Jogurtovo-čokoládový dort se sušeným ovocem

Včera jsme měli doma rodinný oběd. Po delší době jsme se sešli doma všichni čtyři (rodiče, já a brácha) a je tu s námi i Radan (jupí :)) a přijela i babička a děda. Maminka Lenička pekla kačenu. Moc se jí povedla.

Radan se s mým bráchou viděl poprvé v životě. Nevěděla jsem to jistě, ale myslela jsem si, že si budou rozumět. Když už nic jiného, spojují je počítačové hry. Takže když si spolu sedli před počítač, tak jsem věděla, že mám minimálně pár hodin "pro sebe". A tak jsem se rozhodla péct, co jiného :D. Měli jsme doma takovou idylku. Brácha a Radan si hráli, Lenička taky hrála (scrabble na netu), taťka si četl a já pekla. Přitom všem jsme poslouchali dobrou hudbu a voněla nám příjemná vánoční vůně z aroma lampy (a nebo ze svíčky).

Včera jsem poprvé pekla úplně bez jakéholiv receptu. Většinou mám nějaký recept, který si pak podle sebe třeba upravím, ale včera jsem prostě improvizovala. Měli jsme doma spoustu druhů sušeného ovoce, ořechů, babička mi přivezla 70% čokoládu a tak jsem si řekla, že to dám nějak dohromady. Vytáhla jsem z kredence polohrubou mouku, třtinový cukr, ovesné vločky, mandlový extrakt, prášek do pečiva z lednice bílé jogurty a tvaroh, který mi tam zůstal ještě z minulé návštěvy domova, trošku másla a vajíčka. Výsledek dopadl skvěle, každý si v tom dortu našel něco svého. Třeba taťkovi, který moc nemusí dorty typu cheesecake, chutnala ta čokoládová část atp. Navíc, narozdíl od cheesecaku se tento dort nemusí nechat několik hodin tuhnout. Vlastně to ani není cheesecake :). Prostě jogurtový dort na způsob "co dům dal" .. Pokud máte rádi lehčí dorty, které se v podstatě "jedí sami", tak je tento dobrá volba. Navíc velké množství sušeného ovoce a ořechů z něj vlastně dělá tak trošku "vánoční dort" :)

Gnocchi s tuňákem

Na to, jak mě všeobecně baví vařit a péct, tak se k tomu v Praze dostanu a vůbec dokopu málokdy. Přiznám se, že mě dost ovlivňuje stav kuchyně. Nejradši vařím doma. Naše kuchyň je velká tak akorát, praktická, všechno mám po ruce, hrnců, misek a pánviček mám kolik potřebuju a celkově se mi líbí styl, jakým je vymyšlená. Až budu velká, tak bych chtěla podobnou, jen ještě víc "vylepšenou" - s velkou "pracovní" plochou uprostřed a s hrnci a pánvičkami zavešenými podél té plochy. Nebo tak nějak.

Potom ráda vařím i v Oslu. Je to kolejní kuchyň, ale je v ní spoustu světla, všechny talíře, hrnce a pánvičky jsou vidět (jsou poskládané v otevřených policích) a prostoru je dost ..

Jen tady v Praze - kde paradoxně trávím nejvíc času, mě to prostě nebaví. V kuchyni je tma, málo prostoru na přípravu, málo hrnců a dodneška nevím, jak se zapíná plynová trouba, takže nic nemůžu péct. Přiznávám, že to poslední je trošku moje chyba..

Každopádně, jednou za čas něco uvařím. Většinou se jedná o něco (až příliš) jednoduchého a není tomu jinak ani dnes. Ne vždy je ale chuť a čas vařit něco složitého, tak sem svůj recept na "bramborové noky" (ne knedlíky! :)) s (vděčným) tuňákem dám. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybych si noky udělala sama, ale opravdu se mi tady do toho nechce. Tak snad příště :).

Cheesecake s para ořechy

Na to že tady těch receptů zatím tolik nemám, píšu o cheesecaku nějak často. Jenže cheesecake je opravdu můj nejoblíbenější dezert a tím, že ho pokaždé dělám trošku s něčím jiným, tak se "vyplatí" ho sem dávat. Alespoň myslím. :) Byla jsem doma 5 dní a upekla jsem 3 dorty/dezerty. Na dva z nich už tady recept je (tady a tady) a ten třetí přidávám dnes.

Protože jsme doma byli jen tři - já, mamka a taťka (navíc taťka moc cheesecake rád nemá, on radši čokoládové) a už jsme měli za sebou tvarohový koláč i brownies, vzal tatínek půlku cheesecaku do práce a ochutnal i strejda a mamčina kamarádka. Všem (prý) moc chutnal a dnes mi maminka volala, jestli bych její kamarádce jeden, dva, tři .. dorty před Vánocemi neupekla :). To je skvělá zpráva. Mamka mi totiž "zakázala" péct, protože jí to všechno chutná a (údajně) kvůli tomu přibírá, jenže mě to baví a navíc je TOLIK receptů, které bych ráda vyzkoušela. Navíc, potřebuju praxi, když chci jednou svoji malou pekárnu/cukrárnu :)). Tak se na to moc těším.

Tento cheesecake jsem dělala podobně jako ten první, ze sýru Philadephia. Jen, protože jsem neměla některé ingredience, tak jsem trošku experimentovala. Ale nebojte, do Babici mám daleko :D.

Brownies s vlašskými ořechy

Svého tatínka jsem neviděla už víc, než měsíc. Dnes se má vrátit z tenisového turnaje a tak jsem se rozhodla, že mu udělám radost :). On miluje čokoládu. Myslím, že ve všech podobách. Ale nejvíc kvalitní hořkou. A nebo čokoládové dorty .. jenže ten jsem mu dělala minule. A tak jsem mu dnes upekla brownies, do kterých jsem přidala čerstvé vlašské ořechy, kterých máme doma spoustu. Ještě není doma a tak neochutnal, za to já už mám v sobě 2 kousky :). Na první pokus dopadly snad celkem dobře, ale příště se je pokusím upéct ještě víc "čokoládovější" :)

Tvarohový koláč s ovesnou drobenkou

Miluju tvaroh. A úplně nejvíc ve sladké podobě. Čas od času, když jdu ráno do školy, si kupuju na snídani v  místním stánku sladkou snídani a většinou je to právě nějaký tvarohový koláček.. V Praze moc nepeču, protože k tomu nemám dobré podmínky, mám málo času a (konec vymlouvání) - nebaví mě to tam. Takže, když přijedu domů - jako právě tento víkend - hned se vrhám do kuchyně. Škoda, že mi práce a škola nedovolují jezdit častěji. Nebo bohudík? ...

