Limetkové makronky

Zamilovala jsem se do "lime curd". A tak ho teď dávám do všeho. Navíc on se do všeho fakt hodí. A je svěží, letní a dost lehký na přípravu. Dlouho trvá jen chládnutí, ale při něm se stejně můžete věnovat něčemu jinému. :). Myslím, že se možná vyplatí si ji udělat do zásoby.

Limetkovou & Citronovou & Malinovou & Třešňovou & Borůvkovou.

Na ty se v nejbližší době chystám já. A s nimi potom budu plnit makronky a cupcaky jedna báseň :).

Všechny curd mají v podstatě dost podobný postup, liší se jen minimálně, a dají se používat i jen tak. Na chleba. A nebo na scones. Ale pozor, chuťově jsou opravdu intenzivní. A tak stačí jen troška. 

Tak jako v těchto makronkách. Zkuste je! :)

Facebook Page

Gastro výlet po Edinburghu

Přibližně dva roky zpátky jsme byli s Radanem poprvé pozvaní do Edinburghu. Kousek od něj, v Livingstonu, totiž žije Radanův kamarád z dětství a v pravidelných intervalech nám oběma psal že "kdy už se ukážeme." A tak když jsem začátkem jara zase začala pracovat a tudíž vydělávat, navrhla jsem Radanovi, že bychom mohli navštívit nějaké krásné evropské město. V hlavě jsem tou dobou měla Paříž, ale nakonec jsme se rozhodli, že město na Seině počká a pozvání do skotského univerzitního města přijmeme.

Cesta z oslovského letiště na to edinburghské trvala hodinu padesát, ale ve Skotsku jsme přistáli za 50 minut. Ještě před odletem jsme si tím chvíli lámali hlavu, že jak je možné, že tam letíme necelou hodinu a zpátky skoro tři... až po chvíli jsem si vzpoměla, že v UK je přece o hodinu míň...

.. což je super, protože jsme měli hodinu k dobru a i když jsme letěli až kolem osmé večer, při přistání bylo teprve devět a my tak měli ještě spoustu času na první "sbírání dojmů.". Miho, náš host, je jedním ze zakladatelů "česko-slovenské komunity v Edinburghu" a v pátek, v den našeho příletu, měli zrovna barbecue party na pláži v Portobellu. A tak jsme poznali asi 10 Čechů a Slováků, zajímavých lidí, kteří spolu tvoří opravdu sympatickou skupinu a která spolu podniká spoustu skvělých akcí. Během těch pár dní jsme se s některými z nich potkali ještě několikrát a myslím, že jsme se tak nějak přirozeně začlenili do "běžného života v Edinburghu", což nám umožnilo možná trochu odlišnější pohled na město, než kdybychom přijeli jako "běžní" turisti.

Druhý den ráno jsme vyrazili do centra. Z Livingstonu (mimochodem, pokud někdy pojedete do Edinburghu a budete mít v plánu nakupovat, tak si do Livingstonu zajeďte, takto velký shopping mall plný outletových obchodů jsem už dlouho neviděla, jestli vůbec) jezdí vlak na hlavní vlakovou stanici Waverley každou chvíli a při výstupu se hned ocitnete v Princes street gardens, což je jedna z hlavních ulic v Edinburghu. V podstatě hned jsme se vydali k monumentu Sira Waltera Scotta a vyšlapali těch skoro 300 schodů až nahoru, kde nás čekal krásný výhled na celé město. Jaká škoda, že těsně po slezení (které bylo mimochodem docela náročné, protože jedny uzoučké schody vedou jak nahoru, tak dolů) mi vypověděla službu má nedávno koupená paměťová karta a tak všechny ty fotky v podstatě neexistují. Radan moc nefotil, takže fotky z tohoto zážitku v podstatě nemáme. Vylézt si tam nahoru ale stojí za to. I když vstup na osobu stojí 4 libry.

Asi jediná použitelná fotka zvrchu. Pro představu snad ale stačí :).

Citronovo-limetková "tart" s borůvkama

Láduju do sebe kopec kolínek s kečupem a se sýrem (aneb. vzpomínka na dětství, kdy mi je dělávala babička a vždycky mi na ta kolínkama sypala minimálně stejné množství eidamu ... jo a taky jsem 6 hodin nejedla a mám příííííšernýý hlad!) a lámu si hlavu tím, jak jen přeložit slovo "tart". Zatímco v angličtině to má několik dalších synonym, český koláč nebo dort se mi k tomu prostě nehodí. A tak to nechám tak jak to je.

