Thursday, January 29, 2015

Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou

Jedna hodina v noci a já se zvedám z gauče, na kterém se mnou sedí Radan, který solidárně (a nebo prostě proto, že se mu nechtělo) nešel spát a byl vzhůru se mnou. Mně spát nešlo. V jednu dvacet se oblékám do bundy, už týden nosím Radanovu, protože je teplá, příjemná a líbím se si v ní :), dávám Radanovi pusu na dobrou noc a vyrážím. Beru s sebou foťák, který jsem spontánně pojmenovala "Almond" (Radan mu říká "mandľa", ach jo) a po cestě fotím například absolutně prázdnou silnici nebo značku T jako t-bane (norské metro), prostě samé super věci :) ... doklouzám se až před kavárnu a ještě pár minut čekám na Geira. Po jeho příjezdu už to má docela rychlý spád...

.. o den později, kolem poledne, sedím v jiné kavárně s výhledem na fjord a hrad Akershus, před chvilkou jsem dojedla mrkvový cupcake a upíjím z cappucina, které už stihlo vychladnout. Hraje tu příjemná hudba a atmosféra a prostředí je tu jako stvořené na psaní článku... Že jsem právě popsala dokonalé klišé blogerského světa? Tak trošku. Ale je to příjemné klišé, pro mě :). Každopádně, konec okecávání, vraťme se k tomu "jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou" .. a pěkně od začátku.

Příprava skoleboller byla jednou z nejzábavnějších. Hlavně ta část, kdy je po upečení potíráte sladkou glazurou
a "namáčíte" v kokosu. Skolleboller byly včera výhradně moje práce. Vypadají dobře, co myslíte? :)
"Tak přijď na mou noční směnu." Přesně touto větou to celé začalo. V první půlce prosince loňského roku. Na Julebordu jsem totiž našemu pekaři Geirovi vyprávěla o tom, že ráda peču, že se ráda učím a že bych se tomu chtěla věnovat i dál .. a tak, když jsem se po skoro měsíci volna stráveném doma v ČR vrátila zpátky do Osla a do práce, jeho první promluvená slova mým směrem zněla "Tak co, kdy tedy přijdeš?" "Příští středu bych mohla? To mám volno." "Tak jo." "Tak jo."

čerstvě upečené rozinkové buchty. Další klasicky norská záležitost.
Geir může mít něco přes padesát a pekařem je už více než třicet let. Každý den, od pondělí do pátku, peče stovky "boller", desítky švédských žitných chlebů i olivových a rajčatových chlebů foccacia (jak je jenom skloňují?). Má v tom za ty roky svůj systém. Je rychlý, efektivní a všechno v jeho podání vypadá neuvěřitelně jednodušše.

Nechal mě zkoušet všechno. 

  • Odměřovat, modelovat, válet, míchat, "vázat" skořicové suky, plnit skolleboller i péct borůvkové a malinové muffiny. A "koupat" olivový a rajčatový chléb v olejové lázni. Ladně a elegantně. :)

A o co jsem v "pečícím světě" moudřejší?
  • Vysvětloval mi, jak dlouho je potřeba hníst těsto na kynuté "bolle/buchty", i to, že těsto na brioche, které je bez mléka, je dobré si připravit den předem, protože potřebuje na 4+ více hodin do lednice. 
  • Všechny "bolle" (ta bez ničeho, čokoládová, rozinková, skořicová i skoleboller) se připravují ze stejného těsta a rozlišují je jen těmito přidanými příchutěmi. 
  • Naučila jsem se modelovat těsto na brioche a zjistila, jak to udělat, aby byl každý jednotlivý kousek celistvý a pevný... Zatímco prvních pár bochánku vypadalo po vykynutí nevzhledně a neforemně, protože jsem se z nich snažila udělat kuličku dlaní, po Geirově zásahu a vysvětlení, že musím silou modelovat o stůl už každý další vypadal k světu :)
  • Geir nechává vajíčka v pokojové teplotě, protože jen tak z nich dostane i poslední kapku bílku. Připravuje si je předem a rozklepnutá vajíčka pak dává v uzavřené láhvi do lednice. 
  • Při práci s kynutým těstem se vždycky vyplatí mít hodně pomoučené ruce.
  • Je výhoda, když máte "váhovou představivost", ušetří to velké množství času při odvažování jednotlivých kusů těsta. Mně to moc nešlo a to odebírání/přidávání 15-20g pětkrát po sobě mi tak trochu ubíralo na "profesionalitě" :))
  • Při plnění skolleboller vůbec nemusíte dělat uprostřed těsta důlek. 
  • Nejvíc zábavná a kreativní je příprava skořicových suků. I to chce ale grif. "Umotala" jsem jeden suk za stejnou dobu, za kterou jich Geir udělal osm. Ehm.
  • Obyčejné nůžky můžou zeefektivnit přípravu. A láhev od olivového oleje taky
  • A samozřejmě, to co všichni víme, "practice makes perfect" :).
A tady můžete vidět "menší" rozdíl mezi velkou brioche, co stříhal Geir (ta první zleva) a tu mou, moc "neostříhanou"
vedle ní. A ty malé za nimi jsou cukrové brioche, některé z nich trochu ztratily tvar, což fotka nezachycuje. A Geir
to hezky okomentoval, že alespoň je vidět, že jsou "handmade" :)
Brioche s borůvkama a smetanou a brioche s vanilkovým krémem a malinami. I ty jsem dělala celé sama.
Právě na ně, na vytvoření důlku, se používá ta láhev od olivového oleje :)
A muffiny. Pro mě jediné těsto, se kterým jsem měla opravdovou zkušenost ještě předtím, než jsem přišla :).
Užívala jsem si každou sekundu. Hodně jsem se ptala, zkoušela a cítila se ve svém živlu, přirozeně, uvolněně a spokojeně. A vidět pak, kolik jsme toho za těch necelých šest hodin stihli .. to byl taky příjemný pocit... takový "hmatatelný" a "foremný" výsledek. I takové jsou někdy potřeba :).


