Kouzlo Vánoc ?

Je zvláštní, že se vždycky tak těšíme na těch pár hodin v roce a ony tak rychle utečou. A nejen těšíme, ale i připravujeme. Už týdny před Vánoci například pečeme x druhů cukroví a pečeme ho hlavně hodně, jednoduše "aby bylo", neuvědomujíc si v tu chvíli, že ho tím pádem budeme dojídat ještě koncem ledna, když už to s Vánoci nemá nic společného. Taky často používáme fráze jako "až budou Vánoce", "tohle je na Vánoce", "počkej s tím do Vánoc" a ony potom ty Vánoce jen tak přeběhnou, že většinu těch plánovaných věci prostě "nestihneme". Příprava na Vánoce nás stojí tolik stresu, práce, nervů a myšlenek na to, co všechno "stíhnout" musíme a hned, co je "po" si zpětně uvědomíme, že jste si je vlastně ani "nestihli" užít. Přitom by stačilo tak málo - zastavit se a být vědomý.

Když jsem byla malá, milovala jsem Vánoce. Milovala jsem všechny naše malé rituály a tradice, poslouchání za dveřmi, jestli už přišel Ježíšek, milovala jsem, že každý rok zdobíme borovici a když potom tatínek poprvé přinesl smrk, nafukovala jsem se že už to není "jak zase" (to je mé oblíbeného spojení vyjadřující něco, co se opakuje :)), protože jsem vždycky potřebovala něco, co jsem znala. Milovala jsem ale i ty okamžiky, co jsem si neuměla vysvětlit. Třeba jedny Vánoce jsme jako každý rok jeli na Štědrý den k babičkám na návštěvu a když jsme se vrátili, světýlka na stromečku a na balkoně byly rozsvícené a dveře od balkonu pootevřené a dárky pod stromečkem. Vůbec mi tehdy nedošlo, že se rodiče domluvili s našimi sousedy, aby tohle všechno udělali a já si tak myslela, že u nás doopravy byl Ježíšek :). Zanechalo to ve mně tak silnou vzpomínku, že jednou chci něco podobného připravit svým vlastním dětem.

Od té doby, co jsem "vyrostla", jsem se vždycky snažila, aby Vánoce u nás doma byly "dokonalé". Hlavně ve smyslu, aby jsme se ani náznakem nepohádali, aby jsme za každou cenu trávili veškerý čas spolu, hlavně aby to a ono ... v posledním letech, a letos obzvlášť, mi ale došlo, že každý den je dokonalý právě v tom, že je prostě takový jaký je. Že není potřeba ulpívat na nějakých představách "jak by to mělo být" a potom být naštvaní a smutní, když je to jinak .. a světe div se, když to takto začnete vnímat, tak je všechno dokonalé a krásné takové jaké to je. A letošní Vánoce opravdu krásné byly. Ve všech jeho formách. A co víc, ještě přece neskončily :).

Doufám, že i vy všichni prožíváte krásné Vánoce! 

jeden stromeček (nebo strom?) vevnitř a druhý na zahradě
takto večer je to krásný pohled :)

moje sestřenice a bratr :)

Dny plné příjemných "forem"

Včera jsem přiletěla domů. Ale ještě předtím, než jsme se zase celá rodina mohli sejít v našem milovaném domě, mě maminka navštívila v mém druhém domově. Do Osla přiletěla ve středu v podvečer a sotva jsem ji stihla doprovodit k nám domů, musela jsem utíkat do práce. Stejně jako všechny ostatní dny. V sobotu to ale taky bylo naposledy, co jsem v Tranenu pracovala. Kvůli určitým změnám v otvírací době (o 6 hodin kratší každý den) už není potřeba tolik lidí a tak se se mnou, jakožto s poslední příchozí, museli rozloučit. Ani na chvilku jsem to ale nebrala jako něco negativního. Jasně, mrzí mě to, protože jsem si to tam velmi oblíbila, ale beru to jako úžasný odrazový můstek, jako skvělou příležitost, kterou jsem měla a ze které jsem si vzala, co jsem mohla. Uvidíme, kam mě náhoda zavede dál, ale nemám strach, že by to trvalo moc dlouho. Stačí nepochybovat a být otevřený :). A kdo ví, třeba jsem v Tranenu nebo v Apent Bakeri pekárnách, kterým Tranen patří, neskončila úplně.

Ale chtěla jsem spíš psát o tom, jak krásné dny jsme měly s Leničkou v době, kdy jsem v práci nebyla. Prošly jsme několikrát centrum, které bylo velmi klidné, žádný velký předvánoční stres a pobíhající lidi vrážející do těch dalších. Jen vůně mandlí v cukru, sobího burgeru a vánoční světla. Jen počasí je letos značně nevánoční, ale to, jaké počasí je "správně" vánoční je koneckonců jen taky naše představa, takže bylo krásně. S Leničkou jsem navštívila místa, kde jsem zatím nikdy nebyla, byly jsme ve spoustě kaváren, byly jsme v muzeu na úžasné výstavě brazilských umělců, byly jsme se jen tak projít na místa, kde zdánlivě "nic" není, ale hlavně jsme se těšily z toho faktu, že jsme v Oslu spolu. Lenička několikrát zmínila, že se v Oslu cítí jako doma a jakoby to tam znala, přesto, že tam předtím byla jen 3 dny v létě. Oslo je přátelské město, lidské. Minimum velkých budov, které vás můžou pohltit, takže cítíte hodně prostoru. V sobě. Okolo sebe. Je to skvělé místo k naplnění příjemných životních "forem". Aker Brygge vás spoustá luxusem, značkami, které ve střední Evropě skoro nikdo nezná a restauracemi s nejvybranějšími specialitami. Grunerlokka ve vás najde hipstera, který touží po těch vintage věcičkách a "undergroundu". Centrum Osla je příjemné pro všechny, protože je dokonalé.. Fjord vám dá pocit svobody. A všudypřítomné lesy a parky zase pocit klidu. 

S Leničkou jsem si užívaly hlavně prostřednictvím dobrého jídla a vánočních nákupů. Ale myslím, že fotky to (doslova) vyobrazí mnohem lépe, než slova :).

Vánoční perníkové cupcaky / Christmas gingerbread cupcakes

V posledních týdnech jsem pekla docela dost cupcaků a musím říct, že mě to začalo fakt bavit. Hlavně to zdobení. Ne že bych byla nějaký expert, ale líbí se mi fakt, že se na tom dá vyřádit a že vlastně jen stačí vybrat tu "správnou" zdobící špičku (říká se tomu tak, že jo?) a není to až tak těžké. Minule jsem experimentovala s dvěma různými druhy krémů a tentokrát jsem taky zvolila dvoubarevný, ale až napodruhé (dělala jsem tyto perníkové "stromečkové" cupcaky dvakrát v rozmezí několika dní) a použila jsem jen jeden krém. Napadlo mě prostě polovinu krému obarvit zeleným potravinovým barvivem a druhou nechat bílou, takže to mělo vypadat jako zasněžený vánoční strom. Ten malý detail, že to ten zdobící sáček nějak nepochopil a vymyslel to obráceně (že zelená byla venku a bílá jakoby "uvnitř) už můžeme opomenout :).

Tu první várku jsem pekla na vánoční večírek kamarádky Terezky a tu druhou jsem pekla narychlo před prací na vánoční večírek Amnesty International. Radan tvrdil, že se po nich hned zaprášilo a všem chutnali (ony ty cupcaky jsou totiž fakt dobré, ale pssst, samochvála smrdí :)).

Recept jsem si vymyslela tak za pochodu a poctivě zapisovala a i když určitě není dokonalý, moc dobré cupcaky se z něj upéct opravdu dají. 

Zkusíte je taky? A pošlete mi pak fotku a dojmy? :)

Marcipánové cupcakes s dvoubarevným krémem / Marzipan cupcakes with double-color cream

Už v minulém příspěvku jsem psala, že si na vánoční cukroví moc nepotrpím. Zároveň, od té doby co mám blog, je to trošku jiné v tom, že zrovna Vánoce jsou úžasnou příležitostí upéct něco "sezónního", "tématického", je to ta doba v roce, kdy se do pečení pouštějí i ti, co se přes rok troubě vyhýbají obloukem. Internet je ale plný opravdu vydařených foodblogů a ti se v posledních týdnech předhánějí, který z nich bude mít lepší recept na perníčky, který na vánočku a který na vanilkové rohlíčky .. a stejně bych nepřinesla nic nového .. a tak jsem se rozhodla pro, o Vánocích trochu míň typické, cupcaky. Teda, ne že by cupcaky nebyly zvlášť v poslední době rozšířené dost, ale přece jen je nenajdete na každém vánočním stole. Proč by ale nemohly být na tom vašem? :)

Dnes mám pro vás recept na marcipánové cupcakes, a pár tipů na téma "čeho se vyvarovat", a v nejbližších dnech přidám ještě recept na perníkové cupcakes, které vám zaručeně provoní celý dům.