To už je zas doba, co jsem naposledy přispívala na blog. Mezitím jsem pekla jen párkrát a to při návštěvě domova. Čokoládové cupcaky se šlehačkou dopadly dobře, no mrkvový dort, do kterého jsem místo třtinového cukru dala tuhý med už o něco míň. Vlastně nechutnal jako mrkvový dort, ale spíš jako (suchý) perník. Příště se budu držet svého osvědčeného receptu, ne vždy improvizování výjde. :) Každopádně jsem si doma užívala každou sekundu (možná dokonce i tu, kdy mi trhali osmičku) a domů do Osla jsem si zase přivezla spoooustu "užitečných" věcí. Třeba moje oblíbené digestivní polomáčené sušenky z Marks & Spencer nebo sušenou citronovou (i pomerančovou) kúru z Alnatury. Tyto dvě ingredience jsem nevybrala náhodou. Obě jsem je totiž použila v tomto úžasném receptu. Jako fakt úžasném. Věřte mi. Je strašně jednoduchý, efektní a hlavně chutný. A myslím, že tuto moji "lemon-lime curd" příště použiju jako náplň do makronek. A nebo cupcaků. A nebo do všeho. Je totiž fakt dobrá!

Pustíte se do toho? Jo? A pošlete mi výsledek? :)

více na Facebook 

Nepečený cheesecake se slanými tyčinkami, jahodami a borůvkami

Od té doby, co jsem začala pracovat, si mnohem víc užívám volné dny. Předpokládám, že je to proto, že předtím jsem měla "volný den" každý den a někdy se stávalo, že jsem celý den prostě nedělala nic. Teda dělala - jednoduše jsem byla, ale víte jak to myslím :). Teď, když mám volno, tak mám tendence častěji chodit ven, nebo když má volno i Radan, tak si udělat hezký den s ním (třeba včera jsme byli v kině na nových X-Menech a pak na dvouhodinové procházce) a nebo jednoduše dělat něco produktivního (číst si, cvičit, psát ..).

Dnes se mi zachtělo připravit nějaký dezert. Už dlouho jsem nic nepřipravovala "jen tak" (naposledy, když jsem pekla, tak to bylo pro Candy Bar před skoro 14ti dny) a dnešní sluneční počasí doslova vybízí k vytvoření nějakého "svěžího" a lehkého dezertu. A co je lehčího, než nepečený cheesecake (kalorie nepočítejte, jo? :)) Ale od klasických verzí jsem chtěla nějakou inovaci. Vzpoměla jsem si, že miluju slané preclíky v čokoládě, tak mě napadlo, že by mohly být jako základ. V obchodě jsem našla jen tyčinky, ale to nevadí, je to v podstatě to samé, a zbytek stejně sní Radan, protože je má rád. Zbytek ingrediencí je už víceméně klasika. Poměry odnikud nemám, dělala jsem to "od oka", ale zároveň si to všechno poctivě zapisovala. Pro vás :).

Už mám jeden kus v sobě, a je to velká dobrota, fakt. Zkusíte taky?

Facebook 

Vanilla sugar cookies

 "Cukrové sušenky", jak asi zní doslovný překlad tohoto sladkého, jsem začala péct až když jsme s Terezkou vymýšlely, jak bude vypadat naše základní nabídka na jeden Candy Bar. Původně v ní nebyly, počítaly jsme hlavně s cupcakes/případně muffins, macrons, cake pops a sněhovýma pusinkama. Sušenky mě napadly až o něco později, když jsem je zahlédla někde na pinterestu.

Recept na ně je, kromě pusinek, snad to nejjednodušší co si můžete představit. To pak až zdobení je případně o něco složitější. Ale meze se moc nekladou. Sugar cookies jsou víceméně takové perníčky, jen chutnají po vanilce a záleží na vás, do jakého tvaru si je vytvarujete a jestli si je ozdobíte tzv. icingem a nebo použijete třeba marcipán. :)

oficiální fotky našeho Candy Baru.
candybaroslo.com

My week in pictures V.

 Tuhle "rubriku" většinou používám, když jsem doma v ČR, protože ty dny vždycky bývají docela nabité a tak je o čem přispívat, v Oslu už přecejen žiju a tak dny začínají být o něco "všednější". Někdy se to ale v jednom týdnu docela seběhne i tady a tak jsem se rozhodla ho shrnout. Některé dny byly míň zajímavé, ale třeba včera byl pro Norsko velký den, a tak to stojí za zmínku, i když si myslím, že nemám "materiál" na celý samostatný článek. A tak prostě budu psát o tom, jaké to bylo pro mě. A o pár dalších věcech :).

