Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou II

Pěkně jsem kecala... když jsem včera ráno na facebooku tvrdila, že jsem po dvaceti čtyřech hodinách vzhůru a dvou směnách čilá jako rybička. To jsem se o tom asi snažila samu sebe přesvědčit, abych vůbec došla domů. Sotva jsem totiž zaklapla dveře od našeho bytu, doslova jsem spadla do postele a během sekundy nevnímala nic a nikoho.

Včera brzo ráno jsem měla možnost znovu péct u nás v pekárně. Teda, mám tu možnost v podstatě kdykoliv. Geir, náš pekař, mi dal několikrát najevo, že jsem vítaná a že bude rád, když přijdu s ním péct... Nešla jsem. A nemám v rukávu x výmluv, proč. Stačí jeden prostý fakt, že jsem v sobě neuměla najít tu svou "zálibu" v pečení. Nějakou dobu mě to prostě nezajímalo. A je celkem zajímavé, že když jsem přijala, jak se cítím a v jaké jsem "fázi" a přestala sama se sebou bojovat a přesvědčovat se o opaku, v té době jsem v sobě znovu ten impuls a motivaci objevila.

Briošky s créme fraiche a borůvkama a malinama

Banánovo-nutellový dort s malinami

Je neděle odpoledne a já sedím ve "své" kavárně, kde v poslední době píšu většinu svých článků. Dneska jsem tu trošku i proto, že nám doma už čtyři dny nejde internet a psát, no a hlavně publikovat, článek bez internetu moc nejde :).

Docela se mi hodilo, že se dnes posouval čas a tudíž máme hodinu "k dobru". Včera jsme totiž byli na narozeninové párty a domů se vrátili až kolem třetí.  Noční autobus nám ujel před nosem, tak jsme s Radanem, Markét a Berťasem, což jsou v podstatě naši sousedi, šli domů pěšky. Bylo to asi čtyřicet minut svižné chůze, ale tuším, že nám to vůbec neuškodilo. A zas a znovu jsem si uvědomila, jak je Oslo krásně "propojené", nic tu není příliš daleko. Oceňuju Oslo stále víc a víc.

V pozadí Lucčiny výborné cupcaky :)

Včerejší párty se moc povedla. A co se dortů týče, stálo to taky za to. Lucka, u které se párty konala, upekla svému příteli (co slavil narozeniny) krásné a chutné vanilkové cupcaky s jahodovou příchutí a mrkvový dort. Jeden dort pak Lucka koupila i pro Nelu, která slaví narozeniny dnes. No a já jsem se rozhodla pro dárek v podobě dortu, protože ... dorty k narozeninám prostě patří. :) Je vtipné to takto psát, protože kdybych měla spočítat, kolik dortů jsem v životě upekla, takových jako "klasických", stačily by mi na to asi jen mé dvě ruce. Při každém pečení "se stane" něco, co by (teoreticky) nemělo a je to jen o tom, že jich prostě ještě nemám napečených dost a nemám tolik zkušeností. Někdy to může být demotivující, ale mnohem efektivnější mi přijde to obrátit, a brát to naopak jako motivaci. Z vlastní zkušenosti doporučuju :)).

Vyzvídala jsem od Lucky, jakou příchuť má Petr rád a dostala odpověď - vanilka, čokoláda, banán, tutti frutti... Takže banán, jako základ :). Měla jsem doma skoro celou nutellu, co jsem nedávno koupila k palačinkám a když jsem pak našla tento recept, měla jsem jasno. Přidala jsem k tomu ještě maliny a bylo to.

4 důvody, proč mě baví blogovat

Venku prší, fouká a listy padají ostošest. Dávám tomu tak dva týdny a v Oslu neoficiálně, ale zato doopravdy, začne zima. A nebo nezačne... :) Každopádně. Dneska mi zima vyloženě zalezla pod kůži a když jsem se vrátila z dopoledního kafe s kamarádkou, zabalit se do deky byl pro mě jasný cíl. Zapnula jsem si k tomu pinterest, že se trochu naladím na "halloweenskou vlnu" a najdu chuťovky, co bych mohla vyzkoušet a pak je dát sem na blog. Prohlížím si všechny ty barevné a kreativní obrázky a jediné, co se mi při tom honí hlavou je, že to jde tak nějak mimo mě. V duchu se ptám sama sebe, proč vám vlastně chci ukazovat "návody" na něco, co by mě nebýt blogu ani nenapadlo hledat. Nikdy jsem si nezdobila pokoj v halloweenském duchu a žádnou party neplánujeme a tedy to není to, "čím žiju"... Teď si ale vzpomínám, že na jedné takové párty jsem byla. Před sedmi (!) lety v Americe... a teď mám zas déjà vu, protože mi přijde, že jsem vám o tom psala loni. Nevadí, stejně vám ukážu fotky, co jsem tehdy dávala na svůj předešlý blog. Byla to taková fakt povedená party - všechno promyšlené - od dekorace, jídla až po strašidelné zvuky, ale pamatuju si, že i tehdy to celé šlo mimo mě, vůbec jsem tam nechtěla jít, pak si to "neuměla" užít a svůj kostým jsem taky dost odflákla. Možná prostě nejsem "theme party typ"...Tak, a teď jsem se zaškatulkovala a už to tak navždycky zůstane! :)

