Jak si udělat Silvestra "jako z Pinterestu"

Sedím dole v obýváku s našima, dívají se na Sherlocka. Já ho sleduju jen tak poočku, hlavní pozornost jsem poslední skoro dvě hodiny věnovala Pinterestu. Včera mi na facebooku jedna slečna, přiznávám, že po mojí výzvě, navrhla, že bych mohla napsat o tom, co chystám na Silvestra... Fakt je ten, že já ještě na jisto ani nevím, kde budu Silvestra trávit. Ale téma je to aktuální a už spoustukrát jsem se "zasnila" nad tím, jak by taková "silvestrovská párty jako z filmu", kterou bych samozřejmě hostila já, mohla vypadat... tak se pojďte zasnít se mnou ...

pozn.: Všechny fotky jsou stažené z pinterestu

O Vánocích ...

Před chvilkou jsme se dole v obýváku dodívali na Popelku. A stihli jsme i celý "Byl jednou jeden král". Dvě české pohádky, které si užívám každý rok zas a znovu, a přesto pokaždé jinak. Když jsem dnes projížděla instagram, našla jsem tolik fotek Popelky od Norů, které tam sleduju. V Norsku je "naše" Popelka stejná tradice jako u nás. A podle komentářů u jednoho z těch profilů je stejně tak i v Německu, Bulharsku a existuje například i francouzská verze.

Krásné Vánoce

Tak už tu máme Štědrý den. 

Chtěla bych vám popřát, abyste si ho užili přesně tak, 

jak chcete a přeje si, záleží to opravdu jen na vás...

O tom, jak je prožívám já, bude článek.

VESELÉ VÁNOCE! :)

Like from my diary VII: "Všechno je, jak je."

"Všechno je, jak má být." To je věta, kterou se občas, a někdy často, uklidňujeme a ztotožňujeme snad všichni na světě. Dnes mi zní celý den v hlavě. Jen si nemyslím, že je tak úplně pravdivá. Věřím, že "Všechno je, jak je." Bez nějakého "má být" nebo "mělo by", prostě jen JE. Věřím, že všechno, co se děje v našem životě, je v podstatě takový ukazatel. Taková zkouška. Hra. Věřím, že každý z nás se přišel na tento svět naučit něco (jiného) a bude dostávat ukazatele a zkoušky, až dokud to nepřijme. Dokud nebude v souladu... Sám se sebou, s Vesmírem (s Bohem, chcete-li). Taky máte pocit, že se vám dějí ty stejné věci pořád dokola, jen v jiných souvislostech? Jednu situaci "vybojujete" a "přežijete" a ona se pak, potvora, objeví znovu, dokonce ještě daleko silnější? A taky si pak říkáte "Proč se mi to děje? Za co mě kdo trestá? Čím jsem si to zasloužil(a)? Co jsem komu udělal(a)?" Věřím, že takové situace vznikají, protože jsme je nepřijmuly takové, jaké jsou. Jsou to jen ukazatele. Jen takové hry a epizody, které se nás snaží naučit přistupovat ke všemu s láskou ...

Přemýšlím o tomto celém konceptu (protože ano, i tohle je koncept) celou noc a celý den a hrozně jsem o něm chtěla napsat. Vypsat se. Já sama jsem momentálně v situaci a v příběhu, se kterou zatím nejsem úplně v souladu. V příběhu, se kterým jsem se ztotožnila, ještě jako "mladičká", tak silně, že je pro mě neuvěřitelně těžké ho jednoduše pustit. Dát mu prostor. Nechat to jen tak plynout. Bez lpění, bez strachu. Nesnažit se ho změnit k obrazu svého ega, ale přijmout ho, tak jak JE. Vím ale, že jsem na správné cestě. Tak nějak to cítím, vždycky, když zavřu oči a zhluboka dýchám ..

Cappucino cupcakes

Minulý týden jsem dostala krásný email, díky kterému vlastně vznikl tento recept. Jedna milá slečna mi psala o tom, jakými recepty se na tomto blogu už inspirovala a zároveň mi položila otázku, jestli nechci zkusit upéct kapučínové cupcaky... "to není vůbec špatný nápad", napadlo mě hned a tak jsem se do nich pustila při nejbližší příležitosti.. Ta byla minulou sobotu, když jsme pořádali večírek v práci a Radan měl ve stejný den ve své práci Julebord. Kromě těchto kapučínových cupcaků jsem pekla ještě makronky a svoje nejoblíbenější vanilkové cupcaky plněné raspberry curd. Moji kolegové takto ode mě něco chutnali vůbec poprvé a (neskromná chvilka!) tolik komplimentů, spokojených výrazů a dokonce potlesk! :) jsem fakt nečekala. Navíc mě podpořili v jednom mém nápadu, který se po Novém roce, až se zase vrátím zpátky do Osla (na Vánoce budu v ČR), realizovat.

Recept na kapučínové cupcaky jsem vymýšlela tak nějak za pochodu, ale čerpala jsem určitě z těch cupcakových receptů, které už jsem pekla. Upečené jsem je pak naplnila ještě bílou čokoládou nebo polohořkým čokoládovým ganache. Bez mučení přiznávám, že trocha čoko ganache mi zbyla z toho, jak jsem dělala makronky a bílou čokoládu jsem měla rozpuštěnou, protože jsem chtěla dělat cake pops... jenže ta čokoláda byla tak hustá, že jí ten cake pop jen tak projel a žádnou čokoládu na sebe nezachytil, o ou :). A tak jsem si teda poradila jinak a vlastně jsem s výsledkem fakt spokojená... baví mě plnit cupcaky. Dokáže to obzvláštnit i ten nejobyčejnější cupcake. Na druhou stranu - třeba tyto cupcaky určitě nejsou obyčejné! :)

O pozorování Vánoc a vlastně tak celkově o pozorování a o (ne)štěstí :)

Letošní "juletid", tedy vánoční čas si vychutnávám opravdu plnými doušky. Že tak začíná téměř každý můj článek za poslední poslední měsíc? Asi jo, protože to fakt tak prožívám. Nevím, čím přesně to je...

Vánoce na Karl Johans Gate

Posledních několik měsíců se opravdu intenzivně a "v praxi" učím neulpívat a nezamotávat se do "sítí svého ega", které mi často barvitě líčí, jak bych se měla cítit a jak bych se měla (za)chovat. Jenže ono je to o to složitější, že vám neustále tvrdí něco jiného, v různých časových i více či méně intenzivních intervalech. A tak se často stává, že když se na tuto hru namotáme, to ego si nás tak válcuje ode zdi ke zdi a my se neustále cítíme buď neuvěřitelně šťastní nebo neuvěřitelně sklíčení nebo neuvěřitelně bezmocní a nebo jsme v jednu chvíli skálopevně přesvědčení, že to bude takto a v druhou chvíli zase úplně otočíme a musí to být onak. A se všemi těmito fázemi se naprosto ztotožníme... A tak se poslední měsíce snažím hlavně pozorovat. Co se mnou dělají situace, ve kterých se ocitám, jaké pocity i fyzické projevy ve mě vyvolávají a neulpívat na nich s vědomím, že všechny ty tak bouřlivé a zásadní emoce zase pominou a ... přijdou další. Ono to neznamená, že tím přestávám ty věci, situace a chvíle prožívat, jen už popravdě nejsou tak intenzivní a hlavně jim nepřikládám takovou váhu. Vlastně je "jen" beru takové jaké jsou - že přijdou a zase odejdou.

Co pod stromeček? Tipy od Terezky ze Sweet Melange :)

Štědrý den se blíží mílovými kroky a (nejen) blogy od těch beauty až po lifestylové jsou zahlceny tipy a inspirací, čím své blízké letos potěšit a čím je obdarovat. Upřímně, pouštět se do tohoto typu článků asi není úplně nejoriginálnější, ale vzala jsem tuto "příležitost" jako skvělou záminku, jak pro jednou napsat na blog něco, co úplně nesouvisí jen s jídlem a hlavně s recepty.

Letos jsem s dárky extrémně pomalá a přiznám se, že ještě žádný doma "fyzicky" nemám. O to víc nad nimi ale přemýšlím. Naštěstí mě teď čeká několik volných dnů a tak to snad všechno stihnu a doženu...

... je těžké doporučovat "běžné" a nebo "známé" věci tak, aby to pro vás byla úplná novinka, o které jste nikdy neslyšeli. Tyto tipy jsem tak jednoduše čerpala z toho, co jsem už někdy jako dárek dostala, čím jsem někoho obdarovala já a nebo prostě produkty a věci, které mám ráda a myslím, že by se mohly hodit jako dárek. Pro koho, to už nechám na vás. :)

Vánoce 2014 a recept číslo tři: berlinerkranser neboli berlínské věnečky

Půl šesté, pátek večer, sama doma. Zrovna mi zapípal mobil, to mi Radan posílá fotky z pracovní akce, na kterou vzal sladké dobroty, co jsem dnes pekla. Ne vždy, když tvrdím že trávím celý den v kuchyni, je to pravda. Dneska fakt nekecám. Venku mi k tomu nádherně sněžilo, z počítače mi hrála Norah Jones a celým bytem se linula neodolatelná vůně čerstvě upečeného těsta. Mmmm.

Tento recept na tzv. "berlínské věnecky" je jedním z tradičních norských vánočních receptů. Já teda moc nechápu, proč se norské cukroví jmenuje berlínské, ale pravděpodobně ho sem jednoduše a prostě přinesli Němci .. :)

Recept se vyznačuje tím, že se do něj dávají uvařené žloutky. Taky se věnečky posypávají tzv. "perle sukker" což je v podstatě cukr, který vypadá jako malé perličky. Je docela typický ve skandinávské kuchyni (pečení) a v našich podmínkách se dá nahradit hrubým granulovým cukrem :).

