Kokosmakroner aneb kokosové pusinky na norský způsob / Norwegian coconut cookies

V posledních dnech jsem strávila několik hodin projížděním norských serverů a hledáním toho "správného" vánočního cukroví, které by vás mohlo inspirovat k tomu, abyste si ho doma upekli i vy. A nějaké jsem i našla. Jenže recept na perníčky má téměř každá domácnost svůj, další cukroví, třeba takové sirupové sušenky mě moc nezaujaly a ostatní kousky se nápadně podobaly těm našim českým. Třeba na krumkake, to je takový úžasně chutný tenký kornoutek potřebujete speciální "přístroj", podobný vaflovači, bez kterého se to udělat nedá. Jedla jsem je v práci a úplně si je zamilovala. Letos to sice na nákup onoho přístroje nevidím, ale třeba příští rok už by to šlo.

Ale já celkově moc nejsem na pečení cukroví. Paradoxně. Když jsem byla malá, občas jsem pomáhala babičce a později tetě, ale doma jsme nikdy nic nepekly, právě proto, že babička i teta vždy napekly i pro nás. Letos pro změnu nemám moc kdy. 22hého letím na Vánoce domů, tak možná 23tího ještě něco upeču, jen tak, pro vůni. 

Přesto jsem ale nechtěla nechat vánoční sezónu bez povšimnutí, nehledě na to, že někteří z vás si přáli recepty na vánoční cukroví a já vaše přání ráda plním :). Nakonec jsem vybrala recept na norskou obdobu kokosovým pusinek, které patří mezi mé nejoblíbenější. Původní plán byl, že připravím těsto a pomocí zdobícího sáčku udělám krásné pusinky přímo na pečící papír. Plán se mi zhroutil hned záhy, když jsem zjistila, že to kokosové těsto v tom sáčku jednoduše uvízlo a nechce ven. Takže plán B. - zploštělé kuličky pomocí ruky, které jsem ještě vylepšila kuličkou marcipánu uprostřed. Na další recept s marcipánem se těšte zítra.

Tyto kokosky jsou jednoduché a rychlé, jsou křupavé a šťavnaté a krásně voní. Prostě win, win. :)

Facebook 

Juletid i Oslo aneb předvánoční čas v Oslu

Letos je to první rok, co se mi poštěstilo trávit předvánoční čas v tomto krásném norském hlavním městě. Díky tomu, že pracuju v restauraci servírující tradiční norskou kuchyni, jsem mohla ochutnat většinu místních vánočních specialit a zjišťovat na určitém vzorku lidí, který z nich si dá rakfisk, pinnekjøtt a nebo kdo radši zvolí lutefisk. Ve volném čase se zase bavím procházením po centru města a pozorováním těch vánočně naladěných lidí, kteří si pečlivě vybírají mezi pletenými rukavicemi, šálami a svetry se severskými motivy na vánočních trzích. Mezitím se ve velkém prodává elkburger, tedy burger z losího masa. Ulice jsou krásně vyzdobené, v obchodech hraje vánoční hudba a jsou plné "dárkově" laděných produktů. Až do dnešního rána jsme se ale obešli bez sněhu. Ještě o půl třetí ráno, kdy jsem přišla domů z práce, nebylo po sněhu ani památky. A když jsem ráno (no dobře, dopoledne) otevřela oči, první co jsem viděla bylo alespoň pět centimetrů čerstvě napadeného sněhu. Zatímco jsme s Radenem připravovali voňavé vafle, viděla jsem z okna procházet rodiny s malými dětmi sedícími na bobech, kteří toho hned využívali.

