Co pod stromeček? Tipy od Terezky ze Sweet Melange :)

Štědrý den se blíží mílovými kroky a (nejen) blogy od těch beauty až po lifestylové jsou zahlceny tipy a inspirací, čím své blízké letos potěšit a čím je obdarovat. Upřímně, pouštět se do tohoto typu článků asi není úplně nejoriginálnější, ale vzala jsem tuto "příležitost" jako skvělou záminku, jak pro jednou napsat na blog něco, co úplně nesouvisí jen s jídlem a hlavně s recepty.

Letos jsem s dárky extrémně pomalá a přiznám se, že ještě žádný doma "fyzicky" nemám. O to víc nad nimi ale přemýšlím. Naštěstí mě teď čeká několik volných dnů a tak to snad všechno stihnu a doženu...

... je těžké doporučovat "běžné" a nebo "známé" věci tak, aby to pro vás byla úplná novinka, o které jste nikdy neslyšeli. Tyto tipy jsem tak jednoduše čerpala z toho, co jsem už někdy jako dárek dostala, čím jsem někoho obdarovala já a nebo prostě produkty a věci, které mám ráda a myslím, že by se mohly hodit jako dárek. Pro koho, to už nechám na vás. :)

Vánoce 2014 a recept číslo tři: berlinerkranser neboli berlínské věnečky

Půl šesté, pátek večer, sama doma. Zrovna mi zapípal mobil, to mi Radan posílá fotky z pracovní akce, na kterou vzal sladké dobroty, co jsem dnes pekla. Ne vždy, když tvrdím že trávím celý den v kuchyni, je to pravda. Dneska fakt nekecám. Venku mi k tomu nádherně sněžilo, z počítače mi hrála Norah Jones a celým bytem se linula neodolatelná vůně čerstvě upečeného těsta. Mmmm.

Tento recept na tzv. "berlínské věnecky" je jedním z tradičních norských vánočních receptů. Já teda moc nechápu, proč se norské cukroví jmenuje berlínské, ale pravděpodobně ho sem jednoduše a prostě přinesli Němci .. :)

Recept se vyznačuje tím, že se do něj dávají uvařené žloutky. Taky se věnečky posypávají tzv. "perle sukker" což je v podstatě cukr, který vypadá jako malé perličky. Je docela typický ve skandinávské kuchyni (pečení) a v našich podmínkách se dá nahradit hrubým granulovým cukrem :).

Na můj vkus jsou tyto věnečky trošku piplačka, tak jsem část těsta "neválečkovala", ale rukou vymodelovala kolečka. Chutnají stejně skvěle a vypadají tak "rustikálně" :)

Myslím, že berlinerkranser by mohly být skvělým doplněním klasického českého vánočního stolu.

Krémové tagliatelle a mozzarellou a parmazánem

Dneska jsem se probudila do nádherně zasněženého rána. Skoro se mi zdá, že počasí v Oslu letos vychází téměř idylicky. Jaro začalo poměrně brzo, léto bylo teplé a slunečné, podzim nádherně barvený a začátkem prosince přišel sníh. Letos navíc i tu vánoční atmosféru nasávám tak nějak víc než "obykle". Nemám tedy ještě koupený/vyrobený ani jeden dárek, ale nic to nemění na tom, že si užívám vánoční dekorace, pochoutky, hudbu (už je prosinec! :)) a beru to tak, že Vánoce jsou vlastně celý tento čas. Byla by škoda si je užívat jen ten jediný den... A tak tu si koupím vánoční pivo nebo sodovku, tam zase ty krásné vánoční svíčky a pražené mandle z trhů a tady už si pouštím "all i want for Christmas" a peču vánoční cukroví (na které jsem nikdy moc nebyla). A s Radanem určitě půjdeme bruslit. Letos to nevynecháme. :)

K Vánocům a tomuto zimnímu času taky určitě patří i taková ta víc "hearty" jídla. Nebo teda já nevím, jak vy, ale studené saláty a jim podobné mě momentálně moc nelákají. Vkuse chuť na něco sýrového a krémověho. Zároveň ale nemám úplně zájem o "zásoby" na svém těle... :) No, a tak mě napadlo udělat takovou lehčí krémovou omáčku a přidat ji k těstovinám. 