Na můj vkus jsou tyto věnečky trošku piplačka, tak jsem část těsta "neválečkovala", ale rukou vymodelovala kolečka. Chutnají stejně skvěle a vypadají tak "rustikálně" :)

Myslím, že berlinerkranser by mohly být skvělým doplněním klasického českého vánočního stolu.

Krémové tagliatelle a mozzarellou a parmazánem

Dneska jsem se probudila do nádherně zasněženého rána. Skoro se mi zdá, že počasí v Oslu letos vychází téměř idylicky. Jaro začalo poměrně brzo, léto bylo teplé a slunečné, podzim nádherně barvený a začátkem prosince přišel sníh. Letos navíc i tu vánoční atmosféru nasávám tak nějak víc než "obykle". Nemám tedy ještě koupený/vyrobený ani jeden dárek, ale nic to nemění na tom, že si užívám vánoční dekorace, pochoutky, hudbu (už je prosinec! :)) a beru to tak, že Vánoce jsou vlastně celý tento čas. Byla by škoda si je užívat jen ten jediný den... A tak tu si koupím vánoční pivo nebo sodovku, tam zase ty krásné vánoční svíčky a pražené mandle z trhů a tady už si pouštím "all i want for Christmas" a peču vánoční cukroví (na které jsem nikdy moc nebyla). A s Radanem určitě půjdeme bruslit. Letos to nevynecháme. :)

K Vánocům a tomuto zimnímu času taky určitě patří i taková ta víc "hearty" jídla. Nebo teda já nevím, jak vy, ale studené saláty a jim podobné mě momentálně moc nelákají. Vkuse chuť na něco sýrového a krémověho. Zároveň ale nemám úplně zájem o "zásoby" na svém těle... :) No, a tak mě napadlo udělat takovou lehčí krémovou omáčku a přidat ji k těstovinám. 

Výsledkem je rychlé, chutné jídlo, které vás zahřeje, zasytí a zároveň vám nezpůsobí výčitky svědomí, že "už zase jím ty smetanové omáčky" (néé, vůbec neparafrázuju sebe! :)).

 Zkusíte taky?

Julebord 2014 aneb jak jsem byla pozvaná na noční pečení do pekárny a jak mám mezi kolegyněmi skoro celebritu

Strašně jsem se těšila. Tak nějak jsem cítila, že to bude jeden z těch večerů, kdy si v Oslu nebudu připadat cizí.

Zatímco píšu tyto řádky, sedím na tom samém místě, jako v sobotu, popíjím cappucino, které jsem si vyjímečně nepřipravila sama a místo lahodného tiramisu pojídám (skoro mezi každým napsaným slovem) neméně lahodnou čokoládovou scone. Hraje tu příjemná hudba a je tu takový ten typický velkoměstský kavárenský ruch. Přestože kavárna patří stejnému majiteli, jako kavárna, ve které pracuju já, tato má jinou atmosféru. Je tu otevřená kuchyně a ve čtyři odpoledne se z této moderní kavárny stane chic restaurace, navíc přímo v centru Osla.

Vánoce 2014 a recept číslo dva: Variace na Sugar Cookies

Je čtvrt na pět a venku je tma jak v pytli. Cítím se vyčerpaně, už zase jsme vstávala hodně brzo ráno, abych v 6:30 byla v práci a abychom v 7:30 mohli otevřít. Dneska jsme se Selmou, mou norskou kolegyní, trochu "zápasili" s kávou, potřebovaly jsme rozeznat tři různé "dagens kaffe" (černá filtrovaná káva), a já si poprvé uvědomila, že každá káva má fakt jinou chuť. Abych to vysvětlila, černou kávu vpodstatě nepiju. Vždycky si ale pročítám ty popisky, které ke každé jedné kávě dostáváme. Jedna má mít nádech karamelu a mléčné čokolády, po druhé vám má zůstat na jazyku sladkokyselá chuť a ta další má prý příchuť borůvek. Upřímně, já tam nikdy nic takového necítím. Cítím, jestli ta káva chutná nahořkle a nebo je třeba spíš jemná, ale tam by můj osobní výklad skončil. A tak se nehádám s popiskama, protože ty znějí víc vznešeně, a hezky je s úsměvem na tváři těm zákazníkům přednesu. Já se tím učím på norsk a zákazníci jsou spokojení.

Norové jsou posedlí "pepperkake", tedy obyčejnýma perníčkama. V kavárně je teď prodáváme v malých sáčcích, ve tvaru srdce, jako perníkovou chaloupku a kdyby se vám některý z těch vzorů náhodou nelíbil, můžete si koupit "pepperkakedeig", tedy připravené těsto, které jen vyválíte, vykrojíte a dáte do trouby. Co vy, perníčkujete doma?

Pokud ne, ale zároveň chcete na vánočním stole něco v takové nějaké sušenkové podobě, zkuste třeba tuto variaci na sugar cookies. Barevně se můžete vyhrát jak chcete (červená a zelená by mohla působit super vánočně), je to jednoduché a docela efektní.

Vánoce 2014 a recept číslo jedna: Celozrnné kuličky z vlašských ořechů, pomerančové a citronové kúry s nádechem vanilky

Dneska mám volno. A jsem tu sama. Venku mrholí a obloha je celá bílá, s šedivým nádechem. Ráno jsem si hned po probuzení zacvičla jógu. Nedělám to každý den, ale pokaždé, když ano, uvědomím si, jak moc dobře na mě působí. Pak jsem posnídala celozrnnou scone, co jsem si včera vzala z práce, namazanou trochou burákového másla a meruňkové marmelády od tety. Spotify mě po zapnutí počítače přemlouval, ať si pustím norské vánoční koledy, ale nedala jsem se. Těm dám šanci až tak v prosinci, zatím poslouchám "mood" playlisty jako "your favorite coffeehouse", který je mým oblíbeným už skoro rok a taky mě baví "smooth morning", "peiskos" a super je i "breakfast in bed". Prostě samé pohodové a doslova "mood" melodie. Na ráno je dobrá třeba tato. Možná vám bude znít v hlavě celý den :).

Přestože na koledy mě zatím neužije, vánoční atmosféru ve vzduchu už samozřejmě vnímám. Nejde ji přehlédnout. V ulicích, které ve tmě září (takže tak od čtyř odpoledne), ve výlohách všech obchodů i v sortimentu, který nabízejí. Všude už přejí "God Jul", tedy "Veselé Vánoce". I u nás v kavárně jdeme dnes s pár kolegyněmi po zavíračce navodit vánoční atmosféru. Dneska je na to fakt dobrý den. Koukám zrovna ven a ono tam regulérně sněží...

.. a tak jsem se rozhodla, že letos si tu vánoční atmosféru navodím a oživím i pečením vánočních receptů. Přiznám se, že mě to nikdy moc nelákalo, ale mám teď celkově takový "jiný" pocit. Jakobych víc vnímala, i vstřebávala, všechno, co se kolem mě děje. Jakobych víc "žila"...

Tento první recept jsem vymýšlela včera "za pochodu" z ingrediencí, které jsem našla doma. Dneska bych se ráda pustila ještě tak do jednoho dvou, abychom měli při tom zdobení co mlsat.. Na to už ale pravděpodobně budu muset opustit teplo této měkoučké deky, ve které jsem zabalená až po krk a trčí mi z ní jen ruce, abych tohle mohla psát... Ach ty "oběti" :))

Skořicové lívance se strouhanými jablky a vlašskými ořechy

Dnes ráno jsem si znovu uvědomila, jak silně funguje "síla domněnek". Vlastně se to v této formě učím už od léta a všechny ty situace mě postupně učí nezamotávat se do vlastních myšlenek, emocí a zajetých drah, které si v sobě každý budujeme vlivem okolí už od narození a se kterým se pak "ztotožňujeme". Učí mě, že všechny útoky, ale i komplimenty, nevypovídají o mně, ale o člověku, který "útočí" nebo "skládá komplimenty", protože my jsme pro každého jen "zrcadlo" a každý člověk nám zrcadlí jen to, co už máme sami v sobě (a naopak). Učí mě být pokornou a přistupovat ke všemu s láskou. Učí mě nehodnotit. Učí mě víc a víc poznávat samu sebe, za všemi těmi myšlenkami, které naskakují, ale pokud jim nevěnuju pozornost, tak zase odejdou. Učí mě nepřikládat situacím, které se každodenně dějí, větší váhu než mají, tedy že jsou jen součástí určitého "plynutí" a všechno je neustále v pohybu. Učí mě být svobodnější a neulpívat na představách "jaké by to mělo být". Učí mě být v souladu ...

... jen to vůbec neznamená, že se vyhnete tělesným projevům jako je bušení srdce nebo pocit "zkaženého žaludku". Ani se nevyhnete těm myšlenkám a možná i sebelítosti a nebo naopak naštvanosti .. už to ale nebývá tak intenzivní, už se v tom tolik nevyžíváte, protože jednoduše přijímáte věci takové, jaké jsou ...

Co ale taky pomáhá je cukr, samozřejmě! Teda on možná nepomáhá až tak moc dlouhodobě, ale v TEN okamžik zaručeně :)). A co třeba v lívancové podobě? Se skořící a s jablíčkama a s ořechama? :)

Skořicové cupcakes plněné kakaovo-skořicovým krémem s mascarpone

Občas přemýšlím, že bych všechna ta těsta, která vymýšlím jako cupcaková, mohla prostě dát do velké formy a byl by z toho obří cupcake. Jenže ten by byl bez "cup", takže by to vlastně byl jen obyčejný "cake". A nebylo by to tak praktické, roztomilé a krásné. Teda, ono by to zase bylo jiné, o nic horší, ale chápete ... vymýšlení nových cupcakových  receptů a příchutí si opravdu užívám čímdál víc. A díky té praktické velikosti je to o to lepší :).

