"My life in songs" aneb jaké písničky dávají melodii mému příběhu ...

Za zvuků zasněné vánoční písničky popíjím slaďoučké chai latté a píšu tyto řádky. V hlavě mi běží, že letos poprvé "cítím" Vánoce. Možná to bude tím, že jsem dlouho nikde nebyla. Jen v práci a doma. Dneska ráno jsem taky letos poprvé málem spadla, protože se přes noc stihla udělat hooodně klouzavá ledovka. Cesta do práce dnes tedy byla spíš ranním posilováním, protože zatínat svaly na břiše, abych držela rovnováhu a nespadla, jsem teda musela pořádně.

Chtěla bych letos napsat několik vánočních článků, ale upřímně, moc se mi nedaří držet se nějakých "témat", i těch, které si určuju sama. Proto to nechci slibovat, ale dávám si to jako takové malé předsevzetí, protože Vánoce jsou super a fajn a kouzelné a byla by škoda toho "nevyužít". Budu každopádně zkoušet nějaké norské vánoční recepty, tak to by snad mohlo být zajímavé i pro vás :).

photo: Mracek fOtO

Dnešní článek ale vůbec o Vánocích není. Už dávno dávno mě napadlo, že bych mohla napsat "o tom, co jsem poslouchala v různých fázích života". :) Jsem "textový člověk", pokud bych se měla nějak zaškatulkovat. Písnička se mi často líbí na základě textu, i kdyby mě hudebně moc nezaujala (není to ale pravidlo). Když jsem byla malá a i v "raných" náctiletých letech jsem anglickým písničkám v podstatě nerozuměla, ale tvářila jsem se, že jo a mým rodičům jsem "překládala", i když jsem rozuměla tak každé desáté slovo. Někdy je zajímavý se k těmto písničkám vrátit, když už "rozumíte", protože najednou dostávají nový rozměr!


(1993-1996) Když jsem byla malá, maminka Lenička i babička mi prý zpívaly lidovky. Černé oči a tak. :). Mně asi nejvíc utkvěla v paměti Rybička maličká. Když mi byly čtyři roky, byla jsem prý hodně tvrdohlavá a mimo jiné jsem se chtěla oblékat podle sebe. Jednou jsem si chtěla vzít nějaké barevné rifle, co tehdy byly moje "nejlepší" kalhoty, na pískoviště a Lenička mi tehdy řekla, ať si vezmu něco jiného, že si je zničím. A já jí odpověděla: "Maminko, jsem ještě maličká, dopřej mi svobody." Tím jsem ji prý totálně odzbrojila a od té doby mě nechala nosit co jsem chtěla. I když to znamenalo třeba růžové vodorovně pruhované tričko a oranžové svisle pruhované kalhoty :D.

(1996 - 1998) Na prvním stupni základky jsem pak poslouchala hodně Ivetu Bartošovou, Leonu Machálkovou (ale tu jsem měla ráda míň, než Ivetu) a Lucku Vondráčkovou, jeji CDčko Marmeláda jsem znala nazpaměť.

(1997-99) To bylo mé "pomádové období". Měla jsem ji natočenou na videokazetě, a některé dny jsem byla schopná koukat na ten film celý den, třeba třikrát po sobě. Milovala jsem všechny písničky, nejvíc Summer Nights. S Pomádou jsem se pak hodně krát setkala na různých tanečních vystoupeních.

(2001) Když by bylo deset-jedenáct, s kamarádkou Markétou jsme zbožňovali film a soundtrack Rebelové. A Zuzku Norisovou, když už jsme u toho. Hodiny a hodiny jsme strávily koukáním na ten film, posloucháním písniček a hraním scének z filmu :). ŠŠŠ, Pátá a Mně se líbí Bob byly moje nejoblíbenější. Byla jsem dost velké hérečka :)).

photo: Mracek fOtO

(2001) Un-break my heart a How could an angel break my heart od Toni Braxton. Její cdčko Secret měl tatínek dlouhé roky v autě, možná ho tam stále má. Poslouchali jsme ho spolu vždycky, když jsme někam jeli. "Pustíš mi dožítí, jak zase?" To je "památná věta", kdy jsem chtěla pustit jednu z Toničiných písniček, před tím než někam dojedem (aby jsme se dočkali = dožití) jako vždycky (= jak zase). Jak zase používáme do dneška ("Pustíme si ten film jak zase?") :)

(2014) Ve čtrnácti, s první Superstar, jsem si oblíbila Anetu Langerovou. Měla jsem doma takový ten dětský mikrofon a když vydala první desku, tak jsem vždycky po škole, když jsem byla doma sama, stoupla před zrcadlo (mám ho ve svém pokoji doma přes celou jednu stěnu) a zpívala si :D. Text k písničce Skvělej nápad jsem dokonce jednou použila do slohovky ve škole na téma "já" ... Bylo to něco jako ... dívám se na sebe do zrcadla a... "odezírám ze svých úst a poslouchám, kdo vlastně jsem..." Milovala jsem celou tu desku, Delfín, Nahá noc ... A pak tu druhou, Dotyk, tu jsem poslouchala při svých cestách do školy na kole (bylo to asi 8km), to jsem ještě neměla mp3 a musela jsem si vybrat, co chci poslouchat. A pak i třetí desku mám naposlouchanou. Tu poslední, co vydala loni, mám doma taky, ale přiznám se, že jsem ji zatím celou slyšela jen třikrát. Pořád jí ale fandím a její hudba mě baví.

