Like from my diary VI

Taky si myslíte, že můžete vidět jen to, co máte sami v sobě? Že jakoukoliv vlastnost, kterou vidíte na ostatních, musíte mít i vy, protože jinak byste ji neviděli? Jednou jsem se o této malé "filosofické otázce" bavila s maminkou Leničkou a když jsem pak nad tím přemýšlela, musela jsem uznat, že se v této teorii "vidím". Třeba, přestože něco nesnášíte (nebo nemáte rádi) na někom jiném, musíte to (vědomě nebo nevědomě) mít sami v sobě, jinak byste to neviděli. Platí to i v kladném slova smyslu, samozřejmě :), a vyplývá z toho vpodstatě to, "že jsme jedno" (jeden), protože nic není černobílé, že nikdo není jen dobrý a nebo špatný a všechno je jednoduše takové, jaké je (to už jste ode mě slyšeli, co? :). Jak tato teorie funguje v praxi? Co se týče mě, já si to většinou uvědomuju spíš v tom "negativním" slova smyslu. Když mi na někom něco vadí, snažím se zjistit, co mi na té konrétní věci vadí a odkud to pramení a VŽDYCKY zjistím, že to jde ze mě, že tu stejnou věc "mám" do určité míry taky. Možná korigovanou, možná potlačovanou, možná ji "nechci", možná skoro stejnou, jakou ji vidím u ostatních, ale mám. Je to zajímavé, zkuste se nad tím někdy zamyslet a napište mi, třeba do komentářů nebo do zpráv na facebooku, co si o tom myslíte. Mně tohle uvědomění (se) přijde v určitém slova smyslu hodně osvobozující, protože zjistíte, že se nemáte důvod zlobit a nebo být naštvaný. Stačí to prostě přijmout.

Dneska mám hodně otázek, co? Mám ještě jednu, je pro mě docela aktuální a v podstatě v určitém slova smyslu vychází i z předešlého odstavce. Jen jde spíš o tu "kladnější" část. A nebo nejde? :) Co myslíte, do jaké míry vás inspirují lidé okolo vás a do jaké míry je pak to, co děláte, "vaše"? A co znamená to "já" a "moje"? Pro mě je "já" jednoduše ego, něco, odkud pramení myšlenky a to, jakou mínku mám o své osobě a o světě okolo mě, místo, odkud pramení všechny strachy, něco s čím se většina z nás ztotožňuje tak moc, že pak ztrácí tu podstatu, ten "prostor za tím", a fakt, že jsme "jedno". Občas mi připadá, že když se někdy vidíme v tom, co někdo jiný řekne, napíše nebo udělá, máme tendence to často brát jako "opičení se". Ale je to vážně tak? Vím, že to asi zní zmateně, ale touto filosofií se zabývám už déle a dneska mi to po jedné docela nečekané informaci nedalo se nad tím zamyslet znovu. Myslím, že inspirovaní (čímkoliv, svět kolem nás je jedna velká inspirace) jsme všichni, někdo s tím nakládá tak, jiný jinak, ale vždycky to jde z nás. Vždycky jsme to "my", myslím, že neexistuje "originál" a "fake" (pokud nemluvíme třeba o kabelkách zrovna :)). A jestli necháme převážit "ego" a nebo ten "prostor za tím" je už na nás :). Co si vybíráte vy?

K tomuto mě napadá už jen sdílet obrázek, respektive "quote", kterou jsem nedávno dávala na svůj instagram v rámci výzvy "100 happy days".

Mějte všichni krásný večer a napište mi, jak na vás fungovala "moje" teorie! :)

Mini vanilkové dortíky s borůvkami

Už vás tím možná budu trochu nudit, ale i v dnešním receptu se bude hojně používat slovo "curd". Ale nedávám ho sem jen tak do placu, spíš mám z ní prostě jen radost. Dřív, když jsem narazila v nějakém receptu na slovo "curd", vždycky jsem se mu vyhnula obloukem, protože mi to přišlo jako něco příííšerně zdlouhavého a vlastně ani ne tak dobrého. A pak jsem se jednoho krásného dne rozhodla upéct něco limetkového a bylo to. Ale borůvková curd je jiná, než limetková nebo citronová. Je stejně tak intenzivní, ale narozdíl od těch citrusových je slaďoučká a dá se jí sníst mnohem víc. A je fialová. Moje oblíbená barva. A můžete jí plnit makronky, cupcaky, dávat si ji na chleba s máslem i bez a nebo ji použít na tyto malé dortíky.

