Roadtrip po Norsku 2015: 2.den - Dopoledne v Bergenu, nekonečná cesta a několik trajektů

Probouzíme se do pátečního rána a venku je šedo, prší a je zima. Norský podzim v plné síle. A nás čeká další veskrze cestovní den. Ještě před odjezdem do centra Bergenu vymýšlíme trasu, jakou se nejlépe dostaneme dolů na jih do Stavangeru a zároveň rezervujeme pokoj přes airbnb na dnešní noc.

V Norsku, a zvlášť na západě a pak v horách je totálně nepředvídatelné počasí. Během hodiny a půl, co jsme strávili v Bergenu lilo, foukalo, kapalo, pak zase lilo a na pár minut jsme snad viděli i vykukovat slunce. Tomu se ale přes obrovskou mlhu, která se valila celým městem, moc nedařilo zůstat na obzoru.

Výhled z našeho airbnb bytu. To ještě bylo něco vidět.

Naše hlavní cesta vedla jak jinak, než do ... kavárny. Vyhlédla jsem si tři, všechny na podobné adrese hned u hlavního centra a ta, do které jsme se vydali na vynikající šálek kávy, byla po naší cestě nejblíž. A tak vyhrála. :) Nutno ale říct, že BKB byla fakt příjemná. Voněla v ní čerstvě pražená káva, slečna baristka se nás zeptala, jestli si přejeme kávu radši ze světle pražených zrn nebo z tmavě pražených (doporučuju ta světle pražená, káva je z nich jemnější, ale zároveň chuťově výraznější) a malé dortíky, co jsme si k ní daly, byly taky chutné. Počas pití a jezení jsme si navíc prohlíželi a pročítali knihu o srbské umělkyni Marině Abramovič. Je známá třeba tím, že když se kdysi se svým profesním i soukromým partnerem Ulayem rozcházeli, každý z nich se vydal z opačné strany Velké čínské zdi, potkali se někde uprostřed a rozloučili se. Pokud vás tato dáma zajímá víc, je tu vždycky jako odrazový můstek wikipedia :)

Jestli máte v plánu se v Bergenu zdržet déle a máte chuť na dobrou kávu, doporučuju ještě Det Lille Kaffekompaniet a Krok og Krinkel Bokcafé. Tam bych se určitě vydala já :).

Jinak toho o Bergenu moc nevím. Snad jen, že to bylo jedno z hlavních hanzovních měst a bergenský pivovar se jmenuje Hansa :). Prý tam prší asi 300 dní v roce. Nejznámější jsou na Bergenu dřevěné domečky Bryggen u pobřeží a když vejdete dovnitř, najdete tam spoustu malých obchůdků s ručně vyráběnými produkty a taky různé restaurace. Je to tam malebné a roztomilé.

A pak je taky v Bergenu rybí trh, hned naproti přes vodu od těch domečků, s velkým výběrem mořských plodů a ryb. Radan byl konsternovaný ze zabíjení obrovského kraba. Věděli jste, že se krab zabíjí tím, že ho zaživa rozříznete napůl? ...

A taky jsme zkusili velrybí maso a i když je to neetické a ne zrovna chvályhodné, jsem ráda, že jsme ho ochutnali, i když stopro naposledy. Představuju si, že tak nějak podobně chutná lidské maso ...

Po poledni už nás čekala další nádherná nekonečná cesta. Občas jsme zastavili, protáhli se, něco vyfotili, a jeli dál. Viděli jsme duhu, fjordy, hory, lesy, vodopády, tunely, mosty, tunely, fjord, hory ... A nejčastější slovo, které jsem na tomto výletě slyšela bylo "wow". Občas to Radan zopakoval třeba 15x za sebou. :)

V Gjermundshamn, asi dvě a půl hodiny jižně od Bergenu, jsme nastoupili na náš první asi půlhodinový trajekt do Årsnes. Omylem jsme jeli načerno, ale všechno dobře dopadlo a já vám pak v "souhrnném článku" napíšu, jak tady ty trajekty zhruba fungujou.

Na chvíli nám vysvitlo sluníčko, aby pak zase zalezlo za nekonečnou mlhu. Výhledy krásné tak jako tak.

Pak už zase pokračujeme dolů na jih přes Rosendal. Zastavujeme u vodopádu, já spontánně nakupuju první pohledy a jedeme dál.

Čekají nás ještě dva trajekty. Jeden z Nesvik do Hjelmeland a pak ještě jeden z Oanes do Lauvvik. Ty jsou ale tak krátké, že ani nevystupujeme z auta. A hlavně už nejedeme načerno! :)

Večer jsme znovu svědky zajímavého západu slunce. Pokaždé jiný, vždycky nádherný.

Přijíždíme do Sandnes, města 10km od Stavangeru. Přivítá nás sympatický Etiopan, dává nám klíče od svého obrovského bytu, který máme celý pro sebe a přestože jsme si vysnily túru na Preikestolen, pán Etiopan nám jednoznačně doporučuje Kjerag. Tak se vydáme tam!

To be continued ... :)