Like from my diary XIII: Dáváme moc nad svým životem do rukou někoho jiného?

Není to tak dávno, co za mnou přišla kolegyně a povídá mi: "Dneska, když jsem přišla do práce, měla jsem tak dobrou náladu. Dobře jsem se vyspala, všechno se mi daří a venku je hezky. No a pak přišel jeden otravnej zákazník, co mě ani nepozdravil a zkazil mi tím celý den."

Anebo další příklad. Máte za sebou krásný den, třeba příjemnou túru, okolo sebe přátele nebo rodinu a jdete si dát nějaké dobré jídlo do restaurace. No jenže záhy se tam objeví nepříjemná číšnice, co je neprofesionální a ještě neschopná a vaše dobrá nálada je rázem pryč.

Tohle jsou situace, které v určitých formách - méně či více "důležitých" - prožíváme všichni.. Dokonce bych se "odvážila" tvrdit, že opravdu každý člověk se každý den setká s člověkem nebo situací, které se mu nelíbí, jsou mu nepříjemné, odsuzuje je nebo v těch vyhraněnějších případech je nenávidí. A častokrát nemusí být tak jednoduché se přes to přenést, protože lidé, kteří nám tzv. "pijí krev", jsou třeba součástí naší rodiny nebo ti, které z určitých důvodů potkáváme často ...

Já jsem se například roky trápila tím, co říká můj brácha. Roky jsem strávila uražená tím, že on mě uráží a kazí mi náladu. Nebo mám kamarádku, která mi svou "dobře míněnou kritikou" dlouho podrážela nohy a já se necítila dost dobrá ... ale to je právě to! Nikdo mi nohy nepodrážel a nikdo mě neurážel. Jen jsem se z nějakého důvodu rozhodla to tak vidět.

Přijde mi, že když někoho nebo něco necháme ovlivňovat to, jak se cítíme a jakou máme náladu, odevzdáváme tím moc nad svým životem a dobrovolně ji dáváme do rukou někoho nebo něčeho jiného. Jak že to zní druhá dohoda ze Čtyř dohod? Neber si nic osobně?

Fakt je ten, že každý máme svůj příběh a svou cestu a to, co se rozhodneme vidět je ... taky naše. Co to vlastně znamená být negativní? Když už tedy máme potřebu to soudit. Třeba já s tím bráchou. Když jsem pochopila, že to nejsou útoky proti mě, ale prostě způsob, jakým David komunikuje, rázem jsem to přestala vnímat jako útok a prostě jsem začala poslouchat co říká, aniž bych si vytvořila ten příběh okolo.

To, čemu věnujeme pozornost, to posilujeme. A záleží na každém jednom z nás, co se rozhodne vidět. Nemyslím to ale tak, že potlačíme to negativní a zvýrazníme to pozitivní. Prostě to přestaneme jakkoliv hodnotit. Máme tu možnost ke každé situaci přistoupit vědomě, z prostoru, s láskou a porozuměním. Tak ji využijme :).

Na závěr chci znovu připomenout hlasování do TOP10 v Blogerce roku :). Víc tady a tady s přidáním obrovského DĚKUJU! :) Každý hlas se počítá a věřte, že si všech do jednoho nesmírně vážím! Hlasovat můžete TADY. :) Mimochodem, věděli jste, že letos se na vyhlášení v Hudebním divadle Karlín případně můžem i potkat? :)

Mějte se hezky! A napište mi, jak to vidíte vy. :)