Výsledkem je rychlé, chutné jídlo, které vás zahřeje, zasytí a zároveň vám nezpůsobí výčitky svědomí, že "už zase jím ty smetanové omáčky" (néé, vůbec neparafrázuju sebe! :)).

 Zkusíte taky?

Julebord 2014 aneb jak jsem byla pozvaná na noční pečení do pekárny a jak mám mezi kolegyněmi skoro celebritu

Strašně jsem se těšila. Tak nějak jsem cítila, že to bude jeden z těch večerů, kdy si v Oslu nebudu připadat cizí.

Zatímco píšu tyto řádky, sedím na tom samém místě, jako v sobotu, popíjím cappucino, které jsem si vyjímečně nepřipravila sama a místo lahodného tiramisu pojídám (skoro mezi každým napsaným slovem) neméně lahodnou čokoládovou scone. Hraje tu příjemná hudba a je tu takový ten typický velkoměstský kavárenský ruch. Přestože kavárna patří stejnému majiteli, jako kavárna, ve které pracuju já, tato má jinou atmosféru. Je tu otevřená kuchyně a ve čtyři odpoledne se z této moderní kavárny stane chic restaurace, navíc přímo v centru Osla.

Vánoce 2014 a recept číslo dva: Variace na Sugar Cookies

Je čtvrt na pět a venku je tma jak v pytli. Cítím se vyčerpaně, už zase jsme vstávala hodně brzo ráno, abych v 6:30 byla v práci a abychom v 7:30 mohli otevřít. Dneska jsme se Selmou, mou norskou kolegyní, trochu "zápasili" s kávou, potřebovaly jsme rozeznat tři různé "dagens kaffe" (černá filtrovaná káva), a já si poprvé uvědomila, že každá káva má fakt jinou chuť. Abych to vysvětlila, černou kávu vpodstatě nepiju. Vždycky si ale pročítám ty popisky, které ke každé jedné kávě dostáváme. Jedna má mít nádech karamelu a mléčné čokolády, po druhé vám má zůstat na jazyku sladkokyselá chuť a ta další má prý příchuť borůvek. Upřímně, já tam nikdy nic takového necítím. Cítím, jestli ta káva chutná nahořkle a nebo je třeba spíš jemná, ale tam by můj osobní výklad skončil. A tak se nehádám s popiskama, protože ty znějí víc vznešeně, a hezky je s úsměvem na tváři těm zákazníkům přednesu. Já se tím učím på norsk a zákazníci jsou spokojení.

Norové jsou posedlí "pepperkake", tedy obyčejnýma perníčkama. V kavárně je teď prodáváme v malých sáčcích, ve tvaru srdce, jako perníkovou chaloupku a kdyby se vám některý z těch vzorů náhodou nelíbil, můžete si koupit "pepperkakedeig", tedy připravené těsto, které jen vyválíte, vykrojíte a dáte do trouby. Co vy, perníčkujete doma?

Pokud ne, ale zároveň chcete na vánočním stole něco v takové nějaké sušenkové podobě, zkuste třeba tuto variaci na sugar cookies. Barevně se můžete vyhrát jak chcete (červená a zelená by mohla působit super vánočně), je to jednoduché a docela efektní.