Odpoledne jsem se rozhodla vyrazit do města, protože jsem chtěla využít mého nedávného zjištění, že před svátkama jsou obchody otevřené i v neděli a taky toho, že mám konečně volno. Navíc jsem nechtěla rušit Radana, který píše svou diplomovou práci. Hned v T-bane (norská obdoba metra, která ale kromě několika zastávek v centru města není pod zemí) mě potěšil pohled na mladé rodiče s jejich třema malýma holčičkama, kteří se bavili tím, že se tatínek nadýchal hélia z balónku a něco jim vyprávěl. Bylo to milé :). Vystoupila jsem na zastávce Nationaltheatret, která je společně se Stortinget a Jernbarnetorget situovaná v centru, jen kousek od Národního divadla a královského paláce. Přestože bylo teprve čtvrt na čtyři, už byla skoro tma. Vůbec to ale nevadilo, protože alespoň lépe vyniklo vánoční osvětlení. Prodírala jsem se vánočními trhy, občas se u nějakého stánku zastavila, tu a tam to zavonělo zmíneným losím burgerem, nebo praženými mandlemi v cukru a pákrát jsem se mi stalo, že jsem málem spadla díky klouzavému sněhu. Po dvou hodinách brouzdání po městě jsem se vydala domů a když mi trochu rozmrzly ruce, pustila jsem se do psaní tohoto článku.

Pokud žijete v Norsku a pracujete tady, čeká vás před Vánoci spoustu příjemných "záležitostí". Například v prosinci se vyplácí jen poloviční daně, takže se všichni snaží v listopadu pracovat co nejvíc :). Firmy také pořádají tzv. "julebord", kdy své zaměstnance vezmou do nějakého podniku a zaplatí jim většinou tříchodové menu a nějaký ten drink k tomu. U nás v restauraci máme denně alespoň jednu takovou událost už dobré tři týdny a nikdy se to neobejde bez spousty vánočních piv a ve Skandinávii tak oblíbeného Akevittu. Většinou se takto sejde 15-40 lidí, a přiznám se, že když jsem v práci začínala a v rezervacích viděla, že bude tolik lidí najednou, dost mě to vyděsilo. Záhy jsem zjistila, že starat se o tolik lidí je skoro jednodušší než mít víc stolů po míň lidech, protože už mají předvybraná jídla a jediné co je potřeba je to jídlo přinést (a pak odnést talíře) a starat se, aby všichni měli stále co pít. Navíc jsou tito zákazníci většinou dobře naladění a tak je vlastně radost je obsluhovat. U nás v restauraci se podává buď menu obsahující krémovou polévku z topinaburu jako předkrm, pinnekjøtt (což je silně slané jehněčí nebo skopové maso) s bramborama a tuřínovou kaší) jako hlavní chod a omelette norvégienne jako dezert. Druhá varianta jsou smažené bramborové a tresčí kuličky (klippfisk), vepřový bůček se zeleninou a multekrem (vyšlehaná smetana s moruškama).

Nás čeká julebord až v lednu, protože teď máme každý den plno a nemůžeme si to dovolit. Jsem na to dost zvědavá. (ed. 8.12.2014 - nakonec jsem ho nestihla, ale za to si ho užila letos. :))

V úterý jsme s Radanem pozvaní na příjemný večer u Terezky v Oslu na který se moc těším, protože jak sama na svém milém blogu píše, co se týče večírků, je detailistka a perfekcionalistka. A já se zítra konečně pustím do nějakého toho vánočně laděného pečení. Tak se těšte :).

Fusilli s hřebenatkami na víně / Fusilli with scallops

Na hřebenatky (moc mi "nevyhovuje" tento český název, tak to budou prostě scallops) koukám kdykoliv kolem nich projdu v obchodě už dobré dva roky, tedy od doby, co jsem do Osla začala jezdit. A poté, co jsem začala sledovat amerického MasterChefa jsem po nich toužila ještě víc, protože Gordon vždycky tak chválil ty "perfectly seared scallops", že nejde nic jiného, než na ně mít prostě chuť. Navíc je mám nejradši i na sushi a vždycky si kousek se scallopem nechávám na konec.

