Vděčný článek II

Mám zhruba plus mínus půl hodiny na napsání vděčného článku. Měla jsem totiž chuť na vanilkové rohlíčky, ale těsto je (jak jinak) třeba nechat odležet do dalšího dne. Tak místo toho peču linecké. Tam je to jenom půl hodiny. Hurá. Ty mám stejně z cukroví nejradši.

- Minule jsem psala, že bych se ráda projela na tom ruském kole, co nám tu postavili v centru. Takže když jsme pak šly s Andrejkou okolo a nikde nikdo, splnila jsem si tohle svoje malé přání. A vůbec, za ten víkend, co tu byla, jsem vděčná. Bylo to fajn a milé a příjemné. Ed.: Aaaaa, už jsem našla Andrejky vlog z našeho víkendu, tak se koukněte, fakt se jí povedl :)

- Dneska jsme s Radanem konečně vyhodili starou matraci (původně jsem napsala madraci, ale nějak se mi to nezdálo) a zlomený koberec, co jsme "schovávali" v pokoji, ze kterého se pomalu ale jistě rýsuje Radanova pracovna... no spíš herna.

#VánočníOsloVíkend

Nějak se mi nedaří dostat se k psaní tohoto článku. Včera jsem se rozhodla si místo článku zdřímnout u Radana v náručí a teď k nám zase přišli kamarádi, takže by bylo trošku "nevychované" si prostě vzít počítač a zavřít se v jiném pokoji ... právě teď ale všichni odešli na balkon, takže mám pár minut času alespoň začít.

Tak jo. Půl jedenácté večer, pojďme se do toho pustit :).

Pamatujete si, jak jsem v říjnu slavila svoje narozeniny a uspořádala soutěž o víkend v Oslu pro jednoho z vás? Pořád mi to přišlo "za dlouho", no a teď je najednou po a já se o tom snažím něco napsat. 

Pro Andrejku, co to tenkrát vyhrála to byl fakt rychlo-výlet. V pátek kolem poledne do Osla, v neděli ráno zase zpátky domů. Ale "to mezitím" jsme si tuším obě užily naplno. 

Čekala jsem na ni na hlavním nádraží, co je hned vedle fjordu a zrovna to za velkými okny hrálo všemi barvami. Podobnou fotku si fotila ještě jedna paní, která mi hned nadšeně podívala, jak je Oslo krásné. Jen asi nemohla najít "správný" úhel, protože tam postávala s mobilem ještě několik minut po tom, co jsem odešla. Andrejka za mnou přišla, když jsem tu fotku zrovna chtěla přidat na instagram.

Obě víme z těch "internetů", jak vypadáme, takže se nekonalo žádné seznamování, ale z mé strany to asi bylo trošku rozpačité, protože jsem nevěděla, jestli si máme podat ruku, obejmout se a nebo co vlastně :). Nakonec jsme to zamluvily a hned vyrazily ven z nádraží a od té doby jsme vlastně skoro nepřestaly mluvit.

Vděčný článek

- Poprvé jsem ocenila chuť černého čaje s mlékem. Vypadá to, že je dost důležité čaj nejdříve vylouhovat a až potom přilít trochu mléka. Výsledek je pak lahodný a sametový a já musím zítra v práci znovu poděkovat Philovi, že mi připravil ten nejlepší šálek čaje. Však je Angličan, že jo. :)

- Vánoční trhy jsou kouzelné. Letos nám tu postavili i ruské kolo a moc se těším, až na něj nasednu a prohlédnu si město z výšky. Chystáme se jít i bruslit.

- Vystála jsem si řadu na Candy Apple - jablko namočené v cukrové polevě a posypané nejrůznějšími posypkami. Je to tvrdé jako lízátko, takže jsem to brala jako skvělé procvičování trpělivosti. Mám tendence všechno kousat. Tohle ale kousat nešlo. 

Káva. Pojďme se o ní něco dozvědět.

Káva. Asi nejskloňovanější slovo na sociálních sítích. Schválně - kolik citátů nebo fotek kávy jste dnes zahlédli na instagramu, facebooku nebo, co já vím ... třeba pinterestu? Minimálně jednu, ale hádám, že spíš mnohem víc. Že jo?

zdroj

O tom ale dneska psát nechci. Chci psát o kávě jako takové. Jenže to je tak široký pojem, že bych mohla psát do rána, stejně bych nepokryla všechno a vás by to už dávno přestalo bavit... A tak se dnes zaměřím na "základní fakta", na nápoje připravené na bázi espressa a taky můj vztah ke kávě. Tuším, že i tak to bude informací až až :).

