Dobroty z Prague Food Festivalu (2015)

Sedím tu u nás na zahradě na takovém "meditačním kamenu" nebo soše chcete-li, a konečně se pouštím do psaní článku o tom, co jsme včera se setřenicí Kristýnou ochutnaly na Prague Food Festivalu. Dneska to celý den oddaluju, jakoby to snad byla nějaká povinnost, jako když jsem se třeba učila na zkoušku a nechtělo se mi... Tak jsem se v mezičase koukla na seriál, volala s Radanem a prohlížela si staré fotky v počítači... V poslední době mě psaní blogu ohromně baví. Žiju, vnímám, najdu nějaký "zdroj" ve mně a pak skrz něj píšu a jsem v souladu se vším, co píšu. Dneska se takto ale necítím. Dneska mnou prochází jedna myšlenka za druhou a často se na nějaké z nich zaseknu a strašně ji (se) prožívám. Přijde mi legrační to zároveň pozorovat :).

Ale přecejen. Chvilku svou dnešní (ne)přítomnost budu věnovat festivalu. Byla to má třetí návštěva za posledních sedm let a druhá v prostorách Hradu. Letos to tak hezky vyšlo, že jsem zrovna měla naplánovanou cestu domů a Kristýna se tam taky chystala a tak jsem se k ní přidala. I když bych šla i sama - ve dvou se to lépe táhne, že jo :).

Nejdřív jsem si doma vyfotila svůj "outfit" :). Tentokrát jsem si od maminky Leničky vypůjčila jen kalhoty. Většinou doma v ČR nosím jenom Leniččinu garderóbu, protože si s sebou z Osla skoro nic nevozím a taky se mi její oblečení líbí ... občas si nějaké pak odvezu i s sebou ... třeba ZROVNA TEĎ jsem Leničce posílala tuto fotku a ona mi napsala, že mi ty kalhoty moc sluší a můžu si je nechat ... tak takto nějak to funguje :D.

... a teď už přeskočím několikahodinovou cestu do Prahy, i hodinu a něco, co jsem měla v Praze jen pro sebe, předtím, než jsme se s Kristýnou potkaly a vyrazily na Pražský hrad.

Hned za vchodem nám sekuriťáci zkontrovali tašky, jestli v nich nemáme nějaké jídlo a pití. Pití jsem měla a tak jsem se rychle snažila vypít, aby tu flašku nemusela vyhazovat, zrovna to byla nějaká ochucená voda z Marks&Spencer ... dostaly jsme příbory, mapku a každá deset grandů + deset navíc, které jsme si rovnou koupily. Nejdřív jsme se snažily všechny stánky obejít, aby nám "nic neuniklo" a neutratily zbytečně za něco, co zas tak nechcem...


Procházely jsme kolem Secret of Raw ...

Domácí koprovka se zeleninovým knedlíkem, citronem, brusinkami a makadamovou šlehačkou ...
ještě, že mám teď u sebe ten program :)).

Citronové cookies se sušenými meruňkami

Tento článek/recept jsem začala psát ráno v kavárně Canall sedíc s pampeliškovou limonádou v ruce. Pak jsem ale počítač odložila, uběhl celý den, a když jsem se k němu teď vrátila, uvědomila jsem si, že dneska mám touhu jen s láskou napsat DĚKUJU!

... a rovnou se pustit do receptu na citronové cookies. Jsou svěží, lehké a jednodouché. Přesně stvořené pro tohle období :).

Víkend v Jeseníkách - Jak jsme chodili s hůlkama, smáli se a (ne)mířili slovy přesně :)

Ještě teď mě bolí celé tělo. Ale je to bolest, která proudí celým mým tělem a mění se na radost.