Nikdy jsem je ale nekoupila, protože mi to přišlo drahé. Asi 12 ks za 70 nok (230kč). Minulý týden jsem ale pracovala 6 dní a odrazilo se to na dýškách a tak jsem si jednoduše řekla, že jednou za čas si můžeme dopřát něco dražšího .. a rovnou jsem vyrazila i do Vinmonopoletu a koupila suché bílé víno, že budu "stylově" vařit i s ním :). U pokladny jsem prodavačovi automaticky ukázala občanku, protože by ji po mě stejně chtěl (mají tam dokonce i takovou cedulku, která říká, že všichni, co vypadají pod 25 musí ukázat ID, i když na to, abys mohl alkohol pít nebo i koupit, musíš mít 18 a nebo 20, pokud chceš koupit alkohol nad 22%).

Recept jsem si v podstatě vymyslela a i když určitě není nějak vyjímečný, třeba někoho z vás inspiruje. :)

Facebook

Tilslørte bondepiker aneb jablka se šlehačkou a sušenkami / Apples with whipped cream and biscuits

O Tilslørte bondepiker, což v doslovném překladu znamená "zahalené rolnické dívky" jsem se poprvé dozvěděla v práci. Když jsem tam nastoupila, měli tento dezert ve večerním menu. Momentálně už v nabídce není, ale stejně mi utkvěl v paměti, protože mi přišlo hrozně originální podávat dezert ve skleněné dóze, což je nejtradičnější způsob prezentace. Ve smlouvě mám, že nesmím veřejně prozrazovat recepty, které podáváme, ale já recepturu naší restaurace stejně neznám, takže by to mělo být v pohodě :).

Co jsem začala pracovat v Tranenu, tak se na mě sype spousta a spousta norských specialit, o kterých jsem nikdy dřív neslyšela. A postupně bych ráda alespoň některé z nich vyzkoušela a podělila se s vámi o ně. 

Tento dezert je dost jednoduchý na přípravu a je nepečený, lehký a šťavnatý, podle mě se docela dost hodí jako sladká tečka po dobrém jídle. V původním receptu se nejčastěji používá strouhanka z rýžového chleba, ale v modernějším pojetí se tilslørte bondepiker dělá s klasickýma sušenkama. Nejlepší je podávat ho ve zmíněných skleněných dózách, ale můžete použít jakékoliv skleničky, třeba na víno :).

Facebook 

Skoleboller aneb. "školní buchty" / "school buns"

A tak jsem se konečně pustila do něčeho opravdu typicky norského. Noři jsou milovníci tzv. "boller", tedy volně přeloženo buchet a tak si v sebemenší kavárničce, ale i v supermarketech po celém Norsku můžete koupit rozinkovou, skořicovou, kardamonovou, čokoládovou a samozřejmě školní buchtu. Ta mi přijde, že je snad úplně nejoblíbenější. Třeba v práci, když se neprodají (což se nestává často), tak o ně bývá skoro boj. A zákazníci, vždycky když si ji kupují, tak se tak nějak šťastně usmívají :). Původně se skolebolle přibalovala na svačinu dětem do školy, proto ten školní název ..

Kynutého těsta jsem se dlouhou dobu podvědomě bála jako čert kříže. Vlastně to bylo teprve podruhé, co jsem se do něj pustila a poprvé, kdy jsem zjistila, že je to vlastně docela jednoduché. Zjistila jsem, že se prostě jen moc bojím a především věcí, které vůbec složité nejsou. A co vlastně je fakt složité, že? Tím teda nechci říct, že by moje skoleboller byly nějak předpisově dokonalé, ale jsou "dokonalé" ve své autentičnosti, že každý vypadá trošku jinak a je na nich vidět ten nádech "domácího pečiva" :). Příště budou možná vypadat víc ukázkově, ale v konečném důsledku jde prostě o to, že potěšily a udělaly radost. A s Radanem jsme se shodli, že chutnají vlastně lépe než ty, co nosím z práce (no, fandím si trochu :)). Dnes to posoudí ještě další čtyři lidé, protože přesně tolik jich Radan donese na narozeninovou oslavu jeho kolegu. Jsem zvědavá, jaká bude odezva. A jsem zvědavá i na vás, jestli se do nich pustíte a jaké budou výsledky. Tak mi je pak kdyžtak pošlete! :)

původní recept najdete tady.

