju já, můžu vnímat opravdu jen já, přestože se mnou bylo spoustu jiných lidí, kamarádů. Každý si vytváříme vlastní realitu, resp. formu reality.

My week in pictures VI + recept na Mrkvové Cupcakes/Muffiny

První článek v novém roce. 

A než jsem se odhodlala napsat i jen tuhle větu, trvalo mi to asi hodinu. Mezitím po očku koukám na televizi, zrovna dávají "Ghost", ještě nikdy jsem to neviděla. Taky jsem volala přes facebook Radanovi, který se mě, stejně jako téměř každý den, nezapomněl zeptat, jestli "už píšu nějaký ten článek?" :) Za chvilku začíná další film, na který jsem chtěla kouknout, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to nakonec potrvá. Ale .. teď už jsem se rozepsala, tak by to mělo být v pořádku.

Přestože mám různě po papírcích několik receptů, které jsem sem chtěla popřidávat, rozhodla jsem se s jejich uveřejněním počkat. Chtěla bych je všechny upéct a nafotit ještě jednou.

Tento týden jsem si pořídila nový foťák, ze kterého jsem nadšená. Focení s ním je trošku "jiné kafe", než focení mobilem. A tak jsem si říkala, že jako první článek s ním bude právě "můj týden ve fotkách". Nebo spíš "vybrané dny ve fotkách" :).