Facebook 

Kokosmakroner aneb kokosové pusinky na norský způsob / Norwegian coconut cookies

V posledních dnech jsem strávila několik hodin projížděním norských serverů a hledáním toho "správného" vánočního cukroví, které by vás mohlo inspirovat k tomu, abyste si ho doma upekli i vy. A nějaké jsem i našla. Jenže recept na perníčky má téměř každá domácnost svůj, další cukroví, třeba takové sirupové sušenky mě moc nezaujaly a ostatní kousky se nápadně podobaly těm našim českým. Třeba na krumkake, to je takový úžasně chutný tenký kornoutek potřebujete speciální "přístroj", podobný vaflovači, bez kterého se to udělat nedá. Jedla jsem je v práci a úplně si je zamilovala. Letos to sice na nákup onoho přístroje nevidím, ale třeba příští rok už by to šlo.

Ale já celkově moc nejsem na pečení cukroví. Paradoxně. Když jsem byla malá, občas jsem pomáhala babičce a později tetě, ale doma jsme nikdy nic nepekly, právě proto, že babička i teta vždy napekly i pro nás. Letos pro změnu nemám moc kdy. 22hého letím na Vánoce domů, tak možná 23tího ještě něco upeču, jen tak, pro vůni. 

Přesto jsem ale nechtěla nechat vánoční sezónu bez povšimnutí, nehledě na to, že někteří z vás si přáli recepty na vánoční cukroví a já vaše přání ráda plním :). Nakonec jsem vybrala recept na norskou obdobu kokosovým pusinek, které patří mezi mé nejoblíbenější. Původní plán byl, že připravím těsto a pomocí zdobícího sáčku udělám krásné pusinky přímo na pečící papír. Plán se mi zhroutil hned záhy, když jsem zjistila, že to kokosové těsto v tom sáčku jednoduše uvízlo a nechce ven. Takže plán B. - zploštělé kuličky pomocí ruky, které jsem ještě vylepšila kuličkou marcipánu uprostřed. Na další recept s marcipánem se těšte zítra.

Tyto kokosky jsou jednoduché a rychlé, jsou křupavé a šťavnaté a krásně voní. Prostě win, win. :)

Facebook 

Juletid i Oslo aneb předvánoční čas v Oslu

Letos je to první rok, co se mi poštěstilo trávit předvánoční čas v tomto krásném norském hlavním městě. Díky tomu, že pracuju v restauraci servírující tradiční norskou kuchyni, jsem mohla ochutnat většinu místních vánočních specialit a zjišťovat na určitém vzorku lidí, který z nich si dá rakfisk, pinnekjøtt a nebo kdo radši zvolí lutefisk. Ve volném čase se zase bavím procházením po centru města a pozorováním těch vánočně naladěných lidí, kteří si pečlivě vybírají mezi pletenými rukavicemi, šálami a svetry se severskými motivy na vánočních trzích. Mezitím se ve velkém prodává elkburger, tedy burger z losího masa. Ulice jsou krásně vyzdobené, v obchodech hraje vánoční hudba a jsou plné "dárkově" laděných produktů. Až do dnešního rána jsme se ale obešli bez sněhu. Ještě o půl třetí ráno, kdy jsem přišla domů z práce, nebylo po sněhu ani památky. A když jsem ráno (no dobře, dopoledne) otevřela oči, první co jsem viděla bylo alespoň pět centimetrů čerstvě napadeného sněhu. Zatímco jsme s Radenem připravovali voňavé vafle, viděla jsem z okna procházet rodiny s malými dětmi sedícími na bobech, kteří toho hned využívali.

Odpoledne jsem se rozhodla vyrazit do města, protože jsem chtěla využít mého nedávného zjištění, že před svátkama jsou obchody otevřené i v neděli a taky toho, že mám konečně volno. Navíc jsem nechtěla rušit Radana, který píše svou diplomovou práci. Hned v T-bane (norská obdoba metra, která ale kromě několika zastávek v centru města není pod zemí) mě potěšil pohled na mladé rodiče s jejich třema malýma holčičkama, kteří se bavili tím, že se tatínek nadýchal hélia z balónku a něco jim vyprávěl. Bylo to milé :). Vystoupila jsem na zastávce Nationaltheatret, která je společně se Stortinget a Jernbarnetorget situovaná v centru, jen kousek od Národního divadla a královského paláce. Přestože bylo teprve čtvrt na čtyři, už byla skoro tma. Vůbec to ale nevadilo, protože alespoň lépe vyniklo vánoční osvětlení. Prodírala jsem se vánočními trhy, občas se u nějakého stánku zastavila, tu a tam to zavonělo zmíneným losím burgerem, nebo praženými mandlemi v cukru a pákrát jsem se mi stalo, že jsem málem spadla díky klouzavému sněhu. Po dvou hodinách brouzdání po městě jsem se vydala domů a když mi trochu rozmrzly ruce, pustila jsem se do psaní tohoto článku.

Pokud žijete v Norsku a pracujete tady, čeká vás před Vánoci spoustu příjemných "záležitostí". Například v prosinci se vyplácí jen poloviční daně, takže se všichni snaží v listopadu pracovat co nejvíc :). Firmy také pořádají tzv. "julebord", kdy své zaměstnance vezmou do nějakého podniku a zaplatí jim většinou tříchodové menu a nějaký ten drink k tomu. U nás v restauraci máme denně alespoň jednu takovou událost už dobré tři týdny a nikdy se to neobejde bez spousty vánočních piv a ve Skandinávii tak oblíbeného Akevittu. Většinou se takto sejde 15-40 lidí, a přiznám se, že když jsem v práci začínala a v rezervacích viděla, že bude tolik lidí najednou, dost mě to vyděsilo. Záhy jsem zjistila, že starat se o tolik lidí je skoro jednodušší než mít víc stolů po míň lidech, protože už mají předvybraná jídla a jediné co je potřeba je to jídlo přinést (a pak odnést talíře) a starat se, aby všichni měli stále co pít. Navíc jsou tito zákazníci většinou dobře naladění a tak je vlastně radost je obsluhovat. U nás v restauraci se podává buď menu obsahující krémovou polévku z topinaburu jako předkrm, pinnekjøtt (což je silně slané jehněčí nebo skopové maso) s bramborama a tuřínovou kaší) jako hlavní chod a omelette norvégienne jako dezert. Druhá varianta jsou smažené bramborové a tresčí kuličky (klippfisk), vepřový bůček se zeleninou a multekrem (vyšlehaná smetana s moruškama).

Nás čeká julebord až v lednu, protože teď máme každý den plno a nemůžeme si to dovolit. Jsem na to dost zvědavá. (ed. 8.12.2014 - nakonec jsem ho nestihla, ale za to si ho užila letos. :))

V úterý jsme s Radanem pozvaní na příjemný večer u Terezky v Oslu na který se moc těším, protože jak sama na svém milém blogu píše, co se týče večírků, je detailistka a perfekcionalistka. A já se zítra konečně pustím do nějakého toho vánočně laděného pečení. Tak se těšte :).

Fusilli s hřebenatkami na víně / Fusilli with scallops

Na hřebenatky (moc mi "nevyhovuje" tento český název, tak to budou prostě scallops) koukám kdykoliv kolem nich projdu v obchodě už dobré dva roky, tedy od doby, co jsem do Osla začala jezdit. A poté, co jsem začala sledovat amerického MasterChefa jsem po nich toužila ještě víc, protože Gordon vždycky tak chválil ty "perfectly seared scallops", že nejde nic jiného, než na ně mít prostě chuť. Navíc je mám nejradši i na sushi a vždycky si kousek se scallopem nechávám na konec.