Dnes jsem tedy pekla tvarohový koláč. Našla jsem víc receptů na různých stránkách, ale nakonec byly jen mou inspirací a trošku jsem improvizovala. V lednici na mě čekal farmářský tvaroh, který potřeboval spotřebovat, to byl základ :). Využila jsem také čerstvý mák, kterého máme doma na pytle, čerstvě vylouskané vlašské ořechy a brusinky. A taky ovesné vločky. A třtinový cukr. Zní to dost zdravě, že? Bohužel je tam i dost másla .. Výsledek ale stojí za to, tento koláč je vláčný, šťavnatý a ne moc sladký. A moje maminka mi ho pochválila :)

TIP:
Cukrář v bistru, kde pracuju, který je opravdu profík ve svém oboru, mi dal pár typů na nějaké typy pečených dezertů. Tvarohové/sýrové koláče/dorty/dezerty, které obsahují také vejce (typu cheesecake, creme brulee apod.) by se neměly péct na vysoký stupeň teploty, protože potom ten dort není tak krémový, trhá se, může se srazit apod. Takové dezerty by se měly péct spíš na cca 120-130 °C, ale déle. Zkusila jsem to takto péct tentokrát a myslím, že je to opravdu lepší ...

Umami - japonská restaurace

Před několika dny, možná týdny, jsem byla se svojí maminkou v Praze na sushi. Po krátkém rozmýšlní jsme se rozhodly pro japonskou restauraci Umami, která sídlí v nákupní čtvrti Myslbek Na Poříčí. Ještě před nějakou dobu jste mohli v Myslbeku najít Sushi Point, ale ten už má své restaurace "jen" v Dejvicích a na Andělu (a taky v Brně a v Ostravě).

Umami je o poznání menší, než Sushi Point, ale interiér je "čistý", moderní, stylový, přesně takový, jaký mám ráda :). Každý den nabízejí 2 zvýhodněná menu, první obsahuje výborný hovězí vývar a steak z tuňáka v řase nori s houbovým soté a s rýží a druhé tu stejnou polévku a 14ks sushi.

V menu mají několik druhů polévek, předkrmů, salátů, nudlí a grilovaných specialit a pak samozřejmě několik stran sushi :). S Leničkou jsme si daly jeden sushi set a jedno to zvýhodněné menu se sushi a polévkou. Jako pozornost nám přinesli ještě salát.

Nejsem žádný velký expert na sushi a už vůbec né ryb, ale za ten rok, co létám do Norska jsem jich ochutnala spoustu (a opravdu výborných) a můžu čestně říct, že ty v Umami se jim chutově téměř vyrovnají. Cenově jde asi spíš o trošku dražší sushi, ale myslím, že cena odpovídá kvalitě a v Praze najdete i mnohem dražší (a o nic moc lepší) podniky .. Takže pokud jste milovníci dobrého sushi, Umami by pro vás mohla být dobrá volba :).

Později ten den už jela Lenička domů, ale obě jsme měly celkem chuť na nějaký dortík, tak jsme si na hlavním nádraží zašly do Leonidas, kde se dají sehnat výborné belgické pralinky. Dorty vypadaly ve výloze moc hezky, nazdobeně a chutně. Stály 49Kč/ks, což je podezřele nízká cena a záhy jsme zjistily proč. Na mém "Míša dortu" byla místo pravé čokolády cítit levná čokoládová poleva, dort byl celkově cítit tak trošku "éčkama", byl suchý, šlehačka ze spreje .. byla jsem zklamaná a chutově "neuspokojená" .. ale tak zkusily jsme :). Každopádně nedoporučuju ..

Cheesecake II - s jahodovou marmeládou

Na dnes jsme si s Radanem vymysleli takovou mini-párty v offisu společnosti, kde Radan pracuje. Chceme, společně s jeho kolegy, dělat sushi, takže to znamená, že jsem právě dovařila rýži, Radan v jeho polední pauze koupí lososa a zeleninu a potom si každý z nás udělá maki rolky podle své chuti. Těším se :).

V souvislosti s touto malou "událostí" jsem se včera pokusila o svůj další cheesecake. Chtěla jsem použít trošku jiné ingredience, než minule, protože cheesecaků existuje nepřebrané množství a chtěla jsem si rozšířit obzory. Našla jsem recept na "norský cheesecake", ale nakonec jsem nikde nesehnala požadovaný sýr do toho receptu. A tak jsem improvizovala, koupila nějaký jiný norský krémový sýr a upekla cheesecake z něj. Výsledek není špatný, ale tu klasickou, specifickou chuť pravděpodobně získáte opravdu jen z Philadelphia sýrem. V La Bottega di Finestra vyrábějí výborný cheesecake z ricotty a známý je i cheesecake z mascarpone. V ČR se často používá i klasický tvaroh nebo lučina, možná i Gervais a sýr na způsob Gervais jsem včera použila i já. Ten cheesecake nemá tak plnou, krémovou chuť, jako když ho připravíte z tučnějších sýrů, jako je právě Philadelphia nebo mascarpone, ale i tak je moc dobrý a Radan si dal k snídani dokonce dva kousky. A on by si něčeho, co by mu nechutnalo, nepřidal. :)

Zatím jsem stále neexperimentovala natolik, abych dávala cheesecaku nějakou příchuť - že bych udělala třeba čokoládový, karamelový, nebo sezonně dýňový. Dělají se i cheesecaky z Oreo sušenkami (tolik populárními v Americe) nebo třeba s arašídovým máslem (ten někdy zkusím, arašídové máslo zbožňuju a před několika lety jsem "díky" němu v Americe přibrala minimálně 4 kg :)). Sezóna čerstvého ovoce typu borůvky, maliny, jahody už je pryč (a i když je supermarkety samozřejmě stále prodávají, ceny jsou přemrštěné) a tak jsem si pomohla jahodovou marmeládou. Barbarský výběr, ale ..