Základní fakta (náhodně poskládaná)

zdroj, zdroj
zleva: plod kávovníku, kávové zrno nepražené, pražené kávové zrno

• První keře kávovníků byly nalezeny v Etiopii. Z Etiopie byl kávovník postupně převážen do Egypta a Jemenu a odtamtud do celého světa. 
• Legenda praví, že nejdřív to byly kozy, v 9. století,kdo žvýkaly plody kávovníku - tzv. kávové třešně. Farmáři postupně zjistili, že kozy jsou nějaké živější a energetičtější, tak se o kávovník začali zajímat víc :).

Vítejte v našem bytě I.: Ložnice

Je čtvrt na čtyři a sluníčko právě po celém dnu vykouklo zpoza mraků, aby za nějakou půl hodinku pro dnešní den zapadlo. Zapadlo. To je v tomto kontextu zvláštní slovo :). No. Sedím na tyrkysově modré židli, ale musela jsem si přes ni přehodit deku, protože mě trochu studila. Mám tu v ložnici takovou svou "pracovnu", což je docela nezvyk, protože jsem poslední dva roky nic takového neměla. Ne, že bychom v předchozím jednopokojovém bytě neměli stůl a židli, ale to nepočítám, protože byly v kuchyni. Je dost možné, že teď ušetřím spoustu peněz, protože nebudu mít takovou tendenci psát své články v kavárnách a tudíž nebudu tolik utrácet za kávičky. Možná :).

Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou II

Pěkně jsem kecala... když jsem včera ráno na facebooku tvrdila, že jsem po dvaceti čtyřech hodinách vzhůru a dvou směnách čilá jako rybička. To jsem se o tom asi snažila samu sebe přesvědčit, abych vůbec došla domů. Sotva jsem totiž zaklapla dveře od našeho bytu, doslova jsem spadla do postele a během sekundy nevnímala nic a nikoho.

Včera brzo ráno jsem měla možnost znovu péct u nás v pekárně. Teda, mám tu možnost v podstatě kdykoliv. Geir, náš pekař, mi dal několikrát najevo, že jsem vítaná a že bude rád, když přijdu s ním péct... Nešla jsem. A nemám v rukávu x výmluv, proč. Stačí jeden prostý fakt, že jsem v sobě neuměla najít tu svou "zálibu" v pečení. Nějakou dobu mě to prostě nezajímalo. A je celkem zajímavé, že když jsem přijala, jak se cítím a v jaké jsem "fázi" a přestala sama se sebou bojovat a přesvědčovat se o opaku, v té době jsem v sobě znovu ten impuls a motivaci objevila.

Briošky s créme fraiche a borůvkama a malinama

#25 #narozeniny - Vděčná, nadšená & přeslazená

Polosedím v posteli s posledními zbytky svých narozeninových dortů. Jsem už trochu přeslazená, stále mi to ale nedá a v docela pravidelných intervalech zvedám dezertní vidličku (takovou tu miniaturní) a zabořím ji do jednoho z těch vláčných dortů. Nemůžu se rozhodnout, který mi chutná víc, tak je průběžně střídám ...

Lenička (maminka) mi včera ráno popřála - "Terinkáááááááá....má dnes za pět minut dvanáct 25. Huráááááá. Večer si zavoláme, jo? Pusinkuuuu a kráááásně si ten dnešek užij (eště líp než jiné dny v tom čase, který neexistuje :D)." A musím teda přiznat, že ten "včerejší den, v tom čase, který neexistuje" (ať už to berete jakkoliv) stál za to a těší mě, že to s vámi můžu sdílet. 

Sdílení ... Včera, hned ráno jsem zveřejnila článek, který byl na první (a možná i druhý) pohled tak trochu sobecky o mně. Teda on byl - "o mém příběhu". Součástí toho a taková hlavní myšlenka však byla a je, aby byl o nás. O vás, o mně, jako o individualitách a zároveň o nás jako celku. A upřímně, jsem vděčná a dětsky nadšená z toho, co vzniklo.

Veřejně sdílet svůj příběh v deseti větách je výzva. Zastavit se, podívat do sebe a sdělit, co tam vidím, vyžaduje čas a možná i notnou dávku odvahy. Vážím si vás, co jste se do toho pustili! a vážím si i těch, kteří jste se rozhodli, že "sami sebe" veřejně sdílet nechtějí. Je to obojí v pořádku ... 