Trošku dlouhým úvodem bych se ráda ale dostala k další myšlence, co mi naskočila někde mezi všemi těmi ostatními myšlenkami. Nějak mi ty myšlenky skáčou... :) Říkala jsem si, že když mě tedy někdy neláká psát o něčem, co jde mimo mě, ale zároveň je to aktuální a "žádané", co mě tedy na "blogování" baví? Proč se k němu stále vracím? ...A tak mě napadlo -  proč si na to rovnou neodpovědět článkem? :)

1. Blog je moje součást

Sdílet, co se mi honí hlavou, co mě inspiruje, baví, nebaví, kam cestujeme, co peču, vařím, jím nebo jak přistupuju k situacím, co se dějí je něco, co je stejná součást mě jako to, že to "skutečně" žiju a prožívám. Neberu to odděleně. Není to oddělené... Jen mě k tomu teď napadají Moojiho slova -

"Jděte, kamkoli si přejete. 

Pohybujte se, jak je vám libo. 

Dělejte cokoli, po čem vaše srdce touží, 

pouze se s ničím neztotožňujte. 

Nikdy neříkejte 'Toto jsem já'. "

Užívejme si, co nás baví dosytosti, jen si buďme vědomí toho neustálého proudu, kdy nic není trvalé a neměnné ... :)

Like from my diary XIII: Dáváme moc nad svým životem do rukou někoho jiného?

Není to tak dávno, co za mnou přišla kolegyně a povídá mi: "Dneska, když jsem přišla do práce, měla jsem tak dobrou náladu. Dobře jsem se vyspala, všechno se mi daří a venku je hezky. No a pak přišel jeden otravnej zákazník, co mě ani nepozdravil a zkazil mi tím celý den."

Anebo další příklad. Máte za sebou krásný den, třeba příjemnou túru, okolo sebe přátele nebo rodinu a jdete si dát nějaké dobré jídlo do restaurace. No jenže záhy se tam objeví nepříjemná číšnice, co je neprofesionální a ještě neschopná a vaše dobrá nálada je rázem pryč.

Proč jsem nemocná a Radanovo dojemné, chytré a láskyplné vyznání :)

A tak jsem onemocněla... A vím, že je to naprosto mojí zásluhou :). Poslední dny jsem ze samotného nadšení z toho, jaké ten "můj život" nabral obrátky a jakou chuť se mám do všeho pustit, úplně zapomněla na to, že bych měla někdy jíst něco jiného než sladké a taky, že bych třeba mohla spát alespoň šest hodin denně. Samozřejmě, není to JEN o tom, pravděpodobně jsem chodila méně oblečená a tak, ale v momentě, kdy si prostě nevšímám signálů svého těla a jsem namotaná jen na ten "svůj osobní příběh", tak si tělo prostě řekne o to, abych zpomalila a hlavně se zas vrátila "do prostoru" :). A vždycky mě znovu a znovu překvapí, jak jednoduše to funguje...

Dneska se mi celou noc mezi pocením a blouzněním zdálo o tom, že jsem s vámi chtěla sdílet dlouhý status, který o mně, o blogu a Blogerce roku před pár dny napsal Radan. V tom snu se mi zdálo, že v textu, který píšu předtím, než to sdílím (takže to, co teď čtete) vám píšu o každém bolavém polknutí, protože mě šíííleně bolí v krku :D. Vůbec netuším, proč se mi to celou noc zdálo, ale přijde mi to tak vtipné, že jsem se rozhodla to napsat. A možná tento text prostě nedává smysl obecně ...

Když jsem Radana poprosila, jestli by sdílel odkaz na hlasování do té Blogerky, popravdě jsem předpokládala, že k tomu napíše maximálně tak "hlasujte a sdílejte, prosím, Terezce to udělá radost" ... No, a on to nakonec prý psal do tří do rána a já vlastně ani nevím, co bych k tomu dodala. Tohle JE Radan v celé své kráse. V poměrně krátkém textu (i když ... :)) dokázal popsat odstíny jeho a naší lásky a veřejně mi vyjádřit podporu, tak jak to dělá dnes a denně...

