Vděčný článek II

Mám zhruba plus mínus půl hodiny na napsání vděčného článku. Měla jsem totiž chuť na vanilkové rohlíčky, ale těsto je (jak jinak) třeba nechat odležet do dalšího dne. Tak místo toho peču linecké. Tam je to jenom půl hodiny. Hurá. Ty mám stejně z cukroví nejradši.

- Minule jsem psala, že bych se ráda projela na tom ruském kole, co nám tu postavili v centru. Takže když jsme pak šly s Andrejkou okolo a nikde nikdo, splnila jsem si tohle svoje malé přání. A vůbec, za ten víkend, co tu byla, jsem vděčná. Bylo to fajn a milé a příjemné. Ed.: Aaaaa, už jsem našla Andrejky vlog z našeho víkendu, tak se koukněte, fakt se jí povedl :)

- Dneska jsme s Radanem konečně vyhodili starou matraci (původně jsem napsala madraci, ale nějak se mi to nezdálo) a zlomený koberec, co jsme "schovávali" v pokoji, ze kterého se pomalu ale jistě rýsuje Radanova pracovna... no spíš herna.

- Šli jsme s Radanem pravděpodobně na poslední brunch v letošním roce. Ještě víc, než za lívance rozplývající se na jazyku jsem ale vděčná za "vědomé" rozhovory, co s Radanem tak často vedeme. Bez telefonů, s láskou, porozuměním, jenom my dva.

- Včera to byl přesně rok, co jsem se seznámila s Markétou. Už od prvního setkání jsme tuším obě vycítily, že jsme na podobné vlně a při tom druhém už si vyprávěly ty "nejtajnější tajemství". Od té doby spolu trávíme spoustu času a v poslední době i ve čtyřech, protože její přítel Robert a Radan se k nám často přidávají. V neděli jsme oslavovali Robertovi kulatiny v jednom utajeném baru, který není zas tak utajený, pili ty nejchutnější drinky a já jsem obrovsky vděčná za to, že tu jsou.

- A jsem vděčná za všechny lidi ve svém životě.

- Pekla jsem norské perníčky a provoněla jimi celý byt.

- Moje nové webovky už jsou skoro hotové a já jsem nadšená a vděčná a těším se a tak vůbec.

- S Radanem si to tu doma postupně zútulňujeme a pak se z toho fakt těšíme, že tancujeme po celém bytě a smějeme se. Před pár dny jsme si tu pověsily světýlka, pak si dali skleničku vína a hodiny si povídali o všem, co nám zrovna probíhalo hlavou. O strachu, radostech, o pocitech obecně, o nás...

- Mám první dárky. Pro své dvě sestřenice.

- Koupila jsem si vánoční růži a moc ráda na ni koukám. Nikdy dřív jsem si ji nekoupila, vlastně jsem ani nevěděla, že se tak jmenuje.

- Občas mám nijakou náladu. Tma, zima ... Tak prostě chvilku ležím, dýchám a "přijmu to". Každý pocit je v pořádku a zas přejde.

- Radan před pár dny připravil dokonalé bryndzové pirohy. Vždycky si myslím, že teď už jsou nejlepší, jaké můžou být a pak jsou ještě lepší.

- Před pár dny jsem se dozvěděla, že bude doma na Štědrý den i brácha. To je super a moc se těším.

- Užívám si co to jde procházek, poslouchání hudby, zapálených svíček a vůní, co lahodí mému ... nosu.

Půl hodinu jsem asi propásla, já to zapomněla počítat. Ale jdu na to linecké. Mějte se nádherně a užijte si každý okamžik. Tak jak je. Je to jenom úhel pohledu. :)