Blíží se Halloween. Slavila jsem ho jen jednou, v Americe, v roce 2008. To už je tááááák dávno. Na svém americkém blogu jsem našla i pár fotek, je celkem šílené se na ně dívat :). Ale vlastně se mi díky nim připomněla tak atmosféra, co tam byla. Byla to dobře vymyšlená halloweenská párty se všemi "strašidelnými" aspekty, které k tomu patří :)

Letos mi naskakovaly myšlenky o tom, že bych mohla připravit nějaké recepty, které mají navodit tu "správnou" halloweenskou atmosféru, ale nemůžu to v sobě nějak najít. Kdybych se do něčeho takového pustila, bylo by to v mém případě jen napodobání už vytvořených věcí a tak jsem místo toho radši vytvořila "board" na pinterestu, kam jsem hodila pár fotek, které mě zaujaly. Takže pokud plánujete halloweenskou párty a stále hledáte inspiraci, koukněte tam. Dají se tam strávit i hodiny :).

A  nebo ... můžete upéct tyto skořicové cupcaky, které na sobě sice nemají ani pavouky, ani klobouky a ani krev, ale zato jsou fakt moc dobré. Skořice je taková příchuť mého letošního podzimu, v posledních týdnech s ní zkouším skoro všechno :).

Jaká je příchuť vašeho podzimu?

Macron's fillings aneb náplně do makronek

První makronky v životě jsem pekla 6.2.2014. Aneb ať žije má facebooková dokumentace :).

Bylo to dva dny předtím, než jsme s Terezkou sestavovaly náš první Candy Bar. Tendy "pouze" pro fotky. Nikdo o tom ještě moc nevěděl a pro mě spoustu těch věcí, co jsem na ten "photoshooting" pekla bylo jedno velké poprvé. Cupcaky jsem předtím pekla tak 4krát, cake popy jednou (a to taky jen díky tomuto projektu) a ani pusinky a sušenky nebyly v mém obvyklém repertoáru. Vlastně když se na to podívám zpětně, vůbec nevím, co jsem předtím dělala :) .. Teda jako jó, vím, pekla jsem daleko víc koláčů a cheesecaků a dortů, jen chci říct, že jsem se za ten necelý rok dost posunula. Že nestojím na místě. A to je fajn.

Z makronek jsem měla zezačátku velký respekt. Stále ho mám. Jen už z nich nejsem tak nervózní a když se nad tím zamyslím, možná i to je důvod, proč se mi v poslední době málokdy nepovedou. Přistupuju k nim víc s láskou, než se strachem a troufám si tvrdit, že se tato "kouzelná formulka" dá aplikovat na všechno v mém/vašem životě. :)

Každopádně, zpět k makronkám. Za tu krátkou dobu, co je peču, jsem už stihla vyzkoušet spoustu příchutí a protože recept na makronky používám stále stejný, napadlo mě, že sepsat (a postupně doplňovat) příchutě do jednoho článku, bude nejlepší a nepřehlednější "řešení".

A tak - tady jsou! Pokud je nějaká příchuť, která vás láká, není tu a chtěli byste na ni recept, napište mi a já ji ráda vyzkouším a napíšu. Nejlepší inspirace vždycky přichází od vás :)

recept na makronky TADY.

Malinové makronky ... aaaaaaa

Dneska nečekejte recept. Ale zítra se těšte na článek, ve kterém se s vámi podělím o moje oblíbené náplně do makronek. Některé už tu najdete, ale myslím, že když budou pohromadě, nebude to vůbec na škodu. ALE hlavně. Přibyde recept na raspberry curd, což je asi nejlepší náplň do makronek EVER.

Mějte se krásně!

náplně do makronek najdete TADY

Narozeninový dort & Narozeninový den

Včera jsem v Oslu oslavola svoje druhé narozeniny. Teda 24té narozeniny, ale druhé v Oslu, chápete :) 

Loni jsem trávila den s Radanem, zajeli jsme si na jeden z poloostrovů a byli jsme na výborné večeři. Letos to bylo trošku jiné v tom, že nejsem zdravotně úplně v pořádku a vlastně bych měla ležet. Ale místo toho jsem chodila do práce a vlastně ani moc neležela. A taky v noci ze středy na čtvrtek přiletěl Radanův nejlepší kamarád Lubo, který teď bude v Oslu žít a první noc spal u nás.

A tak jsme včera brunchovali všichni tři, což bylo moc fajn. Kluci mi zazpívali "hodně štěstí zdraví", Radan nakoupil moc dobré šunky a sýry, které v kombinaci s úžasným chlebem z kavárny, kde pracuju, neměly chybu. A dokonce se vrátil do obchodu i pro svíčky na dort, který jsem si upekla ve středu v noci. A jehož recept najdete dole :).

Procházka podzimním Oslem.

Až do oběda bylo venku docela "škaredě", foukalo, pršelo a rozhodně nás počasí nevybízelo k tomu, abychom se vydali ven. Pak se ale kolem jedné vyčasilo a tak jsme šli Lubovi ukázat takové ty "základní" atrakce Osla, jako je opera, hlavní ulice Karl Johan, parlament a nebo palác. Jenže mi po chvilce nebylo moc dobře a tak jsem jela domů. Po chvíli pak přijel i Lubo, Radan zůstal v centru, protože potřeboval něco vyřídit v práci...

TEN úžasný balónek, hortenzie, po kterých jsem sama ten den pokukovala
a úžasná krabice plná krásných věcí.

.. a pak mi kolem šesté Radan volá, že je před domem a nemůže najít klíče, tak jestli mu nemůžu jít otevřít .. bylo mi to teda trochu divné, ale šla jsem ... a našla jsem tam Terezku a Lucku s kráásným velkým balónkem, hortenziema a krabicí s dárkama. To bylo hrozně milé a fakt mě to potěšilo. :) Nemám za sebou v životě moc takových překvapení, ale vždycky jsem si nějaké takové "tajně" přála... a pak jsme šly na drink. Holky mě přesvědčily, že vzít si ten obrovský balónek s nápisem "Happy Birthday" je dobrý nápad a vlastně docela byl. Občas bylo sice obtížné ho korigovat, ale dva náhodní lidé mi díky němu popřáli "Gratulerer med dagen". A v baru nám to možná pomohlo mít slevu. Teda kromě faktu, že pán za barem je Slovák a pamatoval si nás z minula.

Krásné a milé bylo, jak Terezka s Luckou tak nějak podvědomě vybíraly dárky v "našich" Candy Barových barvách :)

Celý ten večer byl moc příjemný, s Terezkou i s Luckou jsme se zas poznaly z trochu jiné stránky a v jeden moment si k nám přisedl i takový mladý kluk z Ameriky, který se do Osla přestěhoval snad před týdnem a pravděpodobně pomalu zjišťuje, že jen tak oslovit Norku nebo Nora není úplně nejjednodušší, protože jsou tu lidé přece jen zdrženlivější. Nás se asi nebál.

Přestože jsem žádné plány na narozeniny neměla, potěšilo mě, že nakonec byly přesně takové, jaké byly :). Protože i když jsem je nikdy nijak extra neslavila, zvlášť v mém "dospělém životě", takové překvapení a pár drinků s kamarádkama je něco, co jsem si představovala vždycky! :)

Jo, a taky mě veeeelmi těšíte VY! Včera mi od vás přišlo tolik krásných přání ... DĚKUJU ZA NĚ, moc si toho vážím! :)

A teď už tedy recept. Na podzimní čokoládový narozeninový dort :). Původní recept najdete tady.

JÍME ZDRAVĚ(JI) ... a recept na rybičkovou pomazánku

Ti z vás, se kterými se potkávám na facebookové stránce blogu, si možná pamatujete, jak jsem koncem léta přišla s tím, že mám pocit "zkaženého žaludku" a že začínám jíst zdravěji a že vám o tom budu psát. No. Ti, co mě sledujete pravidelně, tak asi už víte i to, že se mnou je to někdy hroooozně těžké :) .. a co se týče článků a témat na blog obzvlášť. 

Tohle mi ale přecejenom utkvělo v hlavě. Mám za sebou docela dlouhé období, kdy byla zdravá výživa skoro "středobodem mého vesmíru". Je to takový paradox, že si tu dobu už skoro nepamatuju, nedokážu si už vybavit, jak jsem tehdy myslela, ani "jak jsem to dělala", že pro mě nebyl problém jíst takové kvantum zeleniny, ovoce, celozrnných výrobků a kvalitních bílkovin. A žádné sladkosti. 

Myslím ale, že žádný extrém není "dobrý" a že nějaká vyváženost je potřebná ve všem a v jídle obzvlášť. Sladkého se úplně vzdát neumím, už proto, že ho tak ráda peču, ale zařadit do jídelníčků i něco s nutriční hodnotou není úplně od věci. 

Co se týče mě, moje "zkaženost žaludku" určitě souvisela právě s přemírou sladkého v mém jídleníčku. A nemusí se rovnou jednat jen o cukr jako takový. Měla jsem několikatýdenní období, kdy jsem neměla chuť na nic jiného, než na sladké, na těstoviny, na rýži a další sacharidy. Cokoliv jiného mi dělalo zle, zmenšil se mi žaludek a přestože jsem cítila hlad, nemohla jsem nic sníst. Kromě sladkého. Myslím, že částečně to souviselo s psychikou (jako podle mě souvisí téměř všechny "stavy" a "nemoci", netvrdím, že úplně, ale podíl to na tom má) a částečně jsem si na cukru vytvořila "závislost". 