A důvod proč to sdílím s vámi? Prostě jsem na něj pyšná. A hooodně zamilovaná :).

Jeden mimoriadny apel pre blogofilných priateľov a verejnosť, alebo môj hlavný darček k Terezkinej 25-ke.

***UPOZORNENIE*** Ak ťa toto otravuje, veľmi sa ti ospravedlňujem za zaberanie priestoru v newsfeede. Kadejakou reklamou sme obklopení beztak dosť, a hoci je táto výzva úprimnejšia než typické "šéruj, buď kamoš", rozumiem, že ti môže liezť na nervy. A tak prosím príjmi na znak pokánia túto galériu plnú úžasných kôz, sú fakt ohromné:http://goatsstandingonthings.tumblr.com/

Inspirujme se navzájem #1

Je příjemné úterní dopoledne a mě tak napadá, že mám ještě zhruba hodinku, než se musím zvednout od blogu a počítače a trochu to tu porovnat. Dneska mi totiž přijede kamarádka Anička, která s přítelem letí z Ameriky domů do ČR přes Oslo. Loni touto dobou za námi takto přiletěli z Kanady :).

Za hodinu se dá stihnout všelico, ale nejvíc mé láká vám představit novou (ne)pravidelnou rubriku "Inspirujme se navzájem", která mě napadla nedávno, když jsem zrovna měla takový několikadenní "útlum" a nevěděla o čem psát. O tom, jak pocity, nálady a stavy přicházejí a pak zase odcházejí a co (a jestli vůbec) s tím dělat, by se mimochodem dal napsat celý článek. Na ten ale zrovna potřebuju víc, než ... padesát jedna minut. :)

Každý den je plný inspirativních myšlenek, lidí, pocitů, fotek, videí, postřehů nebo článků a fakt je, že kolikrát mě něco napadne nebo zaujme a ač je nádherné prožít to naplno právě v ten okamžik, není na škodu se občas k některým zajímavým "věcem" vrátit. Přítomný okamžik podle mě není jen o tom být ponořený do toho co je, jako spíš o pochopení, že přístup k tomu co je je plně v mých rukou.

Trochu jsem odbočila, co? Každopádně! :) Chtěla bych, aby se tato rubrika postupně stala místem, kam se vrátíte, když se budete chtít pobavit, zasmát, zasnít, inspirovat a nebo se třeba něco nového dozvědět. A co víc - chci vás vyzvat k tomu, abyste mi i vy posílali to, co vás zaujme nebo co jste sami vymysleli a sdíleli to tak společně se mnou a s námi všemi :).

Ještě než začneme vám chci poděkovat za všechny komentáře a hlasy, které jste mi už poslali do Blogerky roku a pokud máte chuť, čas a zájem, moc mě potěší, když o blogu řeknete někomu dalšímu, komu by se tu mohlo líbit. Článek, ve kterém píšu, proč mi na tom záleží, si můžete přečíst tady. A hlasy stále můžete posílat na tomto odkazu! Díky díky díky :)

Nabitá energií a nápady se ucházím o Blogerku roku!

Nemohla jsem to už vydržet! Dneska v práci jsem odpočítávala každou minutu, ať už mi proboha skončí ta směna. Dneska jsem byla těžce nepřítomná, ale nemohla jsem se dočkat, až si sednu k počítači a začnu psát...

Začala jsem s tím už v té práci. Utrhla jsem si kousek papíru z roličky na účtenky a mezi každým jednotlivým zákazníkem, který přišel, jsem si na něj něco naškrábala. Vlastně to teď ani nemůžu pořádně přečíst, ale tuším, že to půjde i bez toho. 

Cítím se tak nabitá energií a motivovaná jako už dlouho ne. A přestože je to pomíjívý stav, který v takovéto intenzitě zase odpluje, protože pocity a emoce nejsou trvalé, mám chuť, elán a ambici jít tam, kam mě to táhne a dělat to, po čem toužím. 

Nadšená a šťastná - MÁME VÍTĚZKU o víkendový pobyt u nás v Norsku!

Sedmnáct. Sedmnáct jedinečných a naprosto originálních příběhů. 

V hlavě mi zní jedna sebevědomá myšlenka, že "tohle se (mi) teda povedlo"! Hned vzápětí mi však naskočí další, pokornější i pokojnější, že to, co tento víkend vznikalo a JE, by nešlo bez vás.

