Touha po dokonalosti

Před pár dny jsem viděla Černou labuť. Film, který v poslední době nenechá lhostejným snad nikoho. Protože možná každého jinak, ale všechny zasáhne. Já od něj možná - po tom všem, co jsem četla a slyšela, čekala "něco víc", ale nemůžu se zbavit pocitu, že od toho okamžiku co jsem ho viděla, se ve mě něco pohnulo. Neodcházela jsem z kina šokovaná. Spíš nabitá energií a takovým nějakým "odhodláním". Mám spoustu plánů a mám spoustu představ o tom, co bych ráda dělala, čím a kým bych chtěla být, ale často se přistihnu spíš u toho snění, než u samotného plnění si těch snů.

Postava, kterou v Černé labuti ztvárnila Natalie Portman, touží po dokonalosti. Chce, aby každý její pohyb byl perfektní, aby ona byla perfektní a sahá tak na dno svých možností a zápasí sama se sebou. Samozřejmě, že to, co je vyobrazené v tom filmu je extrémní, ale stejně mi to nedá, musím nad tím pořád přemýšlet.

Vlastně ani netoužím být dokonalá. Koneckonců, co to znamená "být dokonalá"? Každý vám odpoví něco jiného. Ale například jsem si vždycky přála být více komunikativní, spontánní, společenská, chtěla jsem poznávat nové lidi a povídat si s nimi... 2 muži mě tento týden zastavili s pozváním na kafe. Nešla jsem. Ani jednou. Ano, samo o sobě to může být nebezpečné (co byli zač? co doopravdy chtěli?), ale na druhou stranu se sama okrádám o možnost vylézt z vlastní ulity, ze své komfortní zóny. Možná je to tím, že jsem ve skutečnosti spokojená s tím jak to je (a vůbec, proč mě lidé zastavují na ulici nenamalovanou, s rozcuchanými vlasy - není to právě proto, že asi působím spokojeně a jde to vidět?). Možná, že si jen přeju být otevřenější, protože bych se v obecném měřítku (který jsem si ale vlastně utvořila já sama) přiblížila dokonalosti. Jenže já taková nejsem. Ve skutečnosti jsem hodně konzervativní a hodně stálá a když si někoho připustím k tělu, tak už tam většinou zůstane. A ve skutečnosti nemám potřebu ten okruh lidí, které kolem sebe mám, zvětšovat.

Další věc, na kterou mě Černá labuť přivedla, je tanec. Baletní scény v tom filmů jsou božské. Nadpozemské. Tanec je jediná záliba z těch mnoha, kterými jsem prošla, u které jsem vydžela. Kterou jsem si pustila k tělu. A už dlouho jsem se jí nevěnovala. Ale od tohoto týdne začnu. I díky Černé labuti. A splním si tak jeden ze svých plánů :).

osud? .. fate? ..

Věříte na osud? Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdybyste se neocitli v určitém okamžiku na určitém místě, kdybyste nepoznali určité lidi a kdyby tudíž váš život a vaše rozhodnutí a činy ovlivňovali úplně jiné věci a úplně jiní lidé?

Já ano. Mně například velmi ovlivnil workshop. Skupina lidí, která se každoročně schází na plumlovském zámku. Díky workshopu jsem se naučila spoustu věcí, dospěla jsem, poznala spoustu skvělých a zajímavých lidí a v neposlední řadě se na něm seznámila s člověkem, který mě okouzlil v mnoha různých směrech a který se stal jednou z nejdůležitějších součáští mého života .. ale jaké by to bylo, kdyby se workshop pořádal jinde, já bych o něm nikdy neslyšela a nic z toho, co jsem teď popsala, bych neznala? Jsou to samozřejmě jen úvahy. Protože když se na věc podíváme z jiného úhlu, tak stejně tak můžeme tvrdit, že se všechno děje z nějakého důvodu ..