Jak se zbavuje takové závislosti? Těžko, stejně jako jakékoliv jiné. Ale začít se dá třeba tím, že ty sacharidy přijímáte v jiné (výživnější) formě a že se prostě "naučíte" jíst jinak. Cíleně. Netvrdím, ani náhodou, že najednou jím ukázkově. 

ALE

napadlo mě, že bychom se mohli inspirovat navzájem. Že by se tato rubrika "Jíme zdravě(ji)" stala takovým naším společným "zdravým receptářem". Že bych do ní přidávala své recepty a taky recepty, které byste mi posílali vy. Recepty na zdravá jídla, na která nedáte dopustit. A občas bych to doplnila nějakým rize "nutričním článkem" o výživě, vitamínech a tak.  

JDEME DO TOHO?

P.S.: Upřímně píšu, už teď, že sladkých receptů se na tomto blogu nezbavíte, spíš naopak. Ale tohle je takový malý projekt, do kterého se chci pustit. Protože vím, že může být je ku prospěchu! :)

No.. a první recept bude takový trochu "ošizený". Ale dnes jsem ho dělala na večeři a byl pro mě takovým impulzem vůbec napsat tento článek, takže už jen proto sem patří ... a navíc je to fakt pochoutka, a rychlá a jednoduchá a tak vůůůbec.

Blogerka roku 2014

O souteži "blogerka roku" jsem věděla už loni. Tehdy jsem se i sama nominovala, ale nikam a nikomu o tom nepsala. Letos jsem tu soutěž zaregistrovala znovu, na jiných blozích, a říkala jsem si, že se nominovat nebudu, že to nechám na vás, kdyžtak .. :)

Mám teď v Oslu návštěvu a moc jsem na netu nebyla, ale večer mi to nedalo a koukla jsem ze zvědavosti jestli jsem TAM - mezi nominovanými. A jsem... Juuuuuu :).

Přiznám se, že už to je pro mě taková malá výhra. A že si uvědomuju, jak velká konkurence v kategorii "FOOD" je. Na druhou stranu, vy, moji čtenáři jste super a úžasní a kdybyste mi chtěli dát svůj hlas, tak budu hrozně moc ráda. A pravděpodobně dost namotivovaná se tomuto blogu, a vám, věnovat ještě víc.

DĚKUJU. MOC MOC MOC.

Terez

odkaz: http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/sweet-melange

Cookies s jablky, skořicí a arašídovým máslem

Sedím zachumlaná v měkké dece a koukám z okna na ty čímdál žlutejší listy na stromech. Jednou za čas nějaký spadne, ale pokud zrovna nefouká, není to zatím nic dramatického. Sluníčko dneska nevylezlo, ale i tak je v Oslu "nezvykle" pěkný podzim... Jen tak přemýšlím a čekám, až se mi ozve kamarádka, která se dnes vrací domů z Kanady a rozhodli se to s přítelem vzít přes Oslo. Těším se.. Po chvilce mi oči sklouznou přímo přede mě, kde jsou na velkém talíři naaranžované cookies, které jsem pekla dnes ráno... a tak mě napadne, že když se Anička zatím neozývá, napíšu recept už teď.

Vznikl víceméně improvizovaně. Chtěla jsem něco podzimního a chtěla jsem, aby to provonělo celý být. Původně jsem se chystala na pumpkin pie, ale nepočítala jsem s tím, že tady v obchodě nebudou mít ani čestvou, ani konzervovanou dýni. Tak jsem recept odložila (ale ne až na příští podzim, fakt ne!) a místo toho si vymyslela tento "sušenkový", na který mě inspirovalo několik pinterestových fotek,

Tyto cookies jsou vláčné, měkké, šťavnaté a chuťově perfektně vyvážené. A navíc tááák krásně voní :)

Like from my diary VII. - Co poslouchám tento podzim.

Hudba je součást každého mého dne. Nejradši ji poslouchám, když někam jdu. Většinou si představuju, že já sama jsem tou, která tu písničku zpívá a někdy jsem dokonce i tou, která se při zpěvu doprovází na kytaru nebo na klavír. O tom, že jsem ji napsala ani nemluvě :)... Zpívat sice moc neumím a na žádný hudební nástroj taky nehraju. Jsem ale přesvědčená o tom, že kdybych se rozhodla, určitě by to "nějak" šlo, jen v hlavě je to "pohodlnější" :)

Dneska, když jsem šla ráno do práce, a do uší si pustila písničku, které v poslední době poslouchám v kuse, uvědomila jsem si, že na podzim znějí nějak "líp". Stejně jako mi vždycky znějí líp ve tmě. Myslím, že to má spojistost s jakýmsi klidem a tichem, které v sobě pro mě podzim má. Jakoby se pak ty tóny a slova dostaly "hlouběji"... a tak jsem se rozhodla si po delší době zase trošku "odskočit" od receptů a jídla a napsat vám o písních, které mnou v posledních dnech proudí vpodstatě stále..

Už v létě vznikla jedna krásná "podzimní" fotka :).

Daniela Andrade - Crazy 

Tohle je ta píseň, o které jsem psala před malou chviličkou. V originále od Gnarls Barkley je to taková letní pozitivní věc, když jsem ale před pár týdny poprvé slyšela tuhle verzi, zamilovala jsem se znovu. Do písničky i do hlasu zpěvačky, která má takových coverů na seznamu desítky a všechny jsou úžasné.

Když jsem tu písničku poslouchala dneska, nějak mi do sebe poprvé zapadl i text. Přišel mi tak nějak "vědomý". Asi to zní zvláštně, že? Ale prostě jsem v něm našla svoji hloubku a celý ten song pro mě získal úplně nový rozměr. :)

And when you're out there 
Without care, 
Yeah, I was out of touch 
But it wasn't because I didn't know enough 
I just knew too much 

Does that make me crazy ..?

ještě stojí za zmínku
Crazy In Love
Latch
Summertime Sadness
a celý její channel 

Coldplay - Magic

Tato písnička se mě držela celé léto a ještě mě nepustila. Text, melodie, celkově ta "coldplayovská" atmosféra, stále jí nemám dost.

Asa - The Way I Fell

The Way I Fell znám už roky. Pamatuju si, a bylo to taky na podzim, jak když jsem ještě studovala v Praze a procházela se v podvečer po Karlíně, tak mi zněla v uších a já si na ní tancovala a neuvěřitelně ji prožívala. Je to jeden z těch hluboko zakořeněných pocitů, co jsem měla, které se mi vždycky a znovu vrátí zpátky. Vzpomněla jsem si na ni nedávno znovu, stáhla si ji do mobilu a ten pocit, ta podstata, je pořád stejná, je to všechno stále tam.

Keira Knightley - Lost Stars

V červenci, když jsem byla v Oslu sama, jsem si zašla do kina na film "Begin Again" a od té doby je tahle písnička stálice v mém playlistu. Ten film sám o sobě je krásný, realisticky pozitivní a takový "čistý". A z té písničky mám podobné pocity.

Who are we? Just a speck of dust within the galaxy.
'Woe is me' if we're not careful turns into reality.
Don't you dare let our best memories bring you sorrow.
Yesterday I saw a lion kiss a deer.
Turn the page; maybe we'll find a brand new ending.
Where we're dancing in our tears.

Michael Jackson - Man In The Mirror

Když jsem byla naposledy doma, vzpomněla jsem si na tuhle písničku a na to, že se mi vždycky líbila. Melodicky, pocitově. A když jsem si ji pustila znovu, tak mi došlo, že musí mít své stálé místo v mém seznamu. Hlavně textově je dokonalá.

I'm starting with the man in the mirror
I'm asking him to change his ways
And no message could have been any clearer
If you wanna make the world a better place
Take a look at yourself, and then make a change

XO - Beyoncé

Nevím přesně proč, ale XO ve mě vyvolává až euforické pocity. Někdy se mi to tak stává a neumím to úplně popsat. Míváte to u některých písniček taky tak? :)

A co na podzim posloucháte vy?

Cupcakes s arašídovým máslem, s arašídovým frostingem

Už když jsem minulé úterý letěla domů do ČR, měla jsem celý ten týden tady naplánovaný skoro na minuty. Čekalo mě totiž pečení cupcaků, pusinek a makronek na svatbu v Bratislavě. Věděla jsem o tom alespoň půl roku a jsem moc ráda, že to nakonec všechno tak hezky vyšlo, protože to pro mě byla v podstatě nová a skvělá zkušenost. Nikdy předtím jsem nepekla 120ks makronek najednou a asi bych se o to ani v nejbližší době nepokoušela. Teď už ale vím, že to sice je náročné, ale rozhodně ne nereálné a že se stačí jen zbavit "strachu" z toho, že to nevyjde. Protože když se člověk zbaví strachu, jde v podstatě všechno :).

Nejnáročnější se nakonec ukázala být přeprava do Bratislavy, protože v ČR a na Slovensku je momentálně krásné babí léto a to teplo frostingům na cupcacích určitě neprospívalo. Nakonec to ale vyšlo krásně a v Bratislavě jsem se mimo jiné stihla potkat i s Angie, která je milá a sympatická a nabídla mi super banánový cheesecake :)). 

