Like from my diary X - Máj, lásky čas ...

Máj, lásky čas.

Láska je ve vzduchu.

Všechno, co potřebuješ, je láska.

Co to je, ta láska? Umíte ji v sobě najít? Cítíte a rozdělujete ji jen ke svým nejbližším, a nebo je snad celou vaší podstatou a projevuje se všem, co děláte? Láska je tak moc diskutované téma a přitom je tak často motivovaná strachem a lpěním, nějakou zištností. Spousta našich vztahů je tak postavená.. "Miluju ho, když se chová takto." "Miluju ji, ale ať se neopovažuje udělat tamto." "Miluju tě a nemůžu bez tebe žít." "Tak mi na tobě záleží, tak proč mě trápíš?" "Měla jsem ji ráda, ale pak udělala to a to a už ji nesnáším." ... Nechápejte mě špatně, ale je to láska? A nebo určitá forma lpění a strachu?

Fakt je ten, že ve všem, co nás dělá šťastné, co nám napľňuje naše představy, touhy a sny, je potenciálně prostor pro strach. Strach, že to odejde, zmízí, že to nebude tak dokonalé, že to přestane existovat. Jenže obojí je jen iluze. Ve své podstatě nic z toho "nemáme", tudíž nemůžme nic ztratit a tudíž nemáme z čeho mít strach. Jediné, co existuje je ta energie "v tom", která zase bude přítomná vždycky. Ale z podstaty radši lpíme na té formě, protože se dá uchytit, alespoň zdánlivě, alespoň na okamžik. Ta ale pomine. Nikdy nic nebude přesně podle našich představ a pokud ano, tak jen na malou chvíli... Vzbuzuje to ve vás ještě větší strach? Nadechněte se, zhluboka, a pozorujte, co se ve vás teď děje. Přijměte to, ale nevěnujte tomu zbytečně další myšlenky, nechte to projít a odejít. Pocit, co vás zaplaví potom - to je láska :). To je to přijetí věcí, takové jaké jsou a uvědomění si, že tohle je to jediné "ono", co kdy bude a je dokonalé přesně tak, jak je. Je to v tom obrovská svoboda a prostor pro žití každičkého momentu s vděčností a nekonečnou láskou ke všemu a ke všem...   Tedy, nemusíte se mnou souhlasit, rozhodně na tom netrvám, ani nelpím :). Navíc, každý máme svou cestu, své příběhy a každodenní ukazatele a je na mně, na tobě a na každém z nás, jak se rozhodneme je vidět a kam podle nás směřují. I to, co tu právě píšu, je jen takový ukazatel :).

A co Radan, ptáte se? Píše tu něco o lásce ke všem a přitom má doma krásného, sympatického, chytrého, trpělivého, hodného přítele ... Ano, "mám" :). A jsem za to vděčná každý den. Objevila jsem v sobě nekonečný zdroj lásky a Radan je toho součástí. Navzájem si neustále vyměňujeme energii, učíme se od sebe a každý den znovu a znovu vymýšlíme různé životní "formy", které zaplňují a naplňují náš život...Miluju ho nekonečně. A nemám strach, že bych o "to", o tu lásku, někdy mohla přijít. Protože láska nežije někde venku, mimo mě a postavená na nějaké vlastnosti či formě. Je přítomná ve mně a bude přítomná, dokud ji v sobě budu umět najít, uvědomit si a procítit. A tohle poznání mi dovoluje milovat bezpodmínečně, svobodně a naplno...