Tento recept je jiný taky v tom, že jsem do něj nedala absolutně žádnou mouku. Tedy, zapoměla jsem. Na výsledku to ale naštěstí není ...

... seriály ...

Rozhodla jsem se napsat článek, který nemá nic společného s jídlem ani s gastronomíí obecně. Chci psát o seriálech, které v současnosti sleduju. Myslím, že pro většinu lidí jsou seriály nejpříjemnějším "zabijákem" času vůbec. Je jedno, jestli se jedná o  sitcomy, sci-fi, krimi, historické seriály nebo třeba telenovely (i když jejich největší sláva už je nenávratně pryč), většinou se nemůžeme dočkat dalšího dílu a protože televizní společnosti, zvlášť ty americké, si rády dávají od seriálů "přestávky", někdy čekáme na nové díly oblíbených seriálů i několik týdnů. A tak se občas stane, že začneme koukat na nový seriál, abysme tu "díru" něčím vyplnily... Je to začarovaný kruh :). Nejlépe se na seriály dívá v době, kdy máte nějaké povinnosti - máte uklízet, žehlit, prát a nebo třeba psát seminární práce a nebo rovnou bakalářské/diplomové. Že nejsem jediná, kdo se v tom poznává? :)

Nebyla jsem ale vždycky taková. Jako malá jsem se s babičkou dívala na zmíněné telenovely - první z nich byla Esmeralda, když mi bylo osm (a pak taky Kassandra, Luz María, Divoký anděl, Rosalinda, Zamilovaná atp. :D). Dokonce jsem se svojí tehdejší internetovou kamarádkou vedla nějaké stránky o telenovelách. Toto období ovšem skončilo, když mi bylo asi třináct nebo čtvrtnáct a pak jsem se na jakékoliv seriály dívat přestala .. potom začala Nova vysílat "Ulici", na kterou, třeba s půlročními přestávkami, koukám do teď.

Na americké seriály jsem se nikdy moc nedívala, třeba "Friends" nebo "The Simpsons" jsem sledovala občas na ČT1, ale určitě ne pravidelně. Na csfd.cz jsem měla problém vybrat 10 oblíbených seriálů, protože jsem jich tolik ani neviděla... Menší zlom nastal, když jsem v roce 2008 odjela na rok do Ameriky. Ve strašně výhodné akci jsem si koupila první sezónu "How I met your mother". Tu jsem měla zkouknutou tuším během víkendu a "nutně" jsem potřebovala další. A tak jsem si koupila druhou řadu. V televizi tehdy myslím vysílali třetí nebo čtvrtou sezónu, ale na to jsem se nedívala, protože jsem chtěla jít postupně. Ještě do páté sezóny mi moje "host family" posílala nové řady k Vánocům, pak už přestali :). Letos "HIMYM" začalo osmou sezónu a i když už to ani zdaleka nedosahuje kvality prvních sezón, ze setrvačnosti se na to stále dívám. I s Radanem, který je v tomto podobný jako já. Když už jsem se začala dívat, tak toho nenechám, dokud to neskončí. I když je to někdy utrpení, ještěže to má jen 20min :). Ještě v Americe jsem se svojí hostitelskou rodinou sledovala "Veronicu Mars", která mě bavila, škoda, že ji po třetí sezóně utly bez pořádného konce. Velmi výhodně jsem si v Americe taky koupila všechny řady "Dawson´s creek" a ukamenujte mě, ale pro mě je to doteď nejlepší "teen-drama show", jakou jsem kdy viděla. Fakt!

Asi půl roku po návratu z Ameriky jsem se začala dívat na "Glee". Hlavně proto, že se původně odehrával na škole, kde jsem v Americe studovala. Největší zlom ale nastal, když jsem poznala Radana. Spolu jsme začali sledovat většinu seriálů, na které se teď dívám. A udělal ze mě toho správného "seriálového (skoro)maniaka" a na pár dalších se dívám sama. Mimo ty seriály, na které se dívám(e) v soušasnosti, jsme viděli ještě "Coupling" a "Weeds".A tady jsou ty seriály, na které se v současnosti dívám(e) (nebo čekám(e), až zase začnou):

Chilli con carne

Po delší době jsem vařila něco jiného, než těstoviny s tuňákem nebo mákem a tak se o to s vámi musím podělit :). Ptala jsem se Radana, co by si dal a řekl mi, že něco z mletého masa a s rýží. Po chvíli přemýšlení mě napadlo chilli con carne. Nikdy jsem ho doma nevařila, ale párkrát jsem si ho dávala v restauraci a vždycky mi chutnalo. Moje verze chutnala jinak a byla přizpůsobena možnostem, které tu mám, ale myslím, že se celkem povedla :). Koupila jsem sice nějaké zvláštní chili, takže to nakonec vůbec nebylo tak pálivé, jak asi mělo, ale shodli jsme se s Radanem, že je to vlastně dobře ..

Chilli con carne (chilli s masem) pochází původně z Texasu. Hlavními ingrediencemi jsou mleté maso,  červené fazole a chilli. Maso se používá většinou hovězí nebo jehněčí, ale může se použít i vepřové a já jsem použila kuřecí. Existuje samozřejmě i vegetariánská verze Chilli sin carne, ale ta určitě není pro mě :). Je opravdu spoustu způsobů, jak si uvařit chilli con carne, tady je ten můj ..

Podzimní neděle v Oslu

Poslední týdny v Praze byly ve znamení školy, práce a (další) nemoci a tak nebylo o čem psát. Teď jsem ale v Oslu a už je zase dobře :). Tentokrát tu strávím "jen" 10 dní, ale děkuju za každý den, který můžu strávit po boku Radana a tak si nestěžuju (i když Radan by vám možná tvrdil něco jiného :)).