Minulý víkend jsem strávila v Ostružné v Jeseníkách. Lenička společně s dvěma dalšími lidmi spolupořádala "zážitkový víkend s nordic walkingem". Ty dva/tři dny se toho ale dělo daleko víc, než "jen" chůze s holemi, a nemluvím nutně o zážitcích, jako spíš o nějaké energii, která tam proudila. Téměř vždycky, když se pouštím do popisu nějakého pocitu nebo prožívání, uvědomuju si, jak jsou slova omezená. A taky, že to zároveň zní tak nějak tajemně nebo spirituálně a ... vlastně nevím, proč mám teď potřebu to nějak pojmenovávat... Takže jdu dál, k něčemu konkrétnímu a "hmatatelnému", a nebudu se zbytečně zasekávat na nějaké myšlence :). 

Den první - příjezd, výšlap do Branné a borůvkové knedlíky

(10,752 kroků, 8,2 km)

Do Ostružné jsme přijeli v pátek ráno, i s mojí sestřenicí Kristýnou. Už roky jsme spolu nestrávily tolik času pohromadě a moc jsme si to užily. Vlastně jsme skoro celý víkend byly a chodily spolu. Nachozené kilometry jsme začaly počítat hned po příjezdu, protože jsme se vydaly do nedaleké Branné s vidinou příjemné masáže. Cesta lesem byla dechberoucí. Chvíli jsem jen tak byla. Pozorovala prostor ve mně i okolo mě. 

Cítím se příjemně na cestách, kde je spousta kamenů, srázů a tak, protože samotná chůze je pro mé ego docela nuda... Moje maminka je cvičitelka nordic walkingu a já přitom s těma hůlkama šla teprve potřetí v životě. První dvě cesty mě nebavily, protože jsem vůbec nepochopila techniku a vlastně ani význam nějakých hůlek. V momentě, kdy jsem ale přišla na princip, došlo mi, jaká je to paráda, jak se jde jednodušeji a hlavně jsem cítila, jak zapojuju i ruce a horní polovinu těla. 

Nebojte se fotit v noci!

V posledních pár dnech píšu neustále za pochodu. Teda za jízdy. Od té doby, co jezdím domů do ČR jen na návštěvy, tak si toho vždycky naplánuju tolik a pak neustále pendluju. Takto jsem včera "pendlovala" do Prahy s dvouhodinovým zpožděním a dneska zase jedu zpátky, abych hned zítra brzo ráno vyrazila do Jeseníků. Ale o těch příště.

V Praze jsem se včera kromě kafíčka s kamarádkou zúčastnila workshopu, který pořádal Olympus.  K němu jsem se dostala docela velkou náhodou. Když jsem si po Vánocích kupovala nový foťák, neměla jsem jasnou představu o tom, že to musí být Olympus Pen. Nakonec jsem se ale rozhodla pro něj, protože mi v poměru cena-výkon-design přišel nejlepší. A stále si myslím, že je. No ... a pak šel čas a já si všimla, že na instagramu existuje #mujolympus, který jsem pak čas od času k nějaké fotce použila... A asi před týdnem mi sympatická Míša poslala pozvánku na workshop nočního focení a já jsem zrovna doma a tak jsem s velkou radostí a nadšením mohla jít. Já vím, je to trochu stroze napsané, ale vlastně to není až tak podstata tohoto článku :).

Káva a ještě něco navíc. Canall. Can all.

Včera večer jsem přijela domů a hned dnes kolem poledne jsem zjistila,  že celkem malé hanácké město Prostějov začíná ožívat ve formě zajímavých a originálních podniků. Nedá mi to, a jeden z nich vám představím. Jmenuje se Canall a když do něj vejdete, budete si připadat jako v hipsterském ráji. V tom nejlepším slova smyslu.

Canall byl otevřený teprve před dvěma týdny a myslím, že už teď má slušně našlápnuto. Přiznám se, že když mi asi před týdnem přišla notifikace na facebooku, abych jejich stránku lajkovala, ignorovala jsem ji. Ale pak jsem se k ní nějak vrátila a proběhlo mi hlavou, že to vypadá moc zajímavě. Takže když dneska Lenička navrhla, abychom se tam stavili, byla jsem nadšená. A pak ještě nadšenější, když jsme vešli dovnitř. Berlínský hipsterský styl jak vyšitý. V Prostějově. Dokonce jsem si hned vybavila svůj oblíbený oslovský Laundromat.

