My week in pictures VI + recept na Mrkvové Cupcakes/Muffiny

První článek v novém roce. 

A než jsem se odhodlala napsat i jen tuhle větu, trvalo mi to asi hodinu. Mezitím po očku koukám na televizi, zrovna dávají "Ghost", ještě nikdy jsem to neviděla. Taky jsem volala přes facebook Radanovi, který se mě, stejně jako téměř každý den, nezapomněl zeptat, jestli "už píšu nějaký ten článek?" :) Za chvilku začíná další film, na který jsem chtěla kouknout, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to nakonec potrvá. Ale .. teď už jsem se rozepsala, tak by to mělo být v pořádku.

Přestože mám různě po papírcích několik receptů, které jsem sem chtěla popřidávat, rozhodla jsem se s jejich uveřejněním počkat. Chtěla bych je všechny upéct a nafotit ještě jednou.

Tento týden jsem si pořídila nový foťák, ze kterého jsem nadšená. Focení s ním je trošku "jiné kafe", než focení mobilem. A tak jsem si říkala, že jako první článek s ním bude právě "můj týden ve fotkách". Nebo spíš "vybrané dny ve fotkách" :).

Jak si udělat Silvestra "jako z Pinterestu"

Sedím dole v obýváku s našima, dívají se na Sherlocka. Já ho sleduju jen tak poočku, hlavní pozornost jsem poslední skoro dvě hodiny věnovala Pinterestu. Včera mi na facebooku jedna slečna, přiznávám, že po mojí výzvě, navrhla, že bych mohla napsat o tom, co chystám na Silvestra... Fakt je ten, že já ještě na jisto ani nevím, kde budu Silvestra trávit. Ale téma je to aktuální a už spoustukrát jsem se "zasnila" nad tím, jak by taková "silvestrovská párty jako z filmu", kterou bych samozřejmě hostila já, mohla vypadat... tak se pojďte zasnít se mnou ...

pozn.: Všechny fotky jsou stažené z pinterestu

O Vánocích ...

Před chvilkou jsme se dole v obýváku dodívali na Popelku. A stihli jsme i celý "Byl jednou jeden král". Dvě české pohádky, které si užívám každý rok zas a znovu, a přesto pokaždé jinak. Když jsem dnes projížděla instagram, našla jsem tolik fotek Popelky od Norů, které tam sleduju. V Norsku je "naše" Popelka stejná tradice jako u nás. A podle komentářů u jednoho z těch profilů je stejně tak i v Německu, Bulharsku a existuje například i francouzská verze.

Krásné Vánoce

Tak už tu máme Štědrý den. 

Chtěla bych vám popřát, abyste si ho užili přesně tak, 

jak chcete a přeje si, záleží to opravdu jen na vás...

O tom, jak je prožívám já, bude článek.

VESELÉ VÁNOCE! :)

Like from my diary VII: "Všechno je, jak je."

"Všechno je, jak má být." To je věta, kterou se občas, a někdy často, uklidňujeme a ztotožňujeme snad všichni na světě. Dnes mi zní celý den v hlavě. Jen si nemyslím, že je tak úplně pravdivá. Věřím, že "Všechno je, jak je." Bez nějakého "má být" nebo "mělo by", prostě jen JE. Věřím, že všechno, co se děje v našem životě, je v podstatě takový ukazatel. Taková zkouška. Hra. Věřím, že každý z nás se přišel na tento svět naučit něco (jiného) a bude dostávat ukazatele a zkoušky, až dokud to nepřijme. Dokud nebude v souladu... Sám se sebou, s Vesmírem (s Bohem, chcete-li). Taky máte pocit, že se vám dějí ty stejné věci pořád dokola, jen v jiných souvislostech? Jednu situaci "vybojujete" a "přežijete" a ona se pak, potvora, objeví znovu, dokonce ještě daleko silnější? A taky si pak říkáte "Proč se mi to děje? Za co mě kdo trestá? Čím jsem si to zasloužil(a)? Co jsem komu udělal(a)?" Věřím, že takové situace vznikají, protože jsme je nepřijmuly takové, jaké jsou. Jsou to jen ukazatele. Jen takové hry a epizody, které se nás snaží naučit přistupovat ke všemu s láskou ...