Dnešní víkendový den byl a stále je moc příjemný. Ráno (tedy spíš dopoledne) mě Radan překvapil vynikající snídaní v podobě míchaných vajíček se slaninou s cherry rajčátky a celozrnným chlebem .. pak jsme se ještě nějakou dobu váleli v posteli a povídali si a kolem druhé jsme vyrazli do města..

Chtěla jsem konečně jít do Blå, kde se každou neděli konají trhy s oblečením apod.. Popravdě jsem čekala spíš něco jako "second hand stánky", ale byly to spíš stoly plné ručně pletených čepic, rukavic, šál, botiček pro děti, ručně vyráběných pohlednic, obrazů .. a voněly tam vafle :). Bylo to milé, ale každou neděli bych tam asi chodit nemusela.

Z Blå jsme se vydaly do nedaleké, a mé oblíbené, Grünerløkky a stavili jsme se na "nejlepší kávu v Oslu" do Tim Wendelboe. Tim Wendelboe vyhrál Nordic Roaster Competition třikrát po sobě a je fakt, že se vůbec nedivím. Jedná se o malý, neustále plný, podnik, kde nabízejí pouze a jen kávu. Žádné dezerty, žádné čaje, prostě jen několik druhů té nejkvalitnější kávy z celého světa. Cenově dostupná, chutově zapamatovatelná na dlouhou dobu.

Z Grünerløkky jsme pokračovali na Bislett do naší oblíbené sushi restaurace. Musím být úplně upřímná, od té doby co do Sushi Godbit chodíme, se výrazně zhoršil servis a částečně i kvalita sushi, ale stále se jedná o nadpůměr v porovnání s téměř jakýmkoliv pražským sushi. Před pár dny jsme ale s mojí spolužačkou byly ve Fashion Areně v Praze a velmi se podivovala, že jsem bez problémů schopná sníst 16 (mini) kousků maki sushi. Kdyby viděla, kolik s Radanem běžně sníme, asi by se zhrozila ještě o poznání víc :).

Je krásné být po měsíci zase v Oslu. Cítím se tu doma ...

La Bottega di Finestra

Minulý týden jsem začala chodit do práce. Teda, budu upřímná, je to „jen“ brigáda, ale nemůžu si ji vynachválit. Nemám zatím moc zkušeností, takže to, že je můžu sbírat v takovém prostředí a kolektivu, jako je v La Bottega di Finestra, je pro mě čest. Od první chvíle se tam cítím příjemně a pohodlně, všichni jsou ochotní a profesionální, no a v neposlední řadě se celé hodiny pohybuju mezi největšími lahůdkami italské kuchyně :). To je sen každého milovníka dobrého jídla, jako jsem já.

La Bottega di Finestra je obchod/bistro v centru Prahy v Platnéřské ulici, hned vedle restaurace La Finestra in cucina. Tyto dva podniky, stejně jako restauraci Aromi a obchod La Bottega di Aromi na Vinohradech, společně s poměrně nově otevřenou restaurací Il Mercato v Brně, vlastní výborný italský šéfkuchař Riccardo Lucque.

Začátkem září jsem si dala do googlu „nejlepší restaurace v Praze“ a v žebříčku na ihned.cz byly jak Aromi, tak La Finestra in cucina v první desítce. Chtěla jsem si najít nějakou brigádu a tak jsem postupně klikala na oficiální stránky všech restaurací v žebříku a tyto dvě mě zaujaly nejvíc. Navíc měli na stránkách, že mají volná místa na různé pozice ve všech svých podnicích. Tak jsem poslala svůj životopis a motivační dopis a po pár dnech se mi ozvali právě z La Bottegy. Hned po návratu z Osla jsem šla na rychlý pohovor a o pár dní později  mě čekal zkušební den. Od začátku se mi tam moc líbí. Ten obchod je úžasný. Vejdete dovnitř a v přední části se na vás usmívají studené mísy plné těch nejlepších salátů z lilků, cuket, artyčoků, oliv, sušených rajčat, nejluxusnějších sýrů, mořských plodů, prosciutta apod. O pár kroků dál je další vitrína, tentokrát plná barevných dortů a jiných dezertů všech velikostí a příchutí, od čerstvých křupavých croissantů, piškotových biscotti, trubiček cannolini, ovocného mřížkovaného koláče crostata, makronek, přes tiramisu a panna cottu ve skle, až po cheesecaky z ricotty a čokoládové dorty. Též čerstvé pečivo, které každé ráno připravuje pekař Mimmo z italské Altamury je výborné – měkké a zároveň křupavé, podle tradiční italské receptury. Káva do La Bottegy dodávají oěpt z Itálie a nese jméno Giamaica café a je asi nejlepší, jakou jsem kdy ochutnala. Místo klasického cukru k ní dostanete kávovou pěnu (cukr smíchaný s kávou) a i když nejsem odborník na kávu, troufám si říct, že v La Bottega di Finestra mají jednu z nejlepších v Praze.

 V přední části obchodu/bistra najdete také police s čerstvými domácími těstovinami, s nejlepšími olivovými oleji, výborným pestem, mléčnými výrobky, sušenkami, také zde najdete čerstvé ovoce i zeleninu a jak postupujete dále po obchodu, dostanete se do prostřední části, kde je oddělní ryb a masa. Zatím jsem neměla čest nějaké ochutnat, ale La Bottega má výhodu ve speciálním boxu na zrání masa a specialita podniku je hovězí stařené maso z italského regionu Marche. V nabídce ryb najdete krevety, langustiny, ústřice, hřebenatky, sépie atd.

V poslední časti obchodu najdete vína, především italská a francouzská a hlavně také speciální vitríny s nejrůznějšími sýry. Jestli máte rádi sýry, tak tady najdete snad všechny. Kraví, kozí i ovčí, aromatické, měkké, tvrdé .. dodává je Vittorio Beltrami, což je tuším záruka kvality. Navíc vám je bude prodávat odborník, který vám prozradí, na co se který druh hodí a před koupí vám dá ochutnat. To samé platí i pro salámy a šunky…

Podávají se i snídaňová a polední a denní menu, ale za těch pár dní, co jsem měla možnost tam být, jsem si všimla, že se mnohem víc prodává jídlo ze studeného bufetu.. Ale všechny jídla jsou výborné - jednoduchá, nepřekombinovaná a z nejčerstvějších surovin. 