Nikdy jsem je ale nekoupila, protože mi to přišlo drahé. Asi 12 ks za 70 nok (230kč). Minulý týden jsem ale pracovala 6 dní a odrazilo se to na dýškách a tak jsem si jednoduše řekla, že jednou za čas si můžeme dopřát něco dražšího .. a rovnou jsem vyrazila i do Vinmonopoletu a koupila suché bílé víno, že budu "stylově" vařit i s ním :). U pokladny jsem prodavačovi automaticky ukázala občanku, protože by ji po mě stejně chtěl (mají tam dokonce i takovou cedulku, která říká, že všichni, co vypadají pod 25 musí ukázat ID, i když na to, abys mohl alkohol pít nebo i koupit, musíš mít 18 a nebo 20, pokud chceš koupit alkohol nad 22%).

Recept jsem si v podstatě vymyslela a i když určitě není nějak vyjímečný, třeba někoho z vás inspiruje. :)

Facebook

Tilslørte bondepiker aneb jablka se šlehačkou a sušenkami / Apples with whipped cream and biscuits

O Tilslørte bondepiker, což v doslovném překladu znamená "zahalené rolnické dívky" jsem se poprvé dozvěděla v práci. Když jsem tam nastoupila, měli tento dezert ve večerním menu. Momentálně už v nabídce není, ale stejně mi utkvěl v paměti, protože mi přišlo hrozně originální podávat dezert ve skleněné dóze, což je nejtradičnější způsob prezentace. Ve smlouvě mám, že nesmím veřejně prozrazovat recepty, které podáváme, ale já recepturu naší restaurace stejně neznám, takže by to mělo být v pohodě :).

Co jsem začala pracovat v Tranenu, tak se na mě sype spousta a spousta norských specialit, o kterých jsem nikdy dřív neslyšela. A postupně bych ráda alespoň některé z nich vyzkoušela a podělila se s vámi o ně. 

Tento dezert je dost jednoduchý na přípravu a je nepečený, lehký a šťavnatý, podle mě se docela dost hodí jako sladká tečka po dobrém jídle. V původním receptu se nejčastěji používá strouhanka z rýžového chleba, ale v modernějším pojetí se tilslørte bondepiker dělá s klasickýma sušenkama. Nejlepší je podávat ho ve zmíněných skleněných dózách, ale můžete použít jakékoliv skleničky, třeba na víno :).

Facebook 

Skoleboller aneb. "školní buchty" / "school buns"

A tak jsem se konečně pustila do něčeho opravdu typicky norského. Noři jsou milovníci tzv. "boller", tedy volně přeloženo buchet a tak si v sebemenší kavárničce, ale i v supermarketech po celém Norsku můžete koupit rozinkovou, skořicovou, kardamonovou, čokoládovou a samozřejmě školní buchtu. Ta mi přijde, že je snad úplně nejoblíbenější. Třeba v práci, když se neprodají (což se nestává často), tak o ně bývá skoro boj. A zákazníci, vždycky když si ji kupují, tak se tak nějak šťastně usmívají :). Původně se skolebolle přibalovala na svačinu dětem do školy, proto ten školní název ..

Kynutého těsta jsem se dlouhou dobu podvědomě bála jako čert kříže. Vlastně to bylo teprve podruhé, co jsem se do něj pustila a poprvé, kdy jsem zjistila, že je to vlastně docela jednoduché. Zjistila jsem, že se prostě jen moc bojím a především věcí, které vůbec složité nejsou. A co vlastně je fakt složité, že? Tím teda nechci říct, že by moje skoleboller byly nějak předpisově dokonalé, ale jsou "dokonalé" ve své autentičnosti, že každý vypadá trošku jinak a je na nich vidět ten nádech "domácího pečiva" :). Příště budou možná vypadat víc ukázkově, ale v konečném důsledku jde prostě o to, že potěšily a udělaly radost. A s Radanem jsme se shodli, že chutnají vlastně lépe než ty, co nosím z práce (no, fandím si trochu :)). Dnes to posoudí ještě další čtyři lidé, protože přesně tolik jich Radan donese na narozeninovou oslavu jeho kolegu. Jsem zvědavá, jaká bude odezva. A jsem zvědavá i na vás, jestli se do nich pustíte a jaké budou výsledky. Tak mi je pak kdyžtak pošlete! :)

původní recept najdete tady.

EN: So I finally baked something typically Norwegian. Norwegians loves these so called "boller", buns in English, so in every little cafeteria or even grocery store in whole Norway you can buy raisin, cinnamon, cardamon, chocolate or this school bun. It seems to me like this skolebolle is the most favorite one. For example, at work when there is some skolebolle left (which does not happen very often), there is almost a fight for it. And when the customers are buying them, they always have this happy smile on their face :). Originally was skolebolle packed as a snack for kids to school, that is why it is called this way ..

I was always very afraid of sourdough dough. Basically, this was my second time working with this type of dough and my first time I realized that it is really not that difficult. I realized that I am afraid of things way too much and mostly I find out it is not so hard. What is really THAT hard, anyway? I do not want to say my skoleboller are perfectly perfect but maybe they are "perfect" in their authenticity, that each of them looks a little bit differently and you can see they are really homemade :). Maybe next time they will look more "properly" but I guess that is really not the point. They made me and Radan happy and we even agreed that they taste better than the ones I am sometimes bringing from work :)). Radan just went to a birthday party and took the last for with him so I am curious about the feedback. And I hope you will try them as well and maybe share your thoughts and picture with me. :)

The original recipe is here.

Pomerančové cupcakes s čokoládou / Orange cupcakes with chocolate

Ještě nikdy jsem nepekla cupcakes. Napekla jsem už spoustu cookies a celkem dost muffinů, ale nikdy ne cupcaky. Vůbec nevím proč, fakt ne. Asi jsem si myslela, že je to hrozně složité a muffiny jsou mnohem jednodušší, nebo já nevím co. Mám ale dnes volno v práci a jsem sama doma, protože Radan v práci je a jen tak z ničeho nic mě napadlo, že upeču cupcakes. Tohle "heslo" jsem následně zadala do googlu a hned první odkaz, na který jsem klikla, se mi zamlouval. Je z BBC food a najdete ho tady. Navíc jsem všechny imgredience měla doma, tak jen stačilo vytáhnout máslo z ledničky, aby se stihlo dostat do pokojové teploty, než budu chtít připravovat polevu. Příprava mi přišla fakt dost jednoduchá a myslím, že teď budu mít nějakou dobu období experimentování s cupcaky (i když jsem trochu opožděná, teda). Jen si budu muset pořídit nějaké nové košíčky, mám jen tyto jedny a tak fotky muffinů z minulého článku a dnešních cupcaků vypadají dost podobně (nehledě na fakt, že mi můj "mobilový fotoaparát" přijde čímdál míň kvalitní.).

Co se týče chuti, tak jsou tyto cupcaky fakt vy-ni-ka-jí-cí, ani jsem to nečekala. Naštěstí jsem většinu odnesla k Radanovi do práce (jinak bych jich sama snědla alespoň pět a to by moc dobré nebylo). Zrovna měli s kolegama přestávku a obědvali. Po asi 10ti minutách, co jsme odešla mi Radan volal, že mi kolegové chtějí něco vzkázat a v telefonu se ozvalo: "dobréééééé". Radan je asi naučil nové slovo :).

EN: I have never baked cupcakes before. I have baked many cookies and quite many muffins, but never cupcakes. I have no idea why, really. I guess I must have thought it is something reaaally difficult and muffins are much easier to make or I do not know what. But I have day off from work today and I am home alone since Radan is obviously working and so I came up with and idea to make cupcakes. I put this word (cupcakes) to google and the first link that caught my eyes was also the one I picked as an inspiration. It is from BBC food and you can find it here. Plus, I had all the ingredients at home already so the only think I had to do in advance was to take out butter from the fridge so it would get into room temperature just in time for making the frosting. I found the preparation really easy and I think I will have a "experimenting with cupcakes" phase from now on. But I will have to buy new cupcakes cups, I have just these ones I used for the muffins in previous recipe as well so the pictures looks almost the same (not to mention the fact that my "cell phone camera" is starting to take really bad pictures).

When it comes to taste of these cupcakes, they are de-li-ci-ous, I did not even expect that. Fortunatelly, I brought most of them to Radan´s work. He and his colleagues were on a break at that time and they were just eating lunch. Radan called me about 10minutes after I left and told me he has a message from his colleagues and then they were all screaming "goooood" in Czech. Radan taught them a new word, I guess :).

