Je zvláštní, že se vždycky tak těšíme na těch pár hodin v roce a ony tak rychle utečou. A nejen těšíme, ale i připravujeme. Už týdny před Vánoci například pečeme x druhů cukroví a pečeme ho hlavně hodně, jednoduše "aby bylo", neuvědomujíc si v tu chvíli, že ho tím pádem budeme dojídat ještě koncem ledna, když už to s Vánoci nemá nic společného. Taky často používáme fráze jako "až budou Vánoce", "tohle je na Vánoce", "počkej s tím do Vánoc" a ony potom ty Vánoce jen tak přeběhnou, že většinu těch plánovaných věci prostě "nestihneme". Příprava na Vánoce nás stojí tolik stresu, práce, nervů a myšlenek na to, co všechno "stíhnout" musíme a hned, co je "po" si zpětně uvědomíme, že jste si je vlastně ani "nestihli" užít. Přitom by stačilo tak málo - zastavit se a být vědomý.
Když jsem byla malá, milovala jsem Vánoce. Milovala jsem všechny naše malé rituály a tradice, poslouchání za dveřmi, jestli už přišel Ježíšek, milovala jsem, že každý rok zdobíme borovici a když potom tatínek poprvé přinesl smrk, nafukovala jsem se že už to není "jak zase" (to je mé oblíbeného spojení vyjadřující něco, co se opakuje :)), protože jsem vždycky potřebovala něco, co jsem znala. Milovala jsem ale i ty okamžiky, co jsem si neuměla vysvětlit. Třeba jedny Vánoce jsme jako každý rok jeli na Štědrý den k babičkám na návštěvu a když jsme se vrátili, světýlka na stromečku a na balkoně byly rozsvícené a dveře od balkonu pootevřené a dárky pod stromečkem. Vůbec mi tehdy nedošlo, že se rodiče domluvili s našimi sousedy, aby tohle všechno udělali a já si tak myslela, že u nás doopravy byl Ježíšek :). Zanechalo to ve mně tak silnou vzpomínku, že jednou chci něco podobného připravit svým vlastním dětem.
Od té doby, co jsem "vyrostla", jsem se vždycky snažila, aby Vánoce u nás doma byly "dokonalé". Hlavně ve smyslu, aby jsme se ani náznakem nepohádali, aby jsme za každou cenu trávili veškerý čas spolu, hlavně aby to a ono ... v posledním letech, a letos obzvlášť, mi ale došlo, že každý den je dokonalý právě v tom, že je prostě takový jaký je. Že není potřeba ulpívat na nějakých představách "jak by to mělo být" a potom být naštvaní a smutní, když je to jinak .. a světe div se, když to takto začnete vnímat, tak je všechno dokonalé a krásné takové jaké to je. A letošní Vánoce opravdu krásné byly. Ve všech jeho formách. A co víc, ještě přece neskončily :).
Doufám, že i vy všichni prožíváte krásné Vánoce!
 |
jeden stromeček (nebo strom?) vevnitř a druhý na zahradě
takto večer je to krásný pohled :) |
 |
| moje sestřenice a bratr :) |