Co mě taky těší je hudba, co ve Finestře hrají. Není moc hlasitá a většinou hrají příjemný pop-jazz ve stylu Sade a Norah Jones. Manažeři podniku, Jana a Diego se téměř nepřetržitě pohybují po place, pomáhají personálu, ale hlavně si povídají se zákazníky a jsou ochotní splnit jakékoliv jejich přání.

Tak to jen tak na úvod, doufám, že jsem vás dostatečně navnadila na návštěvu :). 

(zdroj fotek: oficiální stránky, google, moje vlastní)

Praha, nákupy a restaurace Neb.o

Jsem opravdu ráda, že se mi v tomto týdnu podařilo dvakrát strávit den s Leničkou. O tom prvním jsem se zmiňovala v minulém článku a ten druhý - včerejší, chci shrnout dnes. Po 4 měsících jsem byla v Praze (předtím, než v ní v pondělí zase začnu studovat) a Lenička byla se mnou. Strávily jsme spolu moc krásný den s takovou milou "třešničkou na dortu", o které zatím mluvit nebudu, abych ji nezakřikla :). Náš den byl ve znamení nákupů, výborného obědu a dalších nákupů. Mám nové šaty, sukni, dvě bílé košile, dvě kabelky, punčocháče a kosmetiku. Myslím, že radši zdůrazním, že mám příští úterý narozeniny, opravdu se takové nákupy (bohužel :)) nerealizují často, kéž bych měla narozeniny častěji :). Ale mám ze všeho radost, trošku změna stylu, ale asi je potřeba trošku "zdospělet", alespoň občas ...

Jsou to čtyři dny, co jsem odletěla z Osla a je mi smutno. Opravdu moc. Je těžké si zase zvykat, že toho druhého nemůžete obejmout kdy se vám zachce a že zase "musíte" sladit čas, abyste se sešli na skypu ve stejnou dobu. Ale daří se nám to moc dobře, většinou..
A vím, že ten rok, který nás takto "na dálku" ještě čeká, zvládneme. Věřím v to.. Protože náš vztah je výjimečný. On je výjimečný. :)

Ale vrátím se k původnímu tématu - tedy o mém dnu v Praze .. tady je v fotkách .. :)

Shrnutí posledního týdne :)

Kdybych měla shrnout poslední týden, tak byl ve znamení ležení v posteli a léčení se z prochlazení. Takže nejblíž k vaření jsem měla, když jsem si dělala brusinkový čaj. Každopádně největší změna nastala včera, když jsem po měsíci odletěla z Osla... Stejně je úžasné, jak můžete být dopoledne v Norsku a držet za ruku přítele a doslova o pár hodin být doma u maminky :). Ale řeknu vám, že po 4 měsících, které jsme s Radanem strávili doslova v kuse spolu je to nezvyk, že se teď vidíme jen přes kameru a pár týdnů potrvá, než  se naživo uvidíme znovu. Asi se to nehodí takto veřejně psát, ale dnes jsem mu na skypu brečela. Citlivka přecitlivělá jsem :). Ale budu si muset zvyknout, je potřeba se ponořit do školy a navíc - náš vztah na dálku spočívá v tom, že se vídáme jednou za 2 týdny až měsíc... Myslím, že si nemůžu stěžovat, navíc jeho podporu a lásku mám tak jako tak. Tak jako on mou :).

Podzimní melancholie

Mám před sebou poslední 4 dny v Oslu a už druhý den ležím s nějakou "podzimní chorobou" v posteli. A vůbec, Oslo už je taky celé zahlcené podzimem, stmívá se už před sedmou a začíná být velká zima. Radan se o mě celé dopoledne krásně staral, uvařil mi výbornou polévku a tak, ale tráví celé odpoledne a část večera v práci, takže mám několik hodin na zabavení sama sebe...

Většinou chodívám ven, což dnes bohužel nepřipadá v úvahu. Chodívám se jen tak procházet, pozorovat lidi a zvenku obdivovat všechny kavárny a restaurace, do kterých bych ráda zašla. Jen s cenami třikrát dražšími, než v ČR to nejde tak lehko. Snad ten čas, kdy to půjde lehko, přijde... Před pár dny mě do jedné z takových kaváren zval náhodný chodec-Nor, kterého zaujaly moje podpatky a který mi v rozmezí asi 10min, co jsme spolu kráčeli po hlavní oslovské ulici stihl vylíčit, že se zabývá filmem, je tak trochu herec a připravuje reality show. Se zdvořilým díky jsem odmítla.

Často taky peču nebo něco vařím, ale občas mi připadá, že už tím musím pořádně štvát Radanovy spolubydlící, které s ním sdílejí kuchyň. Jsem v ní totiž doslova "pečená vařená" :). Ale vaření a gastronomie obecně mě baví. Myslím, že to je "dráha", kterou se chci vydat. Jen se budu muset něčím odlišit. A získat zkušenosti. Spoustu zkušeností.

Další věc, kterou se bavím (no, "bavím" ..) je španělština. Prostě ji ve škole vážně musím dokončit. Je to pěkný jazyk, ne že ne, ale nějak nemám motivaci... Neměla bych se spíš učit norsky? I když se mi ten jazyk vlastně tak moc nelíbí? Přiznám se, jsem trošku "stuck", zaseknutá na jednom místě a i když se snažím, moc se nehýbu. Chtělo by to víc vůle... 8. října mi začíná škola. Celkem se těším. A zároveň má velký strach. Jestli ty dva roky, co už mám za sebou, utekly rychle, tak tento uteče o to rychleji, jen bude dvakrát těžší. Já vím, není nic neobvyklého, že ve třetím ročníku na vysoké se státnicuje, píšou se bakalářky atp., ale nemáte to taky tak, že svoje "problémy" a "povinnosti" vidíte vždy mnohem černěji, než doopravdy jsou? Chtěla bych, aby už tento rok byl za mnou. Abych už měla napsanou bakalářkou, úspěšně po státnicích a abych se pomalu zabydlovala tady v Oslu, po boku muže, se kterým chci strávit zbytek svého života, pomalu ale jistě se učila místní jazyk a našla práci, která mě bude naplňovat a posouvat...