EN: So I finally baked something typically Norwegian. Norwegians loves these so called "boller", buns in English, so in every little cafeteria or even grocery store in whole Norway you can buy raisin, cinnamon, cardamon, chocolate or this school bun. It seems to me like this skolebolle is the most favorite one. For example, at work when there is some skolebolle left (which does not happen very often), there is almost a fight for it. And when the customers are buying them, they always have this happy smile on their face :). Originally was skolebolle packed as a snack for kids to school, that is why it is called this way ..

I was always very afraid of sourdough dough. Basically, this was my second time working with this type of dough and my first time I realized that it is really not that difficult. I realized that I am afraid of things way too much and mostly I find out it is not so hard. What is really THAT hard, anyway? I do not want to say my skoleboller are perfectly perfect but maybe they are "perfect" in their authenticity, that each of them looks a little bit differently and you can see they are really homemade :). Maybe next time they will look more "properly" but I guess that is really not the point. They made me and Radan happy and we even agreed that they taste better than the ones I am sometimes bringing from work :)). Radan just went to a birthday party and took the last for with him so I am curious about the feedback. And I hope you will try them as well and maybe share your thoughts and picture with me. :)

The original recipe is here.

Pomerančové cupcakes s čokoládou / Orange cupcakes with chocolate

Ještě nikdy jsem nepekla cupcakes. Napekla jsem už spoustu cookies a celkem dost muffinů, ale nikdy ne cupcaky. Vůbec nevím proč, fakt ne. Asi jsem si myslela, že je to hrozně složité a muffiny jsou mnohem jednodušší, nebo já nevím co. Mám ale dnes volno v práci a jsem sama doma, protože Radan v práci je a jen tak z ničeho nic mě napadlo, že upeču cupcakes. Tohle "heslo" jsem následně zadala do googlu a hned první odkaz, na který jsem klikla, se mi zamlouval. Je z BBC food a najdete ho tady. Navíc jsem všechny imgredience měla doma, tak jen stačilo vytáhnout máslo z ledničky, aby se stihlo dostat do pokojové teploty, než budu chtít připravovat polevu. Příprava mi přišla fakt dost jednoduchá a myslím, že teď budu mít nějakou dobu období experimentování s cupcaky (i když jsem trochu opožděná, teda). Jen si budu muset pořídit nějaké nové košíčky, mám jen tyto jedny a tak fotky muffinů z minulého článku a dnešních cupcaků vypadají dost podobně (nehledě na fakt, že mi můj "mobilový fotoaparát" přijde čímdál míň kvalitní.).

Co se týče chuti, tak jsou tyto cupcaky fakt vy-ni-ka-jí-cí, ani jsem to nečekala. Naštěstí jsem většinu odnesla k Radanovi do práce (jinak bych jich sama snědla alespoň pět a to by moc dobré nebylo). Zrovna měli s kolegama přestávku a obědvali. Po asi 10ti minutách, co jsme odešla mi Radan volal, že mi kolegové chtějí něco vzkázat a v telefonu se ozvalo: "dobréééééé". Radan je asi naučil nové slovo :).

EN: I have never baked cupcakes before. I have baked many cookies and quite many muffins, but never cupcakes. I have no idea why, really. I guess I must have thought it is something reaaally difficult and muffins are much easier to make or I do not know what. But I have day off from work today and I am home alone since Radan is obviously working and so I came up with and idea to make cupcakes. I put this word (cupcakes) to google and the first link that caught my eyes was also the one I picked as an inspiration. It is from BBC food and you can find it here. Plus, I had all the ingredients at home already so the only think I had to do in advance was to take out butter from the fridge so it would get into room temperature just in time for making the frosting. I found the preparation really easy and I think I will have a "experimenting with cupcakes" phase from now on. But I will have to buy new cupcakes cups, I have just these ones I used for the muffins in previous recipe as well so the pictures looks almost the same (not to mention the fact that my "cell phone camera" is starting to take really bad pictures).

When it comes to taste of these cupcakes, they are de-li-ci-ous, I did not even expect that. Fortunatelly, I brought most of them to Radan´s work. He and his colleagues were on a break at that time and they were just eating lunch. Radan called me about 10minutes after I left and told me he has a message from his colleagues and then they were all screaming "goooood" in Czech. Radan taught them a new word, I guess :).