Vánoce 2014 a recept číslo jedna: Celozrnné kuličky z vlašských ořechů, pomerančové a citronové kúry s nádechem vanilky

Dneska mám volno. A jsem tu sama. Venku mrholí a obloha je celá bílá, s šedivým nádechem. Ráno jsem si hned po probuzení zacvičla jógu. Nedělám to každý den, ale pokaždé, když ano, uvědomím si, jak moc dobře na mě působí. Pak jsem posnídala celozrnnou scone, co jsem si včera vzala z práce, namazanou trochou burákového másla a meruňkové marmelády od tety. Spotify mě po zapnutí počítače přemlouval, ať si pustím norské vánoční koledy, ale nedala jsem se. Těm dám šanci až tak v prosinci, zatím poslouchám "mood" playlisty jako "your favorite coffeehouse", který je mým oblíbeným už skoro rok a taky mě baví "smooth morning", "peiskos" a super je i "breakfast in bed". Prostě samé pohodové a doslova "mood" melodie. Na ráno je dobrá třeba tato. Možná vám bude znít v hlavě celý den :).

Přestože na koledy mě zatím neužije, vánoční atmosféru ve vzduchu už samozřejmě vnímám. Nejde ji přehlédnout. V ulicích, které ve tmě září (takže tak od čtyř odpoledne), ve výlohách všech obchodů i v sortimentu, který nabízejí. Všude už přejí "God Jul", tedy "Veselé Vánoce". I u nás v kavárně jdeme dnes s pár kolegyněmi po zavíračce navodit vánoční atmosféru. Dneska je na to fakt dobrý den. Koukám zrovna ven a ono tam regulérně sněží...

.. a tak jsem se rozhodla, že letos si tu vánoční atmosféru navodím a oživím i pečením vánočních receptů. Přiznám se, že mě to nikdy moc nelákalo, ale mám teď celkově takový "jiný" pocit. Jakobych víc vnímala, i vstřebávala, všechno, co se kolem mě děje. Jakobych víc "žila"...

Tento první recept jsem vymýšlela včera "za pochodu" z ingrediencí, které jsem našla doma. Dneska bych se ráda pustila ještě tak do jednoho dvou, abychom měli při tom zdobení co mlsat.. Na to už ale pravděpodobně budu muset opustit teplo této měkoučké deky, ve které jsem zabalená až po krk a trčí mi z ní jen ruce, abych tohle mohla psát... Ach ty "oběti" :))

Skořicové lívance se strouhanými jablky a vlašskými ořechy

Dnes ráno jsem si znovu uvědomila, jak silně funguje "síla domněnek". Vlastně se to v této formě učím už od léta a všechny ty situace mě postupně učí nezamotávat se do vlastních myšlenek, emocí a zajetých drah, které si v sobě každý budujeme vlivem okolí už od narození a se kterým se pak "ztotožňujeme". Učí mě, že všechny útoky, ale i komplimenty, nevypovídají o mně, ale o člověku, který "útočí" nebo "skládá komplimenty", protože my jsme pro každého jen "zrcadlo" a každý člověk nám zrcadlí jen to, co už máme sami v sobě (a naopak). Učí mě být pokornou a přistupovat ke všemu s láskou. Učí mě nehodnotit. Učí mě víc a víc poznávat samu sebe, za všemi těmi myšlenkami, které naskakují, ale pokud jim nevěnuju pozornost, tak zase odejdou. Učí mě nepřikládat situacím, které se každodenně dějí, větší váhu než mají, tedy že jsou jen součástí určitého "plynutí" a všechno je neustále v pohybu. Učí mě být svobodnější a neulpívat na představách "jaké by to mělo být". Učí mě být v souladu ...

... jen to vůbec neznamená, že se vyhnete tělesným projevům jako je bušení srdce nebo pocit "zkaženého žaludku". Ani se nevyhnete těm myšlenkám a možná i sebelítosti a nebo naopak naštvanosti .. už to ale nebývá tak intenzivní, už se v tom tolik nevyžíváte, protože jednoduše přijímáte věci takové, jaké jsou ...

Co ale taky pomáhá je cukr, samozřejmě! Teda on možná nepomáhá až tak moc dlouhodobě, ale v TEN okamžik zaručeně :)). A co třeba v lívancové podobě? Se skořící a s jablíčkama a s ořechama? :)