Ať už to cítíte jakkoliv, tak jen ještě informuju, že i během dneška své příběhy můžete sdílet (na facebooku, instagramu i blogu - podmínky v minulém článku) a zítra vám dám vědět, koho v prosinci přivítám u nás v Oslu.

Roadtrip po Norsku 2015: 4. den - Stavanger, Kristiansand & Grimstad aneb dneska je to spíš o městech ...

Náš roadtrip po Norsku se chýlí ke konci. On už teda dávno skončil, ale myslím to z toho "blogového hlediska", chápete :). 

Poslední den byl takový městský. V jednom (městě) jsme se nasnídali, v druhém se prošli po přístavu a ve třetím jsme se stavili na večeři :). Vlastně tím by se dal shrnout celý den, ale to by byla docela nuda, ne? Tak to pojďme trochu rozvést.

Dopoledne jsme se znovu stavili v Stavangeru. Stavanger je čtvrté největší město Norska a centrem norského ropného průmyslu. Možná i proto je docela multikulturní a častokrát mi přišlo, že třeba nápisy v obchodech a kavárnách byly častěji i v angličtině, než v Oslu...

Byla neděle a vyšlo nám nádherné počasí. Prošli jsme se od hlavního nádraží (kde je mimochodem asi nejlevnější parkování, jaké jsme z celého výletu zažili) do centra a pokud bych měla město srovnávat s Bergenem, lépe na mě působil právě Stavanger. Těžko říct, jestli to nebylo právě i díky tomu počasí. Počasí dělá fakt hodně! ... :)

Roadtrip po Norsku 2015: 3.den - Kjerag

Cesta na Kjerag byla dech beroucí (doslova!), vyčerpávající a boží. Strmé skály nahoru i dolů, brodění se přes vodu, hustý déšť, vítr bijící do tváří, hlava v oblacích. To je hlavním tématem dnešního článku a ... možná, že si budete moct přečíst dvě verze stejného příběhu ... jen říkám ... radši čtěte dál :) ...

Nejdřív s námi ale pojďte na kávu do barevné stavangerské kavárny CoffeeBerry, kde kávu opravdu umí. A nemluvím jen o tom, že mladý pan barista nám všem "nakreslil" mléčné srdíčko. Káva byla prostě dobrá a lahodná. A prostředí útulné a o té půl desáté dopoledne v sobotu tam ještě nikdo nebyl. O den později v neděli, když jsme procházeli okolo, už bychom si ale nesedli. Jestli někdy budete v Stavangeru a vyhledáváte příjemné kavárenské prostředí, CoffeeBerry nevynechejte, fakt! :)

Přesunem se o hodinku dvě později, je asi jedenáct hodin a my nasedáme do auta, abychom objeli fjord a dostali se na druhý konec obrovské chráněné oblasti Frafjordheiane, kde se nachází hora Kjerag, která se rozkládá na východní straně Lysefjordu. Nějak se v těch fjordech už ztrácím... :) Každopádně na západě a na druhé straně Lysefjordu se nachází ještě Preikestolen, další oblíbené místo pro turisty. Mezi těmito místy je zhruba 60km, jen pro představu, jak jsou některé fjordy velké.

Túru  na Kjerag lidé absolvují hlavně kvůli "Kjeragbolten", tedy takovému tomu šutru, co uvízl mezi dvěma skálami a který jste už stopro někdy viděli minimálně na fotce.

Já byla nadšená už z cesty autem, poprvé jsme při našem roadtripu viděli modrou oblohu a scenérie, co jsme míjely, byly ... no, však koukněte na fotky.

Celý tento výlet jsem si uvědomovala, jak jsem maličká. Ale taky, že můžu žít "velce". Že můžu rozpouštět strach v lásce, že nemusím ulítávat na myšlenkách a naopak je nechat létat. V tom obrovském prostoru. Že můžu dělat co chci a užít si jakoukoliv životní formu, aniž bych na ní ulpěla.

Roadtrip po Norsku 2015: 2.den - Dopoledne v Bergenu, nekonečná cesta a několik trajektů

Probouzíme se do pátečního rána a venku je šedo, prší a je zima. Norský podzim v plné síle. A nás čeká další veskrze cestovní den. Ještě před odjezdem do centra Bergenu vymýšlíme trasu, jakou se nejlépe dostaneme dolů na jih do Stavangeru a zároveň rezervujeme pokoj přes airbnb na dnešní noc.