Dělala jsem makronky s touto borůvkovou náplní a hodně mi jí zbylo. A tak jsem přemýšlela, co s tím, protože i když budu borůvkové makronky péct na zakázku znovu, bude to až příští víkend a v té době už by to asi nebylo čerstvé. A nebo možná bylo, ale netřeba riskovat. A jak jsem tak přemýšlela co s tím, napadlo mě zkusit malé dortíky, které se vykrajují z velkého korpusu. Smáznu tím tak dvě mouchy jednou ranou, protože takové jsem ještě nezkoušela :). Zvolila jsem jenom lehký vanilkový korpus, ale přidala trochu kefíru pro zjemnění, a když už jsem ho měla otevřený, přidala jsem ho i do i šlehačkové polevy. Výsledek je takový stylový "individual dessert", který se vám určitě bude hodit na nějakou letní párty na zahradě, kterou plánujete a nebo jen tak pro vás ke kávě. Tak vyzkoušejte a napište mi, jak vám chutnal :)

Makronky s arašídovým máslem

Můj blog, a hlavně jeho receptová část, je taková fázovitá. Jednou přidávím hlavně cheesecaky, pak čokoládové dorty, cupcaky, no a teď jsou to holt makronky.

Recept na limetkové už tady je, dnes přichází na řadu arašídové máslo. Obě tyto příchutě, společně s borůvkovou, která časem taky bude na blogu, včera ochutnávali zákazníci našeho Candy Baru a přiznám se, že jsem vevnitř skákala radostí, když jsem viděla na jejich tvářích, jak moc jim chutnají. Momenty jako tento jsou přesně tím důvodem, proč mě to tak těší a naplňuje. A těší mě to pak o to víc, když ty recepty můžu sdílet s vámi a dělat tak snad radost ještě více lidem.

Ale zpět k těmto makronkám. To, že budou "peanut butter" jsem se rozhodla v podstatě na poslední chvíli a celá ta náplň byla jedna velká improvizace. Sice dost jednoduchá, ale nakonec se ukázala být efektivní i efektní (moje nová oblíbená slova :)). Celkově ráda používám arašídové máslo, protože mi jednoduše chutná a je výrazné, tudíž není potřeba s ním moc "manévrovat". Na druhou stranu, přesně z toho důvodu, že je chuťově výrazné, nemusí chutnat všem a pár takových lidí znám (jeden z nich sedí vedle mě :)). Každopádně pokud patříte do první skupiny, tak jsou tyto makronky přesně to pravé pro vás.

Vyzkoušejte a napište mi/pošlete fotku, jak se vám povedly. Už teď se moc těším :)

Limetkové makronky

Zamilovala jsem se do "lime curd". A tak ho teď dávám do všeho. Navíc on se do všeho fakt hodí. A je svěží, letní a dost lehký na přípravu. Dlouho trvá jen chládnutí, ale při něm se stejně můžete věnovat něčemu jinému. :). Myslím, že se možná vyplatí si ji udělat do zásoby.

Limetkovou & Citronovou & Malinovou & Třešňovou & Borůvkovou.

Na ty se v nejbližší době chystám já. A s nimi potom budu plnit makronky a cupcaky jedna báseň :).

Všechny curd mají v podstatě dost podobný postup, liší se jen minimálně, a dají se používat i jen tak. Na chleba. A nebo na scones. Ale pozor, chuťově jsou opravdu intenzivní. A tak stačí jen troška. 

Tak jako v těchto makronkách. Zkuste je! :)

Facebook Page

Gastro výlet po Edinburghu

Přibližně dva roky zpátky jsme byli s Radanem poprvé pozvaní do Edinburghu. Kousek od něj, v Livingstonu, totiž žije Radanův kamarád z dětství a v pravidelných intervalech nám oběma psal že "kdy už se ukážeme." A tak když jsem začátkem jara zase začala pracovat a tudíž vydělávat, navrhla jsem Radanovi, že bychom mohli navštívit nějaké krásné evropské město. V hlavě jsem tou dobou měla Paříž, ale nakonec jsme se rozhodli, že město na Seině počká a pozvání do skotského univerzitního města přijmeme.

Cesta z oslovského letiště na to edinburghské trvala hodinu padesát, ale ve Skotsku jsme přistáli za 50 minut. Ještě před odletem jsme si tím chvíli lámali hlavu, že jak je možné, že tam letíme necelou hodinu a zpátky skoro tři... až po chvíli jsem si vzpoměla, že v UK je přece o hodinu míň...

.. což je super, protože jsme měli hodinu k dobru a i když jsme letěli až kolem osmé večer, při přistání bylo teprve devět a my tak měli ještě spoustu času na první "sbírání dojmů.". Miho, náš host, je jedním ze zakladatelů "česko-slovenské komunity v Edinburghu" a v pátek, v den našeho příletu, měli zrovna barbecue party na pláži v Portobellu. A tak jsme poznali asi 10 Čechů a Slováků, zajímavých lidí, kteří spolu tvoří opravdu sympatickou skupinu a která spolu podniká spoustu skvělých akcí. Během těch pár dní jsme se s některými z nich potkali ještě několikrát a myslím, že jsme se tak nějak přirozeně začlenili do "běžného života v Edinburghu", což nám umožnilo možná trochu odlišnější pohled na město, než kdybychom přijeli jako "běžní" turisti.