Z receptů, co jsem na tuto svatbu pekla, mě nejvíc potěšily cupcaky z arašídového másla. Pekla jsem je poprvé a jsem z nich tak nadšená, že bych je teď pekla stále dokola. Pokud máte v oblibě arašídové máslo stejně jako já, zkuste je i vy. Fakt, slibuju - stojí to za to! :)

Salted Caramel, resp. Dulce de Leche

Mám pro vás takový rychlý recept. Relativně rychlý. Vlastně ne moc rychlý. Ale jednoduchý. Na slaný karamel. Používala jsem ho jako náplň do makronek, ale chutná stejně tak dobře na chlebu a nebo jen tak. A přitom energeticky na tom rozhodně není tak "špatně" jako třeba nutella nebo arašídové máslo. Zkuste ho :).

Dnes večer budu vyrábět kytičky z marcipánu. Zítra totiž letím domů do ČR, abych pekla na další svatbu. Tentokrát na Slovensku. Čekají mě hlavně makronky (120ks), jednou z příchutí shodou okolností bude právě salted caramel a pak taky cupcaky (50ks). Jen času mít moc nebudu a dnes mám volný večer, tak mi to přijde jako docela dobrý nápad. :) Co děláte vy?

P.S.: recepty na makronky jsou tady.

Jak jsem pekla další super Candy Bar

Zrovna jsem se vrátila domů po třetím dni, který jsme s Terezkou strávily aktivním zařizováním Candy Baru na včerejší svatbu a přiznám se bez mučení - jsem unavená. Zároveň jsem toho ale plná a navíc po měsíční odmlce, kdy jsem si jednoduše potřebovala dát od blogu pauzu, cítím, že tohle je dobrá příležitost zase začít. Psát o něčem, co mě baví a co mi dělá radost.

Bezinkový cheesecake z kozího tvarohu

Hledáte recept na jedinečný, krémový, rozplývající se na jazyku a/nebo originální cheesecake? Tak čtěte dál, jste na správném místě.

Ale pěkně postupně. Minulý týden, když jsem přijela domů na "prázdniny", jsem v ledničce objevila kozí tvaroh. Já i Lenička jsme velkými milovnicemi kozích výrobků a tak trochu si myslím, že když Lenička věděla že přijedu, nakoupila jich o to víc. V Norsku si je totiž moc nekupuju. Každopádně, kozí tvaroh koupila poprvé a když jsem ho viděla, hned mi v hlavě naskočila myšlenka, že by z něj určitě byl vynikající cheesecake. V ten moment jsem ale ještě nevěděla jak MOC vynikající :).

Když jsem se pak na úterý domluvila s kamarádkou, která si nedávno otevřela moc příjemnou kavárnu v Olomouci, že bych jí mohla něco upéct, kromě levandulových a bezinkových cupcaků jsem se rozhodla zkusit právě cheesecake z kozího tvarohu. Moc mě totiž zajímalo, jestli by takový cheesecake někomu chutnal. Když mi pak od Evičky začaly chodit zprávy jako "je luxusní, lidi jsou vyřízení." nebo "pan (štamgast) říká, že to je neskutečný", měla jsem fakt velkou radost. Asi se ani moc nedivíte, co? :)

Péct z kozího sýru/jogurtu/tvarohu/mléka je vždycky malé "riziko" v tom, že je stále spoustu z nás, kteří máme vůči kozím výrobkům předsudky. Je fakt, že kozí mléko prostě je aromatické a má svou specifickou chuť, která ne všem sedne. Což je v pořádku. Když se ale pokusíte k receptům, kde je nějaký kozí výrobek, přistupovat otevřeně a bez předchozího "to mi stejně chutnat nebude", možná objevíte úplně nové chutě, které vám učarují. 

Kozí mléko má být lépe stravitelné, než kravské. Na druhou stranu, kvalita kozího mléka víc zavisí na tom, jak jsou kozy krmeny a navíc prý nejsou tak "produktivní" jako krávy, proto kozího mléka nikdy nebude tolik jako toho kravského. A co myslíte? Které mléko je z nutričního hlediska zdravější? Kozí? Kravské? - Je to remíza. Jsou zdravé víceméně stejně, jejich nutriční hodnota je dost podobná. Rozdíl je tak asi hlavně v tom, že jak je kraví mléko všude, někteří si na něj můžeme vybudovat intoleranci. To se u kozího mléka asi často nestává. 

A kde takový kozí tvaroh sehnat? Nejlepší jsou určitě trhy a nebo si prostě zajet na nejbližší farmu. Obchody se zdravou/alternativní výživou jsou jím určitě taky dobře zásobeny. No a pak je tu google, který vám všechny tyto možnosti pomůže lokalizovat :). Pokud jste z olomouckého kraje, tak mám pro vás hned dva tipy - Kozí farma ROZINKA, o kterou se stará paní, která na své kozenky nedá dopustit a kromě tvarohu vyrábí i jogurty nebo sýry ochucené třeba bylinkami nebo sušenými rajčaty. Najdete ji v Čelachovicích na Hané a každý týden ve čtvrtek (tuším, že jen v jarních/letních měsících) najdete její stánek na trzích v Prostějově. Přesně tam taky můžete najít výrobky další farmy a to Kozí farmy NIKÁDA, kterou najdete v Tištíně u Vyškova. Tato farma je mnohem větší a proto se s ní setkáte pravděpodobně častěji, je označená i logem "Haná - regionální produkt", což je mně osobně dost známé logo, protože na něm víceméně byla založená moje bakalářka o hanácké kuchyni :). 

Tvarohy jsem zkusila oba a výrazný rozdíl mezi nimi nevidím. Aby byl cheesecake z kozího tvarohu fakt dobrý, je docela podstatné ho dobře nakombinovat s jinými druhy sýrů/případně tvarohů v takovém poměru, aby se chuť kozího tvarohu neztratila, ale zároveň aby "nerušila". Neskromně si myslím, že se mi to podařilo a tak pokud máte rádi netypické chutě, tak tento recept určitě zkuste :)

Citronovo-borůvkové muffiny

Od té doby, co jsem si do života pustila cupcaky, mě muffiny vlastně moc neberou. Malé košíčky s upečeným těstem bez frostingu prostě nejsou ono. Předevčírem mi ale Lenička říkala, že na dědečkové zahradě je strašně moc borůvek. A já si zrovna v ten moment listovala časopisem Žena & Život :) a koukala na stránku, kde byl recept na citronovo-borůvkové muffiny. Tak mi to přišlo "jako osud" a říkala si, že to musím zkusit.

Jen teda myslím, že to vlastně asi nejsou úplně muffiny. Konzistencí se totiž blíží spíš k těm cupcakům. Jsou jemné a vláčné a chutné. Z původního receptu jsem vyřadila jedno vajíčko a přidala vanilku a jogurt. Myslím, že právě ten jim dodal tu vláčnost a takovou krémovost. Frosting jsem tentokrát fakt vynechala, ale použila jsem švestky ze včera a vyšlehala šlehačku, jen tak, bez cukru. A výsledek? Vyvážený "delikátní" dezert, kterého si budete chtít přidat.

Švestky můžete nahradit klidně i rozvařenýma borůvkama nebo malinama a nebo tak. :)

P.S.: Měla jsem takový nápad na facebooku, kde jsem nedávno začala postovat pár svých videí, že jedno z nich by mohly být odpovědi na otázky, které vás zajímají (ohledně blogu, vaření, pečení, Osla, mně, čehokoliv). Upřímně, nemyslím si, že jsem nějaká zajímavá celebrita, které se takové dotazy budou hrnout po stovkách. Nikdy nevím, který z těch postů, fotek, článků .. co vydávám se bude líbit a nebo naopak nebude. Jen se snažím dělat to, co jde ze mě, co mě baví a těší. A natáčení videí mě těší a tohle "téma" mi přišlo fajn, i když samozřejmě trošku narcistické, ne že ne! :) Každopádně pokud vás něco zajímá, budu ráda, když se zeptáte. :)

Švestkovo-mirabelkový koláč s drobenkou s horkými švestkami

Sedím na terase, zrovna odbyla sedmnáctá hodina na kostelních hodinách a sluneční paprsky mi ztěžují pohled na obrazovku notebooku, který mám podložený "velkou knihou otázek a odpovědí". Slyším kvákání žáby a  praménky vody stékající do jezírka plného rybiček. Neumím slovy vyjádříit, jakou harmonii a vnitřní klid v sobě mám pokaždé, když jsem doma. Moji rodiče jsou pro mě nekonečným zdrojem lásky a inspirace a pro mě jen být v jejich přítomnosti a cítit mezi námi to "propojení" je něco neuvěřitelného.

Těší mě, že pokaždé, když jsem doma, sejdeme se tu všichni. Většinou totiž přijede i brácha. Tentokrát přivezl i svého kocourka, kterého si nedávno pořídili s přítelkyní. Bruce sem zapadl okamžitě a mě opravdu baví pozorovat, jak objevuje a zkouší a hraje si a nic pro něj není problém. Takto se k životu snažím přistupovat, i když to neznamená, že už pro mě tedy nic není problém nebo se mi vždy chce jen objevovat a že jsem vždy hrozně "happy" a nikdy nejsem smutná. Odmalinka je nám vštěpováno, jací bychom měli být a jak se má chovat člověk "správně" a když (ne)dělá to a ono, je to "špatně". A s těmito dráhami a schématy rosteme, vytváříme si na nich naši identitu a zavíráme sami sebe do škatulek. A ono v podstatě stačí jen být otevřený a všechno přijímat a dívat se na to tak, jako bychom to právě viděli poprvé. Podobně jako ty kočky :).

Dnes jsme k nám na návštěvu pozvali ještě tetu se strejdou a moje dvě sestřenky, které jsou po delší době obě naráz "na Moravě", jak říkají našemu domovu po tom, co se přestěhovaly do Prahy :). Brácha griloval maso i zeleninu a já jsem se pustila do dezertu. Měli jsme doma plný koš švestek, které bylo nutné spotřebovat a co je nejlepší péct v létě? No přece koláče a bublaniny :).