V Norsku, a zvlášť na západě a pak v horách je totálně nepředvídatelné počasí. Během hodiny a půl, co jsme strávili v Bergenu lilo, foukalo, kapalo, pak zase lilo a na pár minut jsme snad viděli i vykukovat slunce. Tomu se ale přes obrovskou mlhu, která se valila celým městem, moc nedařilo zůstat na obzoru.

Výhled z našeho airbnb bytu. To ještě bylo něco vidět.

Naše hlavní cesta vedla jak jinak, než do ... kavárny. Vyhlédla jsem si tři, všechny na podobné adrese hned u hlavního centra a ta, do které jsme se vydali na vynikající šálek kávy, byla po naší cestě nejblíž. A tak vyhrála. :) Nutno ale říct, že BKB byla fakt příjemná. Voněla v ní čerstvě pražená káva, slečna baristka se nás zeptala, jestli si přejeme kávu radši ze světle pražených zrn nebo z tmavě pražených (doporučuju ta světle pražená, káva je z nich jemnější, ale zároveň chuťově výraznější) a malé dortíky, co jsme si k ní daly, byly taky chutné. Počas pití a jezení jsme si navíc prohlíželi a pročítali knihu o srbské umělkyni Marině Abramovič. Je známá třeba tím, že když se kdysi se svým profesním i soukromým partnerem Ulayem rozcházeli, každý z nich se vydal z opačné strany Velké čínské zdi, potkali se někde uprostřed a rozloučili se. Pokud vás tato dáma zajímá víc, je tu vždycky jako odrazový můstek wikipedia :)

Jestli máte v plánu se v Bergenu zdržet déle a máte chuť na dobrou kávu, doporučuju ještě Det Lille Kaffekompaniet a Krok og Krinkel Bokcafé. Tam bych se určitě vydala já :).

Roadtrip po Norsku 2015: 1. den - Lesy, tundry, hory a večerní Bergen

Vsadím se, že jste nikdy na žádný trip nebyli méně připravení, než my tři! 

Včera v noci jsme se vrátili z 4-denního roadtripu po západním a jižním Norsku a když jsme ve čtvrtek dopoledne vyjížděli, věděli jsme akorát, že míříme na Bergen. To zní jako dostatečně dobrý plán, říkáte si? No, v Norsku je to malinko složitější. Ujet 500km může trvat i 10 hodin a pokud se rozhodnete kochat všudypřítomnou přírodou a občas zastavit, ještě tak hodinku dvě přidejte. Cesty se tu klikatí podél fjordů, neustále stoupají nebo klesají a čas od času se zúží natolik, že dvě auta naráz neprojedou. Tento zádrhel se ale stává sporadicky - na celé trase potkáte dohromady maximálně desítky aut. Taky jsou plné dlouhých tunelů a občas máte pocit, že jste se ocitli v jeskyni a když se podíváte do čeho jsou vysekané, nejste tak daleko od pravdy. Občas rádio v autě přeruší vysílání se zprávou, že nějaký tunel je uzavřený a tak stojíte uprostřed "ničeho" s žádnou možností úniku. To se nám stálo málem, jeden tunel uzavřeli pár minut potom, co jsme jím projeli...

Plán jsme měli opravdu minimální. Když mi na jaře psala moje sestřenice Kristýna, že chce v září přijet a ráda by se podívala i za Oslo, přišlo mi to jako báječný nápad. Pak jsme si napsaly na začátku září něco ve stylu: "Hele, neměli bychom začít plánovat?" a pak tu Kristýna najednou byla, Radan půjčil auto a kroutil hlavou nad tím, jak málo toho o naší cestě víme. Ale vyjeli jsme. A já o tom teď chci psát, abyste se o naší cestě něco dozvěděli :). A taky, abych s vámi sdílela zážitky, protože za to stály.

První "zastávku" jsme měli hned za Oslem. Přes hodinu jsme stáli v koloně, a tak jsme tento čas využili k focení selfies :). Řeknu vám, když se fotí dvě baby a jeden Radan, stojí to alespoň 20 fotek, než vyberete jednu, kterou "schválí" všichni! (to jen taková vsuvka) :)

Vyjeli jsme z upršeného Osla a podobné počasí se nás drželo téměř celou cestu. Upršené a mlhavé. Ale takové jsem si vždycky Norsko představovala. Nekonečná údolí plná jezer, fjordů, hor a nad nimi mlha.