Facebook

Tvarohové muffiny s ořechy / Muffins from quark with nuts

Tento týden mi oficiálně začala práce. Mám za sebou docela úspěšné čtyři dny, když jsem pracovala první - tedy obědovou - směnu a připravovala jsem spoustu kafe (a baví mě to čímdál víc), odnosila nespočetné množství egg benedict a florentine a halibuta a speciálně připravěné tresky ... taky se měnilo menu, takže právě nabízíme (ještě víc) tradiční norské speciality a to jak dopoledne/odpoledne, tak večer. Každý den se taky naučím pár dalších slovíček a některé (úplně základní, teda, abych si nevymýšlela) konverzace jsem schopná "utáhnout" i bez "Kan jeg snakke på engelsk med dere, vær så snill? (Mohla bych s vámi mluvit anglicky, prosím?" a následném přepnutí do angličtiny. To mi dělá radost, i když mi ta norština stejně často příjde směšná. Ale kdoví, jak na cizince působí čeština :).

Dneska mě čeká večerní směna a přiznám se, že jsem trochu nervózní. V menu je nově nespočet různých aperitivů a dalšího alkoholu a měnil se i vinný lístek a já toho o vínech a celkově o alkoholu fakt moc nevím. Vždycky, když kvůli tomuto "propadám panice", snažím se uvědomit si, že je to přece jenom restaurace, nejde o životy lidí ani o nový vědecký objev ani o nic jiného "velkého". Vlastně naopak, jde o zábavu, o příjemně strávený čas a víceméně by to mělo platit pro zákazníky i číšníky a kuchaře a tak. Navíc tam večer bývá manažer, který je zároveň i sommelier, takže když bude třeba, určitě mi pomůže .. že jo? :)

Ale asi bych už mohla začít psát o dnešním receptu. Vždycky píšu takové úvody, které s receptem nemají nic společného. Ale já mám vždycky potřebu se podělit o novinky ...

V úterý nám konečně dorazila trouba i lednička (ti, co mě sledují na facebooku, tak asi ví) a včera jsem se konečně pustila do pečení. Musím říct, že tato trouba, přestože je secondhandová je mnohem lepší, než ta, co jsme měli v tom původním ubytování ...

U Radana v práci teď mají takovou krabičku, kam každý dává nějaké koruny a když se vybere určitá částka, tak něco upeču. Hrozně mě těší, že se už něco vybralo a protože každou sobotu (tedy dnes) mají všichni co v ten den pracují společnou snídaní, tak mi to přišlo jako dobrý nápad, upéct něco zrovna na dnes. Díky Verči z ghetta, která v Norsku před pár roky strávila semestr (nebo dva) na erasmu, jsem konečně v norských obchodech objevila něco jako tvaroh. Teda, on to je tvaroh, chutná fakt dost podobně jako ten náš ve vaničce, možná i o něco lépe, jak i Verča podotkla. Mají ho i ve vanilkové verzi, kde v každé lžičce objevíte spoustu zrníček z pravé vanilky. Je moc dobrý a ani ne moc sladký, což mi vyhovuje. A Radan z nedávné návštěvy domova přivezl  asi kilo a půl čerstvých vlašských ořechů a já mám ještě stále alespoň půl kila těch pekanových. Takže ořechy a tvaroh byly suroviny, které jsem chtěla použít. Nakonec jsem se rozhodla udělat muffiny, za prvé, protože se hodí na snídani a za druhé, protože je nedávno moje kamarádka Sára zmiňovala na fb stránce, že by na nějaké chtěla recept.

Myslím, že chuťově jsou to zatím nejlepší muffiny, které jsem zatím upekla. Díky tvarohu mají vláčnou konzistenci a ořechy v nich krásně křupou. :) Jedla jsem dnes jeden na snídani s trochou kakaa a je to skvělá kombinace. I když už mám zas trochu hlad. Možná je to spíš lepší jako svačina :)).

Tvarohový dort s mákem a jablky / Curd/Quark cake with poppy seeds and apples

Včera jsem po zhruba dvou měsících zase na týden zavítala domů a hrozně jsem se na to těšila už několik dní předtím. Nejen kvůli tomu, že zase vidím svou rodinku (což je super, samozřejmě! :)). Těšila jsem se na naši kuchyň, kterou miluju, protože je praktická, je v ní vše, co potřebuju a dá se zásobit všemi surovinami, které si zamanu, aniž bych za ně utratila majlant a nebo je těžce sháněla (i když, v neděli je tady u nás na vesnici s obchodama podobně jako v Oslu, to zas takový rozdíl není :)). Chtěla jsem upéct něco, co jsem ještě nepekla (tak jako skoro vždycky, i když se obávám, že z pečení čokoládového dortu pro taťku a bráchu vždy, když jsem doma se asi nevyvlečuju - ne, že bych si teda zas tak stěžovala :)) a chvíli se rozhodovala co to bude. Nakonec byla volba úplně jasná. Myslím, že jsem už několikrát zmiňovala, že miluju tvaroh, takže to byla základní surovina, kterou navíc v Norsku dost postrádám a tak ho chci využít co to jde, dokud můžu. Potom máme doma pytle čerstvého máku a několik beden čerstvých domácích jablek. A domácí meruňkovou marmeládu od tety. Takže jsem celkově tyto suroviny s pár dalšími nějak "intuitivně" nakombinovala a výsledkem jsem příjemně překvapená. Chuť je krásně vyvážená, dort je krásně šťavnatý a celkem výživný, takže se hodí třeba jako snídaně. A nebo svačina. A nebo prostě jen tak :).

EN: I am visiting home for a week after almost two months and I was really looking forward to it. Not only because I finally see my family again (which is awesome, of course :)). I also looked forward to our kitchen which I love very much since its practical, it has everything I need for cooking and baking and it can be filled with all the ingredients I need and crave for without spending a fortune or a lot of time finding them. I wanted to bake something I have never done before (as usual, even though I am afraid I will be "forced" to make a chocolate cake again because every time I am home my dad and brother ask for it - not that I am actually complaining so much) and it took me some time since I decided what it is I want to bake. But eventually the choice was very clear. I mentioned several times already that I love "tvaroh", which can be translated to as "curd" or "quark" in English.(Basically, I have not found anything like it either in the USA or Norway. But here you can find how to make your own, if you would like to try this recipe.) We also have plenty of fresh poppy seeds at home and fresh apples from our garden. And homemade apricot marmalade made by my aunt. So basically I intuitively combined these ingredients with some other ones together and I was pleasantly surprised. The taste is really balanced, the cake is juicy and not really sweet and it is actually quite nutritional as well so it is great for breakfast. Or snack. Or anytime, actually :). The truth is I am not really sure that this cake will be easy to make outside of Czech, Slovak, Poland ... I really have not found "tvaroh" anywhere in the world so far (but ok, I was not everywhere, though) and poppy seeds are not really used in other countries as heavily as in Central/East Europe so it may be harder for you to find some. But if you do, this cake is a great one to try out! :)

Facebook

Je možné mít všechno?

Venku po několika dnech krásně podzimně svítí slunce, já poslouchám norské rádio a rozumím asi každé páté až desáté slovo. Dnes jsme odevzdali klíče od pokoje, kde jsme s Radanem poslední tři měsíce žili. Dnes je taky první den, kdy jsme oficiálně přestěhovaní do tzv. "couples apartment" jen několik desítek metrů od původního pokoje. Poslední 4 dny jsme strávili nakupovaním v Ikea, stěhování všech věcí (a bylo jich dost, ani nechápu, jak se do toho původního mini pokoje vešly) a po večerech dáváme dohromady to "lego" v podobě ikeáckého nábytku (teda Radan skládá, já občas něco přidržím, ale hlavně se starám o "domácí pohodu" :)) ..)