Facebook

Tvarohové muffiny s ořechy / Muffins from quark with nuts

Tento týden mi oficiálně začala práce. Mám za sebou docela úspěšné čtyři dny, když jsem pracovala první - tedy obědovou - směnu a připravovala jsem spoustu kafe (a baví mě to čímdál víc), odnosila nespočetné množství egg benedict a florentine a halibuta a speciálně připravěné tresky ... taky se měnilo menu, takže právě nabízíme (ještě víc) tradiční norské speciality a to jak dopoledne/odpoledne, tak večer. Každý den se taky naučím pár dalších slovíček a některé (úplně základní, teda, abych si nevymýšlela) konverzace jsem schopná "utáhnout" i bez "Kan jeg snakke på engelsk med dere, vær så snill? (Mohla bych s vámi mluvit anglicky, prosím?" a následném přepnutí do angličtiny. To mi dělá radost, i když mi ta norština stejně často příjde směšná. Ale kdoví, jak na cizince působí čeština :).

Dneska mě čeká večerní směna a přiznám se, že jsem trochu nervózní. V menu je nově nespočet různých aperitivů a dalšího alkoholu a měnil se i vinný lístek a já toho o vínech a celkově o alkoholu fakt moc nevím. Vždycky, když kvůli tomuto "propadám panice", snažím se uvědomit si, že je to přece jenom restaurace, nejde o životy lidí ani o nový vědecký objev ani o nic jiného "velkého". Vlastně naopak, jde o zábavu, o příjemně strávený čas a víceméně by to mělo platit pro zákazníky i číšníky a kuchaře a tak. Navíc tam večer bývá manažer, který je zároveň i sommelier, takže když bude třeba, určitě mi pomůže .. že jo? :)

Ale asi bych už mohla začít psát o dnešním receptu. Vždycky píšu takové úvody, které s receptem nemají nic společného. Ale já mám vždycky potřebu se podělit o novinky ...

V úterý nám konečně dorazila trouba i lednička (ti, co mě sledují na facebooku, tak asi ví) a včera jsem se konečně pustila do pečení. Musím říct, že tato trouba, přestože je secondhandová je mnohem lepší, než ta, co jsme měli v tom původním ubytování ...

U Radana v práci teď mají takovou krabičku, kam každý dává nějaké koruny a když se vybere určitá částka, tak něco upeču. Hrozně mě těší, že se už něco vybralo a protože každou sobotu (tedy dnes) mají všichni co v ten den pracují společnou snídaní, tak mi to přišlo jako dobrý nápad, upéct něco zrovna na dnes. Díky Verči z ghetta, která v Norsku před pár roky strávila semestr (nebo dva) na erasmu, jsem konečně v norských obchodech objevila něco jako tvaroh. Teda, on to je tvaroh, chutná fakt dost podobně jako ten náš ve vaničce, možná i o něco lépe, jak i Verča podotkla. Mají ho i ve vanilkové verzi, kde v každé lžičce objevíte spoustu zrníček z pravé vanilky. Je moc dobrý a ani ne moc sladký, což mi vyhovuje. A Radan z nedávné návštěvy domova přivezl  asi kilo a půl čerstvých vlašských ořechů a já mám ještě stále alespoň půl kila těch pekanových. Takže ořechy a tvaroh byly suroviny, které jsem chtěla použít. Nakonec jsem se rozhodla udělat muffiny, za prvé, protože se hodí na snídani a za druhé, protože je nedávno moje kamarádka Sára zmiňovala na fb stránce, že by na nějaké chtěla recept.

Myslím, že chuťově jsou to zatím nejlepší muffiny, které jsem zatím upekla. Díky tvarohu mají vláčnou konzistenci a ořechy v nich krásně křupou. :) Jedla jsem dnes jeden na snídani s trochou kakaa a je to skvělá kombinace. I když už mám zas trochu hlad. Možná je to spíš lepší jako svačina :)).