V prvním "novém" příspěvku jsem zmínila Norsko. Popravdě a velice upřímně - nemám ráda zimu a skandinávské země mě nikdy nelákaly ani jako turistku. Jak se tedy stalo, že už skoro rok jezdím pravidelně do norského hlavního města a dokonce se do něj v poměrně blízké budoucnosti plánuju odstěhovat? Odpověď je jasná: láska. Láska, která mi převrátila všechny mé tehdejší představy naruby. Láska opětovaná, vyrovnaná, čistá. Láska, které si moc vážím, která mě posouvá, obohacuje, naplňuje a osvobozuje. Láska, díky které jsem zjistila, že v Norsku není 365 dní v roce sníh a že tu bývá někdy i teplo a slunečno, že tu bývají i dlouhé dny - daleko delší než u nás, že je tady krásně a příjemně a že se tady stále víc cítím jako doma. Ale o tom zase někdy jindy. Tohle je jen tak na úvod. :)
No comments:
Post a Comment