Sunday, October 18, 2015

Like from my diary XIII: Dáváme moc nad svým životem do rukou někoho jiného?

Není to tak dávno, co za mnou přišla kolegyně a povídá mi: "Dneska, když jsem přišla do práce, měla jsem tak dobrou náladu. Dobře jsem se vyspala, všechno se mi daří a venku je hezky. No a pak přišel jeden otravnej zákazník, co mě ani nepozdravil a zkazil mi tím celý den."

Anebo další příklad. Máte za sebou krásný den, třeba příjemnou túru, okolo sebe přátele nebo rodinu a jdete si dát nějaké dobré jídlo do restaurace. No jenže záhy se tam objeví nepříjemná číšnice, co je neprofesionální a ještě neschopná a vaše dobrá nálada je rázem pryč.




Tohle jsou situace, které v určitých formách - méně či více "důležitých" - prožíváme všichni.. Dokonce bych se "odvážila" tvrdit, že opravdu každý člověk se každý den setká s člověkem nebo situací, které se mu nelíbí, jsou mu nepříjemné, odsuzuje je nebo v těch vyhraněnějších případech je nenávidí. A častokrát nemusí být tak jednoduché se přes to přenést, protože lidé, kteří nám tzv. "pijí krev", jsou třeba součástí naší rodiny nebo ti, které z určitých důvodů potkáváme často ...

Já jsem se například roky trápila tím, co říká můj brácha. Roky jsem strávila uražená tím, že on mě uráží a kazí mi náladu. Nebo mám kamarádku, která mi svou "dobře míněnou kritikou" dlouho podrážela nohy a já se necítila dost dobrá ... ale to je právě to! Nikdo mi nohy nepodrážel a nikdo neurážel. Jen jsem se z nějakého důvodu rozhodla to tak vidět.



Přijde mi, že když někoho nebo něco necháme ovlivňovat to, jak se cítíme a jakou máme náladu, odevzdáváme tím moc nad svým životem a dobrovolně ji dáváme do rukou někoho nebo něčeho jiného. Jak že to zní druhá dohoda ze Čtyř dohod? Neber si nic osobně?

Fakt je ten, že každý máme svůj příběh a svou cestu a to, co se rozhodneme vidět je ... taky naše. Co to vlastně znamená být negativní? Když už tedy máme potřebu to soudit. Třeba já s tím bráchou. Když jsem pochopila, že to nejsou útoky proti mě, ale prostě způsob, jakým David komunikuje, rázem jsem to přestala vnímat jako útok a prostě jsem začala poslouchat co říká, aniž bych si vytvořila ten příběh okolo.

To, čemu věnujeme pozornost, to posilujeme. A záleží na každém jednom z nás, co se rozhodne vidět. Nemyslím to ale tak, že potlačíme to negativní a zvýrazníme to pozitivní. Prostě to přestaneme jakkoliv hodnotit. Máme tu možnost ke každé situaci přistoupit vědomě, z prostoru, s láskou a porozuměním. Tak ji využijme :).



Na závěr chci znovu připomenout hlasování do TOP10 v Blogerce roku :). Víc tady a tady s přidáním obrovského DĚKUJU! :) Každý hlas se počítá a věřte, že si všech do jednoho nesmírně vážím! Hlasovat můžete TADY. :) Mimochodem, věděli jste, že letos se na vyhlášení v Hudebním divadle Karlín případně můžem i potkat? :)

Mějte se hezky! A napište mi, jak to vidíte vy. :)

15 comments:

  1. Tohle je opravdu zajímavý pohled na věc a vlastně mi to dost připomnělo Andy :D A taky to, v čem jsme každá jiná - mě když někdo naštve, urazí, v restauraci je blbá obsluha a tak, tak se prostě na chvíli rozčílim, zanadávám si, přejde to, zapomenu na to a už si nikdy nevzpomenu. Kdykoliv, kdy jsem si řekla, že si nenechám zkazit náladu a zapomenu na to, tak jsem si na tu nepříjemnost vzpomněla i měsíc potom a měla pocit, že ten, kdo mě naštval, nedostal za vyučenou :D
    To ale neznamená, že by mě rozhodila každá "dobře míněná kritika", myslím opravdu třeba to, když jsou extra protivní v restauraci, na trhu mě okrade prodavač, někdo nesplní to, co slíbil a tak... :) Prostě se to neděje zas tak často ;)
    Verča