Ale pravděpodobně bych se spíš měla zaměřit na teď. Na přítomnost. Na tento rok - a vytěžit z něj co nejvíc. Protože potom i ta budoucnost, kterou si tak trošku naivně (ale že to není jen naivita, že ne?) vysnívám, bude reálnější. :)

Celozrnné muffiny s čokoládou a rozinkami

V poslední době jsem si oblíbila péct z celozrnné mouky. Koupila jsem takovou, co má asi 15g vlákniny na 100g a dávám ji do všeho. A zatím všechno chutná výborně a v podstatě není znát rozdíl.
Muffiny jsem včera pekla podruhé v životě a i když chutnají moc dobře, pořád se mi moc nedaří, aby vypadaly tak, jak je znám z pekáren a cukráren. Jeden z důvodů je určitě ten, že na ně nemám ten "speciální" plech (na něco se vymluvit musím :)) ... a potom jsem vypozorovala, že je lepší používat menší muffinové košíčky, než ty velké, protože za prvé trvá hrozně dlouho, než se upečou (až hodinu) a i když se na povrchu už zdají hotové, naspod jsou většinou stále nedopečené. Také musíte na jeden muffin použít opravdu hodně těsta (= hodně kalorií :D) a já nevím jak vy, ale radši si dám dva malé a mám pocit, že sním víc, než si dám jeden větší, který vlastně kolikrát "nestačí" ... prostě 2 jsou víc, při jakékoliv velikosti :).

"Watchlist" na říjen

Před více než rokem a půl jsem sem dávala seznam filmů, na které jsem se v té době těšila. Dříve nebo později jsem nakonec opravdu viděla všechny a i když některé z nich byly průměrnější než jiné, dnes jsem ráda, že jsem si to sem tehdy sepsala a můžu se k tomu (seznamu) vracet.. A tak jsem se rozhodla udělat další "žebříček", tentokrát filmů, které jsou novější, některé už byly v kinech a některé do něj teprve míří .. Tak jako v minulém seznamu, i v tomto jsou převážně romantické komedie, popř. drama. Filmový vkus se mi stále nezměnil :)


La Délicatesse (Něžnost)
premiéra: 30.6.2012

Komedie / Romantický
Francie, 2011, 108 min

Režie: David Foenkinos, Stéphane Foenkinos
Hrají: Audrey Tautou, François Damiens, Pio Marmaï, Ariane Ascaride, Mélanie Bernier,Christophe Malavoy, Marc Citti, Bruno Todeschini, Monique Chaumette, Audrey Fleurot

Francouzský film s Audrey Tautou o ženě, která při nehodě ztratí svého milovaného manžela a zhroutí se jí svět. Po dlouhé době se ale dá dohromady se svým kolegou ... Upřímně, tento film má průměrné hodnocení jak na csfd.cz, tak na imdb.com, ale mě celkem zajímá. Byl natočen na motivy stejnojmenné knihy od Davida Foenkiose, která je ve Francii bestsellerem, a on sám ten film také režíroval ....
Audrey Tautou jsem od Amélie viděla jen v pár filmech (ještě na Coco Chanel bych se ráda podívala) a 95% francouzských filmů, co jsem viděla, se mi líbilo. Tak třeba bude i tento. :)


Moonrise kingdom (Až vyjde měsíc)
premiéra: 12.7.2012

Komedie / Drama / Romantický
USA, 2012, 94 min

Režie: Wes Anderson
Hrají: Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban, Neal Huff

Podle traileru se tento film režiséra Wese Andersona nese v podobném duchu jako další filmy co natočil - třeba Taková zvláštní rodinka nebo Život pod vodou. Odehrává se v 60tých letech minulého století a vypráví o dvou dvanáctiletých dětech, co se spolu rozhodnou utéct. Až vyjde měsíc je hvězdně obsazený film a má dobré kritiky, těším se na něj.


Anna Karenina
premiéra: 7.2.2013

Drama
Velká Británie / Francie, 2012, 130 min

Režie: Joe Wright
Hrají: Keira Knightley, Jude Law, Aaron Taylor-Johnson, Kelly Macdonald, Matthew MacFadyen, Alexandra Roach, Domhnall Gleeson, Alicia Vikander, Emily Watson, Olivia Williams, Ruth Wilson

Anglický režisér Joe Wright, který natočil podle knižních předloh třeba filmy jako Pýcha a předsudek nebo Pokání přichází s dalším filmem natočeným na knižní motivy - Annou Kareninou, která je jedním z nejslavnějších děl ruského představitele realismu Lva Nikolajeviče Tolstého.
Trailer vypadá velkolepě, Keira Knightley (jedna z mých nejoblíbenějších hereček, která může špulit rty jak chce a stejně ji budu mít ráda) je v historických rolích jako doma a Jude Law v roli jejího manžela Alexeie Karenina vypadá taky uvěřitelně. Jsem zvědavá na Vronského. Film Anna Karenina má velký předpoklad stát se zimním kinovým hitem.


Seeking a Friend for the End of the World

Komedie / Drama / Romantický / Sci-Fi
USA / Singapur / Malajsie / Indonésie, 2012, 100 min

Režie: Lorene Scafaria
Hrají: Keira Knightley, Steve Carell, Melanie Lynskey, Adam Brody, Connie Britton, T.J. Miller, William L. Petersen, Gillian Jacobs, Rob Corddry, Derek Luke, Melinda Dillon, Mark Moses, Marshall Manesh

Co byste dělali, kdyby zbývali 3 týdny do konce světa? (však už se to blíží, ne? :)) Steve Carell a jeho sousedka Keira Knightley se vydají hledat Stevovu ztracenou lásku. Vypadá to, že nás čekají i prvky sci-fi, ale myslím, že romantická část bude převažovat? Jak to asi může skončit? .. Nepřekvapí nás to? :)


The Perks of Being a Wallflower

Drama / Romantický
USA, 2012, 103 min

Režie: Stephen Chbosky
Hrají: Emma Watson, Logan Lerman, Mae Whitman, Nina Dobrev, Paul Rudd, Johnny Simmons,Joan Cusack

Stephen Chbosky nejdřív napsal knihu a potom si sám podle ní natočil film. Spolu s producenty, co natočili úžasný film Juno. Pro Emmu Watson je to jeden z prvních filmů, který po Harry Potterovi natáčela. Odehrává se na půdě americké střední škody v letech 1991-1992 a zabývá se složitým období dospívání , jako objevování sexuality, drog a zneužívání... Celé to vypadá zajímavě, těším se :).