Asi dvě a půl hodiny za Oslem, kousek od Nesbyen, jsme jeli kolem tabule, která hlásí "Gardnos Meteorite". Přejíždíme ji, ale pak si říkáme, že "co kdyby" a vracíme se zpátky. Tabule pak hlásí ještě fakt, že jsme mimo sezónu a tudíž je zavřeno. I tak se vydáváme po polňačce nahoru, zaléhají mi uši a za devět kilometrů dojedeme na místo. Na místo, kde před 546 miliony lety udeřil meteorit o průměru 300 metrů. Díky obrovské síle se pak vytvořil kráter s průměrem 5 kilometrů. Pokud pojedete v létě, tuto zastávku stopro doporučuju :). Mimo sezónu je to prostě krásný jehličnatý les s barevnými mechy a rozbouřenou řekou.

O kousek dál byl omezený provoz silnice a tak několik minut čekáme, než na nás přijde řada a my můžeme následovat auto s velmi vtipnou cedulkou. No, ve skutečnosti znamená "Ledebil" něco jakou "vedoucí vůz", ale prostě jsme to museli vyfotit :).

opuštěná vlaková stanice na konci světa

Stoupáme a panaromata se mění. Místo nekonečných lesů vidíme nekonečné tundry. "Trvale zmrzlá půda tundry zabraňuje růstu stromů. Velmi krátké vegetační období, kdy roztává tenká svrchní vrstva půdy, umožňuje život zakrslým formám vegetace. Hojně se tu vyskytují bříza zakrslá, keře rostoucí na vřesovištích, mechy a lišejníky." (zdroj: Wikipedia)

Přijde mi to úžasné, protože ten přechod je docela náhlý. S nadsázkou se dá říct, že projedete tunelem a jste v jiném vegetačním pásu. 

Drammen & Tønsberg: Jak jsme se v sobotu večer rozhodli a v neděli dopoledne vyrazili na výlet ...

Je neděle před jedenáctou a my s Radanem nasedáme do auta, pouštíme norské rádio a vyrážíme směr ... dobrodružství. Žiju tady už dva roky a hlavně, že lítáme po Evropě ... ale Norsko je pro mě zatím taková "země neprobádaná" ... A tak když Radan jen tak mezi řečí prohodil, že máme k dispozici auto, mně hned v mysli naskočilo jediné slov: VÝLET!

Probudili jsme se po lehkém sobotním flámu někdy po deváté, Radan nám připravil vajíčka na měkko. Někdy v tom čase jsme se rozhodli, že naše cesta bude vést do Drammenu. 

Drammen od Osla není vůbec daleko. Jeli jsme asi 40min po dálnici, každou chvíli tunel, pochopila jsem, že takto to tu prostě funguje. Při příjezdu město vypadalo moc hezky. V podstatě v kopcích. Při procházení se už to tak znatelné nebylo. Bylo mrtvo, minimum lidí, obchody zavřené. To není v Norsku nic neobvyklého. 

Procházíme kolem pivovaru "Aas", což je nejstarší norský pivovar. Mám s tímto pivem docela vtipnou historku, uvidíme, jestli se mi podaří ji i vtipně podat :) ... Před dvěma lety jsem pracovala v norské restauraci. Byla jsem tam sotva týden, norsky jsem uměla možná "děkuju" a "nashedanou" a nějaký pán se mě při objednávce ptá, jaký druh piva máme. V té době netuším, ale nenápadně koukám za sebe, abych zjistila, že "máme pivo Ás" ... pán se rozesměje, mně dochází proč a on mi říká, ať to už radši nikdy neříkám :)). Ass se v norštině vyslovuje zhruba jako "Os", zatímco já jsem mu nabízela pr...zadek... No. :)

Pak míříme ke kostelu, zrovna v něm probíhá mše a já si říkám, že tam jsou asi všichni lidé "schovaní" ... Pak procházíme hřbitov a dostáváme se k parku, kde jsou další lidé, hrající si s dětmi na hřišti. Vidíme outdoorovou posilovnu, hned vedle dlouhé promenády podél řeky Drammenselva. Chvíli se tam zastavíme, ale Radan se už nemůže dočkat, až mi ukáže něco "hodně cool", jak sám říká :). Jde o river harp neboli "říční harfu" a jsou to dvě instalace postavené naproti sebe přes řeku, které vydávají zvuky. Ale ne tak ledajaké, jde o zvuky, které vytváří měnící se proud vody a taky kmitání mostu "Ypsilon", které je postaven hned vedle. Souhlasím s Radanem, že je to "fakt cool", i když tomu z "vědeckého hlediska" vlastně moc nerozumím. Je to ale pozoruhodné a je to pravděpodobně největší atrakce města.