Pondělí

V pondělí tu ještě stále byla Lenička.
O tom, jak jsme se spolu měly jsem psala tady.
Ještě jen dodám, že se už teď těším na příště, až zase přijede.
Jsem vděčná za to, že mám v mamince vpodstatě nejlepší kamarádku.
se kterou mám tendence probírat vše hned, když se to děje. I přesto, že
jsme od sebe "daleko", často si spolu na facebooku jen tak prohodíme pár slov,
víme o sobě. A já se možná i díky tomu necítím tak "home sick", jak bych se
možná čas od času cítila.

Úterý

V úterý jsem byla v práci. To jen další dokumentace mého oběda,
ani nevím, proč si to fotím stále dokola, takový (zlo)zvyk.
V práci už si nepřipadám jako "nová", vím, kde co hledat, co dělat s čím
a moc mě potěšil J.J., ten, který se mnou před pár měsíci dělal pohovor,
že se na mě ptal kolegů a všichni do jednoho mu prý řekli, že se jim se mnou
dobře pracuje a že se rychle učím. A on sám mi složil poklonu, že jsem jedna z těch,
kvůli kterým lidé chodí do kavárny každý den. Že si všímal lidí a i ti, co do kavárny
přišli zamračení odcházejí s úsměvem na rtech. Moc mě to potěšilo. Snažit se
rozveselit lidi, kteří jsou v mojí přítomnosti se snažím snad odjakživa a moc mě těší,
že to snad funguje. Ale jinak si myslím, že o to se snaží všichni mí kolegové. Nemáme
tam žádné nepříjemné lidi :).

Po práci jsem poprvé v životě vyráběla korunky z marcipánu.
Pár dní před tím nám totiž na candy barový email psala paní,
jestli nemůžeme pro její dceru k narozeninám upéct nějaké cupcaky
a podobně s princeznovským a hello kitty motivem. Objednávka byla
na čtvrtek, tak jsem se do toho pustila o dva dny dřív, abychom všechno stíhaly.

"Usušila" jsem i sněhové pusinky, protože ty stejně bývají
nejchutnější o pár dní později.

Středa

Ve středu jsem zase byla v práci. A večer znovu pekla. Tentokrát sugar cookies, na které brzy přidám recept.
A taky jsem se poprvé pokoušela do Hello Kitty z marcipánu. Určitě by bylo co zlepšovat, ale jsem vesměs spokojená
s výsledkem. Co říkáte?

Pekla jsem i citronovo-makový "dort" na cake pops. Recept už
na blogu mám, v podobě muffinů. Jen jsem limetky nahradila
citronem a máku dala o něco málo víc. Frosting, kterým jsem
rozdobený korpus spojila byl z marcarpone, citronu a cukru.

Čtvrtek

A ve čtvrtek se už peklo docela ve velkém. Ještě, než kolem
půl desáté/desáté dorazila Terezka, upekla jsem cupcaky.
Vanilkové a kokosové. Na ty kokosové přidám, snad brzy, recept.
Jsou chuťově opravdu vynikající, až jsem sama byla překvapená.
Musím si je jen lépe nafotit, až je budu péct příště.

Terezka zdobila cookies, kytičkama, co jsem udělala v úterý
společně s korunkama. Ty úžasné Hello Kitty na cupcacích
dělala Terezka :)

Já jsem se mezitím "patlala" s cake pops. Musím říct, že mě jejich
příprava přestává bavit. A nebo máme opravdu hodně špatnou čokoládu.

Takto nějak vypadaly ty kokosové cupcaky
s marcarpone frostingem.

Potom, když už bylo všechno nachystané jsme se s Terez vydaly všechny tyto sladké dobroty předat. Cesta byla poměrně trnitá, ale paní, která si u nás cupcaky a spol. objednávala byla moc milá. Dům už měla vyzdobený v růžových barvách a u dvěří byly Hello Kitty balonky. Dozvěděly jsme se, že její dceři jsou teprve 4. My jsme s Terez typovaly 6-7 :). Pak když jsme se dostaly zpátky na T-Bane, zjistily jsme, že odtud žádná zpátky nejede a musíme se nejdřív dostat o jednu zastávku dál a až pak zase zpátky do centra. To už jsme si ale nemusely dávat pozor na to, jestli cupcaky vypadají, jak mají a tak to bylo nakonec docela v pohodě :). Ve čtvrtek jsem už nic dalšího nepekla...! :)

Pátek

... v pátek už ale ano. Naštěstí jen cupcaky. Dvě zakázky a jedna
pro Terez. Opět vanilka a kokos.

Všechny v norských barvách. Nebo teda jak
jen to šlo v norských barvách.