The Words
premiéra: 20.9.2012

Drama / Romantický
USA, 2012, 102 min

Režie: Brian Klugman, Lee Sternthal
Hrají: Zoe Saldana, Olivia Wilde, Bradley Cooper, Jeremy Irons, Dennis Quaid, Ben Barnes, Željko Ivanek, Liz Stauber, J. K. Simmons, John Hannah, Michael McKean, Ron Rifkin, Nora Arnezeder

Film, který měl před pár dny premiéru, je o spisovateli Rorym, kterého hraje Bradley Cooper, který vydá svou první knihu, která je výjimečná. Všichni o ní mluví, všichni ji milují. Rory má vše - milující manželku v podání Zoe Saldany, je charismatický, svět mu leží u nohou ... co když ale jeho kniha není tak úplně jeho?
Tento film mě zaujal už když jsem o něm četla, trailer to jen potvrdil.


Dále chci v nejbližší době vidět Hope Springs, SuperClásico, Savages a Trouble with the curve. Jak to budu stíhat ale ještě nevím ... :) A jaké filmy chcete vidět vy?


zdroj: faktické informace jsem kopírovala z www.csfd.cz a fotky z google.com

Sobotní Oslo

Dnes je v Oslu jeden z těch dnů, kdy jediné na co máte chuť je zalézt si pod peřinu, popíjet horký nápoj, k němu přikusovat něco dobrého a dívat se na oblíbený seriál/film a nebo si číst knížku. Přesto mi to nedalo a někdy před jedenáctou jsem se vydala do města na tzv. "Markedsdager", tedy na trhy, konkrétně do čtvrti Grünerløkka, která je známá svými malými vintage obchůdky, výbornými restauracemi a příjemnými kavárnami. Vystoupila jsem v úplném centru, na Stortingetu, kde zrovna probíhal maraton, takže hlavní ulice Karl Johans Gate byla z velké části vyhraněná běžcům a tak byly okraje ulice poněkud přeplněné. Evidentně nikoho neodradilo sychravé počasí. Pomalu jsem se dostala na Youngstorget, kde každý den probíhají takové mini-trhy a kde se taky nachází rybí obchod, s čerstvými, ale pěkně drahými rybami. Jednou jsme ho s přítelem (od teď "prostě" Radan) navštívili a málem jsme omylem koupili velrybu za víc než 1000 NOK (3500Kč) za kilo :) ...
Pak už jsem se dostala do zmíněné Grünerløkky a hned to na mě dýchlo takovým francouzko-italsko-londýnským stylem. Mini obchůdky s roztomilými drobnostmi, jako jsou hrnečky, konvičky, vázičky, náramky apod. se to tam jen hemží. Výjimkou nejsou ani ochody s květovanými a puntíkovanými šaty a dalšími staro-elegantními kousky oblečení. A taky je tam spoustu kaváren, menších a tradičních i moderních a "městkých". Po ulici měli obchodníci rozprostřené krabice a staré stoly s milými věcmi na prodej, knížkami, šátky a tak podobně...
Po chvíli jsem došla k takovému menšímu náměstí a na něm začínají trhy ve "větším" .. prodávali oblečení, občerstvení, potraviny ... a bylo tam příjemně. Prodavači se usmívali a lidi okolo se zajímali, ochutnávali a nakupovali ... Takže, pokud někdy budete v Oslu, do Grünerløkky se určitě vydejte. Stojí to za to.

Celozrnné cookies s kousky čokolády

Nedávno jsem četla, že cookies vznikly vlastně náhodou. Holandští cukráři prý zkoušeli teplotu trouby tak, že do ní dali malé množství dortového těsta a to potom pojmenovali "koekje", což znamená "malý dort". Šťastná náhoda :). A byli to právě Holanďané, kteří cookies potom přivezli do Ameriky, díky kterým je dnes zná celý svět. V angličtině se ale říká "cookies" v postatě každému cukroví, které je připravené samostatně (jako "malý dort"), takže odlišné druhy se potom odlišují přidanými ingrediencemi. Ty pravděpodobně nejoblíbenější, s čokoládovými kousky, se vyrábějí od 30tých let 20. století a podle cukrářské klasifikace patří do tzv. "drop cookies" kategorie, která se vyznačuje tím, že "kapky/kuličky" těsta se při pečení rozšíří a zploští po plechu. Ve výsledku jsou křupavé na povrchu a jemné a křehké uvnitř. Američané si je namáčejí v mléce. Ale dokonalý chuťový zážitek budete mít i bez něj. :)

Tagliatelle s lososem a sušenými rajčaty

Dnešní těstovinová kombinace byla víceméně improvizace, ale je fakt, že základy tohoto receptu mám "osvojené" už dlouho - vařím často těstovinová jídla (v blízké budoucnosti se pokusím o domácí těstoviny, ale tady v Norsku na to nemám dobré podmínky), pravidelně používám žampiony, sójovou omáčku, italské koření (které nám z Itálie vozí kamarád a já si ho přivezla do Norska), sušená rajčata a v Norsku i lososa. A tak jsem tyto ingredience dala dohromady. A tady je výsledek :).