Naše super "retro style" rádio, které mi před lety koupila
maminka ještě do bytu v Praze :)

V hlavě to mám všechno naplánované - co kde bude, jak to bude vypadat, že nikde nebude ani o jednu věc "navíc", všechno bude krásně seřazené, čisté a přehledné. Momentálně sedím za krásným velkým novým stolem v kuchyni na překvapivě velmi pohodlné kuchyňské židli a koukám na tuto naši místnost, kde je zatím madrac na zemi, stojan s mým oblečením (ten jsem si TAK přála, už odmalička :)), jedna poličková skříň a spoustu krabic. Nevím, jestli nakonec bude vypadat všechno přesně tak, jak to vidím ve své hlavně, ale v konečném důsledku na tom nesejde. S Radanem jsme schopni se na všem domluvit, máme podobné představy (a pokud ne, platí "pravidlo č. 1" :)) a vím, že se nám tu bude žit dobře. Je to naše první společné místo, kde nejsme jeden u druhého "na návštěvě" a já jsem z této nové etapy nadšená. Protože vím, že všechno bude takové, jaké si to uděláme.

Naše kuchyň. Zatím ještě chybí trouba
a lednička. Ale mám z ní velkou radost.

Takto to tu momentálně vypadá.

Před necelými třemi měsíci jsem přijela do Osla v autě se svými rodiči a bráchou a i když už jsem si s sebou přivezla spoustu "věcí", cítila jsem se tu tak, jako vždycky předtím - jako na návštěvě. Pak jsem po měsíci zase na 5 týdnů odjela zpátky do ČR a od žáří, kdy jsem přijela znovu to už dostalo celkem jiný spád - poměrně rychle jsem si našla práci, čekám na daňovou kartičku, co nevidět si budu zařizovat norskou kreditku a jako bonus jsme se teď přestěhovali ..

Ještě loni, když mě čekal bakalářský ročník na výšce, jsem měla neustále pocit, že mi něco chybí. A pořád jsem myslela na to, jaké by to bylo super, kdybych si našla brigádu, jaké to bude až dokončím školu, jaké to bude až se přestěhuju do Osla a konečně budu s Radanem, jaké to bude, až si tady najdu práci, jaké to bude až se přestěhujeme... V tomto pořadí. Brigádu jsem poslední ročník na škole měla úžasnou, bakaláře jsem zvládla celkem bez problémů, přestěhovat se do Osla a najít si práci v konečném důsledku taky nebylo tak těžké a náš vztah s Radanem jen roste a od teď jsme už i přestěhovaní. Ale vždycky, když jsem jednoho z těch bodů dosáhla, stále mi to nebylo dost. Stále jsem se tak nějak cítila neúplně. Až mi nedávno došlo, že je to vše jen v mé hlavě. Pocit štěstí a "úplnosti" je stav mysli. A nic z venku mi ho dlouhodobě nepřinese. Proto si myslím, že je možné mít "všechno". Protože to "všechno" může být v úplných maličkostech. A hlavně protože "všechno" je možné "dosáhnout", když jste v souladu sami se sebou.

Výhled z našeho okna.

V poslednich dnech se taky poprvé začínám tady v Oslu cítít "doma" a poprvé po dlouhé době se opravdu začínám cítít "naplněně". Teď se ještě naučit pořádně norštinu. Ale opravdu spokojená jsem i tak, nečekám na to, "až se naučím norsky" .. radši jdu otevřít učebnici. :)

Nejkrémovější cheesecake s medovými ořechy / The creamiest cheesecake with honey nuts

Cheesecake. Jak se tak dívám na recepty, které tu zatím mám, na cheesecaky je jich tu zatím nejvíc. Přesto bych chtěla přispět dalším, i když se  nějak zásadně od těch ostatních neliší.

Je to zhruba rok, co jsem pekla svůj první cheesecake a od té doby jsem ho dělala minimálně patnáctkrát. Některý vyšel líp, některý hůř a nechápala jsem, že čím častěji cheesecake peču, tím horší mi přijde. Spoustukrát mi popraskal nebo měl takovou zvláštní tuhou konzistenci. Za svůj nejpovedenější cheesecake považuju můj v pořadí třetí - s para ořechy, který měl dokonale krémovou konzistenci a už nikdy potom se mi jí nepodařilo docílit. Až teď. A paradoxně jde zase o cheesecake s ořechy - tentokrát pekanovými a kešu :).

Myslím že hlavní důvod, proč ty ostatní cheesecaky nebyly úplný top (ale nebyly zas tak špatné, musím podotknout :)), je jednoduše v kombinování různých druhů sýrů, možná ve způsobu přípravy a možná taky v příchutích, které ty cheesecaky měly. Pamatuju si jeden, který jsem pekla u Radana doma, s malinovým pyré, které jsem přimíchala do sýrového základu a totálně tím narušila konzistenci, takže dost výrazně popraskal.

Včera měl kamarád narozeninovou oslavu a pro mě to byla skvělá příležitost se do cheesecaku znovu pustit, bedlivě se soustředit a zapisovat každý krok a následovat pár "pravidel", které jsem vždycky ignorovala, protože jsem si říkala, že "nejsou zas tak důležité". Ale celkem jsou.

Samozřejmě je spoustu druhů cheesecaku a já se zatím víceméně snažím docílit perfektního "New York style" cheesecaku. A troufám si říct, že se mi to konečně podařilo.

Takže tady je recept! :)

EN: Cheesecake. I was looking at the recipes I have here on this blog so far and I already have couple of recipes for cheesecake. However, I would like to share another one even though it is not so different from the others. 

It has been about a year since I baked my first cheesecake and since then I may have done it maybe 15 times. Some of them came out good, some of them not so much and I could not get the fact that the more I bake cheesecake, the worse I turns out. Many times it cracked or it had this rigid consistency. As my best cheesecake I always considered the third I made - with Brazil nuts, which had this creamy consistency which I was not able to make. Until now. And, paradoxically, it is cheesecake with nuts again - this time with pecans and cashew. :)

I think that the main reason why other cheesecakes I baked were not the top ones (but were not bad either, I must add :)) is basically in combinations of the cheeses, maybe in the method of preparation and maybe in the flavorings I used. I remember one cheesecake I made at Radan´s home, with raspberry puree which I incorporated into the cheese base and totally disturbed the consistency, so it pretty much cracked a lot.

Yesterday, our friend had birthday party so I though it is a great opportunity for me to try cheesecake again. I paid close attention to the process and write every step and also followed some rules which I always ignored since I did not find them so important. But they kind of are.

Of course, there are many kind of cheesecakes, what I have been doing so far is trying to make the perfect "New York style" cheesecake. And I kind of think that I finally have. 

So here is the recipe :).

Facebook

Pekanový koláč / Pecan pie

V poslední době jsem si celkem oblíbila péct páje. Za prvé mi to tak nějak evokuje podzim a za druhé mám z nějakého důvodu hrozně ráda "shortcrust pastry" (což je v podstatě máslo s moukou, špetkou cukru a vody, takže to zas tak nechápu, když si tohle uvědomím). Navíc se to dá jednoduše péct "jen tak", bez nějaké větší přípravy. A chutná skvěle.

Nedávno jsem koupila pekanové ořechy a tak bylo jasné, že příští páj, který vyzkouším, bude právě s nimi. A už teď vím, že to určitě nebylo naposled. Poprvé jsem pecan pie jedla před pěti lety v Americe na Thanksgiving (to je hrůza, jak to letí!) a od té doby jsem na něj tu a tam vzpomínala, že bych si ho zase někdy ráda dala.

Pekanové ořechy nepatří mezi zrovna levné ingredience, ale podle mě jejich chuť stojí za to. Shodou okolností jsem včera měla ještě zbytek vlašských ořechů a tak jsem je chuťově porovnávala a pekanové ořechy jsou prostě chuťově výraznější. Asi je to tím, že jsou ještě tučnější, než vlašské, obsahují až 70% tuku, ale tak jako většina ořechů mají spoustu anitioxidantů a taky magnezium, zinek nebo železo.

Co se týče receptu, pročítala jsem několik různých stránek a dívala se i na několik videí, nakonec jsem se stejně inspirovala joy of baking. Skoro ve všech receptech jsou používány různé druhy sirupů, já jsem se rozhodla pro med, protože se mi tam prostě hodil. Všude taky pekanový koláč doporučovali podávat s vanilkovou zmrzlinou nebo se šlehačkou (tak jako skoro všechny páje :)), ale já ho tentokrát jedla jen tak - jak ještě teplý, tak studený a nic tomu nechybělo. Fakt jsem z něj nadšená :).

EN: Lately, I really enjoyed baking pies. Firstly,  it reminds me of autumn (which is now) and plus, for some reason, I really like shortcrust pastry (which is basically butter, flour, dash of sugar and water, so if I think about like that I do not get why I like it so much). And, baking pie is not really difficult, you do not need so much time to make it. Also, it just tastes great.

