LOVE: (3) Jak tento článek není o svatebních přípravách a 7 důvodů z nekonečně, proč miluju Radana

Je pátek kolem sedmé hodiny a zrovna jsem odešla z jedné kavárny (z té, ve které pracuju), abych v jiné, v centru, napsala zase pár řádků v rámci sobotního "love" tématu. Společnost mi cestou sem dělala má americká kolegyně, která se v úterý vdává a nemá zásnubní prsten a vlastně ani snubní a dneska si jde kupovat šaty, pokud se jí to podaří a nějaké najde. Je to sympatická mladá holka, mladší než já, a asi by se ještě nevdávala, kdyby jí za chvíli nemělo vypršet povolení k pobytu a ona tu tak moc nechtěla zůstat. Dneska mě poprosila, jestli bych jí upekla makronky... No, nepekla jsem je už pekně dlouhou dobu, ale tuším, že třicet dám s Radanovou pomocí (ruční šlehání bílků) v pohodě. A těším se na to.

Každopádně, co se týče našich příprav, tak jsme za poslední týden nějak moc nepostoupili. Radan je celý týden pryč a i když jsme se o svatbě bavili před týdnem nebo dvěma v neděli, když jsem byla pozvaná na tacos a margaritu, nemám dostatek "materiálu", aby to vyšlo na celý článek. Dokonce ani ten krásný sešit, kde si budu všechno psát, co mi minule poradila úžasná Anetka, jsem si "nestihla" pořídit. To je pak se mnou těžký, že jo. Jsem si vymyslela svatební články a pak nevím, o čem psát (i když mi přišlo několik krásných a nápaditých zpráv, za které moc moc děkuju a nebojte se posílat dál, určitě se "neztratí" :)) ... pořád mi to přijde ještě dost daleko, 11 měsíců je šíleně dlouhá doba na plánování a věřím, že až nebudu "vařit z vody", ale "actually" zařizovat všechny ty věci, rázem budu mít o čem psát...

No, a dneska ráno cestou do práce napadlo, že štítek z názvem "love" vlastně nemusí být nutně jen o svatbě. Je prostě o nás dvou. A tak dnes budu psát o Radanovi. Tohle konkrétně mě napadlo až teď během psaní, takže vůbec netuším, kam to povede. Jestli ho víc vychválím nebo naopak :). Asi to první, protože kdyby náhodou někdy něco psal Radan o mně, mohl by to použít proti mně! :) A nebo víte co, možná to nemusím škatulkovat a prostě uvidíme, co z toho vzejde

Léto 2015

1. Radan & já si navzájem vyhovujeme

První, co mě napadlo a co je pro mě velmi důležité je, že si s Radanem sedneme. Už když jsem za ním byla poprvé na návštěvě v Oslu, prostě jsme spolu "žili", jako bychom se znali věčnost a bydleli spolu už léta. Jednoduše jsme byli "svý". Jsme povahově, zkušenostmi a vlastně i "filosofií" docela odlišní, ale nějak to vyšlo tak, že se dokonale doplňujeme a dokonale si ... vyhovujeme. Používáme tohle slovo už od začátku a shodli jsme se, že to sice asi nezní zrovna super romanticky, ale je to pro nás důležité a "osvobozující", že jsme naprosto přirození (i když se oba dost měníme a změnili jsme se počas těch let), známe jeden druhého "aktuální verze" a tak moc se milujeme.


2. Radan uklízí mnohem víc než já

Asi už jsem to psala v minulém článku o nás. Ale  Radan v posledním třeba roku uklízí daleko víc, než já. Nebylo to tak vždycky, předtím jsem zase uklízela víc já ... a Lenička mi ze srandy (a nebo bez srandy?) říkala, že "dělám chybu", protože když si na to Radan zvykne, budu to už muset dělat pořád ... no a evidentně to tak horké není. Každopádně jsme oba docela bordeláři, Radan si zásadně sundává kalhoty tak, že je nechá sjet dolů a pak z nich vyjde a kalhoty nechá na zemi tak, jak jsou . Já zase neumývám podlahu. Klidně vysaju, ale prostě neumývám.

Zima 2013, Sognsvann. 