12 comments:

  1. gratuluju.. už jsem se těšila, až to do pekárny půjdeš vyzkoušet... já jsem skollery dělala jen jednou - a raději to nebudu komentovat...viním z toho ovšem recept ;)

    Popis celé noci zní naprosto úžasně... a určitě to byla výborná zkušenost. Musím se přiznat, že tvoje odhodlání obdivuju.. je krásné, že víš, co chceš a pomalu a jistě si za tím jdeš... takže jen tak dál a hodně štěstí při pečení :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj efCZo, děkuju za krásný komentář :).

      Já jsem skoleboller dělala předtím taky jen jednou, jsou i tady někde na blogu, ale ty se s těmito, co jsem pekla včera, nedají vůbec srovnat. Budu je muset zkusit upéct doma znovu a recept poupravit. A pak je budeš moct zkusit ještě jednou, co ty na to?

      Byla to skvělá zkušenost a zážitek a myslím, že ještě budu mít příležitost ho zažít znovu :). Pro mě je pečení obrovská zábava a naplňuje mě už jen to věnování se tomu. Nějaké sny, přání a plány v této oblasti mám, ale nelpím na nich, ani se na ně neupínám, jen dál dělám, co mě baví a tak, jak nejlépe umím, a ostatní vyplyne samo :) .. Měj se moc hezky, Terez

      Delete
  2. Ahoj Terezko, tak to závidím a gratuluju k příležitosti! Pro mě to zní úplně pohádkově! Musel to být skvělý zážitek, ale pracovat takto každou noc i velká dřina, co? Já mám nepravidelné pečivo ráda úplně nejvíc, ať sladké nebo slané. Nejradši mám takové ty divně popraskané chleby, vždycky vybírám ten, protože to prostě chutná líp :D Nebo je kousek víc upečený a křupavý atd. Myslím, že má šéf pravdu s tím handmade ;) Doufám, že dostaneš další možnost na pečení a zase se pochlubíš! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Baru, děkuju za milý komentář :)

      Byl to úžasný zážitek a zkušenost, a máš pravdu, že kdyby se to tak pro mě dělo každou noc, byla by to i docela dřina. I když, pokud máš takto nastavený režim, asi se to dá. Jen máš pak přehozené dny a noci :). Navíc pečení pořád těch stejných věcí každý den musí být po čase i velký stereotyp, ale zase si v tom potom "mistr" .. I tak, pokud si jednou otevřu kavárnu, chtěla bych v ní mít víc "promněnlivých" zákusků, abych mohla pořád zkoušet něco nového :) .. křupavé popraskané chleby jsou nejlepší, souhlasím. :) A znovu píšu, že až budeš v Oslu, tak "musíš" k "nám" do kavárny zajít, takových popraskaných a vynikajících tam máme hned několik druhů :)). Měj se krásně, Tereu

      Delete
  3. To musela být skvělá zkušenost, to bych také jednou ráda zažila:)
    Krásné a chutné fotky:)
    Šárka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju, Šárko :). Doufám, že se ti podaří si to splnit :).

      Měj se hezky, Terez

      Delete
  4. ty fotky jsou parádní..úplně se mi sbíhají sliny :((

    http://gethealthyandfitwithus.blogspot.cz/

    ReplyDelete
  5. Je super, když někdo dostane takvou možnost!:)
    Jenom pokračuj v to, co tě baví!:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Chris, děkuju! Měj se moc hezky, Terez

      Delete
  6. Ahoj Terez,

    Parádní článek. Ovšem nejvíce se mi líbí jak na začátku popisuješ, jak sedíš v kavárně s výhledem na fjord... Tohle je skvělý blog a ty moc zajímavá osobnost. Držím palce do budoucna.

    S pozdravem,

    Veronika

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Veroniko,

      děkuju za milý komentář, moc mě potěšil :).

      I tobě krásné dny, užívej si všechno naplno. :)

      Terez

      Delete