I bought some pecans recently, so it was pretty obvious to me that next pie I am going to bake will be with them. And I even know now that it was not the last time I made it. The first time I ate pecan pie was five years ago in the US on Thanksgiving (it's unbelievable how time flies!) and since then I was thinking about it from now and then that I would love to eat it again.

Pecans are not really cheap ingredient but in my opinion they are just worth it. Coincidentally, I had some walnuts left so I tried them both at the same time and I just must say pecans are just tastier. Maybe it is because they are even fatter than walnuts, they contain abu 70% of fat, but like many other nuts they are full of antioxidants and also magnesium, zinc or iron. 

As for the recipe, I read many of them, I even watched several videos but eventually I ended inspired by joy of baking. In most of the recipes they used various kinds of syrup but I just decided to go for honey, because I just felt it is a good choice. Also, the pie was usually recommended to be served with vanilla ice cream or whipped cream (such as many of other pies) but I just ate it without any of that. And it was delicious either warm or cold. I really am excited about this pie :).

Facebook 

Narozeninové dorty / Birthday cakes

V posledním týdnu jsem na facebookové stránce blogu několikrát zmiňovala, že mě dva moji známi poprosili, abych pro ně upekla dort. A protože z toho mám velkou radost a hlavně proto, že ta celá příprava nebyla vždy jen zábava, rozhodla jsem se o tom napsat blog.

EN: In past few days I mentioned on  a facebook page that two of my friends wanted me to bake a cake for them. I was very happy about it, since that is kind of my dream to bake cakes for people. But the preparation was not always a "piece of cake" so I decided to share "the story" with you :)

Facebook 

První dny v práci / First days at work

Nedávno jsem zmiňovala, že jsem si našla práci. A dnes poprvé bych se o ní chtěla rozepsat trochu víc.

Asi před třemi týdny jsem obcházela restaurace s životopisem v ruce a ptala se na práci. Obešla jsem jich jen několik, asi sedm. Na všech místech si můj životopis vzali a byli milí, ale bylo znát, že mám asi smůlu, protože "máme jednu podmínku - musíš umět dobře norsky.", kterou zatím ne tak úplně splňuju. V jedné restaurace mi ale řekli, ať přijdu na zkoušku. Byla jsem tam a bylo to moc fajn, krásné místo v centru, s úžasným jídlem. Každopádně i s příslibem zavolání se mi už neozvali.

Ani mi to ale nevadilo, protože jsem se jiný den byla zeptat ještě na jiném místě, kde si mě taky chtěli vyzkoušet a byla to pro mě láska na první pohled :). Stylová moderní brasserie (francouzské slovo, které vyjadřuje restauraci s uvolněnou atmosférou), v době oběda tak trochu kavárna, kde si můžete koupit čerstvé pečivo a nebo vzít kávu s sebou. Zároveň podává tradiční norská i mezinárodní jídla. Vlastní ji jedna z nejznámějších pekáren Åpent Bakeri (proto to pečivo), jmenuje se Tranen (v překladu jeřáb - pták) a má 92letou historii. V minulém roce se ale restaurace rekonstruovala.

Když jsem tam poprvé přišla, začala jsem mluvit na číšnici a to hrozně rychle a ona na mě úplně vyjeveně koukala, že co jako chci. Nicméně mi zavolala manažera, tomu jsem už trochu ve zkratce řekla, co jsem chtěla, on se mi představil, zeptal se mě na nějaké věci, řekl mi, že s malou znalostí norštiny to pro mě bude výzva, ale že restauraci navštěvují převážně mladí lidé, kterým nevadí mluvit anglicky a že by to tedy neměl být takový problém.

O pár dní později jsem měla zkušební den a i když můj osobní pocit byl, že jsem se moc nepředvedla, tak mě ten manažer (který je zároveň "vrchní číšník" u večerní směny a sommelier) pochválil, že jsem odvedla "dobrou práci" a že to neříká jen tak :).

výhoda práce v Tranenu je skvělé pečivo,
které si můžeme vzít domů vždy, když zbyde.
A ono těch pár kusů zbyde vždy :)./
Advantage of working at Tranen is that I get
to take a great pastry home :)

Tento měsíc jsem tam zatím byla jen třikrát, příště jdu v úterý a od 1. listopadu začínám na plný úvazek. Chodím tam zatím jen tak málo, protože směny se vždycky určují na konci uplynulého měsíce a já příšla těsně po tom, takže teď mám jen takové nějaké "extra" dny, když někdo nemůže nebo tak. Zatím jsem se víceméně učila, ale v úterý budu poprvé mít na starosti jednu sekci restaurace (dohromady jsou tři) s tím, že když budu potřebovat pomoct, tak to samozřejmě není problém. Takže jsem si minule nechala okopírovat vinný lístek, který se budu učit, abych věděla jaké víno mám nabídnout ke kterému jidlu atp.

Je tam výborný kolektiv, který mě mezi sebe vzal a snaží se mi pomáhat jak to jde. Asi je to i tím, že se hodně ptám, třeba minule jsem se jednoho z číšníků, který má hodně zkušeností s vínem ptala právě na ně, učila jsem se dělat dobrou kávu, zajímám se o jídla, která se podávají a snažím se být aktivní. To ale proto, že mě to baví. Nehledala jsem si práci v restauraci proto, že je objektivě docela jednoduché ji najít. Hledala jsem práci v restauraci, protože je to "moje cesta", protože je to to, co chci dělat. Nepředpokládám, že budu dělat servírku do konce života, ale chci začít pěkně od začátku a vím, že se na tomto místě můžu opravdu hodně naučit. Pokaždé, když tam jsem, mám spoustu zážitků a jsem pak plná myšlenek a pozitivní energie, takže tento blog určitě není, co se týče psaní o mé práci, poslední. :)


EN: Not so many day ago, I mentioned that I found a job. And today, for a first time, I would like to write more about it. 

About three weeks ago, I went to some restaurants, with a CV in my hand, to ask for a job. I went to only 7 restaurants or so and in all of them, they took my CV and were nice to me, however I knew that my chances are small since they "have one requirement - you need to speak Norwegian fluently", which I do not really fulfill. However, they told me in one restaurant that I should come for a trial day. So I did and it went well but even though they said they will call me, they never did.

I did not really mind, because I went to ask to one more restaurant and it was a love at first sight :). Stylish modern brasserie (French word for a restaurant with a relaxed setting), a little bit a café during lunch time where you can buy pastry and coffee to go. At the same time, they serve traditional Norwegian and International cuisine. It is own by one of the most know bakery here in Oslo - Åpent Bakeri (that is why you can buy the pastry and bread), it is called Tranen and it has 92 years old tradition. The restaurant was reconstructed about a year ago, though. 

When I first came to ask there, I started to talk to the waitress and I was talking so fast and she was looking at me like I am crazy and what do I want in there :). However, she called the manager, so I told him briefly what I wanted, he introduced himself, asked me few question, told me that working there without Norwegian would be kind of challenging for me but that it should not be such a big deal since most guests are young and willing to speak English. 

Few days after, I went for my first day and even though my personal feeling was not so good, the manager (who is also a "head waiter" during dinner time and a sommelier) told me that I did a great job. And also that he means it. :)

I have been there just three times this month, I am going again on Tuesday and from 1st of November I will start full time. The reason I am not going there so often now is because all the shifts for a month are set by the end of the previous month and I came just few days after so right now I am having just the extra shifts. So far, I was basically just learning, but on Tuesday I should take care of one section (there are three) by myself. So last time, I copied the wine list and I am going to learn as much as I can so I will know which wine goes well with which food etc.

I love the team there as well, they are really nice and helpful and they took me well. Maybe it is because I have been asking a lot so I can be more and more useful and I am trying to be active as well. But that is because I really like it. I did not look for a job in a restaurant because, objectively, it is not so hard to find one. I wanted a job in a restaurant because it is "my way", it is what I want to do. I do not anticipate to stay a waitress for the rest of my life, but I want to start from the very beginning and I know that I can really learn a lot in this job. Every time I am there, I gain so much experience and I am full of thoughts and positive energy so this post is definitely not the last one when it comes to my new job. :) 

Facebook

Brunch, Hovedøya, Brasserie 45 --> moje skvělé narozeniny

Za dobu neaktivity na blogu jsem mimo jiné stihla získat novou práci (ale o tom až jindy), učit se menu, které je pouze v norštině, učit se správně vařit kávu, objevit nový úžasný obchod se vším, co potřebujete k pečení, upéct sladké na meeting Amnesty, upéct "provizorní" mrkvový dort  ... no a dnes, dnes mám narozeniny.