Hrozně ráda bych napsala, že i ty horké švestky, které jsem k dezertu přidala, stejně jako zmrzlinu s vlašskými ořechy, byly mým nápadem. Ty ale dělala Lenička a mně by bylo blbé to nepřiznat. Přípravu mám ale z první ruky, takže pro vás snad bude užitečný i tak :).

Tento koláč, popřípadě celý tento dezert, je ztělesněním léta. Představte si pod tím, co chcete, ale hlavně ho zkuste, jo? :)

Koláč/Pie z čokolády, zakysané smetany a banánů

Sedím ve Starbucksu na Majorstuenu, kde jsem se dnes rozhodla psát článek. Ani ne tak proto, že je to Starbucks a nebo proto, že se chci cítit hrozně cool & chic. Prostě se mi jen zachtělo jít ven a ve Starbucksu jsem už dlouho nebyla. Navíc jsem sama doma a ještě se mi nechtělo uklízet, takže náš byt momentálne není tím nejlepším místem k bytí ... :)

Káva ve Starbucks mi vždycky chutnala, loni, když jsem ještě studovala v Praze, jsem do něj často chodila psát bakalářku. Dnes mi to kafe ale nechutná. Postrádá cappucinovou pěnu a jeho sladkost a je to prostě jen taková voda s kávovou příchutí. Určitě si tím ale nenechám otrávit den, prostředí je tu inspirativní a kamkoliv se rozhlédnu, sedí tam krásná slečna s macbookem a ledovou kávou na stole. Možná jsem si měla dát tu. Tak příště, třeba.

Až to tu dopíšu, půjdu se pěšky projít do centra a o půl sedmé půjdu do kina. Ještě nikdy jsem nebyla v Oslu sama v kině, ale v Praze jsem chodívala sama často a užívám si to minimálně stejně, jako když jdu do kina s někým. Navíc, když jsem viděla, že hrají film "Begin Again", bylo rozhodnuto. Už nějakých 10-12 let sleduju každý film, ve kterém se objeví Keira Knightley. Mám pro ni slabost. Tento film je navíc s hudební tématikou a jeho soundtrack poslouchám poslední týden vkuse. A taky si tak trochu myslím, že Radanovi by se na něj se mnou nechtělo ..

.. když už jsem u Radana. Dneska ráno jsem asi hodinu hledala svou pracovní smlouvu, se kterou potřebuju zajít na daňový úřad a "kvůli tomu" jsem Radanovi zapoměla přibalit čokoládový páj s banánama, o kterém je, mimochodem, tento článek :). Takže teď mám doma asi 3/4 koláče a nevím, co s ním. Možná ho vezmu zítra do práce. Přestože mi vždycky přijde zvláštní nosit jídlo na místo, kde už je jídla dostatek. Ale byla by ho škoda.

Je lahodný, totiž. Křupavý naspod a krémový díky banánům a čokoládě. Vymýšlela jsem ho včera, když jsem si uvědomila, že mám v mrazáku ještě zbytek těsta na sušenky, které by se dalo využít ve formě páje. Potom přišly na řadu banány, které před pár dny přinesl Radan a ani jeden z nás se k nim nějak neměl. No a pak čokoláda, protože čokoládou nikdy nepokazíte nic a mám jí doma zásoby. Do ní jsem pak přimíchala ještě zakysanou smetanu, kterou jsme měli doma a bylo to - dokonalý, lehký, čokoládový dezert, který bych si klidně dala i v nějaké dobré kavárně .. a teď na něj mám chuť.

Tak tady je recept.

Vepřové nudličky s kokosovým mlékem a s rýží

Přijde mi, jakoby letošní léto utíkalo extrémně rychle. Vůbec mi nedochází, že už je skoro konec července a že, minimálně v Norsku, bude zase podzim dřív něž se nadějeme. Pro Nory jsou prostě prázdniny a léto v červenci, v srpnu už se všichni vrací ze svých dovolených, v půlce srpna začíná škola a koncem měsíce už začne být chladněji.

Červenec je pro mě víceméně pracovní, tím, jak všichni chtějí mít volno, tak mi často zvoní telefon s otázkou, jestli nemůžu vzít tu a tu směnu. A tak se z původních deseti dnů v měsíci vyklubalo dvacet. Vím, není to moc a nijak si nestěžuju. Jen jsem si jednoduše uvědomila, že to letošní léto je "jiné". Ne horší, ani lepší, prostě jiné.

Za deset dní ale letím domů. Na tři týdny a hrozně moc se těším. Na všechno. Opravdu, není nic na co bych se netěšila a doufám, že stihnu alespoň polovinu z toho, co mám v plánu. Nemůžu se dočkat Letav a všech známých tváří a celé té nepopsatelné atmosféry tam. Nemůžu se dočkat procházek kolem přehrady, zmrzlin a kafí se svými kamarádkami a neskutečně se těším na hodinové a hodinové povídání s Leničkou i s tatínkem i s kýmkoliv, kdo si bude chtít povídat. Těším se, jak budu hodně péct i na to, jak mi Lenička vždycky bude říkat, že jsem "hrozná a už se nedovoluju péct něco dalšího", protože jinak přibere. Těším se, až uvidím babičku a dědu a jak jim uvařím ovocné knedlíky a babička mi je pochválí, protože se ještě nestalo, že by mi něco nepochválila.

Prostě se těším, přestože se ani tady v Oslu nemám nijak špatně. Práce je sice celkem dost, ale volného času stejně tak a tak mám možnost se víc věnovat tomuto blogu i víc péct a vařit. Teda, s tím vařením to moc slavné není. Mám několik "osvědčených" receptů, které omílám pořád dokola a občas, když Radan není doma (minulý týden byl celý pryč a zítra jede zas), tak si vařím kolínka s kečupem a se sýrem k obědu i k večeři.

Občas mě ale baví zkoušet něco nového, jenom mi dlouho trvá vybrat co. A tak jsem včera procházela obchod sem a tam asi půl hodiny, až jsem došla ke koupi těch ingrediencí, ze kterých jsem pak uvařila tohle jídlo. Přestože asi nejde o nic závratně nového nebo inovativního, pro mě vařit (a ne péct) s kokosovým mlékem nové bylo a o to víc mě překvapilo/potěšilo, když z toho nakonec vyšla moc dobrá večeře, která mi připoměla všechny ty jídla, která ráda jím venku. Jako bonus je dobré zmínit, že jídlo nejen dobře chutná, ale taky není vůbec těžké na přípravu a do 40ti minut ho máte na stole! :) Takže vlastně ideální, no ne?

Exploring Oslo's gastro scene: Díl druhý - Další perfektní káva, dvě verze Ameriky i francouzký luxus

Zrovna sedím na lavičce kousek od našeho bytu a jediné, co slyším je vítr a moje klapání do klávesnice. Dneska jsem se rozhodla psát článek mimo náš byt, protože jsem nechtěla být "distracted". Ničím. Můj plán vychází tak z půlky, protože internet, který máme doma dosahuje až na místo, kde právě sedím, až tak blízko jsem. Mohla bych ho vypnout, ale asi to neudělám. To jsem mohla udělat i doma, sedíc na gauči. Budu prostě jen doufat, že na něj nebudu mít počas článku potřebu chodit každých 5 min. Držte mi palce!

Mám ráda dny, jako jen tento dnešní. Dny, kdy máme já i Radan volno v práci a vyrážíme spolu ven. Za měsíc spolu budeme tři roky a mně často připadá, jakoby byl náš vztah stále v začátcích. Máme si toho navzájem tolik co předat. Vím, že to asi zní jako klišé, ale jsem strašně vděčná, že jsem poznala člověka se kterým jdeme po stejné cestě. Se kterým můžu sdílet všechno a přesto se vnitřně cítit svobodně.

Radan se mnou sdílí lásku k jídlu, ale trošku jinak. Radan rád jí :). Moc si nepotrpí na nějaké kavárničky a obcházení podniků, ale zároveň z něj cítím, že když se mnou někam takto jde, tak si to užívá. Stejně jako jsem ho před 3mi lety "naučila" jíst sushi, dnes přichází na chuť i dobré kávě a celkovému ocenění, když je něco dobré, přestože toho třeba není "vel'a" :).

Od té doby, co jsem se pustila do tohoto "projektu" se mnou byl takto venku poprvé. Měli jsme super rande a zároveň navštivili 3 různé podniky, takže mi to vystačí na celý tento článek. Pro úplnost dnes ale zabrousíme ještě do mého včerejška ...

Kokosové cupcakes se Swiss Meringue Buttercream

Kdyby se mě někdo zeptal, jaká jsou moje nejoblíbenější cupcaky, asi bych bez zaváhání řekla, že vanilkovo-vanilkové. Prostě klasika. Klasika, která vždycky vyjde, není těžká na přípravu a chutná všem. Kdybych se nad tím ale opravdu zamyslela, pravděpodobně bych se rozhodovala ještě mezi limetkovými a kokosovými. A právě o těch druhých je dnešní článek/recept.

Když jsem si vymýšlela cupcakové příchutě pro náš Candy Bar, napadlo mě spojit kokosové cupcaky s frostingem z mascarpone. To je moc fajn kombinace. Mascarpone zjemníte trochou smetany na šlehání, přidáte cukr a vanilku a máte úžasný frosting. Když jsem je ale pekla dnes, chtěla jsem je zkusit zkombinovat s něčím jiným. Nakonec padla volba na Swiss Meringue, což je frosting z bílků, cukru a másla a má lahodnou chuť a skvělou konzistenci. Většinou ho používám k limetkovým cupcakům, kdy přidám ještě trochu citronové šťávy a extraktu, ale kombinace s kokosem je snad ještě vyváženější.