Rande s Oslem

Po práci nejdu domů. Je krásně, sluníčko svítí a i když je podzim ve vzduchu,před chladem mě chrání kabát, který mi dala Terezka předtím, než se odstěhovala. Od divadla se vydávám bočními uličkami k opeře. Připadám si trochu jako "cestovatelka v dosud nepoznané zemi". Jiný pocit, jiná reakce, jiný pohled. Čistý štít. Pořád.

Stejné místo a snad i úplně stejná fotka, jako ta první, jen s pár minutovým odstupem. Tato je víc "dramatická" :)

Hodina a půl.

Kráčím ulicemi Osla, v ruce držím cappucino s jedním shotem espressa, prší a já nemám deštník. Schovávám se do kapuce a přidávám na kroku. Mířím do posilovny. Nebyla jsem v ní už dobrých pár týdnů, ale tentokrát mě to tam prostě táhne. Strávila jsem půl dne "nic neděláním", nebo možná "bytím" a najednou měla potřebu zapojit i tělo. A tak vstupuju do velkého prostoru, který je v šest odpoledne/večer přeplněný lidmi. Přezouvám se, vlasy si pletu do francouzského copu a vyrážím "si zaběhat" na pás. Ani si nepouštím vlastní hudbu, tak nějak tuším, že ji dnes nebudu potřebovat. Hned na začátku nastavuju běžící tempo a pak jen běžím. Vnímám každý svůj pohyb, ale nevšímám si okolí, hudby, co hraje z repráků a své myšlenky nechávám jen proplouvat. Naskakuje mi jich hodně. Jak zařídit byt a jak to udělat, aby se nám vešla postel do toho malého pokoje. Jestli tu komodu namalovat nebo ne. Že už fakt musím najít fotografa na svatbu a o cukrářce ani nemluvím. Jestli "tam" mám na podzim jet a nebo spíš radši ne... Vědomě všechny myšlenky zaznamenám, ale prostě je nerozvíjím. Pozoruju svůj dech a pohyb a když někde ucítím bolest, "pošlu" jí jeden hluboký nádech a výdech a bolest odchází a nebo prostě není výrazná, aniž bych se ji snažila za každou cenu potlačit. To je jinak zajímavá věc, co jsem vypozorovala -  že existují jakoby dva "druhy" bolesti. Jedna je ta fyzická, to, že někde něco píchá, bolí, do něčeho narazíme a tak. To bolí. Ale když to pak ještě umocníme myslí a tím, že si k té bolesti vytvoříme příběh, to je teprve bolest. Daleko trvalejší a přitom docela "zbytečná". :)

První noc v novém bytě aneb jak jsme našli nový domov

První noc v novém bytě. Jsme obklopení poličkama, kouskama nábytku, rozebranou sedačkou, krabicema a mezi tím vším my, samozřejmě na zemi. Hlavně, že jsem si dala škrabošky do batůžku na zapamatovatelné místo, alespoň jsme si měli čím zakrýt oči :). Ale né, je to úžasný. Je krásné pozorovat a být součástí toho, jak se z holého bytu s hodně starou omítkou stává pomalu ale jistě domov.

Už jsem vám psala, jak jsme takový byt našli? Nemůžu si teď vzpomenout, ale myslím, že ne :) ... Tak od začátku května jsme pravidelně koukali na internet a hledali, který byt by se nám líbil a navíc byl v naší "cenové kategorii". Našli jsme spoustu krásných bytů, většina ale nebyla o tolik větší, než náš předešlý byt, za to cenově zhruba dvakrát dražší. A ani nemluvím o tom, že když už jsme někam napsali, kdo jsme a že bychom chtěli na prohlídku, odpovědi se nám nedostalo. A tak to plynulo a my jsme stejně byli v klidu, protože jsme "věděli", že nakonec něco najdeme. Že to ale takto krásně do sebe zapadne, to mě nenapadlo.