Norsko & jídlo

Strávila jsem v Norsku už poměrně dlouhou dobu (dohromady to budou skoro 4 měsíce za necelý rok), a i když nemám vyloženě moc zkušeností s norskými restauracemi a dalšími podniky, myslím, že určitým způsobem jsem "norskou stravovací kulturu" nasála a ... něco tu jíst musím. :) Baví mě zkoumat obsah regálů v supermaketech, baví mě chodit na zeleninový trh do Grønlandu, kde mají svůj malý a věčně přeplněný obchod pakistánští přistěhovalci, baví mě odlišnosti mezi Norskem a Českem .. a o některé postřehy bych se s vámi chtěla podělit.

losos: první, co mě napadlo, když jsem se zamyslela nad tímto tématem, byly ryby. Jedí se tady ve velkém a jsou čerstvější, chutnější a líp vypadají. Nejrozšířenější je samozřejmě losos, ten je na norské poměry i celkem levný (stojí v přepočtu zhruba stejně jako u nás, což je spíš výjimka). Oproti lososovi, co znám z ČR (který je ale mimochodem taky většinou norský), je takový "máslovější", je znát, že je čerstvější. Popravdě, zatím jsem s ním moc neexperimentovala, ale mám to v plánu :). Samozřejmě, že norský trh nabízí i jiné vynikající ryby, ale ty si budeme kupovat, až budeme s přítelem strašně bohatí, budeme mít apartmá na Aker Brygge a budeme pořádat koktejlové párty každý týden. Potom budou v našem jídelníčku velryby, tuňáci, kaviár, máslové ryby a tak podobně pravidelně :).

sushi: od ryb se dostávám k sushi. Jíme ho tu pravidelně. Často si ho připravujeme sami, s lososem, avokádem, okurkou a mrkví, ale čas od času na něj zajdeme do resturace. Na Majorstuen a na Bislett jsou takové mini-podniky - jmenují se GodBit, kde mají nejlepší sushi, jaké jsem kdy jedla. Cenově dostupné, ale o třídu lepší, než z těch nejdražších českých sushi barů.

mražené pizzy: v Norsku se jí daleko víc mražených pizz, než doma v ČR. Alespoň tak mi to připadá. Možná, že jedním z důvodů bude fakt, že je to poměrně levné.

fiskekaker: jedna z mála norských specialit, kterou jsem zatím vyzkoušela, jsou tzv. "rybí dorty" :). Něco tak nedobrého jsem už dlouho nejedla. Je to taková rybí směs zvláštní vůně, která chutná gumově a chemicky. Jsem ráda, že jsem to zkusila, ale už ne, děkuji :).

káva: Norové pijí hodně kávy. A mají poměrně dost kaváren. Nejrozšířenější prodejny kávy "to go" jsou Deli de Luca, Narvesen a kaffebrenneriet, ale najdete tu i spoustu dalších malých pěkných kavárniček, hlavně ve čtvrti, která se jmenuje Grünerløkka, jedna z mých nejoblíbenější částí Osla. Norsko nemá Starbucks. Ale nemyslím si, že by tu chyběl :)

pečivo: běžně tady chléb, na který jsme zvyklí z domu, nenajdeme. Plus je tu dost drahý (kromě jednoho, co stojí 6 NOK (cca 21Kč) a brzo se vám přejí). Ale nějak nemám z Norů pocit, že by byli nějak zvlášť pečivoví. I když sladké pečivo, to je asi o něčem jiném :).

fastfood: fastfoodů tady najdete tolik, jako všude jinde na světě. Jen tu nemají KFC, ale za to o to víc rozšířený Burger King. McDonald´s snad ani netřeba zmiňovat.

alkohol: Norsko je známé přísnou regulací alkoholu. Pivo tady koupíte v supermarketech pouze do osmi hodin večer a o víkendech do šesti (ale jen v sobotu, v neděli mají obchody "volno") a víno a ostatní alkohol seženete v hodně omezené otevírací době v obchodech zvaných jednotně Vinmonopolet, které patří státu. Nejlevnější víno stojí okolo 100 NOK (cca 350 Kč), na tvrdý alkohol jsem se tam ani nedívala. Občanský průkaz při nákupu nutností. V barech a klubech se většinou pije pivo (od 60 NOK), občas koktejly (od 100 NOK) ...

Na závěr bych chtěla ještě informovat o facebookové stránce o tomto blogu, pokud máte zájem, tak tady je odkaz. :) https://www.facebook.com/SweetMelange

(všechny fotky, kromě "sushi fotky" jsou v tomto článku převzané z netu)

Klasický cheesecake

Věděli jste, že první zmínka o cheesecaku spadá už do dob antického Řecka? A že Římané potom "představili" cheesecake Evropě a teprve o staletí později, někdy v 18. století, byl recept skrz imigranty představen Americe a tam se z něj stal cheesecake jaký známe dnes?

Já jsem cheesecake poprvé ochutnala asi před 4mi lety právě v Americe (můj blog o roku v Ohiu jako exchange student je tady)a od té doby je tento "sýrový dort" mým nejoblíbenějším dezertem. Dávám si ho při každé příležitosti a tak jsem jich ochutnala už celkem dost (včetně cheesecaku z kozího sýru v Corso Café v Praze, který mě vůbec nenadchl, protože neměl z cheesecakem nic společného a navíc chutnal jako klasický neoslazený kozí sýr s ovocem - zmiňuju ho proto, protože je podle některých fór a stránek považovaný za nejlepší cheesecake v Praze). Doma jsem ho ale pekla poprvé. A dopadl nad mé očekávání :). Chutná přesně tak, jak si představuju, že by měl cheesecake chutnat. Krémově, sladce, trošku po vanilce a měl by se rozplývat na jazyku.

Norsko & láska

V prvním "novém" příspěvku jsem zmínila Norsko. Popravdě a velice upřímně - nemám ráda zimu a skandinávské země mě nikdy nelákaly ani jako turistku. Jak se tedy stalo, že už skoro rok jezdím pravidelně do norského hlavního města a dokonce se do něj v poměrně blízké budoucnosti plánuju odstěhovat? Odpověď je jasná: láska. Láska, která mi převrátila všechny mé tehdejší představy naruby. Láska opětovaná, vyrovnaná, čistá. Láska, které si moc vážím, která mě posouvá, obohacuje, naplňuje a osvobozuje. Láska, díky které jsem zjistila, že v Norsku není 365 dní v roce sníh a že tu bývá někdy i teplo a slunečno, že tu bývají i dlouhé dny - daleko delší než u nás, že je tady krásně a příjemně a že se tady stále víc cítím jako doma. Ale o tom zase někdy jindy. Tohle je jen tak na úvod. :)