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já dost vnímám rozdíl mezi tím, jestli mě naštve protivný zákazník, co se neumí chovat, nebo pokud si rýpne někdo, s kým se dobře znám. To první mě většinou naštve v danou chvíli, zanadávám si, uleví se mi a nijak to nemění můj den, zato v druhém případě se to snažím neřešit právě s tím, že to ten člověk určitě nemyslel zle. Pak to ve mně někdy přetrvává a časem se to může nakumulovat v něco horšího...a to se zase snažím nějak v sobě "pohřbít", aby mi to nekazilo náladu :D A to se dá vnímat asi i pozitivně, i negativně. Přijde mi důležité nebrat si věci příliš osobně a žije se mi o moc líp, co jsem se to v některých situacích naučila :) Na druhou stranu, někdy holt věci osobní jsou ...
      Andy

      Delete
    2. Ale vlastně mi to ještě připomnělo tvůj článek o věcech, které ti dala práce v kavárně a jeho hned první bod - jakou energii vydáš, taková se ti vrátí. Hned druhý den jsem si na to při svojí práci v bistru vzpomněla, skvěle se naladila, snažila jsem se na nikoho nepřenášet svojí únavu, nemít netrpělivý tón, když už ten den něco vysvětluju po sté a najednou jako by chodili daleko milejší, usměvavější a zajímavější hosté. Takže určitě je pravda, že je dobré se nad tím zamyslet a trochu si ten život zjednodušit :)
      A už končím svůj monolog :D
      Andy

      Delete
    3. Ahoj Veru a Andy :), děkuju vám oběma za super komentáře :). Mně nakonec přijde, že v tom právě zas tak odlišné nejste, tak možná jste se o sobě díky tomuto dozvěděly něco nového :D ...

      Každopádně myslím, že nějakému občasnému "komentáři" nebo "výbuchu", když nás něco nebo někdo rozčílí, se nevyhne nikdo ... prostě něco se stane, okomentuju to a jdu dál ... i když od toho je pak zas první dohoda - nehřeš slovem :D :D. No ... tak jako tak, psala jsem to spíš s myšlenkou toho, že si často kolem něčeho vytvoříme nějaký příběh, než aby se skutečně něco dělo a je pak na každém z nás, jestli to rozpoznáme (chceme rozpoznat) a nebo prostě jednáme "slepě" :) ...

      Jinak Andy, ten druhý komentář mi udělal radost. Je fajn, že jsi sama zjistila, že to "funguje" :) ...

      Mějte se obě hezky! Terez

      Delete
    4. No je fakt, že nás asi spíš rozčílí jiný věci :D Já si zase vzpomněla na Jižní Ameriku a to, jak jsme vyčerpaný úplně nejrychlejš, jak jsme mohli, vyběhli na místo srazu na Machu Picchu a po půl hodině zjistili, že nám už dávno utekl průvodce a měli bychom přijít o přednášku a v ten moment jsem se opravdu nemohla tvářit, že je všechno OK a že jsem na místě, kam se jen tak znova nedostanu a nic se o něm nedozvim :D
      No, asi prostě záleží, jen já právě nejsem úplně pro to, aby když už se člověk naštve, aby se tvářil, že je všechno v pohodě a vlastně vůbec naštvaný není :) Když se naučí se vůbec nenaštvat, tak asi super! Taky mě jen tak něco nerozhodí, no :))
      Verča

      Delete
    5. Veru, já to vnímám spíš tak, že než něco potlačovat nebo se učit nebýt naštvaný, spíš může být fajn "zamyslet" se nad tím, proč máme pořád dokola chuť všechno hodnotit - jako dobré, nebo špatné nebo takové či makové a od toho pak odvíjet naše nálady, než to prostě brát jako "neutrální" situaci ... :)

      Terez

      Delete
    6. Jojo, já to chápu a souhlasím s tím :) Jen mě hnedka napadlo tohle ;)
      V.