V den, kdy jsme dostali klíče :)

5 věcí, které mi dala práce v kavárně

 Když mě na začátku července napadlo, že bych mohla psát články třikrát týdně, byl to prostě takový spontánní nápad, který jsem chtěla hned realizovat, aniž bych o něm nějak víc přemýšlela. Teď jsme v druhé půlce měsíce a psaní mě baví víc, než kdy jindy. V té „své“ přítomnosti jsem taková nějaká organizovanější a ještě víc vnímám, co se děje okolo mě i ve mně. Nebudu lhát, mám tendence být líná, a když se mi něco nechce (tedy, když se mysli a egu nechce), tak to prostě nedělám. Jenže mi přijde, že je rozdíl, jestli se mi něco nechce, protože s tím „něčím“ vnitřně nejsem v souladu, anebo se mi prostě nechce, protože je pohodlnější nedělat „nic“. U toho druhého je dobré si uvědomit „co za tím vězí“ a prostě tu myšlenku a pohodlnost pustit a místo toho se pustit do toho něčeho, co chcete dělat. Dává to smysl, alespoň trošku?

Proč to vytahuju zrovna teď … v pondělí jsem se rozhodla psát články o tom, co mě zrovna napadne. A tak je větší „riziko“, že mě zrovna nic nenapadne… I když mě během dne napadá námětů milion, vzápětí mě napadne, že to ne, to třeba někdy příště … Poslední dva týdny v pondělí jsem psala o tom, co jsem chtěla napsat už dlouho, ale až teď jsem vnitřně došla k tomu, že to prostě nemá smysl odkládat. Odkládat na kdy, totiž? Kdy je to „potom“ a proč? A tak si čistím hlavu od „restů“, abych ji mohla víc „zaplnit“ prázdnem a teď a další nápady realizovala hned.

Dnešní článek je o mojí práci v kavárně. Už jsem o tom psala tady a tady. Teď bych to ráda pojala formou „ X věcí, co mi dala práce v kavárně“ . Tyto „seznamy“ mě v poslední době začaly bavit, jsou přehledné, dobře se píšou a ráda takové články čtu i na jiných blozích a stránkách. Mimochodem, co na ně říkáte vy?

1. Zjistila jsem v praxi, že jakou energii vydávám, taková se mi vrátí

Pracovat v kavárně není nějak výjimečně náročné, co si budeme povídat. Teoreticky to může dělat kdokoliv. Fakt je ale ten, že v praxi to tak úplně nefunguje. Cokoliv děláte by vás mělo hlavně bavit. Když nás něco nebaví, tak je samozřejmě těžší do toho vložit jakoukoliv pozitivní energii, jenže si často neuvědomujeme, že tou negativní tu nespokojenost ještě prohlubujeme. Všímám si, že v servisu je to hodně časté, že to lidi nebaví a dělají tu práci jen proto, že je dostupná. A ve své podstatě se tomu nedivím, jenže pravda taky je, že to je v ten okamžik to jediné co je a je úplně zbytečné proti tomu v ten okamžik bojovat.

Mně se občas šííííleně nechce a občas mi přijde hodně otravné se pořád dokola a dokola ptát lidí na ty stejné otázky a vysvětlovat ty stejné věci. Jenže čím víc se do této své otrávenosti ponořím, tím nepříjemnější to je. Tím víc jsou nepříjemní a nezdvořilí zákazníci, tím víc kolegové dělají „všechno špatně“ a tím víc dělám „všechno špatně“ já – začnou mi padat věci, lidem přestanu rozumět a úplně to ve mně bublá. A tak vždycky ve chvíli kdy tuto otrávenost „rozpoznám“, zhluboka se nadechnu a vydechnu a prostě ji pustím. Vědomě se začnu usmívat a být milá… a okamžitě se mění všechno a všichni kolem mě. Je to fakt jen o přístupu a vnímání. Je zbytečné s tím bojovat :).

9 tipů, jak si užít čas o samotě

Trávím hodně času sama. Už odmalička mi to nevadilo a naopak moc bavilo. Vždycky jsem si něco vymyslela, ať už to bylo psaní deníku, tancování po domě a zpívání si do dětského mikrofónu, koukání na pohádku (no, spíš na Pomádu ... :)) nebo běhání po venku ...