(2009) Můj rok v Americe nejvíc vystihuje písnička Forever of Chrise Browna, i když vlastně moc nejsem schopná vysvětlit proč. Nikdy jsem jeho písničky neposlouchala, ale myslím, že mi utkvěla v paměti, když ji hráli na prom (maturiťáku) a já tak koukala kolem sebe na všechny své spolužáky i lidi, co jsem nikdy neviděla a nějak to celé do sebe "zapadlo".

(2008) V Americe jsem taky poprvé slyšela Adele. Jestli některá zpěvačka "umí" vystihnout moje pocity, je to právě ona a Alicia Keys. :) V té době vydala své první CDčko a já tehdy vkuse poslouchala Chasing Pavements a Hometown Glory.

Photo: Mracek fOtO

(2009) "Ztotožňovala" jsem se s píničkou I am like a bird :)

(2010) Začala jsem poslouchat Aliciu Keys, Beyoncé, Justina Timberlakea, Rihannu. Těsně po maturitě mě tatínek vzal s sebou na tenisový turnaj do Rakouska a cestou jsem mu pustila nové CDčko Alicii Keys, tehdy to bylo Element of Freedom (2010). Jedna z prvních písniček byla Love is blind, která se mi fakt líbila, ale tatínkovi jsem říkala, že to asi není moc jeho vkus. A vida, bylo to naopak a od té doby máme další "dožití" :). "It´s to beeeeed kos lof is blaaaaajnd...." :))

(2009-2011) Když jsem se vrátila z Ameriky, znovu jsem se potkala se svou platonickou láskou, kterou jsem pár let předtím zas tak moc nechtěla a on mě jo a po dvou letech se to obrátilo. Zní to dětinsky, ale bylo to fakt silné a vlastně je to pro mě dodneška velký a důležitý člověk... No, každopádně tohle období se nese v duchu lehkého "patosu" a poslouchala písničky jako Out from under, Where is your heart, What can I do, Tatoo a samozřejmě Adele, o které jsem tehdy psala i článek (2011). Vlastně ty písničky mám všechny ráda pořád. Jsou super. :)

(2011) V létě období neopětované lásky vystřídalo období obrovského zamilování se do Radana. První měsíce jsme si vkuse posílali nějaké songy, samozřejmě ty nejvíc "zaláskované". První song, který jsem si postla na svůj facebook po tom, co jsme se poznali bylo How it feels to fly od Alicii Keys (Have you ever felt so strong, That it made you feel weak, Long days, Long nights, And you just can't sleep. Have you ever been so sure, That it gave you cold feet, That felt all bare, You can feel your heart beat...). 

Když jsem byla v Praze a Radan v Oslu, posílali jsme si třeba Wish you were here od Avril Lavine. No a pak jsem hodně poslouchala Love on top, Halo, Dance for you (Wanna show you how much I hate being apart, show you, till you through with me, I wanna keep it how it is so you can never say how it used to be!...) nebo By your side a za "náš song" jsme si tehdy, lehce neoriginálně, zvolili Come what may z Moulin Rouge. Což mi připomíná, že hned po Rebelech u mě následovalo období Moulin Rouge. Doteď je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů a ten soundtrack je prostě dokonalý.

(2012-2013) S Radanem jsme začali poslouchat norského zpěváka Bernhofta, Lorde a nějaký čas jsme "sjížděli" Celeste Buckingham.

(2013) Často si spolu zpíváme Man down od Rihanny. Radan u toho má dokonalý výraz :).
                                                                                                     
(2014) Loňský podzim asi nejvíc vystihují písničky Magic (Call it magic, Call it true, Call it magic, When I'm with you. And I just got broken, Broken into two, Still I call it magic,When I'm next to you.), Shake it out (Looking for heaven, found the devil in me.) a Lost Stars v podání Keiry Knightley.

(2015) Teď momentálně zase celkem prožívám novou Adele. Ještě jsem neslyšela všechny nové songy, ale chystám se na to. :) A taky jsem si oblíbila hudbu Taylor Swift v její současné podobě - Wildest dreams, Style a tak. A pak Tori Kelly. Jsem hudebně totálně "mainstreemová", ale jsem s tím v absolutním souladu :).

Jo, a kdykoliv jsem se do někoho zamilovala/zakoukala - perfektně se mi do nálady hodila Tell me what we´re gonna do now od Joss Stone a Say it again Natashy Bedingfield.

Uff, ani zdaleka jsem nezahrnula všechno, ale stejně je ten článek tak dlouhej, že by mě zajímalo, jestli jste ho dočetli až sem. Dejte mi vědět, jo? Jaký je vás "písničkový příběh"? Máme něco společného? :) Mějte se krásně!