A večer jsme s kolegy z práce měli oficiální "summer party".
Konala se v jedné z kaváren, která se večer mění v pizzerii a
tak o spoustu dobré pizzy a vína nebyla nouze. Díky tomu,
že jsem alespoň párkrát pracovala ve všech třech kavárnách
a i v Tranenu, tak jsem z každé "skupiny" znala alespoň někoho,
nevíc jsem se ale "zdržovala" u stolu, kde seděla většina
mých kolegů z kavárny, kam chodím nejčastěji a nejraději.
Bylo to moc příjemné. Bylo mi trochu líto, že víceméně "kvůli" mně
a ještě snad jedné kolegyni a kolegovi většina mluvila anglicky,
i když jsem za to moc ráda. Když jsem pak ještě s některými mými kolegy
šla na "after party" k jednomu z nich domů, a oni občas přepli do svého
rodného jazyka, chytala jsem se jen stěží. Ale možná, kdybych na
takové párty chodila častěji, pochytím té norštiny víc :).

Sobota - 17. května

A teď už o sobotě, 17. máje. To je velký velký den pro Norsko.
Je to "den ústavy" (Norové tento den nazývají Grunnlovsdagen
a nebo taky Den syttende mai (tedy 17tý máj). Přesně před 200 lety,
v roce 1814 byla přijata norská ústava a byl zvolen norský král
Christian Fredrik (který byl původem z Dánska).

17tého máje ráno začíná pro skoro každou norskou rodinu typickou velkou snídaní, u které nechybí šampaňské. Ženy, dívky a děti jsou oblečené v národních krojích, které se nazývají "bunad"a tuším, že každý norský kraj má své typické barvy a stříhy. Muži jsou většinou oblečení v oblecích. Všichni jsou venku, všichni se usmívají, mávají norskými vlajkami a volají "Hurra Hurra Hurra". A taky si všichni Norové přejí "Gratulerer med dagen", tedy "Gratuluju ke dni", v přeneseném významu "všechno nejlepší k narozeninám". V průvodu vidíte snad všechny školy od prvních tříd až po střední, a když je pozorujete pozorně, všímáte si, jak si to každý užívá po svém. V průvodu taky krásně šlo vidět, jak je Oslo opravdu multikulturní. V některých skupinách/školách jste mohli vidět snad celou škálu etnických složení a všichni do jednoho nesli norskou vlajku a zpívali. Norské děti, minimálně tady v Oslu, už dávno nejsou jen krásné blonďaté holčičky a světlovlasí kluci. 

Protože norských kamarádů tu zatím moc nemám, pravděpodobně jsem včera nezažila typický Den syttende mai, ale to nic nemění na tom, že to byl krásný den

Ráno jsme s Radanem začali palačinkami a ovocem
v "norských barvách".

Pak jsme se kolem desáté přesunuli do centra. Norské vlajky
VŠUDE. A davy taky VŠUDE. Jen fotit se to moc nedalo.

Fotka z náměstí, kde průvod začínal.

Pak jsme se potkali s kamarády, popíjeli bublinkové víno, někteříi typicky norský alkohol - akevit (toho jsem se zdržela), jedlicukrovou vatu a bavili se.

A na večeři jsem uvařila tyhle výborné tygří krevety.

Neděle

A dnes jsem byla zase v práci. Kupodivu bylo narváno.
Myslela jsem, že všichni budou dospávat kocovinu :).
Moji kolegové Norové vesměs nepracovali, dneska
jsme byli samí cizinci :)).

Měla jsem na sobě tohle super tričko, co mi kdysi dala
moje americká host mom a zjistila jsem, že to je super věc ho mít
na sobě. Když je čas si povídat se zákazníky, hned je téma na světě
aniž bych něco řekla :).

A taky byl dnes krásný den, takové to opravdové vedro.
Nejdřív jsem vytáhla ven Radana, který celý den sedí u diplomky,
ale nakonec jsme se odpojili a já jsem se ještě sama šla projít na
Sognsvann, který máme kousek od bytu. Byla to moc příjemná
procházka a chystám se chodit mnohem častěji! :)

A jaký byl váš týden? :)

Facebook

"hanácké ratatouille" s kuskusem podle Leničky

V minulém článku jsem ptala o tom, jak za mnou byla moje maminka Lenička na návštěvě v Oslu a dnes bych ráda přidala jeden z receptů, které jsme si vařili. Lenička takové zeleninové směsi vaří už roky. Této říká "hanácká" prý proto, že narozdíl od té francouzské, kde se každá zelenina dělá zvlášť a různě dlouhou dobu, tady je to všechno tak nějak naházené od oka (i když taky postupně) a hlavně se to celé vaří a dusí až úplně doměkka. A hlavně je do toho dá dát skoro cokoliv. Asi není třeba k tomu dodávat cokoliv jiného, tady je recept, jaký jsme "vymyslely" včera :)