Radan byl poslední dva týdny pracovně pryč a já trávila hodně času sama. A moc jsem si to užila. Občas se setkávám s tím, že "já sama být neumím, nudila bych se." nebo "potřebuju lidi kolem sebe", tak mě napadlo, že sepíšu pár činností, co dělávám já, když jsem sama. Vlastně jsou to úplně obyčejné aktivity, pravděpodobně nedělám nic objevného. Ale nezaškodí si je připomenout, no ne? :)

1. Meditujte

Začneme hned něčím "kontroverzním" :). Teda na samotné meditaci není kontroverzního vůbec nic. Jen sdílení meditačních fotek na internetu je vlastně trochu "protiřečící-si", protože meditace klidu, kterou praktikuju, je právě o tom, že se soustředíte na svůj dech a všechno okolo jen necháte přijít a odejít... Ale taky jednu fotku mám, z Jeseníků, a vidíte, jak se mi teď hodí :)).

Pravidelně meditovat jsem začala až nedávno, většinou tak dvacet minut a pozoruju na sobě zlepšenou pozornost :). A jednodušeji se mi navrací k "teď". Zkuste to třeba taky. A pamatujte, že cílem meditace "není dostat ego do pohody," jak hezky říká "moje" Lenička :).

2. Čtěte

Chci zmínit knihy, ale vlastně moc nečtu. Před půl rokem mi z martinus.cz přišla kniha "Myšlení rychlé a pomalé", kterou jsem si sama vybrala a já ji dodnes nedočetla. Jsem asi v půlce. Až ji jednou dočtu, to může to být třeba za dalšího půl roku, napíšu o ní článek. Slibuju. :)

Teď v posledních týdnech si ale pročítám "Psaní na hladině vody" od Moojiho a "Pád do milosti" od Adyashantiho. Obě knížky využívám podobně, jako "Moc přítomného okamžiku" od Tolleho. Prostě si je čas od času náhodně otevřu a pomáhají mi "vrátit se k sobě". Většinou pak jednu z nich nosím s sebou v tašce a když mám chvilku, čtu a vnímám. Pokud mě tedy zrovna nezaměstnává instagram nebo něco podobného, že jo :).

3. Procházejte se na místa ve vašem městě, které ještě neznáte

Často prostě vezmu foťák a dojdu nebo dojedu na místa v Oslu, kde jsem ještě buď vůbec nebyla a nebo jen párkrát a je to tam pro mě nové. Takto jsem před pár dny (znovu)objevila další nádherný výhled na fjord. Včera jsem tam vzala i Radana a myslím, že je to dokonalé místo na rande, ale právě i na tu meditaci a nebo jen prosté "vyvalování se". :) Takových míst je v Oslu spoustu a stále a stále je co objevovat a jsem si jistá, že podobně to je v každém městě nebo i vesnici. Kolikrát totiž i "stará známá" místa působí pokaždé jinak ...

July Experiment aneb zkusím psát pravidelně :)

Je prvního července. Neoficiální začátek léta, které oficiálně začalo už před týdnem a něco. A Oslo se dneska teda předvádí, né že ne. Už jsem stihla zmrzlinu a teď usrkávám čokoládové frapino z bezlaktozóvého mléka. Jinak se fakt snažím jíst zdravěji, Leničko! :)

Ale proč píšu ... před pár dny mě napadlo zkusit takový malý "experiment". Ti z vás, kteří můj blog čtete pravidelně, víte, že já na tom s pravidelností zas tak dobře nejsem. Někdy přispívám několikrát týdně a pak se zase třeba dva týdny neozvu. A to je pak těžký, že jo... :) Tak jsem si řekla, že v červenci -  zatím alespoň v červenci - to zkusím změnit. Že si s tím zkusím trochu hrát.

Červenec trávím celý v Oslu. Stejně jako loni. Jeden měsíc tady, druhý doma v ČR a SR. Zatím vím jen to, že budu poměrně hodně pracovat, ale zároveň mít i poměrně dost volna a taky se budeme stěhovat. Už za pár týdnů. A teď vím i to, že chci, abyste tady na blogu našli třikrát týdně nový článek.

O čem budou?

Čtvrtek - nový recept, asi spíš tak nějak "letně" laděný
Sobota - svatební inspirace aneb čisté fantazírování v rámci štítku "LOVE" :)
a Pondělí - momentální inspirace nebo článek na přání aneb "nechme prostor na spontánnost"

Tak. A teď už to tu je černé na bílém (koukám na blog a fakt, doslova!) a minimálně v červenci bych to mohla zvládnout, ne? Budu ráda za jakékoliv nápady i poznatky a doufám, že vás to bude bavit.

Tak jo? Já jdu vymyslet nějaký recept na zítra, zatím nemám ani tušení. Tohle bude pro mě skvělá výzva. Být trošku "uspořádanější". Těším se na to :).