Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou II

Pěkně jsem kecala... když jsem včera ráno na facebooku tvrdila, že jsem po dvaceti čtyřech hodinách vzhůru a dvou směnách čilá jako rybička. To jsem se o tom asi snažila samu sebe přesvědčit, abych vůbec došla domů. Sotva jsem totiž zaklapla dveře od našeho bytu, doslova jsem spadla do postele a během sekundy nevnímala nic a nikoho.

Včera brzo ráno jsem měla možnost znovu péct u nás v pekárně. Teda, mám tu možnost v podstatě kdykoliv. Geir, náš pekař, mi dal několikrát najevo, že jsem vítaná a že bude rád, když přijdu s ním péct... Nešla jsem. A nemám v rukávu x výmluv, proč. Stačí jeden prostý fakt, že jsem v sobě neuměla najít tu svou "zálibu" v pečení. Nějakou dobu mě to prostě nezajímalo. A je celkem zajímavé, že když jsem přijala, jak se cítím a v jaké jsem "fázi" a přestala sama se sebou bojovat a přesvědčovat se o opaku, v té době jsem v sobě znovu ten impuls a motivaci objevila.

Briošky s créme fraiche a borůvkama a malinama

Zeptat se Geira, jestli můžu přijít nejbližší úterý, už pak nebylo přemáhání, ale radost. Akorát jsem si mohla přečíst svůj minulý článek. To bych totiž věděla, že mám přijít před druhou a ne na jednu. Měla jsem klíče z předchozího pracovního dne, takže jsem se z té mrazivé zimy dostala dovnitř, ale málem jsem nestihla vypnout alarm a má mysl si už vymýšlela příběhy o tom, jak přijedou policajti a jak jim budu muset vysvětlovat, co tam dělám ... nehledě na to, kolik peněz budu muset platit za tento "planý poplach" ... Jasně, že mě ten strach na moment ovládl úplně zbytečně, však stačilo zmáčknout jedno tlačítko navíc!

Ale co teď? Mám skoro hodinu v prázdné kavárně uprostřed noci. Předešlý den jsem zavírala, tak jsem se rozhodla zkontrolovat, jestli jsme s Philipem nachystali všechno, co se dá. Pár věcí chybělo, tak jsem je doplnila, a holky, co ráno otevíraly, měly určitě radost, že nemusí skoro nic dělat. Já bych měla! :) Pak jsem si uvařila černý čaj s mangem, to mi zabralo dalších pět minut a zbytek času jsem si zapisovala do notýsku nápady k novému článku, takže to nakonec uteklo docela rychle.

Trouba stará přes sto let.

Když přišel Geir, mělo všechno už rychlý spád a poprvé jsme se trochu zastavili v pět ráno, po třech hodinách intenzivního pečení. To si Geir dával jogurt - prý je to jeho každodenní snídaně, přestal jíst "bolle" a zhubl deset kilo.

• Pečení jsme začali brioškama. S cukrem, s hořkou čokoládou, s borůvkama a s malinama. Geir si připravuje těsto den předem, takže je to takový obrácený postup. Hotové těsto váží, tvaruje a plní různými příchutěmi a upeče a až pak ke konci směny si znovu odvažuje ingredience na těsto. To jsem včera všechno dělala já a musím se pochválit, že jsem tentokrát tolik nezdržovala. :)

Odvážené briošky předtím, než do nich přidáte čokoládu nebo jiné ingredience

• Brioška se od klasické kynuté "bolle" liší tím, že v těstě není mléko, je tedy taková pevnější a méně "vzdušná". Tuším, že zákazníci, co si včera objednali čokoládovou briošku nebo buchtu, museli mít radost. Oproti Geirovi jsem totiž ani nááááhodou nešetřila na čokoládě. Mimochodem, tvarovat těsto do asi 200 kusů úhledných bochánků je docela účinná forma posilování. Škoda, že mi to nešlo i levou rukou, takto budu mít "namakanou" jen tu pravou.
• Základní těsto na všechny bolle obsahuje mouku, máslo, mléko, trochu cukru, kvasnice a kardamon. Nezapamatovala jsem si přesné poměry, ale příště na to budu myslet, abych vám to sem mohla napsat. I když si nejsem jistá, jestli můžu ...
• Pokračovali jsme malinovýma a borůvkovýma muffinama, na kterých je nejzajímavější asi to, že kromě hladké mouky v nich je i celozrnná žitná, která jim vlastně dodává chuť i texturu.
• Tentokrát jsem si víc než minule uvědomovala, jak je důležité mít v tom systém a být co nejvíc efektivní. Například nedělat nic jednotlivě - odvážit těsto, naplnit ho a dát na plech a pak znovu od začátku. Lepší je odvážit všechno, pak plnit a pak to dávat na plech. 

Skořicové suky před kynutím a pečením. Vzala jsem si pak jeden upečený domů, že vám ho nafotím v upečeném
stavu, ale zatímco jsem spala, Radan si ho dal na snídani :D.

• Nejvíc jsem se "bála" skořicových suků. Minule jsem s nimi trochu zápasila, tentokrát jsem se rozhodla, že zkusím nezmatkovat a fakt se na to soustředila a po chvíli jsem na to myslím "přišla". Chci to co nejdřív vyzkoušet doma, tak kdybych se to snažila nějak zamluvit, připomeňte mi to prosím!! 
• Pekli jsme i jablečnou buchtu, podle receptu, který už tu mám - TADY.

Skolebolle předtím, než je potřete cukrovou glazurou a "namočíte" v kokosu.

a Skolebolle po ... :)

Víc "vychytávek" je napsaných už v tom minulém článku z ledna, tak koukněte :). Příště bych se měla naučit péct "julekake", tedy "vánoční dort/chlebíček", to mě docela zajímá a pokud to jen trochu půjde, pokusím zajistit recept i na něho. Mimochodem, na mojí oblíbené ulici Bogstadveien jsme včera s Radanem už viděli, jak připravujou vánoční výzdobu ... Evidentně se to blíží. 

Mějte se krásně!

... do pátku třicátého se ještě dá hlasovat v semifinálovém kole "Blogerky roku". Napsala jsem o tom už spousta slov i celý článek, tak to vlastně připomínám proto, že tu pořád je ta možnost mě podpořit a dát mi hlas. Vážím si každého jednoho čtenáře a každého jednoho hlasu a děkuju. Hlasovat můžete TADY. Děkuju!