Druhý den ráno jsme vyrazili do centra. Z Livingstonu (mimochodem, pokud někdy pojedete do Edinburghu a budete mít v plánu nakupovat, tak si do Livingstonu zajeďte, takto velký shopping mall plný outletových obchodů jsem už dlouho neviděla, jestli vůbec) jezdí vlak na hlavní vlakovou stanici Waverley každou chvíli a při výstupu se hned ocitnete v Princes street gardens, což je jedna z hlavních ulic v Edinburghu. V podstatě hned jsme se vydali k monumentu Sira Waltera Scotta a vyšlapali těch skoro 300 schodů až nahoru, kde nás čekal krásný výhled na celé město. Jaká škoda, že těsně po slezení (které bylo mimochodem docela náročné, protože jedny uzoučké schody vedou jak nahoru, tak dolů) mi vypověděla službu má nedávno koupená paměťová karta a tak všechny ty fotky v podstatě neexistují. Radan moc nefotil, takže fotky z tohoto zážitku v podstatě nemáme. Vylézt si tam nahoru ale stojí za to. I když vstup na osobu stojí 4 libry.

Asi jediná použitelná fotka zvrchu. Pro představu snad ale stačí :).

Citronovo-limetková "tart" s borůvkama

Láduju do sebe kopec kolínek s kečupem a se sýrem (aneb. vzpomínka na dětství, kdy mi je dělávala babička a vždycky mi na ta kolínkama sypala minimálně stejné množství eidamu ... jo a taky jsem 6 hodin nejedla a mám příííííšernýý hlad!) a lámu si hlavu tím, jak jen přeložit slovo "tart". Zatímco v angličtině to má několik dalších synonym, český koláč nebo dort se mi k tomu prostě nehodí. A tak to nechám tak jak to je.

To už je zas doba, co jsem naposledy přispívala na blog. Mezitím jsem pekla jen párkrát a to při návštěvě domova. Čokoládové cupcaky se šlehačkou dopadly dobře, no mrkvový dort, do kterého jsem místo třtinového cukru dala tuhý med už o něco míň. Vlastně nechutnal jako mrkvový dort, ale spíš jako (suchý) perník. Příště se budu držet svého osvědčeného receptu, ne vždy improvizování výjde. :) Každopádně jsem si doma užívala každou sekundu (možná dokonce i tu, kdy mi trhali osmičku) a domů do Osla jsem si zase přivezla spoooustu "užitečných" věcí. Třeba moje oblíbené digestivní polomáčené sušenky z Marks & Spencer nebo sušenou citronovou (i pomerančovou) kúru z Alnatury. Tyto dvě ingredience jsem nevybrala náhodou. Obě jsem je totiž použila v tomto úžasném receptu. Jako fakt úžasném. Věřte mi. Je strašně jednoduchý, efektní a hlavně chutný. A myslím, že tuto moji "lemon-lime curd" příště použiju jako náplň do makronek. A nebo cupcaků. A nebo do všeho. Je totiž fakt dobrá!

Pustíte se do toho? Jo? A pošlete mi výsledek? :)

více na Facebook 

Nepečený cheesecake se slanými tyčinkami, jahodami a borůvkami

Od té doby, co jsem začala pracovat, si mnohem víc užívám volné dny. Předpokládám, že je to proto, že předtím jsem měla "volný den" každý den a někdy se stávalo, že jsem celý den prostě nedělala nic. Teda dělala - jednoduše jsem byla, ale víte jak to myslím :). Teď, když mám volno, tak mám tendence častěji chodit ven, nebo když má volno i Radan, tak si udělat hezký den s ním (třeba včera jsme byli v kině na nových X-Menech a pak na dvouhodinové procházce) a nebo jednoduše dělat něco produktivního (číst si, cvičit, psát ..).

Dnes se mi zachtělo připravit nějaký dezert. Už dlouho jsem nic nepřipravovala "jen tak" (naposledy, když jsem pekla, tak to bylo pro Candy Bar před skoro 14ti dny) a dnešní sluneční počasí doslova vybízí k vytvoření nějakého "svěžího" a lehkého dezertu. A co je lehčího, než nepečený cheesecake (kalorie nepočítejte, jo? :)) Ale od klasických verzí jsem chtěla nějakou inovaci. Vzpoměla jsem si, že miluju slané preclíky v čokoládě, tak mě napadlo, že by mohly být jako základ. V obchodě jsem našla jen tyčinky, ale to nevadí, je to v podstatě to samé, a zbytek stejně sní Radan, protože je má rád. Zbytek ingrediencí je už víceméně klasika. Poměry odnikud nemám, dělala jsem to "od oka", ale zároveň si to všechno poctivě zapisovala. Pro vás :).

Už mám jeden kus v sobě, a je to velká dobrota, fakt. Zkusíte taky?

Facebook