Májový víkend plný dortů, norských vlaječek a úsměvů

Jsme na cestě domů. Myslím, že dneska je to přesně pět měsíců, co jsem se po Vánocích vracela zpátky do Osla. Tak to uteklo. A tak moc se těším. Skoro na každý den mám nějaký program a mám v plánu si užít každou sekundu... Teď sedíme ve vlaku, i s Radanem, který se u nás doma staví jen na skok a pak bude pokračovat na Slovensko za svou rodinou... 

Jsem unavená, ale moc spokojená. Tento víkend byl plný pečení, oslav, úsměvů a moc jsem toho nenaspala ... ale stojí za zmínku. Byl totiž báječný... 

Ještě ve čtvrtek jsem se pustila do makronek. Naposledy jsem je pekla loni v září na dvě svatby ... a pak už ne. Možná jsem byla "přemakronkovaná" a nebo jsem byla prostě jen líná ... jenže v sobotu měli Terezka a Johni oslavu svých narozenin a mě napadlo, že jim upeču dort, který ozdobím makronkama. Viděla jsem to kdysi dávno na pinterestu a ten nápad mi zůstal v hlavě. A když jsem pak navštívila tuhle cukrárnu, bylo mi to jasné úplně ... nakonec to sice celé dopadlo jinak, než jsem si představila, ale byla to pro mě alespoň taková zkouška, jak moc "umím" nelpět na svých představách aneb každý vždy dostaneme od vesmíru přesně to, co potřebujeme :)).

Skořápky mi nepopraskaly. Ani jedna. Makronky sice byly trochu duté, ale vlastně docela dobré. Malý "zádrhel" nastal, když jsem si po upečení chtěla připravit i citronovou a borůvkovo-malinovou "curd". Praskla mi skleněná mísa, kterou jsem používala na vodní lázeň... a tak se mi 200g malin a borůvek společně s třemi žloutky, máslem a cukrem rozlilo po celém sporáku... No, tady to nebyl vesmír. Tohle byla prostě fyzika. Nikdy nedávejte pořádně nerozmražené ovoce ve skle nad vřící vodu!!

Ale nevadí - další den, další pokus. Maliny už nemám, obchody zavřené - tak budou jen borůvky. S trochou mátového extraktu... a "makronková mise" splněná ... Postupujeme dál :)

 ... Původně jsem měla v plánu upéct dorty dva. Vím, že Terezka má ráda citronovou příchuť a pamatovala jsem si, že Johni zase čokoládu. Tak jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby každý měl "svůj" dort, přecejen mají narozeniny oba a ty dorty jsou maličké ...

Nejdřív jsem se pustila do čokoládového. Použila jsem recept, který byl jako jeden z prvních na tomto blogu. Jen jsem tam místo vody dala šťávu z borůvek, přidala trochu máty a ubrala malinko cukru. Těsto vyšlo nádherně a ještě mi zbylo na několik cupcaků. V ten moment se zrodil nápad přidat k dortu a makronkám ještě cupcaky...

Zatímco čokoládový dort chládl, připravila jsem vanilkový. Na ten jsem použila svůj oblíbený recept, s přesvědčením, že se nemůže ABSOLUTNĚ nic pokazit. Hmm, těsně vedle. Trochu jsem to neodhadla s množstvím a do těch mini formiček toho těsta dala moc... A tak začalo přetíkat a roztíkat se a kapat po celé troubě. Fotku nemám, rozhodně jsem se s tím nechtěla chlubit, ale teď mě to trochu mrzí, protože bych vás alespoň rozesmála :) ... Nenechala jsem se ale odradit a pustila se do těsta znovu. Tentokrát z poloviční dávky a všechno bylo v pořádku. Takže to bylo tím! Určitě! :)

Mezitím mi schládly ty dva čokoládové dortíky. Podélně jsem je rozkrojila a pustila se do plnění. Jeden plát, obrovská vrstva čokoládového frostingu + trochu rozvařených borůvek, druhý plát + velká vrstva šlehačky, třetí plát, vrstva frostingu i šlehačky, poslední čtvrtý plát a chystám se obalit celý dort frostingem ... a v tom se to celé začne rozjíždět a já zjišťuju, že dva spodní pláty jsou úplně rozdrcené ... tak v rychlosti zachraňuju alespoň ty první dva. A dochází mi, že dva dorty nebudou. Že bude jen jeden. Sice dvoubarevný, protože jsem mezi ty dva čokoládové pláty dala jeden vanilkový, ale stejně jenom jeden. Ach jo. Navíc jsem to pak už zapomněla naplnit nějakým frostingem. Takže tomu chybělo trochu "šťávy". 