#25 #narozeniny - Vděčná, nadšená & přeslazená

Polosedím v posteli s posledními zbytky svých narozeninových dortů. Jsem už trochu přeslazená, stále mi to ale nedá a v docela pravidelných intervalech zvedám dezertní vidličku (takovou tu miniaturní) a zabořím ji do jednoho z těch vláčných dortů. Nemůžu se rozhodnout, který mi chutná víc, tak je průběžně střídám ...

Lenička (maminka) mi včera ráno popřála - "Terinkáááááááá....má dnes za pět minut dvanáct 25. Huráááááá. Večer si zavoláme, jo? Pusinkuuuu a kráááásně si ten dnešek užij (eště líp než jiné dny v tom čase, který neexistuje :D)." A musím teda přiznat, že ten "včerejší den, v tom čase, který neexistuje" (ať už to berete jakkoliv) stál za to a těší mě, že to s vámi můžu sdílet. 

Sdílení ... Včera, hned ráno jsem zveřejnila článek, který byl na první (a možná i druhý) pohled tak trochu sobecky o mně. Teda on byl - "o mém příběhu". Součástí toho a taková hlavní myšlenka však byla a je, aby byl o nás. O vás, o mně, jako o individualitách a zároveň o nás jako celku. A upřímně, jsem vděčná a dětsky nadšená z toho, co vzniklo.

Veřejně sdílet svůj příběh v deseti větách je výzva. Zastavit se, podívat do sebe a sdělit, co tam vidím, vyžaduje čas a možná i notnou dávku odvahy. Vážím si vás, co jste se do toho pustili! a vážím si i těch, kteří jste se rozhodli, že "sami sebe" veřejně sdílet nechtějí. Je to obojí v pořádku ... 

Ať už to cítíte jakkoliv, tak jen ještě informuju, že i během dneška své příběhy můžete sdílet (na facebooku, instagramu i blogu - podmínky v minulém článku) a zítra vám dám vědět, koho v prosinci přivítám u nás v Oslu.

Můj příběh v deseti větách & SOUTĚŽ, která stojí za to! :)

Psát blog je jako sdělovat příběh. A tady je ten můj v deseti větách.

Oblíbenci podzimu 2015

Sedíc v koutě útulné kavárny připravuju páteční narozeninový post. Sem tam zvednu oči nahoru a pozoruju lidi kolem. A sem tam si prostě "odskočím" na facebook nebo instagram. Po dlouhé době mám volný den, který mám celý pro sebe... Ráno jsem si zašla na malé nákupy a koupila jeden z prvních obrázků, kterými nám chci v ložnici ozdobit stěnu. Procházela jsem se mou oblíbenou ulicí a a došla až sem, kde už druhou hodinu sedím s chladnoucím zeleným čajem. A tak mě napadá, že si odpočinu od jednoho článku a napíšu nějaký jiný, oddechový a nenáročný.

Nevím jak vy, ale já si vždycky ráda psala seznamy. Seznamy mých oblíbených filmů, hudby, ročních období, knih a nebo třeba barev. Je teda fakt,že už jsem to pěknou řádku let nedělala, ale moje dětské deníky jsou takovýchto seznamů plné. A ačkoli jsem si vědoma faktu, že všechno se mění a plyne a tudíž i dnešní seznam bude brzo "neaktuální", je mi to v tuto chvíli nějak jedno. Můžeme to prostě brát jako OBLÍBENCI PODZIMU 2015 a co se týče kategorií, tak ty budou náhodné - podle toho, jak mě zrovna napadnou...

Roadtrip po Norsku 2015: 4. den - Stavanger, Kristiansand & Grimstad aneb dneska je to spíš o městech ...

Náš roadtrip po Norsku se chýlí ke konci. On už teda dávno skončil, ale myslím to z toho "blogového hlediska", chápete :). 

Poslední den byl takový městský. V jednom (městě) jsme se nasnídali, v druhém se prošli po přístavu a ve třetím jsme se stavili na večeři :). Vlastně tím by se dal shrnout celý den, ale to by byla docela nuda, ne? Tak to pojďme trochu rozvést.

Dopoledne jsme se znovu stavili v Stavangeru. Stavanger je čtvrté největší město Norska a centrem norského ropného průmyslu. Možná i proto je docela multikulturní a častokrát mi přišlo, že třeba nápisy v obchodech a kavárnách byly častěji i v angličtině, než v Oslu...

Byla neděle a vyšlo nám nádherné počasí. Prošli jsme se od hlavního nádraží (kde je mimochodem asi nejlevnější parkování, jaké jsme z celého výletu zažili) do centra a pokud bych měla město srovnávat s Bergenem, lépe na mě působil právě Stavanger. Těžko říct, jestli to nebylo právě i díky tomu počasí. Počasí dělá fakt hodně! ... :)