Přemýšlím o tomto celém konceptu (protože ano, i tohle je koncept) celou noc a celý den a hrozně jsem o něm chtěla napsat. Vypsat se. Já sama jsem momentálně v situaci a v příběhu, se kterou zatím nejsem úplně v souladu. V příběhu, se kterým jsem se ztotožnila, ještě jako "mladičká", tak silně, že je pro mě neuvěřitelně těžké ho jednoduše pustit. Dát mu prostor. Nechat to jen tak plynout. Bez lpění, bez strachu. Nesnažit se ho změnit k obrazu svého ega, ale přijmout ho, tak jak JE. Vím ale, že jsem na správné cestě. Tak nějak to cítím, vždycky, když zavřu oči a zhluboka dýchám ..

Cappucino cupcakes

Minulý týden jsem dostala krásný email, díky kterému vlastně vznikl tento recept. Jedna milá slečna mi psala o tom, jakými recepty se na tomto blogu už inspirovala a zároveň mi položila otázku, jestli nechci zkusit upéct kapučínové cupcaky... "to není vůbec špatný nápad", napadlo mě hned a tak jsem se do nich pustila při nejbližší příležitosti.. Ta byla minulou sobotu, když jsme pořádali večírek v práci a Radan měl ve stejný den ve své práci Julebord. Kromě těchto kapučínových cupcaků jsem pekla ještě makronky a svoje nejoblíbenější vanilkové cupcaky plněné raspberry curd. Moji kolegové takto ode mě něco chutnali vůbec poprvé a (neskromná chvilka!) tolik komplimentů, spokojených výrazů a dokonce potlesk! :) jsem fakt nečekala. Navíc mě podpořili v jednom mém nápadu, který se po Novém roce, až se zase vrátím zpátky do Osla (na Vánoce budu v ČR), realizovat.

Recept na kapučínové cupcaky jsem vymýšlela tak nějak za pochodu, ale čerpala jsem určitě z těch cupcakových receptů, které už jsem pekla. Upečené jsem je pak naplnila ještě bílou čokoládou nebo polohořkým čokoládovým ganache. Bez mučení přiznávám, že trocha čoko ganache mi zbyla z toho, jak jsem dělala makronky a bílou čokoládu jsem měla rozpuštěnou, protože jsem chtěla dělat cake pops... jenže ta čokoláda byla tak hustá, že jí ten cake pop jen tak projel a žádnou čokoládu na sebe nezachytil, o ou :). A tak jsem si teda poradila jinak a vlastně jsem s výsledkem fakt spokojená... baví mě plnit cupcaky. Dokáže to obzvláštnit i ten nejobyčejnější cupcake. Na druhou stranu - třeba tyto cupcaky určitě nejsou obyčejné! :)

O pozorování Vánoc a vlastně tak celkově o pozorování a o (ne)štěstí :)

Letošní "juletid", tedy vánoční čas si vychutnávám opravdu plnými doušky. Že tak začíná téměř každý můj článek za poslední poslední měsíc? Asi jo, protože to fakt tak prožívám. Nevím, čím přesně to je...

Vánoce na Karl Johans Gate

Posledních několik měsíců se opravdu intenzivně a "v praxi" učím neulpívat a nezamotávat se do "sítí svého ega", které mi často barvitě líčí, jak bych se měla cítit a jak bych se měla (za)chovat. Jenže ono je to o to složitější, že vám neustále tvrdí něco jiného, v různých časových i více či méně intenzivních intervalech. A tak se často stává, že když se na tuto hru namotáme, to ego si nás tak válcuje ode zdi ke zdi a my se neustále cítíme buď neuvěřitelně šťastní nebo neuvěřitelně sklíčení nebo neuvěřitelně bezmocní a nebo jsme v jednu chvíli skálopevně přesvědčení, že to bude takto a v druhou chvíli zase úplně otočíme a musí to být onak. A se všemi těmito fázemi se naprosto ztotožníme... A tak se poslední měsíce snažím hlavně pozorovat. Co se mnou dělají situace, ve kterých se ocitám, jaké pocity i fyzické projevy ve mě vyvolávají a neulpívat na nich s vědomím, že všechny ty tak bouřlivé a zásadní emoce zase pominou a ... přijdou další. Ono to neznamená, že tím přestávám ty věci, situace a chvíle prožívat, jen už popravdě nejsou tak intenzivní a hlavně jim nepřikládám takovou váhu. Vlastně je "jen" beru takové jaké jsou - že přijdou a zase odejdou.