ALE - nakonec jsem byla spokojená. Byl nejdokonalejší, jaký v tu chvíli mohl být. Pekla jsem ho s láskou a věnovala mu spoustu energie a věřím, že to se počítá :).

A ještě co se týče těch představ. Makronky jsem chtěla mít přímo na dortu, ale prostě se tam nevešly. Tak jsem z toho nakonec udělala tenhle "tác", který byl super fotogenický .. alespoň podle mě. Co myslíte vy? :).

Dort přežil i přenos přes celé město k Terez a Johnimu, kteří si pak sfoukli svíčky ...

A takto vypadal uvnitř :)

... Oslava byla skvělá, jen nás tam bylo poměrně dost a tak jsme brzy vytvořily takové skupinky, které se bavily mezi sebou. Ale tak je to v pořádku. My jsme si s Luckou užívaly tyhlety Terezčiny red velvet dezerty, které byly neodolatelné :). A kolem půlnoci jsme se s Radanem vydali domů, protože ...

... 17.mai. Norský den ústavy. Nejdůležitější den v Norsku. Něco málo jsem o něm psala už loni.

Téměř každý Nor tento velký den začíná "champagne breakfast", tedy snídani, kde nechybí krevety, různé pomazánky, ovoce, šunky, sýry, kransekake (ten věžičkový dort připravený téměř vyhradně z mandlí a cukru) a různé další dobroty. A šumivé víno nebo rovnou to šampaňské, samozřejmě!!

Snídali jsme pěkně dlouho, ale musím do toho započítat i spoustu minut focení a příprav. A povídání si...

Pak jsme se vydali do centra. Pokud se na sedmnáctého května chcete v Oslu kamkoliv dostat, vyhraďte si na to nejméně jednou tolik času. Přesouvat se budete šnečími kroky, ale energie, kterou díky celé té atmosféře a výzdobě získáte je k nezaplacení.

I párové fotky mají úplně jinou "sílu" než ty "každodenní", co myslíte?

Radan si v tom davu našel náhodného kamaráda, resp. pomáhal s opravením telefonu a následným focením :)

A já mezitím fotila bunady (norské národní kroje, kdy každý kraj má nějaký svůj specifický), které mi přišly úžasně nápadité. Tady tento pár byl na focení i připraven a trpělivě pózovali každému, kdo je o to poprosil.

A taky jsme míjeli skupinky maturantů (russ), pro které byl sedmnáctý máj posledním dnem třítýdenního "paření" a tento týden je čekají finální zkoušky.

Tohle je jejich autobus s řidičem, který si (ti maturanti) pronajímají a vozí je z jedné párty na druhou.

Lucka a bublinky. Po cestě na Aker Brygge, kam jsme se vydali pro zmrzlinu. Kterou jsme si nakonec nedali. Prostě dlouhá řada je dlouhá řada.

Skupinové fotky s povinnýma norskýma vlaječkama jsme ale zvládly a to se počítá! :)

No ... a pak nechybělo ještě kafíčko u Lucky, dojídání snídaně na večeři a pár kol téhle super hry Rummikub.

A kolem sedmé jsme s Radanem vyrazili domů. Mně čekalo ještě pečení cupcaků, které jste mohli vidět včera na facebooku a instagramu. Po dlouhé době jsme s Terezkou měly malou objednávku a na přání jsem pekla tyto red velvet, akorát naplněné bílou čokoládou a místo krémového sýru je navrchu mascarpone se šlehačkou. Byl to vyčerpávající, ale úžasný víkend. Jeden z těch zapamatovatelných. A jsem za něj moc vděčná...

Tak "Hurra, Hurra, Hurra, Norge". A příště zas.