Vždycky mi přijde ošemetné mluvit o tom, kdo je autorem receptu, protože i když si drtivou většinu receptů, co jsou tady na blogu, vymýšlím sama (třeba tento vznikal opravdu tak, že jsem si na papír nadepsala "Kokosové cupcaky" a pak si postupně zapisovala kolik do toho dávám toho a toho), tak mi vždycky přijde, že ve své podstatě nevymýšlím nic nového, jsou to stále ty stejné ingredience, které se možná liší jen poměrama nebo třeba jednou jedinou položkou. I když, čímdál víc zjišťuju jak je opravdu důležité mít správné poměry, aby to celé mělo tu "perfektní" konzistenci a to je právě to, co dělá z receptu "dobrý" recept.

Stále častěji mi píšete, že se vám podle mého receptu podařilo něco upéct a já z toho mám vždycky hrozně velkou radost. A o to větší v momentě, když se jednou za čas snažím podle nějakého receptu něco upéct já a zjistím, že "nefunguje". Takže pokud moje recepty "funkční" jsou, je to paráda a klidně mi o tom napište, moc mě to potěší.

Tyto kokosové cupcaky v sobě mají hodně kokosu. Voní po něm a cítíte ho v každém soustu. I tak by se do frostingu hodila ještě kapka limetkové šťávy nebo kokosového extraktu. Ten nemám, ale až příště pojedu do ČR a pak zase zpátky, v duty free si koupím vodku a (skoro) celou ji spotřebuju na extrakty. Domácí vanilkový, citornový, levandulový, mandlový a kokosový. To by pro začátek mohlo stačit.

Mezitím ale spolu můžeme zkusit tyto cupcaky. Kokosové až až. :)

Jak jsem pekla Candy Bar ve Vintage stylu

Dnes už mi přijde docela dávno, když mi Terezka 18. května o půl dvanácté v noci poslala screenshot z našeho candy barového emailu, jestli bychom nepřipravily Candy Bar na svatbu pro 120 lidí. Moje úplně první myšlenka: "panebože, to je fakt hodně lidí, zvládnu to všechno upéct? .. moje další myšlenka: "hmm, ale to by vlastně bylo úplně úžasný". Mezitím mi Terez píše, že "jupí" a "to je úžasný", a mně v hlavě naskakuje - a jaké asi bude chtít barvy? A jaké příchutě (prostě v ten moment samé nepodstatné věci) a pak se ještě zmíní, že má ta (tehdy ještě slečna) svůj profil na Wikipedii a v Norsku je docela známá. Tak si ji hned googlím taky, jak jinak, a vyklupe se z ní norská muzikantka/pianistka, jen o pár let starší než já, která na mě z fotek působí jako sympatická, přirozeně krásná holka, která si pravděpodobně na nic nehraje. Milé bylo i to, když jsem to jen tak mimochodem zmínila své kolegyni v kavárně, a z ní se pro změnu vyklubala jedna z M. (tak budeme nazývat nevěstu) nejlepších kamarádek.

Cupcaky a borůvkové makronky, které putovaly na ochutnávku.

Co mi přináší tento blog & co bych chtěla předávat vám

Včera večer jsem se byla po relativně akčním dni projít, po centru a na Aker Brygge a v hlavě mi naskočila myšlenka o tom, co mi tento můj blog přináší. Zůstala jsem v ní (v té myšlence :)) a pak mě napadlo o tom napsat článek.

Tento blog se stal neoddělitelnou součástí mých dní, mě samé. Není den, kdy bych na blog nemyslela, je jednou z forem mého života, kterou si opravdu užívám, které věnuju hodně energie a hodně času. Je odrazem mě samé. Nebo alespoň té části mě, kterou si myslím, že jsem. Chápete!? :)

A co mi tedy přináší tento blog?

- je mým deníkem. Deníkem, do kterého kromě mě může nahlížet kdokoliv. Vždycky jsem v sobě měla zakódované, že jsem člověk, který je nejradši sám se sebou, je nespolečenský, nudný a nezajímavý. Až jsem si uvědomila, že jsem jen zaškatulkovala samu sebe do nějakých škatulek a udělala z toho neměnnou věc - já taková jsem a tak to je a nikdy to nebude jinak. Ale nedošlo mi tehdy, že všechno plyne a mění se a nikdy nic není stejné a tedy ani já nejsem stejná. Jsem stále jiná, otevřená a čímdál víc osvobozená od představy, že musím nějaká být. Nejlépe taková, jakou mě chtějí ostatní. A přitom stačí pouze být "v souladu". Tento blog je pro mě tedy takový ukazatel toho, jak můj život plyne. A zároveň doufám, že je zajímavý i pro vás.

- je seznamem (mých) receptů. Tento bod konkrétně mi přináší to, že se mám ke svým (oblíbeným) receptům kam vrátit. A taky je to asi nejužitečnější bod pro vás, čtenáře. Protože je to něco "konkrétního", něco uchopitelného, něco, co si můžete udělat sami doma. A všímám si toho, že právě recepty jsou jedním z hlavních důvodů, proč sem za mnou chodíte. A to je v pořádku, mám z toho radost. Jídlo, pečení a vaření je další neoddělitelnou součástí mých dní (stejně jako tento blog). Každou chvíli mě napadají nové recepty, každou chvíli se dívám na nějaká cukrářská videa, každou chvíli o jídle a pečení mluvím. Pečení a jídlo je má "vášeň", v tom nejprostším slova smyslu.

- kdybych neměla tento blog, pravděpodobně bych nepoznala tolik úžasných lidí. Kdybych neměla tento blog, pravděpodobně bych nikdy nepoznala Terezku a nikdy bych se nepustila do tohoto projektu.

- kdybych neměla tento blog, pravděpodobně bych nedostávala ty krásné zprávy, které mi od vás chodí stále častěji a které mě neuvěřitelně těší a inspirují. Mám díky blogu, jak už jsem psala v předešlém bodě, opravdu možnost se seznámit s lidmi, se kterými bych asi normálně do kontaktu nepřišla a už jen proto to stojí za to.

- a vůbec, psaní mě těší a odmalička těšilo (tohle třeba se nezměnilo nikdy :)) a je to pro mě asi nejpřirozenější forma projevu.

Tričko vystihující vše! :)

Co bych chtěla předávat vám

- mám v sobě spoustu energie a ráda ji šířím dál. Dodává mi to další energii, když vidím, že se lidi v mé přítomnosti cítí dobře a snad se mi to (alespoň občas :)) daří i v psané formě. A když to pak takhle hezky funguje, tak ta energie tak hezky plyne mezi námi všemi a všichni se budeme cítit dobře :)

- chtěla bych, aby tento blog, popřípadě facebook, kde jsem aktivnější, bylo místem, kam se rádi vracíte. Kde si budeme psát mezi sebou, kde můžeme tvořit něco společně.

- píšu dost podobným stylem, jakým i mluvím (o čemž se můžete přesvědčit na fb stránce, kam jsem nedávno dávala svá videa :)), píšu tak, jak mi naskakují myšlenky, občas používám až moc uvozovek a závorek, ale z nějakého důvodu mi to tak naskakuje v hlavě a jen to reflektuju do písmen. Nemám potřebu se stylizovat do nějakých rolí, o kterých si myslím, že by mohly mít uspěch nebo by mohly být víc líbivé. Chci si s vámi tady na blogu a vůbec všude jinde povídat přesně tak, jak si povídám s lidmi okolo mě.

- uvědomuju si, kolik lidí na světě je jedinečných. Všichni do jednoho jsme zajímaví a chtěla bych, abyste po čtení tohoto blogu tento pocit měli. Že jste zajímaví. A že pro to nemusíte mít ani perfektní život plný blíštivých věcí, ani stohy "papíru" (tím myslím diplom) v šuplíku, prestižní práci a ani nemusíte mít každý den naplňěný aktivitami k prasknutí, abyste z toho mohli být tzv. "dobrý pocit", kolik jste toho zvládli a dokázali. Já osobně se považuju za šťastného člověka. Přestože objektivně nemám ani jedno z výše popsaného (no dobře, "papír" mám, bakalářský, a nestydím se za něj, zároveň mě ale rozhodně nedefinuje jako člověka a není to nic, co by vypovídalo o mně ani o tom, co umím.) Jsem šťastná, protože si uvědomuju, že tento život, minimálně v této formě, prožívám jen jednou. A že existuje jen a pouze v přítomnosti, a že věci se dějí a my máme tu jedinečnou šanci volby. Každý může být šťastný. Každý. A chtěla bych, abyste věděli, že se můžete cítit spokojeně a šťastně, i když možná vedete úplně "obyčejný" život. Je váš, je zajímavý.

- postupně bych ráda zlepšila design webu i fotky, to je něco, na čem bych chtěla pracovat, protože to už dlouho stojí na místě a neposouvá se to a popírá to tím mou filosofii o "změně" :)). Tak snad vydržíte

- a samozřejmě RECEPTY a JÍDLO!! :) To je stejně ten nejhlavnější důvod, proč jste otevřeli tento blog, ne? :) .. tak já už příště nějaký (recept) přidám :)

Exploring Oslo's gastro scene: První zastávky - espressobar pro fajnšmekry, nejlepší zmrzlina a můj oblíbený "hipsterský" podnik.