Co je na Canall pravděpodobně nejpodstatnější jsou jeho majitelé. Jeden mladý muž a jedna mladá žena, kteří oba hýří obrovskou energií a nadšením pro věc. Chtěli vytvořit něco jiného, něco osobitého, něco autentického. Něco jejich.

Májový víkend plný dortů, norských vlaječek a úsměvů

Jsme na cestě domů. Myslím, že dneska je to přesně pět měsíců, co jsem se po Vánocích vracela zpátky do Osla. Tak to uteklo. A tak moc se těším. Skoro na každý den mám nějaký program a mám v plánu si užít každou sekundu... Teď sedíme ve vlaku, i s Radanem, který se u nás doma staví jen na skok a pak bude pokračovat na Slovensko za svou rodinou... 

Jsem unavená, ale moc spokojená. Tento víkend byl plný pečení, oslav, úsměvů a moc jsem toho nenaspala ... ale stojí za zmínku. Byl totiž báječný... 

Ještě ve čtvrtek jsem se pustila do makronek. Naposledy jsem je pekla loni v září na dvě svatby ... a pak už ne. Možná jsem byla "přemakronkovaná" a nebo jsem byla prostě jen líná ... jenže v sobotu měli Terezka a Johni oslavu svých narozenin a mě napadlo, že jim upeču dort, který ozdobím makronkama. Viděla jsem to kdysi dávno na pinterestu a ten nápad mi zůstal v hlavě. A když jsem pak navštívila tuhle cukrárnu, bylo mi to jasné úplně ... nakonec to sice celé dopadlo jinak, než jsem si představila, ale byla to pro mě alespoň taková zkouška, jak moc "umím" nelpět na svých představách aneb každý vždy dostaneme od vesmíru přesně to, co potřebujeme :)).

Jak jsem šla rovnou z posilovny nabrat spálené kalorie francouzskými makronkami

Mám "odběháno" i "odschodováno", za sebou pár cviků na nohy a břicho, přecházím do jiné části posilovny ... a tam Lucka a Terez. A tak se k nim přidávám. A zjišťuju, že posilování ve více lidech má něco do sebe. Moc jsem se k tomu do té doby neměla, spíš naopak... To bylo včera.

Dneska už jsem se s Terez a Luckou domluvily cíleně a všechny pěkně v deset dopoledne naklusaly do posilovny, kde jsme začaly náš dvouhodinový "workout". Je to teprve asi dva týdny, co jsem znovu objevila kouzlo aktivního pohybu a po tom, co jsem se pár dní cítila tlustější než předtím, z toho teď mám naopak moc dobrý pocit. Zatím ještě nedošlo na "posilovnové selfíčka", na to to dělám moc krátce a navíc, každý asi máte představu, co se v posilovně dělá :). Že jo? 

Každopádně, tyto dva malé odstavečky, to byl jen takový úvod. Ve skutečnosti chci dnes psát o makronkách. A dortících. A milém podniku L'ardoise.

Pistáciová a jahodová s bazalkou. Obě vynikající, ale teda ta jahodová - dokonalá!

