Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou

Jedna hodina v noci a já se zvedám z gauče, na kterém se mnou sedí Radan, který solidárně (a nebo prostě proto, že se mu nechtělo) nešel spát a byl vzhůru se mnou. Mně spát nešlo. V jednu dvacet se oblékám do bundy, už týden nosím Radanovu, protože je teplá, příjemná a líbím se si v ní :), dávám Radanovi pusu na dobrou noc a vyrážím. Beru s sebou foťák, který jsem spontánně pojmenovala "Almond" (Radan mu říká "mandľa", ach jo) a po cestě fotím například absolutně prázdnou silnici nebo značku T jako t-bane (norské metro), prostě samé super věci :) ... doklouzám se až před kavárnu a ještě pár minut čekám na Geira. Po jeho příjezdu už to má docela rychlý spád...

.. o den později, kolem poledne, sedím v jiné kavárně s výhledem na fjord a hrad Akershus, před chvilkou jsem dojedla mrkvový cupcake a upíjím z cappucina, které už stihlo vychladnout. Hraje tu příjemná hudba a atmosféra a prostředí je tu jako stvořené na psaní článku... Že jsem právě popsala dokonalé klišé blogerského světa? Tak trošku. Ale je to příjemné klišé, pro mě :). Každopádně, konec okecávání, vraťme se k tomu "jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou" .. a pěkně od začátku.

Příprava skoleboller byla jednou z nejzábavnějších. Hlavně ta část, kdy je po upečení potíráte sladkou glazurou
a "namáčíte" v kokosu. Skolleboller byly včera výhradně moje práce. Vypadají dobře, co myslíte? :)

"Tak přijď na mou noční směnu." Přesně touto větou to celé začalo. V první půlce prosince loňského roku. Na Julebordu jsem totiž našemu pekaři Geirovi vyprávěla o tom, že ráda peču, že se ráda učím a že bych se tomu chtěla věnovat i dál .. a tak, když jsem se po skoro měsíci volna stráveném doma v ČR vrátila zpátky do Osla a do práce, jeho první promluvená slova mým směrem zněla "Tak co, kdy tedy přijdeš?" "Příští středu bych mohla? To mám volno." "Tak jo." "Tak jo."

čerstvě upečené rozinkové buchty. Další klasicky norská záležitost.

Geir může mít něco přes padesát a pekařem je už více než třicet let. Každý den, od pondělí do pátku, peče stovky "boller", desítky švédských žitných chlebů i olivových a rajčatových chlebů foccacia (jak je jenom skloňují?). Má v tom za ty roky svůj systém. Je rychlý, efektivní a všechno v jeho podání vypadá neuvěřitelně jednodušše.

Nechal mě zkoušet všechno. 

• Odměřovat, modelovat, válet, míchat, "vázat" skořicové suky, plnit skolleboller i péct borůvkové a malinové muffiny. A "koupat" olivový a rajčatový chléb v olejové lázni. Ladně a elegantně. :)

A o co jsem v "pečícím světě" moudřejší?

• Vysvětloval mi, jak dlouho je potřeba hníst těsto na kynuté "bolle/buchty", i to, že těsto na brioche, které je bez mléka, je dobré si připravit den předem, protože potřebuje na 4+ více hodin do lednice. 
• Všechny "bolle" (ta bez ničeho, čokoládová, rozinková, skořicová i skoleboller) se připravují ze stejného těsta a rozlišují je jen těmito přidanými příchutěmi. 
• Naučila jsem se modelovat těsto na brioche a zjistila, jak to udělat, aby byl každý jednotlivý kousek celistvý a pevný... Zatímco prvních pár bochánku vypadalo po vykynutí nevzhledně a neforemně, protože jsem se z nich snažila udělat kuličku dlaní, po Geirově zásahu a vysvětlení, že musím silou modelovat o stůl už každý další vypadal k světu :)
• Geir nechává vajíčka v pokojové teplotě, protože jen tak z nich dostane i poslední kapku bílku. Připravuje si je předem a rozklepnutá vajíčka pak dává v uzavřené láhvi do lednice. 
• Při práci s kynutým těstem se vždycky vyplatí mít hodně pomoučené ruce.
• Je výhoda, když máte "váhovou představivost", ušetří to velké množství času při odvažování jednotlivých kusů těsta. Mně to moc nešlo a to odebírání/přidávání 15-20g pětkrát po sobě mi tak trochu ubíralo na "profesionalitě" :))
• Při plnění skolleboller vůbec nemusíte dělat uprostřed těsta důlek. 
• Nejvíc zábavná a kreativní je příprava skořicových suků. I to chce ale grif. "Umotala" jsem jeden suk za stejnou dobu, za kterou jich Geir udělal osm. Ehm.
• Obyčejné nůžky můžou zeefektivnit přípravu. A láhev od olivového oleje taky
• A samozřejmě, to co všichni víme, "practice makes perfect" :).

A tady můžete vidět "menší" rozdíl mezi velkou brioche, co stříhal Geir (ta první zleva) a tu mou, moc "neostříhanou"
vedle ní. A ty malé za nimi jsou cukrové brioche, některé z nich trochu ztratily tvar, což fotka nezachycuje. A Geir
to hezky okomentoval, že alespoň je vidět, že jsou "handmade" :)

Brioche s borůvkama a smetanou a brioche s vanilkovým krémem a malinami. I ty jsem dělala celé sama.
Právě na ně, na vytvoření důlku, se používá ta láhev od olivového oleje :)

A muffiny. Pro mě jediné těsto, se kterým jsem měla opravdovou zkušenost ještě předtím, než jsem přišla :).

Užívala jsem si každou sekundu. Hodně jsem se ptala, zkoušela a cítila se ve svém živlu, přirozeně, uvolněně a spokojeně. A vidět pak, kolik jsme toho za těch necelých šest hodin stihli .. to byl taky příjemný pocit... takový "hmatatelný" a "foremný" výsledek. I takové jsou někdy potřeba :).