.. a tak myslím, že je čas přestat chodit kolem horké kaše a začít psát trochu konkrétně. Ráda bych vám představila první tři místa, kam se v Oslu vyplatí zatím. Jedno je vyhlášené výbornou kávou, druhé zmrzlinou a třetí je můj osobní favorit. Alespoň pro tento týden :).

Moje "tour" po oslovských podnicích zatím probíhá (takřka) bez problému. Občas sice zaprší, třeba jako dnes, a tak se snažíte si vychutnat kávu, zatímco vás studí nohy od promočených ponožek a zjišťujete, že i to má své kouzlo a občas musím v práci zůstat déle, protože je překvapivě plno a zatímco vedení předpokládalo během července opak, my, v menším počtu než obvykle, máme více práce než mimo tento "prázdninový měsíc" (na vysvětlenou, v Norsku mívá v červenci spoustu podniků zavřeno a tak má spoustu lidí volno a tudíž se předpokládá, že si uživají své "feriepenger" - "dovolenkové" peníze mimo domov) a tak někdy nestíhám jiné kavárny. Mimo tyto malé "zádrhele" mě to ale moc baví a těší mě, že jsem si z Edinburghu přivezla do Osla svou kuráž mluvit s baristy a prodávajícími. Vždy jsem se dost ostýchala a v posledních měsících se od této mé zakořeněné formy osvobozuju. 

Původně jsem měla v plánu tyto články psát tak nějak podle "kategorií" - třeba jen kavárny s nejlepší kávou, jen cukrárny atd., ale pak jsem si uvědomila, že by to nešlo ze mě. Můj život je tak různě propletený, plyne - plynule a pokud možno "v souladu", a rozhodně není nalajnovaný a proto by pro mě bylo nepřirozené tento blog podle předem daných kategoríí pokaždé psát. A tak je budu "škatulkovat" pokaždé jednotlivě. I tak doufám, že pro vás tyto články budou zajímavé alespoň tak, jako pro mě a že vás inspirují třeba k navštívení Osla a nebo dostanete chuť poznávat alespoň vaše město. 

A teď už opravdu - pojďme začít! :)

ESPRESSOBAR JAVA
"Pro pravé milovníky kávy a jednoduchosti"

Ullevålsveien 47

0171 Oslo

http://www.javaoslo.no/

V Javě jsem byla poprvé před dvěma lety. Mě a Radana tam vzala kamarádka a vyprávěla nám, že jde o jednu z nejlepších espressobarů v Oslu. Tehdy jsme si brali kávu s sebou a sedli si s ní v nedalekém parku. Víc si nepamatuju. A minulou sobotu jsem se do ní vrátila a budu se vracet pokaždé, když si budu chtít vychutnat opravdu dobrou kávu. 

Java, sídlící hned vedle vyhlášené cukrárny Pascal (tedy jedné ze tří, budu ji zmiňovat jindy) na celkově rušné ulici plné zajímavých podniků Ullevålsveien, je relativně malým místem a mimo špičku je za kávovarem jen jeden barista. S jedním konkrétním jsem se dala do řeči. Je z Finska, v kávě se vyzná a umí ji připravit opravdu vynikající. 

Java patří norské pražírně KAFFA, jedné ze čtyř významných pražíren v Norsku, a byla otevřená v roce 1997. Docela rychle se zapsala do povědomí a ve všemožných příručkách o "nejlepší kávě v Oslu" má své čestné místo. Myslím, že důvodů se najde hned několik. 

KAFFA má specifický vztah ke svým farmářům a oni sami sebe nenazývají "fair trade" společností, jako spíš "direct trade." Tudíž jejich kávová zrnka jsou opravdu pečlivě vybranou kvalitou. To samo o sobě ale ještě nic moc nezmaneá. 

I sebelepší káva, pokud není správně připravená, se dá zkazit. Java má vyškolené baristy, kteří navíc mají prostor se v práci věnovat jen kávě. O nic moc jiného v Javě nejde. Na malém pultu sice najdete pár croissantů a scones z Åpent Bakeri, tedy kavárny, kde pracuju (my od nich zase máme kávu), ale s obědem nepočítejte.

Prostor je jednoduchý a čistý. Nic vás v něm neruší. Nic nechybí, nic nepřebývá.

Pro mě velké plus byla hudba. Hrála Jamiroqui, což se k celé té atmosféře toho prostoru krásně hodilo.

Kávu si můžete koupit i domů a barista vám pomůže vybrat přesně tu podle vašich preferencí.

Abych byla upřímná, tak já osobně si černou kávu nebo samotné espresso moc nevychutnám. Ve většině případů si objednávám cappucino. Což je možná dobře, že v tomhle jsem "konzistentní", protože můžu porovnávat stejnou věc na více místech. Cappucino tu stojí 34 norských korun, což je taková regulérní oslovská cena. V tomto případě je ale velmi na místě, protože v tom malém šálku dostanete nápoj, který nebudete chtít nikdy dopít. 

moje hodnocení: 5/5

DOLCE VITA
"Nesuď podnik podle "obalu". Alespoň ne vždy."

Prinsens gt 22

0157 Oslo

http://www.dolce-vita.no/

Všímáte si, jak mi ti dva milí lidé uprostřed krásně zamávali? :)

Kdybych šla někdy okolo Dolce Vity, jakože jsem určitě několikrát šla, nikdy by mě nenapadlo se u ní zastavit a vejít. Z venku tato poměrně malá zmrzlinárna nacházející se hned kousek od hlavní třídy Karl Johans Gate, kudy vedou všechny tramvaje a autobusy, vypadá jako taková obyčejná cukrárna, kterých je všude spousta. A tak pokud jste jako já, a takto předem hodnotíte, tak radši nekoukejte ani na webové stránky a rovnou tam zajděte. Bez předsudků. Budete příjemně překvapení. Alespoň já jsem byla. Co se týče zmrzliny, přinejmenším. V nabídce mají 14 příchutí (včetně lískového oříšku, manga, maliny nebo kokosu, kterou jsem si dala) a .. hmm!! Upřímně říkám, že lepší zmrzlinu jsem ještě nejedla. Nikde. Za kopeček sice zaplatíte 35 norských korun, ale jsou to kvalitně vyhozené peníze, věřte mi. Kávu mají v Dolce Vita takovou průměrnou, pokud na ni zrovna máte chuť a nejste poblíž třeba Javy, tak si ji dejte, nic tím nepokazíte :). Objednávat si budete pravděpodobně u Itala a může se vám stát, že vám bude těžko rozumět, jako paní předemnou. Co mě trochu překvapilo a zarazilo bylo, že prodávali evidentně koupené sušenky (oreo, bicotti) a to jsem tam původně šla hledat pravé sicilské canolli. Tak ty tam nehledejte! Do Dolce Vity zajděte, pokud máte cestu kolem a chuť na něco sladkého a zároveň kvalitního. Myslím, že je to dobré místo i pro první/druhé rande, třeba. Ovšem pokud si tu zmrzlinu vezmete s sebou :). 

moje hodnocení: 3/5

LAUNDROMAT CAFÉ
"Ráj každého hipstera"

Underhaugsveien 2

0254 Oslo

http://www.laundromat.no/

Café Laundromat je poslední dnešní zastávkou. Tento podnik v srdci čtvrti Bislett jsem vám představovala už ve valentýnském příspěvku. Pro mě je to jedno z nejvíc "cool" míst v Oslu. Koncept prádelny/knihovny/kavárny/baru může znít až trochu přeplácaně, ale Laudromat je pravý opak. V tomto podniku do sebe všechno krásně zapadá. Všechno tam má své místo a cítíte se tam prostě dobře. A chcete zůstat. A vracet se. V únoru jsme si s Radanem dávali jen kávu, já jsem tentokrát "přitvrdila" a při (nenápadném) pozorování okolních lidí, kteří si vychutnávali své barevné a čerstvě vypadající pokrmy jsem neodolala a na obědo-večeři jsem si dala "Laundromat Burger". S portobello houbou, šťavnatým masem a sýrem rozpuštěným navrchu. Jídlo bylo vynikající na pohled i na chuť a cenově (cca 150 nok), v porovnání s ostatními norskými podniky, docela ucházející.

Proč zajít do Café Laundromat

Nachází se ve zmíněné čtvrti Bislett, což je krásná čtvrť, relativně lehko dostupná i z centra, a plná dalších skvělých míst. Např. Espressobar Java je taky na Bislettu :).

Laundromat je moderní, "vibrující" místo, kde si můžete dát vyprat své oblečení a při čekání si vychutnat šálek (dobré!) kávy a začíst se do jedné z 4000! dostupných knih.

Otevřeno mají už od 7mi ráno, takže pro ranní ptáčata je to ideální. 

Obědové menu mají až do 5ti, protože respektují fakt, že ne všichni se "stíhají" naobědvat do dvou.

Večer a v noci se podnik mění v bar a na výběr máte z nespočet kvalitních piv a jiných drinků. 

V Laundromatu se přirozeně mluví spíš anglicky, což pro nás cizince může být spíš přínosem!

Je tu velká koncentrace "hipsterů", ať už si pod tím představíte cokoliv :).

Bavila jsem se se slečnou číšnicí a vyprávěla mi o dalších "cool" podnicích v Oslu. V jednom z nich pracuje její přítel, který pochází z Prahy :). A celkově moc milá obsluha. A příjemná hudba.

Pokud máte cestu do Osla, Laundromat nevynechejte. Fakt. A vemte s sebou i špinavé prádlo! :)

moje hodnocení: 5/5

A to je pro dnešek vše! Piště mi do komentářů nebo na facebook, jestli se vám článek líbil/přišel užitečný a klidně i výtky a/nebo pokud se vám nelíbil. Snesu i kritiku, nebojte :). Mějte se krásně!