3. Pokaždé, když sleduje nějaká videa nebo se na něco díváme spolu, masíruje mi nohy

Tenhle bod je asi takovej víc o mně, teda ty body jsou asi všechny o mně (a o něm), protože jinak než ze své perspektivy a v rámci svého vnímání to asi ani napsat nemůžu. Všechny ty body se mě týkají a většinu toho, co na Radanovi (nebo vlastně na lidech obecně, když jsme u toho) miluju nebo nemám ráda mi v podstatě zrcadlí zase mě. Nebo tak to vnímám.

Každopádně, zpátky k masírování nohou. To je taková čistě "povrchová" věc, ale stala jsem se na ní značně závislá. Ani nevím, kdy to začalo, myslím že loni, když jsme byli u našich doma. V té době ale asi Radan netušil, jak často se ho budu ptát, "jestli mu můžu dát nohu?" Občas už ale ani na to nečeká a prostě jen řekne "nohu" a já už vím, co dělat :). Jsem mu za to velmi vděčná a vlastně potažmo i jeho mamince, která prý kdysi "vyžadovala", aby jí u televize "škrabkal" po zádech ... a tak to Radanovi prostě nevadí, na něco se kouká a u toho mi vytváří jeden z nejpříjemnějších pocitů, co znám ... hmm, to zní dost dvojsmyslně :).

4. Je v podstatě taková má osobní encyklopedie

Radan je člověk, kterého zajímá všechno. A o tom "všem" ví alespoň něco. Vesmír, fyzika, historie, aktuální dění, vývoj lidstva, na co si vzpomenete ... Takže  když něco nevím (a že toho je), stačí se zeptat a Radan pro mě má nějakou zajímavou odpověď, většinou dostupnou mému chápání... Je to obdivuhodné a častokrát mi nějakou zajímost o tom, jak co bylo nebo vzniklo vypráví před spaním jako pohádku. Jedna malá (ne)výhoda je, že mě to dokonale uspává a tak si drtivou většinu ráno nepamatuju.

V čem se úplně neshodneme je to, že Radan musí mít všechno vědecky podložené. V tom se naše "filosofie" docela liší, na druhou stranu se ale navzájem respektujeme a obohacujeme a naše soužití to nijak nenarušuje.

léto 2013, doma.

5. Je empatický, tolerantní, trpělivý a motivuje

Radan je ten kluk, kterého opravdu zajímá, jak se cítíte, jak se máte a baví ho se o tom bavit. Je v souladu s "ženskou stránkou" svého "já" a nesnaží se být tvrďák nebo nějaký "macho" a to z něj pro mě dělá jednoho z nejvíc cool lidí, co znám. On sám o sobě je ohromně zajímavý. Umí motivovat své kolegy, je přímý, když se ho někdo na něco zeptá a je neskutečně trpělivý, tolerantní a podporující. Vyjít s ním je jednoduché a přesto neztrácí "sám sebe". Žití s ním je pro mě přirozené a příjemné a naplňující :). A moji rodiče (a brácha taky) ho milují od první chvíle, co ho poznali. I když s Leničkou někdy vedou "horlivé dialogy" :).

6. Rád se (se mnou) fotí

Tohle je další (hned po nohách) čistě povrchní bod. Ale jsem opravdu ráda, že Radan je podobný "pozér" jako já a tuhle tu formu si se mnou užívá naplno. Je trpělivý, když si chci něco vyfotit a rád fotí mě a rád se fotí se mnou. Nebo to tak alespoň působí. To mi stačí :). Jo, a miluju jeho úsměv. To nevím, jestli patří zrovna k tomuto bodu, ale teď mě to napadlo.

Jedna z mých úplně nejoblíbenějších fotek, přestože je úplně "obyč"... Měla jsem potřebu ji sem dát dvakrát :).

7. Miluje mě, miluju ho

Asi je to (samo)zřejmé, ale musím to zmínit. Cítím Radanovu lásku stále, pořád. Vždycky. Prostě je. Oboustranně.

Jsem vděčná každý okamžik za to, s kým můžu sdílet svůj život. Jsem vděčná, že to vesmír (a Gabo :)) takto zařídili, že jsme se poznali a sdílíme spolu prostor, lásku, život... Je to naše. Je to dokonalá životní forma, za kterou stojí nekonečná láska a která mi pomáhá poznat dokonale samu sebe. Děkuju.

To je asi pro dnešek všechno. Možná někdy bude pokračování, pokud to je něco, co vás bude bavit číst ... přecejen podobné články nemusí být pro každého ... vlastně jako všechny jiné :).

Mějte se krásně a napište mi do komentářů o svých láskách. A nebo jen tak. Těším se :).