Radan se mě nedávno ptal, co bych chtěla k narozeninám. Moc jsem nevěděla, ale říkala jsem mu, že by se mi líbil prostě hezky strávený den. Napadlo mě jít třeba do čokoládovy Freia, ale zjistili jsme, že vstupenky jsou opravdu drahé. Levněji to vyjde, když půjdeme ve skupině a určitě to bude i větší sranda. Tak příště :).

náš skvělý brunch

Celý den začal úžasným brunchem. Čerstvý celozrnný chléb, šunka, gouda, camembert, lístky špenátu, rajčátka, spoustu ovoce a "provizorní" mrkvový dort :). A taky výborný čaj a káva s domácí mléčnou pěnou :). Ráda bych napsala, že mi byl donesen brunch do postele, ale nebyla by to úplně pravda. Připravovali jsme ho s Radanem spolu.

Mezitím jsem si četla první přání k narozeninám, jak na facebooku, tak ve zprávách nebo v e-mailech. Nevím, jestli je to zvláštní a nebo jen trochu, ale moc ráda si všechny ty přání čtu a jednotlivě na ně odpovídám. Je to jedna z mých oblíbených činností narozeninového dne. A upřímně děkuju všem, kdo mi popřáli! :)

Kolem dvanácté jsme vyrazili ven. Dneska bylo krásně! Asi 18 stupňů a nádherné sluníčko. A všude ty úžasné stromy s "podzimním motivem". Nevzpomínám si, jestli to tak bývá každý rok, ale letos je podzim, alespoň tady v Oslu, nádherný a moc si ho užívám. Loďkou se dá dostat na několik poloostrovů a ostrovů okolo Osla a tak jsme se vydali na jeden z nich - Hovedøyu. Je to moc krásný ostrůvek, na kterém bývá plno lidí většinou v létě, především díky velkému prostoru na piknik a díky pláži. Strávili jsme tam asi hodinu a půl a bylo tam fakt krásně, s výhledem na Aker Brygge a radnici, na Ekeberg, na Hollmenkolen a vlastně na celé Oslo. Kdybych měla k Oslu přiřadit nějaké barvy, byla by to modrá a zelená. Modrá díky obloze a fjordu a zelená kvůli všepřítomným lesům :)

Když jsme zase připluli zpátky do centra, stavili jsme se ve vinmonopoletu pro víno. Mají totiž otevřeno jen do šesti. Vybrali jsme si polosladké šumivé portugalské víno. Zrovna ho popíjíme, zatímco píšu tento článek.

Bylo už kolem páté a docela nám vyhládlo. Vzpoměli jsme si na restauraci, kterou nám nedávno zmiňovala naše kamarádka - Brasserie 45. Je přímo v centru, s výhledem na národní divadlo (pokud teda sedíte u okna) a trošku mi připomínala místo, ve kterém teď pracuju. Krásný "čistý" interiér, ne moc obsáhlé menu a ceny na úrovni vyšší střední třídy. Oba jsme si s Radanem dali předkrm a hlavní jídlo a musím se přiznat, že to byly jedny z nejlepších jídel, jaké jsem v Oslu zatím jedla.

Po této příjemné večeři jsme se už pomalu vydali zpátky domů a stále užíváme večera. Noc je ještě mladá :). Zítra jdu ale do práce, takže to na nějaké dlouhé ponocování nevidím. I tak jsou tyto moje 23tí narozeniny strašně fajn. A už teď se těším na ty další :).

EN: While I was inactive on a blog, I managed to find a job (but I will talk about that later), learn menu which is only in Norwegian, learn how to make good coffee, discover new amazing shop with all the great baking equipment, bake some sweets for Amnesty International meeting, bake a trial cake which I will bake on Friday for someone´s birthday .. and well, today I have birthday. 

Radan asked me recently what I would like for birthday. I did not really know, but I told him I would just want nicely spent day. I was thinking maybe going to chocolate factory (Freia) but we found out the tickets are rather high and they would be cheaper if we went with a group. I think we will do that, it will even be more fun. 

We started our day with amazing brunch. Fresh whole wheat bread, ham, gouda, camembert, leaves of spinach, cherry tomatoes, lots of fruit and that trial cake I was baking :)). Plus tasty tea and coffee with homemade milk foam. I would like to say the brunch was delivered to me into bed. But I would lie. Me and Radan made it together :).

Meanwhile I was reading first birthday wishes on Facebook, messages or emails. I do not know if its weird or just a little but I love all these wishes and I like to respond to all of them individually. It is one of my favorite parts of the day. And thank you for that!

Around noon, we finally went out. It was beautiful out there today. Around 18 C and shining sun. And all those beautiful trees with "autumn motive". You can go to several islands or semi-island by little boat here in Oslo so we decided to go on one of them - Hovedøya. It is a small island which is usually crowded during summer since there is a lot of space for picnic or a beach. We spent there around hour and a half and I loved it. You can see Oslo beautifully from there. If I could assign some colors to Oslo, it would be blue and green. Blue for the beautiful sky and fjord and green for ubiquitous forests. 

When we arrived back to the city, we decided to go to vinmonopolet to buy some wine. They have open just until 6pm so there was not so much time left. We went for semi-sweet sparkling wine from Portugal. We are just drinking it while I am writing this :).

I was around 5pm and we started to be hungry. We recalled on one restaurant our friend told us about - Brasserie 45. It is located right in the city center with the view on National theater (if you are sitting by the window) and it reminded me a little of the place I am working now - beautiful "clean" interior, quite short menu and price on upper-middle class. We both had appetizer and main course and I must say it was one of the best food I had in Oslo so far. 

After the dinner, we slowly went back home and enjoying the evening. Night is still young :). But I am working tomorrow so I guess I will not go to sleep too late. But it is a great Birthday day anyway. I cannot wait to have another one :).

A teď ještě fotky. / And here are some pictures :)

norská vlajka nemůže na loďce chybět :)

restaurace Brasserie 45, Stortingsgata, Oslo

ještě teplá bagetka s pěnovým bylinkovým máslem

můj předkrm - krémová polévka s mořskými plody

Radanův předkrm - uzený losos s pastou z mořských plodů s rukolou a chřestem

Hovězí svíčková a kuřecí prsa na špejli se zeleninou a rajčatovo paprikovou omáčkou s pečenými brambory

pečená jehněčí noha s omáčkou z lesních hub, restovanou zeleninou
a gratinovanými brambory (bohužel nejsou na fotce)

Facebook

Hruškový koláč / Pear pie

Tak to vypadá, že mě zmohla nějaká (doufejme) krátká podzimní viróza a jediné, co mě momentálně těší je lehoučký a nadýchaný hruškový koláč, který jsem včera upekla... Ale pěkně postupně :).

Konec minulého týdne byl celkem nabitý a fajn. Ve středu jsem obcházela restaurace v centru s životopisem v ruce a v jedné michelinské restauraci mě zavolali na zkušební den, který byl v sobotu. Strávila jsem tam devět docela náročných hodin, ale vypadá to, že jsem udělala dojem a že se nějak domluvíme. V pátek jsem šla ještě do jedné restaurace, která má i vlastní pekárnu a zaměřuje se na tradiční kuchyni, a v té budu mít zkušební den teď ve středu. Proto doufám, že u mě žádná nemoc nepropukne a podchytila jsem ji včas. Nechci zatím psát nic vyloženě konkrétního, protože smlouvu zatím žádnou nemám, každopádně se to pohlo a troufám si říct, že dobrým směrem. Až se v těch pracích trochu usadím, napíšu víc, těším se na to :).

Taky mám svou první "zakázku" na dort k narozeninám (kromě těch, které jsem měla od rodiny :)) a před chvílí mi Radan volal z práce, že ve čtvrtek mají nějaký meeting a že bych v rámci rozpočtu, který mají na občerstevení, mohla něco upéct :).