      Delete
  2. Terezko, moc zajímavý článek. Mně se líbí kam se ubírá tvůj blog, že už to není jen pečení - promiň myslím to v dobrém - každý se nějak vyvíjíme, hledáme cesty. Jak jsem článek četla, tak jsem si pořád říkala - tu radu, to rčení - neber to osobně - a ty jsi k tomu došla - hodně je to o tom. Člověk by si to měl uvědomit než se naštve, otráví ......
    Tak ať máš co nejvíc pohodových dnů. Tady je ponuro, mrholí .... takový je taky podzim.
    Fotky se mi moc líbí. Jarka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Jarko, děkuju! :) I já musím upřímně napsat, že se mi líbí, kam se můj blog ubírá :). Mám s ním celkově spoustu plánů a i když je pravděpodobné, že zase přijde i období pečení, protože je to něco, čemu se chci věnovat, tento blog už asi bude vždycky nejblíž kategorii "life", tedy "život" :)).

      Neber si nic osobně a vůbec 4 dohody (úžasná knížka, kterou u nás dost propaguje Jaroslav Dušek) je něco, co není na škodu si připomínat každý den :) ... My tu máme letos krásný podzim (ťuk ťuk), barevně a slunečně, ale chladno tedy je, né že ne :).

      Měj se moc hezky, Tereza.

      Delete
  3. Článek, který naprosto vystihuje to, co se mi stalo dnes odpoledne. Usměvavá, s dobrou náladou jsem vešla do jednoho obchodu. Věc, kterou jsem sháněla, jsem však nemohla najít a prodavačka, kterou jsem se snažila požádat, přede mnou doslova utíkala a dělala, že nic neslyší. Šla jsem tedy za jinou a ta mi skočila do řeči s tím, že nemá čas...Tohle má být přístup k zákazníkovi?
    Nicméně, přesně jak si to popsala ty, je to o nás, zda se necháme ovlivnit jejich jednáním, protože prostě není takové, jaké jsme očekávali...A tak jsem se nad tím jen pousmála, z obchodu zase odkráčela a onu věc koupila v obchodě jiném.... :-)
    Moc hezký a výstižný článek!
    Lenka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Lenko, moc děkuju za sdílení svého dnešního (no, dnes už včerejšího) zážitku :) ... Je to prostě něco s čím se fakt setkáváme běžně a dennodenně a byla by škoda, kdybychom byli každý den kvůli něčemu zpruzení nebo naštvaní :). Děkuju a měj se moc hezky, Terez.

      Delete
  4. Kde já to jen slyšela (četla):
    Nejsou špatné a dobré situace. Jsou to jen situace. To jaké budou, z nich uděláme my.

    Držím palce v Blogerce.
    Martina

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Marti, k tomu asi není co dodat! :)

      Děkuju, měj se krásně,
      Terez

      Delete
  5. Ahoj Terezo, už nějakou dobu tě čtu, na začátku jsem spíš zaměřovala na tvoje recepty, ale s časem jsem si uvědomila tvoji životní filozofii, jak všímáš ten život (zejména mám dost podobný přístup k nemocím, když se něco bolí, taky si myslím, že to lečení má začínat s pochopení sebe, zevnitř, než polykání hromady prášku...) ale ten článek mě "donutil" i napsat komentář :) taky jsem jednou kamarádce říkala, jak jsem všimla, že jestli na nepříjemné drobnosti věnovat hodně pozornosti a své energie, nechat se rozčilit, tak takových nepříjemností během dne je více a více, a ke konci dní se toho nahromadí jako sněhová koule a já budu cítit hrozně vyčerpaná. Ale když na tu nepříjemnost se podíváš jinak, jako na maličkost a jen se usměješ uvnitř a "necháš jít", tak jako na oplatku den je plný nějakých příjemných okamžiků, a já se cítím jako nabíjená baterka :)
    tím tě chci říct, že moc se mi líbí tvůj styl psání, a jak to sděluješ, upřimně a zářivě!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Světlano, děkuju moc za komentář :). Jsem ráda, že tě můj článek "donutil" mi sem napsat, je to příjemná zpětná vazba :). Přijde mi, že spoustu lidí kolem mě nachází podobný přístup k životu, jen nevím, jestli to vidím právě díky tomu přístupu a nebo prostě proto, že čím dál víc lidí se rozhodlo, že může žít svůj život s lehkostí a brát ho jako jedinečnou hru, tančit a přijímat to, co přichází ... nevnímám to tak, že je pak člověk pořád "sluníčkový" a s perfektní náladou, ale prostě vnímá ten prostor, tu nekonečnou energii "za tím" :) ... Měj se hezky, Světlano, a zase se stav, když budeš chtít :).

      Delete