A ať je to jakkoliv, jsem za to, co jsem prožila a koho jsem poznala vděčná. Mimoto, že mám úžasnou rodinu, máme skvělé vztahy a jsme zdraví, tak dělám školu, která mě baví, navíc v Praze - kouzelném městě, mám skvělou nejlepší kamarádku, mám kolem sebe sympatické lidi a muž, kterého jsem zmiňovala a kterého jsem možná trošku "osudově" před třemi a půl lety poznala mi, společně s jeho rodinou, dává důvod, proč být spokojená :). A já opravdu jsem.

EN: Do you believe in fate? Have you ever thought about how would it be if you haven´t been on certain place in certain time, if you haven´t met certain people and so your life and your decisions would be incfluenced by absolutely different things and people?

I did. I have been influenced by workshop, for example. By group of people who meet each other yearly on Plumlov´s castle. Thanks to workshop, I´ve learnt a lot of things, I´ve grown up, I´ve met a lot of amazing and interesting people and last but not least, I met with the man who enchanted me in many different ways and who has become one of the most important part of my life .. but what would happen if workshop took place somewhere else so I wouldn´t even know about it and so nothing what I´ve just described I wouldn ´t know. Of course, I am just thinking. Because we can look at it from different angle and we can also say everything happens for a reason, right?

And whatever it is, I am thankful to everything I´ve experienced and who I´ve met. Not just that I have wonderful family and we have great relationship with each other and we are all healthy, I also study a college what I like a lot and in Prague - one of the most magical city in the world, I have awesome best friend and man who I just mentioned and clash with him 3 and half years ago was maybe a little "destiny" gives me reason why I should be satisfied. And I really am :).

Osudová láska

Dnes ráno jsem dočetla Osudovou lásku od Ericha Segala a od té doby o ní přemýšlím. Ericha Segala většina z nás zná jako autora Love story, jejíž filmová verze byla nominovaná na několik Zlatých Glóbů a Oscarů a ústřední píseň ho dokonce získala a její melodie se stala jednou z nejznámějších všech dob.



Osudová láska vypráví o Dr. Matthewovi Hillerovi, který se ve vzpomínkách vrací o 20 let zpátky, kdy v Paříži potkal krásnou Italku Silvii Dellasandrovou. Spolu s několika dalšími vybranými lidmi se chystají do Etiopie pomáhat místním lidem. Silvia Matta neuvěřitelně okouzlí od prvního okamžiku, co ji spatřil, vznikne mezi nimi velmi silná a vášnivá láska, která je ale po krátké době z ničeho nic utnuta. Matt se s tím nemůže smířit, zavírá se do laboratoře a vymýšlí novou léčebnou metodu, která dokáže léčit nádory. Po řadě let se znovu setkává s Evie, jeho dávnou nejlepší přítelkyní, se kterou ho kdysi na vysoké škole pojila láska k hudbě. Evie je rozvedená a vychovává dvě krásné holčičky. Dají se dohromady a Matt se zase cítí milovaný a šťastný. Silvii má stále někde hluboko k sobě, ale vztah a láska k Evie mu pomohli se s tím vyrovnat. Jenže Silvie se v jeho životě objeví znovu. Tentokrát po boku svého manžela Nica, za kterého se provdala kvůli společným zájmům jejich rodičů. Důvod, proč se znovu setkávají je nádor na Silviině mozku a Matt má být její poslední šance na život ..

Původně jsem sem obsah ani moc nechtěla psát, protože o ten (mi) vlastně až tak nejde :). Co mi nejvíc vrtá hlavou je otázka "Kdo je tedy Mattova "osudová láska""? Je to žena, kterou potkal v mládí, bláznivě se do ní zamiloval, jejich vztah byl intenzivní, ale velice krátký a svým způsobem mu změnila život a nebo jiná žena, kterou potkal na vysoké škole, pojilo je velké přátelství a láska k hudbě a po letech, kdy si každý prožil svoje se znovu potkávají a nacházejí jeden vedle druhého harmonii, lásku a porozumění? Co si o tom myslíte vy?

(Kniha byla též zfilmovaná, i když pouze pro televizi, hl. roli Matta si zahrál Rob Morrow (Než si pro nás přijde, serál Vražedná čísla), postavu Evie ztvárnila držitelka Oscara Marisa Tomei (Můj bratranec Vinny, Wrestler) a Italku Silivii Francouzka Mathilda May)