Radan vůbec v poslední době pracuje skoro každý den, takže když měl včera konečně volno, užili jsme si ho spolu dosyta :). Koukli jsme na první epizodu amerického MasterChef Junior, uvařila jsem moc dobré těstoviny s lososem a smetanou, šli jsme na dlouhou procházku k jezeru, ke kterému se dostanete přes les a skoro nikdo u něj není. Celkově mě fascinuje pohled na Oslo na google maps. Trochu civilizace blízko k fjordu a pak už jen samý les a jezero. Nádhera.

A k večeru jsem upekla hruškový koláč, který jsem chtěla vyzkoušet už několik dní. Miluju hrušky. Ještě víc než jablka. Nikdy jsem s nimi ale nic nepekla a říkala si, že teď je na to ten správný čas. Tento koláč není náročný na přípravu a je opravdu lehký, nadýchaný, takový skoro piškot, a hrušky  mu dávají vláčnost a šťavnatost. Půlku koláče jsme s Radanem spořádali ještě ten večer při sledování filmu (Now you see me, úžasný film, doporučuju!) a další dva kusy jsem si vychutnala při psaní tohoto článku. Ještěže vlastně není až tak nezdravý :)).

EN: So it seems I am having the autumn (hopefully short) flu and the only thing what pleases me right now is this delightful light pear pie which I baked yesterday evening ... but lets start from the beginning. :)

The end of last week was quite busy and nice. On Wednesday I walked around city center with CV in my hand and went to restaurants asking for a job. In one Michelin star restaurant I got a "call back" so on Saturday I went there for the first time for trial day. It went pretty well, I think, and I feel like I kind of impressed them. Even though it has been nine quite exhausting hours I really enjoyed working there. So I hope that they call me back and I could work there part time, maybe :). On Friday I went to ask to another restaurant which seems to fit me even better (as it has their own bakery and they are cooking traditional meals), and I am going to work there on Wednesday. So hopefully it will go good as well and in the best scenario I could work in both places part time. But because I do not have any contract yet, I do not want to be very specific so far. But as soon as I settle there a little bit, I will write more. I am excited about that :).

I also got my first "offer" for baking a birthday cake (well, if I do not count my family :)) and Radan was just calling me from work that they have some meeting on Thursday and within the budget they have for food they want me to bake something for them :). 

Radan has been spending a lot of time at work lately so when he got a day off yesterday we decided to relax all day together. We watched the first episode of MasterChef Junior, I cooked some pasta with salmon and cream, we went for a long walk to the lake which was beautiful. It actually fascinates me, if you look at Oslo on google maps you will see a little bit of civilization near the fjord and then it is all forest and lake. Awesome :).

And in early evening I baked this pear pie I wanted to try for a while. I love pear. Even more than apples. But I have never baked anything from them so I felt this is a good time to do it. This cake is not difficult to prepare and it is really light, fluffy, almost like a sponge cake and pears gives it juiciness and moisture. We actually ate half of the cake yesterday evening while watching a movie (Now you see me, great film, highly recommended) and I enjoyed two more pieces not while writing this post. Lucky me, it is not that unhealthy :). 

Facebook

Foodblogy

Instragram 

Agave restaurant, Bislett, Oslo

Dnes byl parádní den. Ráno jsem vyzvedla svou spolužačku ze základky a její francouzskou kamarádku (které jsou na erasmu někde v Norsku) na autobusovém nádraží, vzala je k nám domů, aby si tu nechaly svoje věci a prošla se s nim do Vigelands parku. Tam jsem se s nimi rozloučila a šla čekat na Radana na Majorstuen do Wayne´s coffee, kde jsem si dala jejich cappucino a nechala si narazit razítko na "zákaznickou kartičku", která hlásí, že příští kávu budu mít zdarma. Dám si schválně nějakou drahou, kterou bych normálně asi nezkoušela :).

Když přišel Radan, bylo už asi půl druhé a než jsme se vybrali z kavárny, byly dvě. To už jsme oba měli pořádný hlad. Původně jsme chtěli zajít do takového malého nenápadného thajského bistra, které nám doporučila kamarádka, ale byla zima a tam se dalo koupit pouze jídlo s sebou (tak jako ve spoustě jiných "dostupných" restaurací) a tak jsme se rozhodli jít jinam. Jenže kam? Do Curry & Ketchup, které bylo kousíček, jsme jít nechtěli, protože tam jsme byli v pondělí i s kamarádkou a navíc už jsem o něm psala a chtěla jsem zkusit něco jiného :). Tak jsme z Majorstuen kráčeli směrem k centru, a jak je v této čtvrti zvykem, je tu poměrně draho, a tak jsme nikde nezakotvili. Nakonec jsme se smířili s tím, že zajdeme na nedaleký Bislett na kebab, protože to je široko daleko nejlevnější jídlo, které si venku můžete dát a najíte se z něj až až. Cestou jsme však narazili na mexickou restauraci a i když Radan ze začátku moc nadšený nebyl, moje nadšení a výraz v obličeji ho přesvědčily o tom, abysme tam šli. Ceny byly relativně v pohodě, v podstatě podobné, jako kdyby jsme šli na sushi (kam čas od času zajdeme, už jsme zkusili spoustu podniků, možná bych o tom mohla někdy napsat :)) a líbilo se nám, že se dá sedět i vevnitř.

Byla celkem dobrá volba tam jít. Mám ráda mexickou kuchyni a i když by Mexičan pravděpodobně pověděl něco jiného, tak si myslím, že jsme dostali celkem kvalitní jídlo za relativně slušnou cenu (i když jsme si já i Radan objenali to nejdražší v menu :)). Docela se mi líbil i interiér, mám ráda tabule s nápisy, když jsou pěkně napsané a i když to celkově nepůsobilo moc mexicky, tak to bylo fajn :). Servírka byla příjemná, Radan objednával v norštině, a líbilo se mi, že se nás přišla zeptat, jestli je všechno v pořádku a jestli nám chutná.

Na tripadvisoru jsem o tomto místě zpětně četla vesměs pozitivní recenze, že je to asi nejvíc autentická mexická restaurace v Oslu a že pokud máte chuť na mexickou kuchyni a nachazíte se v Oslu, je to dobré místo na návštěvu. A s tím vlastně souhlasím. Pokud se někdy ocitnete v Oslu a budete mít hlad a máte rádi mexická jídla, zajděte tam. Není to daleko od centra a najíte se dobře.

A tady už jsou fotky :).

EN: Today was a good day. In the morning, I went to pick up my classmate from Elementary school and her French friend (they are somewhere in Norway on Erasmus) and I walked them to Vigelands park so they could see one of the best places here in Oslo. I left them there so they could discover the city by themselves and went to Majortua to Wayne´s coffee and grab a cup of cappuccino and wait for Radan so we would go somewhere together as it was his day off from work. He came around 1:30pm. We left the coffee place around 2pm pretty hungry. At first we wanted to go to the small inconspicuous Thai place which was recommended to us by our friend but it was only take away and it was pretty cold outside. So we decided to search for something else. At first, we were thinking about going to Curry & Ketchup which was nearby but we have been there on Monday with our friend, plus I was already writing about it, so I wanted to try something else :). So we walked from Majorstua toward the city centre hoping that we would find something good and affordable. We could not find anything so we were putting up with the idea that we would go for kebab in Bislett which is probably the cheapest food you could get out there and there is a lot of it. But, while walking there, we walked past a Mexican restaurant. We stopped by and looked at the menu outside and even though Radan was not really excited about it, I kind of was. The prices were about the same as if we would go out to eat sushi (we have already tried different sushi restaurants, so maybe I should write about it :)). So we went in :).

It was a good choice to go there. I like Mexican cuisine and even though I am almost sure that Mexican girl or guy would tell you something else, I though it was pretty good with relatively fine prices. I kind of liked the interior as well, I like big boards on walls when they are nicely put and written and although the place did not seem so Mexican, it was ok. Me and Radan ordered the most expensive items on the menu (and the prices were still quite reasonable for Oslo) but it was probably because we wanted something with meat. The service was nice, I liked that the waitress came to ask us if everything was ok and if we liked the food while we were eating.

I also read some reviews on tripadvisor after we visited the place and it was mostly good. They said that it is probably the most authentic Mexican restaurant in Oslo and that if you like Mexican cuisine and you happen to be in Oslo, this is a good place to go to. And I agree. The food is good, the restaurant is near city centre and the price is ok.

And here are some pictures :).

Facebook

Foodblogy

Instagram