Vláčná bábovka s kousky čokolády, ořechů s mandlovým nádechem

Před pár dny jsme s Radanem vyrazili na takové spontánní rande. Pomáhala jsem mu vybrat rifle. Nevím, jak to dělá, ale potřebuje průměrně jedny za třičtvrtě roku. Já mám ty svoje už čtvrtý rok a jsou pořád v pohodě ... každopádně se s Radanem nakupuje fajn, protože u toho nikdy není protivný a většinou to jde hodně rychle. A pak mě téměř vždycky vezme na něco dobrého. Tentokrát to bylo sushi. Vím, že podle mých sociálních sítí se to nezdá, ale v posledním asi roce na sushi skoro nemívám chuť. Dřív jsem mohla sníst třeba 20 kousků naráz a stále mít chuť na další, od rána do večera, dnes mi stačí třeba 6 a mám dost. Každopádně, proč to celé píšu ... ptala jsem se Radana, co by chtěl, abych upekla příště. Ani nevím, proč jsem se vlastně ptala, protože jeho první volbu - cheesecake - jsem zamítla a jeho druhou - mrkvový dort - taky. Nic proti cheesecaku nebo mrkvovému dortu, vlastně jsou to i mé oblíbené dorty, ale po delší době jsem chtěla upéct něco, co prostě běžně nedělám... a tak jsme došli k bábovce :)). Mám doma silikonovou bábovkovou formu, kterou jsem před dvěma lety dostala od Radanové maminky k Vánocům. A bábovka je přece základ. Našla jsem nějaký orientační recept a pustila se do toho hned po příchodu domů...

"Sýta, vláčna a ... báječná :)," mi teď Radan "povedal", že ta bábovka je. Teda už moc není. Zbyl nám poslední kousek. Třetinu jsme včera rozdali a zbytek jsme snědli sami. Tak "báječná" je :). 

Zkuste ji taky, upravte nebo neupravte podle vašich přání a pak mi třeba pošlete fotku, když se vám bude chtít. Potěší mě. :)

Like from my diary X - Máj, lásky čas ...

Máj, lásky čas.

Láska je ve vzduchu.

Všechno, co potřebuješ, je láska.

Red Velvet Cupcakes plněné třešňovou marmeládou

V našem malém bytečku, co si pronajímáme s Radanem se včera konal první malý večírek, kdy nás tu bylo víc, než čtyři. A zároveň asi i poslední - během července se totiž budeme stěhovat. Těším se na to a snažím se nemít žádná velká očekávání. Představy mám - jak má byt vypadat, jakou má mít lokalitu (to hlavně :)), jak drahý bude... ale nelpím na tom. Alespoň většinu času :)). Ale o tom (bytě i (ne)lpění) zase někdy jindy.

Asi před rokem mě poprvé napadlo, že bychom u nás mohli uspořádat "bryndzový večírek" ... A včera jsme ho konečně realizovali. Z původních jedenácti lidí (včetně nás dvou) nás sice nakonec bylo jen sedm (a pak chvíli osm), ale o to víc jsme si mohli povídat všichni spolu, což mně osobně vyhovuje víc. Samozřejmě, na "bryndzovém večeru" byla bryndza v hlavní roli - připravovali jsme halušky, pirohy a pomazánku. A já si reálně můžu "vzít" kredit jen za to poslední, což - přiznejme si, není žádné velké terno (i když byla ta pomazánka výborná, to zas jo :)). Radan je úžasný, šikovný a trpělivý. A brynzdové recepty vám společně rádi napíšeme. Udělaly by vám radost? :)

Tento článek je ale hlavně o red velvet "kapkejcích" :). Už tak dlouho jsem nic "červeně sametévého" nepekla. Můj poslední pokus asi před rokem se zrovna moc nepovedl a protože je za pár týdnů budu péct pro jednu paní, chtěla jsem si "ověřit", jestli je tedy jako zvládnu. No, zvládla jsem a nekriticky musím říct, že jsou to chuťově jedny z nejlepších cupcaků, co jsem kdy upekla. Troufám si říct, že i všem, co je včera ochutnávali. Ale nevím to jistě, kdyžtak si je musíte upéct a ochutnat sami :).

Red Velvet má svou typickou sametovou chuť převážně z kombinace kefíru, bílého octu a špetky kakaa. Na blogu už jeden red velvet recept najdete, ten dnešní je ale malinko pozměněný. Inspiraci jsem na něj našla tady.

Tak pojďme na to :)